Hodnoty na konci času | World Challenge

Hodnoty na konci času

David WilkersonJuly 1, 1982

Bůh v našich dnech pracuje vskrytu. Pozvedá hladové lidi, kteří jsou stále víc a víc nespokojení s tělesným, světským systémem, který teď existuje – dokonce i v církvi.

Tito lidé, hladovějící po Bohu, si mezi sebou říkají: „Tohle není ono. Je tu něco víc. Velkohubost a honba za senzací, to všechno nás zanechává hladové a vysušené. Chceme víc. Víc než zábavu. Víc než veliké, okázalé budovy. Víc než povrchní evangelium slavných osob. Chceme hlubší hodnoty. Chceme vidět Ježíše. Chceme neposkvrněné roucho spravedlnosti. Chceme se vrátit k činění věcí v úplné závislosti na Bohu.“

Vidím to dnes po celém národě – rozčarované křesťany, kteří hledají opravdovost. Lidé v lavicích se začínají postit a modlit. Jsou to oni, kdo pláčou mezi portálem a oltářem. A volají po větší hloubce a více věčných hodnotách z kazatelny. Pokud si jejich pastor počíná nějakým egocentrickým způsobem, žene se za nákladnými sny, odcházejí hledat místo, kde budou jejich nejhlubší duchovní potřeby naplněny.

Vím to, faktem je, že četní pastoři sdílejí můj vlastní zoufalý hlad po hlubším Božím díle v dnešní církvi a službě. Zdá se, že jsou tajnou undergroundovou sítí Božích mužů, kteří se stáhli, pokořili se a vrátili se do skryté modlitební komůrky. Nedávno jsem se setkal s mnoha služebníky z různých denominací, kteří se modlí 6 až 8 hodin denně. Postí se. Někteří z těchto drahých Božích mužů se kvůli poměrům v dnešní církvi velice trápí. Bůh všem lidem, kteří se modlí, zjevuje, že už co nevidět propukne nové nádherné působení Ducha. Bůh otřese vším, čím je možné otřást. Strhne starý politický, odpadlý církevní systém. Nebude se znát k formální super-církevní struktuře. Vyžene ze své přítomnosti všechny, kdo vykonávají službu propagace sebe sama.

Buďme upřímní, Boží svatí. Jste skutečně spokojeni s dnešním náboženským systémem, obzvláště ve vašem sboru? Někteří jsou. Ale většina je nespokojena, jejich potřeby nejsou naplněné. Věřím, že jsme vystoupili z dráhy pravé duchovnosti. Duchovní chudost tolika dnešních křesťanů je přímým důsledkem toho, že se dostali do těla – snaží se dělat věci Božího království ve své vlastní síle, světskými metodami. Naše hodnoty jsou čím dál víc převrácené.

Hanba nám! Nahradili jsme dočasné světské hodnoty za věčné. Máme evangelisty a učitele, kteří se specializují na vyprávění věřícím, jak moc je jim Bůh povinován. Materiální požehnání je zveličováno, duchovní podceňováno. Podle některých máme právo být bohatí, úspěšní, a imunní vůči veškeré bolesti.

Tito učitelé označují sami sebe za příklady prosperity. „Podívejte se na mě,“ říkají: „Jsem důkazem zaslíbení. Žije se mi dobře. Nikdy nestonám – nemám žádné nezaplacené účty. Řídím ta nejlepší auta. Bydlím v nejpěknějším domě. Funguje to pro mě, tak věřte, jako věřím já, a můžete mít všechno, co mám já.“

Milovaní, kolik z takového učení obstojí před soudným Kristovým stolcem? Roste ve mně vědomí, že většina z našeho moderního, soběstředného vyučování shoří před plamenným pohledem Božího Syna.

Jan, ve své vizi Božího Syna, viděl hrůzu nahánějící vidění.

„…Jeho hlava a vlasy byly bílé jako bílá vlna, jako sníh a jeho oči jako plamen ohně…“ (Zjevení 1:14).

Jan pokračuje a říká:

„…padl jsem k jeho nohám jako mrtvý…“ (verš 17).

Bude někdo z nás, jakožto učitelů a evangelistů, schopen stát před těmato pronikavýma očima z plápolajícího ohně? Dokáže se Mu nějaký křesťan podívat do očí? Žádné ego nesnese Jeho upřený pohled. Žádné soběstředné sny nezůstanou neodhalené. Všechno vyjde na světlo. Každý tajný hřích bude v Jeho pohledu zjeven jako strašlivá ohavnost.

Všechny věci, které jsme nahromadili, shoří. Všechny ty velké skutky, které jsme pro Něj s takovou horlivostí a dřinou udělali – shoří také?

Jak důležité je to, co děláš, pro Boží království? Bůh ti může dát touhu tvého srdce, ale pošle chudobu do tvé duše. Bůh pomohl Izraeli v jejich touze mít krále. Ale později je trestal za jejich sobecké motivy.

Dostal ses do nějakého konkurenčního běhu? Děláš věci pro Boha jen proto, abys udržel krok s ostatními? Ve věčnosti, při pohledu zpět – jak doopravdy nezbytné to pak všechno bude?

Děti Boží, jaký smyl má to, co ty a já děláme? Jsou naše motivy založené na věčných hodnotách? Jestliže opravdu věříme, že se blíží konec časů, co bychom měli dělat, abychom očistili své hodnoty? Co nás přiměje, abychom se probrali a vymanili se ze sklonu k snadnosti a pohodlí?

Přiznám se vám, že mi to zabralo roky, abych žil jen pro věčné hodnoty. Je mi smutno, když se podívám zpět, kolik času a peněz jsem promarnil tím, že jsem se snažil stavět něco hmatatelného pro Boha. Chtěl jsem něco, co by lidé mohli vidět. Myslel jsem si, jak jsou tyto budovy pro Boží království důležité. Přesvědčoval jsem sám sebe: „Bůh si zaslouží to nejlepší.“ Zaslouží – ale ne z cihel, malty a oceli. On si zaslouží to nejlepší z našeho času a oddanosti. Díky Bohu za den, kdy mi Duch svatý zjevil, jak jsou moje hodnoty povrchní a mělké! Strávil jsem dvacet let plánováním programů, stavěním budov, pobíháním po celém světě, abych Bohu ukázal, jak jsem pro Jeho království důležitý. Po celou tu dobu rostla moje reputace služebníka víry a vize. Přesto jsem se cítil po každém novém projektu zklamaný. Sotva byla jedna budova dokončena, už jsem plánoval další. Byl jsem muž nápadů pro Boha. Měl jsem víc nápadů než jakýkoliv kazatel v Americe. Nápady jak evangelizovat. Jak organizovat novozákonní programy. Programy a nápady byly dostatečně úspěšné, aby mě chytily do pasti a udržely mě v duchamorné dřině a zaneprázdněnosti.

Ale už od začátku si mé srdce toužebně přálo víc. Věděl jsem, že požehnání není v budovách. Není v nějakém dobře naplánovaném projektu dotknout se ztracených. Není ve velikosti, a není v aktivitě. Objevil jsem obtížnou cestu, že Boží sláva, pokoj a radost Ducha, je v tom, že se stáhnu, vyhladovím a úplně zeslábnu. Bůh musel zjevit všechny moje hodnoty. Obrátil své plamenné oči na mou duši a ukázal mi, že bych měl raději zavrhnout starý způsob činění věcí nebo se ztratím v bludišti aktivit, které jsem na sebe sám uvalil.

Takže teď je mou největší radostí očekávat na Něho, aby mi ukázal směr. Udělal jsem si čas, abych byl sám s Ním, a připravil svou duši, aby setrvávala v Jeho tiché přítomnosti. On mě nechává pocítit, co Duch svatý říká této generaci. Čím víc mě zbavuje mého já, tím více mě plní touhou záviset ve všem jen na Něm. Vidím teď, že hned od začátku Bůh čekal na mě, až složím všechny své plány, všechny své ambice a poddám se Jemu jako otrok. Dřina je teď pryč – nátlak je pryč. Bůh přetvořil všechny moje hodnoty.

Co se stane, až Bůh bude třást vším, čím je možné otřást? Až se zhroutí všechny falešné hodnoty a pozemské sny a plány ztratí svůj význam?

Je smutné, že mnoho Božích dětí skončí v úžasu ohromení a zmatení. Až se svět přiblíží éře ekonomického kolapsu – až i na civilizované národy dopadne pronásledování – až se budou vlády otřásat a potácet na pokraji úplného zhroucení – kolik křesťanů přečká zkoušku?

Spousta Božích lidí se bude divit, kde to jsou. Služebníci, chycení do pasti lidských vizí, opustí zmateně službu, všechna jejich práce bude k ničemu. Zástupy se budou ptát: „Oč vlastně jde? Co se to děje? Co přinese budoucnost? Kde jsme? Kdo nám dokáže prozradit Boží myšlení?“

Hbitě se teď přibližujeme k tomu, o čem víme, že je to konec času. Měli bychom se raději zmocnit nebeské vize svatosti a pokory. Čas zkoušek a testování na nás přichází rychlostí blesku. Budeme potřebovat víc než nějakou doktrínu nebo zvláštní vyučování, které nás tím provede. Musíme skutečně znát Pána v Jeho plnosti. Měli bychom raději zaměřit svůj zrak na věčné hodnoty. Jen duchovní věci zůstanou. Jen duchovní lidé budou rozumět tomu, co se děje a nezemdlí, nevzdají se. Musíme mít mysl napojenou na Ducha svatého, aby nás přicházející radikální změny nesrazily k zemi. Musíme dojít na místo, kde nemáme co ztratit. Všechno haraburdí v našich životech musíme nechat za sebou – v každém případě to všechno ztratíme.

Kolik z Boha skutečně máš v této finální hodině rozkladu a strachu? Jak moc jsi pozemský? Jak pomíjející jsou tvé touhy? Jsou tvé hodnoty tříbeny a očišťovány Duchem všemohoucího Boha? Jak moc tě baví svět – kolik času strávíš honbou za věcmi, na kterých teď nezáleží?

Poznáš, až tě Duch povolá ven z tvého povrchního, mělkého křesťanství. Poznáš, až se tě bude Pán chtít nadpřirozeně dotknout. Poznáš, až tě povolá ze všednosti. Naruší tvůj pohodlný život. Přijde na tebe nevysvětlitelný boží neklid. To, co děláš, tě přestane zajímat. Všechny tvé úspěchy v tobě zanechají pocit prázdnoty a nenaplnění. Nic z toho, co máš nebo děláš, v tobě neuspokojí tvou potřebu opravdovosti. Pocítíš, že hluboko v tobě je potřeba, která ještě nebyla naplněna – otázky, které nebyly nikdy zodpovězeny. Na celý tvůj život padne stín nespokojenosti.

To je známka toho, že s tebou Bůh jedná nadpřirozeným způsobem, pokouší se tě dovést k tomu, abys pustil všechno, čeho si ceníš. Je to Jeho způsob, kterým ti ukazuje, že tvoje potřeby jsou duchovní, a ne fyzické.

Ucítíš Jeho magnetické přitahování zpátky k modlitbě – zpátky k duchovnímu hladu, ke zlomenosti a vyhladovění. Brzy se tě dotknou ty uspokojivé věčné hodnoty a tvoje duše bude volat: „To je to, co jsem celou dobu potřeboval. Bůh odstranil to pozemské a nahradil to duchovním.“

Svatí, klíčové slovo je hlad. On zaslíbil, že naplní hladové srdce. Nikdy jsem nebyl tak hladový po Bohu. Ten hlad mě někdy téměř přemůže. Každou bdělou hodinu se moje srdce natahuje k Němu. Protože mám v mysli stále Jeho myšlenky, věci tohoto světa ztratily svou cenu. Vidím věci, jak je viděl Pavel – nic než trus tohoto světa. Stávám se nikým – je to tak dobrý pocit.

Také pociťuješ toto volání k hlubšímu chození s Bohem? Hladoví tvá duše po více a více Ducha ve tvém životě? Pokud ano, ukonči v sobě tu domácí válku – vydej všechno, co máš, Pánovi. Mizérie odejde přesně ve chvíli, kdy všechno vydáš Jemu. Můžeš poznat skutečný pokoj a štěstí v momentě, kdy se přestaneš snažit být někým. Nechtěj nic než Ježíše a tvůj život dostane nový smysl.

Nejvíc mě zarmucuje to, že jsem se tak dlouho vyhýbal Boží cestě. Roky jsem promarnil tím, že jsem činil věci prostě jen ze soucitu. Byl jsem duchovně slepý, nevěděl jsem, že Bůh musí zřetelně řídit každý krok, který udělám. Měl jsem mezinárodní kázání – kázal jsem tisícům – zástupy utíkaly k oltáři. Díky Bohu, že mi ukázal, že je toho mnohem víc. Počty a zástupy neznamenaly nic. Chtěl jsem vidět lidí, jak se dostávají hlouběji v Pánu. Nechtěl jsem už mít nic společného s povrchním rozhodnutím. Bůh musel naprosto změnit můj způsob myšlení, a teď, podobně jako Gedeon, vím, že velký není vždycky nejlepší.

Nedovol, aby se to stalo tobě. Udělej inventuru svého života a svých hodnot. Zavři se sám s Bohem ve skrytém modlitebním pokojíku. Pilně se modli za duchovní hlad. Žádej Boha, aby ti dal ducha lítosti za promarnění tolika času. Modli se za větší touhu po Jeho slově. Modli se za zlomené srdce. Modli se za očištění a očišťující dílo ve svém životě. Pak budeš připraven, abys mohl být uvržen do ohně zkoušek.

Říkám ti, stojí to za to! Očišťování není radostné, spíš bolestné. Brzy však budeš oslavovat Pána za výsledky ve svém životě. Všechen strach a úzkost budou pryč. Všechny světské ambice zemřou. Tvoje duchovní oči se otevřou pravdě. Duch ti dá zjevené poznání. Vyměníš bohatství tohoto světa za pravé bohatství Ježíše Krista. Každé ráno se probudíš s přetékající radostí. Tvoje duše bude volat: „Našel jsem, po čem moje duše tak dlouho toužila. Odpočinek – nádherný odpočinek v mém Pánu.“

Můžeš říci spolu s žalmistou Davidem: „Stezku života jsi mi ukázal, ve tvé přítomnosti je plnost radosti, nekonečné blaho je po tvé pravici!“ (Žalm 16:11).

„…Všichni se přece postavíme před Kristovou soudnou stolicí… A tak každý z nás bude sám za sebe skládat účet Bohu…“ (Římanům 14:10-12).

„Všemu se pak přiblížil konec. Buďte tedy rozvážní a střízliví k modlitbám“ (1. Petr 4:7).

„Noc pokročila a přiblížil se den. Odložme tedy skutky tmy a oblečme zbroj světla“ (Římanům 13:12).

„Neboť nikdo nemůže položit jiný základ vedle toho, který je již položen, jenž je Ježíš Kristus. Staví-li pak někdo na tom základě zlato, stříbro, drahé kamení, dříví, seno, slámu, dílo každého vyjde najevo. Ten den je totiž ukáže, neboť bude zjeveno ohněm a ten oheň vyzkouší dílo každého, jaké je. Zůstane-li něčí dílo, které na něm postavil, dostane odplatu. Shoří-li něčí dílo, utrpí škodu; ale sám bude spasen, avšak tak jako skrze oheň“ (1. Korintským 3:11-15).

Použité s povolením, které je uznané společností World Challenge, P. O. Box 260, Lindale, TX 75771, USA.

Download PDF