Železné vozy | World Challenge

Železné vozy

David WilkersonNovember 16, 1987

„Nebo byl Hospodin s Judou, a vyhnal obyvatele hor, ale nevyhnal obyvatelů údolí, proto že vozy železné měli“ (Soudců 1:19). „Ale horu budeš míti. Jestližeť překáží les, tedy vysekáš jej, a obdržíš končiny její; nebo vyhladíš Kananejského, ačkoli má vozy železné a jest silný“ (Jozue 17:18).

Proč je Amerika zamořena AIDS? Proč nejsou naše ulice bezpečné k procházení? Proč celá generace šílí po alkoholu a drogách? Proč jsou naše hranice bezbranné před pokoutními prodavači s narkotiky, kteří zaplavují náš národ ničivou vlnou drog všeho druhu?

Izaiáš popisuje naši dobu v Izaiáši 1:4-7: „Ach, národe hříšný, lide obtížený nepravostí, símě zlostníků, synové nešlechetní, opustili Hospodina, pohrdli svatým Izraelským, odvrátili se zpět. Proč, čím více biti býváte, tím více se odvracujete? Všecka hlava jest neduživá, a všecko srdce zemdlené. Od zpodku nohy až do vrchu hlavy není na něm místa celého, jen rána a zsinalost, a zbití zahnojené, aniž se vytlačuje, ani uvazuje, ani olejem změkčuje. Země vaše spustla, města vaše vypálena ohněm; zemi vaši před vámi cizozemci zžírají, a v poušť obracejí, tak jakž vše kazí cizozemci.“

Bůh varoval Izrael, že jejich zlé žádosti skončí otroctvím. „A zavede tě Hospodin do Egypta… a tam prodávati se budete nepřátelům…“ (Deuteronomium 28:68).

Amerika se stala opravdu zlým, hříšným národem a Bůh nás prodal nepříteli. Jsme teď národem otroků. Jsme otroky chtíče, alkoholu, drog, televize, peněz, sexu, potěšení! Byli jsme varováni, abychom studovali Boží slovo a poučili se z chyb Izraelců. „A toto všechno se jim stalo na výstrahu a bylo to zapsáno pro napomenutí nám, ke kterým dospěly konce věků“ (1. Korintským 10:11).

Mocný, detailní příklad pro naše poučení nacházíme v knize Soudců ve 4. a 5. kapitole. „Po smrti pak Ahoda činili opět synové Izraelští to, což jest zlého před očima Hospodinovýma… I vydal je Hospodin v ruce Jabína krále Kananejského…“ (Soudců 4:1,2).

Izrael byl kdysi svatý národ oddělený pro Boha, spoléhal se jen na Jeho moc, nebál se ničeho! Jeho města byla plná smějících se, hrajících si dětí. Jeho vedoucí a pastýři prahli jen po Božím vlastním srdci. Ale Bůh prodal Izrael do otroctví pro chtíč a kompromis! Během dvaceti let otroctví se Izraelci krčili jako zbabělé baby, protože 900 kananejských železných válečných vozů se prohánělo sem tam po jejich silnicích. Žádný Izraelita se nemohl bezpečně procházet po ulicích. Děti žily ve strachu! Byla to „válka v branách“, protože se odvrátili k novým bohům. „…spustly silnice, kteříž pak šli stezkami, zacházeli cestami křivými“ (Soudců 5:6).

Jaká škoda! Jak ostudné! Existoval den, kdy mohli tito Boží lidé zahladit jakéhokoliv nepřítele! Žádná zbraň vyrobená proti nim nemohla uspět. Teď se podívejte na tyto zbabělce – Boží lidi – jak se plíží kolem, procházejí se ve strachu. Zvuk rachotících nepřátelských železných vozů nahnal strach do jejich srdcí. Je to stejná scéna jako v Československu, když ruské tanky rachotily po ulicích a vnucovaly komunismus. Celá opozice byla umlčená! Izrael opustil města a skryl se v horách. Hřích změnil národ ve zbabělé, plazící se, bezmocné lidi.

Někdo z vás, kdo toto čte, se již možná ptá: „O co se to snažíš? Jistě nebudeš naznačovat, že my dnešní křesťané jsme zotročení a zbabělí! Jistě nemůžeš přehlédnout všechny velké konference, shromáždění, semináře, evangelizace, pochody! A co všechny speciální služby proti potratům, pornografii? A co megacírkve, kde se nyní scházejí tisíce lidí na velkých chválících a uctívacích shromážděních? Není tohle probuzení? Není to Bůh ve své církví?“ Jiní se možná ptají: „Podívej se na všechny zaneprázdněné křesťany – pracovníky ve vězeních a na ulicích. Podívej se na všechny programy drogové rehabilitace, množství duchovních útulků. A co masový vpád literatury, křesťanského radia a televize? Není to probuzení?“

Odpověď na tyto otázky je v Times Square na 42. ulici – a v dalších zpustlých oblastech napříč naším národem. Odpověď je v mnoha doupatech cracku, přeplněných nemocnicích, naplněných pacienty s AIDS, vřískajícími závislými toxikomany, ve video obchodech s pornem, které se prudce množí po celém národě, dokonce i v nejmenších městečkách.

Ďáblovy hříšné železné válečné vozy stále ještě jezdí sem a tam po ulicích – šíří strach – nikým nevyzvaní na souboj! Národ i církev jsou zdá se bezmocní, aby je zastavily.

Nedávno jsme přivedli přes 500 křesťanů do New York City, aby nám pomohli zahájit Times Square Church. Většinou byli smělí a nebojácní, odvážní a měli břemeno za New York. Ale někteří se nemohli dočkat, až se vrátí zpět do svých bezpečných oblastí. Odjížděli se slovy: „Takové kaliště! Démoni nejsou nikde pod kontrolou! Jak příšerné!“ Newyorčané nejsou jiní. Slyšel jsem křesťany říkat: „Snažím se zůstat mimo tato hříšná místa! Nechci se k nim přiblížit.“ Tak unikáme do našich bezpečných domů a bytů, daleko od závislých, daleko od Times Square, daleko od ubohých, chudých, štětek, stojíme v bezpečné vzdálenosti – obáváme se těchto satanských železných vozů!

Jak se odvažujeme chlubit, že přišlo probuzení – kdekoliv v této zemi – když satanské pevnosti nebyly napadeny! Je tohle probuzení, když všechny moci, které existují, ať už městské nebo státní a národní, nemohou ukončit činnost 42. ulice? Když vše, co naše vláda může nabídnout, je přistoupit k železným vozům a „říci pouze ne!“? Je to probuzení, když všechny církve sjednocené v New York City nejsou schopné zastavit ďáblovy železné vozy?

Závislí a pasáci se stávají smělejší, homosexuálové vystupují z úkrytu, autoři pornografie zesměšňují naše zákony, makléři na Wall Street čachrují beze strachu, kriminálníci loupí a kradou za bílého dne! A každou neděli se několik stovek křesťanů shromažďuje jako zbabělci ve svých bezpečných domech – většina z nich si myslí, že se s těmi železnými vozy nedá nic dělat! Zbytek se poflakuje v pohodlných židlích, směje se Billu Cosbymu v TV.

Pravda je, že se církev spokojila pouze s vítězstvím na vrcholu hory. Jako Izraelité v příběhu z 1. kapitoly Soudců „vyháníme nepřítele na vrchu“. „Nebo byl Hospodin s Judou, a vyhnal obyvatele hor…“ (Soudců 1:19). To představuje vítězství nad zvyky: tělem, chtíčem – nepřítel uvnitř! Izrael zřídil svůj oltář na vysokých místech, začal si zvykat na uctívání a chválu a vzdal se, vypustil zbytek ďáblova zástupu. Dívali se dolů na 900 železných vozů a říkali: „Údolí patří bohu tohoto světa. Ať ho nepřítel má. Vyhněme se mu! Budeme stát tady nahoře a užívat si požehnání na vrcholku hory. Co můžeme udělat proti takové hříšné, zlé moci?“

Tím, že nešli, neusilovali o tyhle železné vozy, předložil Izrael pohanům falešný obraz Boha. Způsobili, že Bůh vypadá slabý, bezmocný! Řidiči vozů se posmívají: „Jejich je bůh hor! On je pouze bohem písní – aby o něm někdo zpíval! Oni chválí tak hlasitě, ale jednají tak zbaběle! Jejich bůh je zbabělý, bezmocný.“

A tak je to i dnes! Jaký obrázek má svět o církvi? Proto říkají: „Je to slabý fanatický svazek starých dam a megafonových pouličních kazatelů, kteří ti strkají do ruky kousek literatury. Církev je pro nemocné, slabé, neschopné – pro ty, kteří se sesypali! Tito lidé nepůsobí jakkoliv odlišně. Byli tu po léta, ale nic se nezměnilo. Jen se to zhoršuje!“ „Všichni jsou podobní hrabivým TV kazatelům. Mají počítačového Ježíše. Nemají uvnitř nic, žádnou moc. Namluví toho spoustu o moci, ale jediní démoni, se kterými bojují, jsou uvnitř církve. Bojí se skutečného ďábla tady venku.“

Nemůže existovat opravdové probuzení, pokud Boží lid nevyjde ven ve víře a nenapadne ďáblovy železné vozy – přímo na jeho vlastní půdě! Proč tu musí být probuzení svatosti? Protože to je jediný druh probuzení, který přinese nenávist k hříchu. Musí tu existovat svatý hněv proti ďáblovým železným vozům! Když je tu probuzení, které chce Bůh, žádný démon není bezpečný! Nebude tu žádná koexistence se zlem. Žádné knížectví ani moc není imunní před duchovní autoritou, protože vize Kristovy svatosti vytváří aktivní nenávist a zlost proti hříchu! Démonizovaným je přikázáno, aby byli svobodní! Výrobci model křičí: „Naše živobytí je v sázce“ – špatné knihy jsou spalovány. Podvodníci, kteří lžou Duchu svatému, padají mrtví. Úředníci magistrátu se třesou, žalářníci padají na své tváře a jsou obráceni, a města jsou naplněna známostí, že Bůh je v nich!

Během velkého velšského probuzení, za služby Evana Robertse, se modlili teenageři! Byli znaveni z alkoholických otců, kteří mlátili matky. Modlili se, aby se zavřely bary! Policisté vzlykali a připojili se ke zpívání – a zločinnost brzy ustala.

„Tedy volali synové Izraelští k Hospodinu…“ (Soudců 4:3). Je to ještě mocnější v Hebrejském originále: „Křičeli (vřískali, ječeli) společně k Hospodinu!“ Společně, velmi naléhavě, zoufale volali k Bohu!

Uprostřed vší špatnosti měl Bůh v zemi svědka své svatosti – prorokyni jménem Debora. Zatímco všichni ostatní byli zbabělí, vysušení, neplodní, Debora byla na hoře Efraim uzavřená s Bohem, toužila znát Jeho srdce, nesla Jeho břemeno, učila se důvěřovat Jehovovi za vítězství nad každou mocí nepřítele. Debora začala přinášet ryzí Boží slovo Pánově církvi, která se scházela pod palmou na hoře Efraim. Bylo to poselství o svatosti a pokání a vítězství, které bylo kázáno v této skryté církvi! Lidé přicházeli – zpočátku pozvolna! Bohatí a chudí! Horní vrstva [„…kteříž jezdíte na bílých oslicích…“ (Soudců 5:10)] přicházela k Deboře, aby slyšeli a modlili se. Bůh má vždy své vlastní mezi zámožnými. Během Finneyova probuzení byli srdcem všeho ti nejzámožnější z města. Oni naslouchali Deboře, a jak v nich jejich srdce hořela. Oni také začínali vidět, že železné vozy musí zmizet!

Střední vrstva [„…kteříž chodíte po cestách…“ (Soudců 5:10)]. Nejezdili na bílých oslicích – ti dnes představují ty, kdo řídí autobusy, metro, pracovníky v modrém límečku. Neexistovala tam žádná třídní preference, protože všichni přicházeli, aby slyšeli to samé Slovo.

Chudí přicházeli. „Ti, kdo jsou osvobozeni od hluku střelců na místech, kdež se voda váží…“ (Soudců 5:11). Ti museli bojovat, aby přežili, vždy byli v nebezpečí, žili od jednoho pohybu ke druhému. Ale ti také přicházeli do Debořiny palmové církve.

A písaři přišli. „…a z Zabulona písaři“ (Soudců 5:14). Všechna obrození to měla – skrytý zbytek písařů, ochotných bojovat s železnými vozy svými dary! Prorokuji, že ve dnech, které jsou před námi, mnozí povstanou v mediích. Jejich slovo bude mocné! Modlící se spisovatelé, jak muži tak ženy, budou odvedeni k vojsku v této poslední válce!

Byli to muži a ženy – pracovali, jednali společně! Byla tam Debora a Barak, společně sloužili. Není žádný tvrdý hoch – žádný macho – kolem pravého probuzení Ducha svatého. Je to Bůh pohybující se ve služebnících, je to Bůh podněcující lidi k jednání! Jak odlišný byl postoj Baraka od toho, co vidíme dnes. Bylo mu řečeno, že pokud půjde Debora spolu s ním do bitvy, zásluha za vítěznou válku bude připsána ženě. Barak se vůbec nestaral o zásluhy nebo uznání! Chtěl prorockou autoritu a sílu modlitby této prorokyně s sebou. Tak to bude dnes! Když přijde pravé probuzení, nikdo nebude zářit! Žádné ego nebude vymrštěno! Nebude slyšet „můj oblíbený kazatel.“ Již nebude říkáno: „Ó, on má tak velkou moc!“ Místo toho bude říkáno: „Ježíš je tu! Je to tu svaté! Bůh tu mluví!“

Pod palmou na hoře Efraim bylo skutečně získáno vítězství nad železnými vozy. Bylo to ilegální Boží hnutí. Poselství v této církvi bylo: „Ani jeden coul nepříteli! Žádné další železné vozy! Je tu válka!“ Každý, kdo přišel na toto skryté místo, je opustil se srdcem v plameni. Barak válečník [„muž blesku“] tu byl! Co slyšel od Debory? „Kdy povstanete a budete muži? Kdy uvěříte, že Bůh má moc, aby setřel tyto železné vozy?“ A knížata, vedoucí a písaři přijali slovo, že Bůh půjde před nimi, bude tady, aby vedl válku: „Lepší dostat se do bitvy! Bůh obhájí své jméno! Bude oslaven před očima hříšníků!“

Z přímluvy vzešly zcela jasné pokyny: „Jdi, a shromáždě lid na horu Tábor, vezmi s sebou deset tisíc mužů z synů Neftalím a z synů Zabulon“ (Soudců 4:6). Nic nemohlo být jasnějšího! Jak to bylo detailní – jdi na horu Tábor a shromáždi 10 000 mužů! Nepřítel přijde proti tobě se železnými vozy u potoka Císon – Bůh přivede železné vozy a celou armádu do tvých rukou!

Debora věděla, kdy se hnout a jak se hnout. V ten správný den slyšela od Boha! Pro ni bylo těchto 900 železných vozů již haraburdím. „Protož shromáždil Zizara všecky vozy své, devět set vozů železných, a všecken lid, kterýž měl s sebou z Haroset pohanského, ku potoku Císon. I řekla Debora Barákovi: Vstaň, nebo tento jest den, v němž dal Hospodin Zizaru v ruku tvou. Zdali Hospodin nevyšel před tebou? I sstoupil Barák s hory Tábor“ (Soudců 4:13,14).

Proč to je, že tolik z toho, co děláme ve jménu Boha, je bez výsledků, zmatené, neuspokojivé, nedostatečné a bez vzepření se ďáblovým železným vozům? Proč nejsou naše pokyny tak přesné, tak jasné jako ty, které přijala Debora, která žila v čase nedostatku světla? Je to proto, že jsme nebyli uzavřeni s Bohem! Modlíme se, jen abychom vyhověli sobě! Odmítli jsme soukromý výcvik, disciplínu a společnou modlitbu!

Osobně jsem unaven z veškeré prázdné a neužitečné, zbytečné aktivity. V minulých 30 letech jsme distribuovali tuny a tuny literatury. Stáli jsme před lidmi podobní dětem na mořském pobřeží, které zadržují přílivovou vlnu tím, že vřískají „Stop“! Traktát není nic než papírový meč – ledaže je doprovázen Duchem svatým! Je to jako přistoupit k železným vozům a vykřikovat: „Až sem a dál ne,“ to je mávání papírovými meči. Je to litera, která zabíjí, pokud není podpořena množstvím modliteb a slzí! Skrze modlitbu Bůh obrací tento papírový meč v rapír z oceli. Pouliční shromáždění bez moci Ducha svatého s duchovní autoritou, jsou bez užitku. Pouhá zábava bez změněných životů. Jedině skrze modlitbu a půst se můžeme vzepřít těmto pevnostem!

Vymodlili dolů bouři doprovázenou lijákem – a byl to déšť, který smetl železné vozy! „S nebe bojováno, hvězdy z míst svých bojovaly proti Zizarovi. Potok Císon smetl je, potok Kedumim, potok Císon; všecko to pošlapala jsi, duše má, udatně. Tehdáž otloukla se kopyta koňů od dupání velikého pod jezdci silnými“ (Soudců 5:20–22). Potok Císon se vylil z břehů. Vytvořila se obrovská bažina. Nepřítel vylezl, vystoupil na své železné vozy, a kola se zarývala hlouběji a hlouběji do bahna. Vozy teď byly přítěží! Bezcenné kusy železa. Podívej se na Barakovu armádu, jak vzrušeně šplhají přes tyto nepojízdné vozy, zničená kola, utrhaná z postrojů. Což nevíte, že se dívali na tyto bezcenné zablácené potopené vozy a říkali: „Z tohohle jsme měli strach?“ „A porazil Hospodin Zizaru a všecky ty vozy, i všecka ta vojska…“ (Soudců 4:15).

Když přichází déšť Ducha svatého jako odpověď na modlitbu, Bůh potopí nepřítele do bahna na jeho vlastním území. Přes noc se zjeví Satanova moc jako zbytečná. Boží lid bude ohromen. Padající déšť učinil nepřítele bezmocným.

Zatímco probuzená skupina vyšla ven, aby zabírali území v Božím jménu, jiní se odmítli zapojit. Nestarali se o železné vozy, protože byli tuze zaneprázdněni svými vlastními problémy a životem.

Rubenovci se odmítli zapojit. „Jak jsi mohl mlče seděti mezi dvěma ohradami, poslouchaje řvání stád? Veliké hrdiny u sebe jsou v podílu Rubenovu. Zdali i Galád před Jordánem nebydlil? Ale Dan proč zůstal při lodech? Asser seděl na břehu mořském, a v lomích svých bydlil“ (Soudců 5:16,17).

Rubenovci jsou stále s námi! Právě teď provádějí školení nebo plánují další „Jak na to“ seminář. Shromažďují se na konferencích, shromážděních, sdílejí se s velkými nápady o tom, jak získat ztracené. Jak zabrat území. Jak přivolat spravedlivé království. Sestavují diagramy. Mají své počítače, které chrlí čísla – jak může být svět spasen v 90 dnech, jestliže 3,5 křesťanů bude svědčit 6,2 pohanů.

Jaká velká zkoumání srdce! Dokonce roní slzy nad svou lhostejností. Milují navštěvovat velká shromáždění, aby byli do velké míry usvědčeni. Činí velká rozhodnutí. Jsou vytvářeny výbory. Koncipují strategii, stále se ptají: „Jaká je vaše strategie, abyste získali své město? Jaký je váš herní plán?“ Mou odpovědí je: „Náš jediný plán je zůstat na kolenou, dokud nám Bůh přesně neřekne, jak a kdy jednat.“ Pořád ještě mluví, když už je bitva svedena a vyhrána. Jsou to ti, kdo píší knihy pro budoucí generace – „16 kroků k vítězství nad železnými vozy.“ Rubenovci byli lidé žádné akce – žádného závazku – žádných špinavých rukou – nevystupovali na horu, aby se modlili s Deborou! Museli se dostat na svou další konferenci.

Říkám – Už dost všech těch pochodů, TV speciálů, masových mítinků, papírových plánů, strategických shromáždění, velkých myšlenek velkých hlav, podněcování, žebrání! Je čas se modlit! Je čas chopit se Boha! Je čas dát to všechno stranou a volat k Bohu o moc a vedení!

Galád, Asser a Dan byli tak zaneprázdněni vyděláváním peněz! Usilováním o úspěch a prosperitu. Tolik závislí na pohodlí a nadbytku! Čti znovu Soudců 5:17. Oni „v lomích svých bydlili“ – ponořeni do svého vlastního malého světa potřeby. Pohlceni svými vlastními malými bitvami! Oni „zůstali při lodech“ – veslovali své vlastní lodi.

To byli ti, proti kterým prorokoval Amos! „Běda pokoj majícím na Sionu… kteříž léhají na ložcích slonových, a rozkošně sobě počínají na postelích svých, kteříž jídají berany z stáda a telata nejtučnější, přizpěvujíce k loutně jako David, vymýšlejíce sobě nástroje muzické. Kteříž pijí z bání vinných, a drahými mastmi se maží, aniž jsou čitelni bolesti pro potření Jozefovo…“ (Amos 6:1,4–6).

Oni nebyli „čitelni bolesti pro potření Jozefovo!“ (Nebyli zarmouceni strádáním Jozefovým!) „Odložili čas soudu“ – „léhali na ložcích slonových, v pohodlí!“ „Natáhli se na pohodlné gauče“ – „prozpěvovali svou muziku.“ Vymýšleli nové cesty k příjemnému životu.

Říká se, že někdo přišel jednoho dne brzy ráno do kanceláře A. B. Simpsona a viděl velkého misionářského kazatele na podlaze, jak svírá globus – a roní slzy nad ztracenými.

Merozité se zrovna nestarali! A byli prokleti Bohem za svou samolibost! „Zlořečte Merozu, praví anděl Hospodinův, zlořečte velice obyvatelům jeho, nebo nepřišli na pomoc Hospodinu, ku pomoci Hospodinu proti silným“ (Soudců 5:23). Prokletí Meroze je jedna z nejvážnějších věcí v celém Božím slově. Je to prokletí přímo z nebe – jasně zjevený Boží postoj k samolibosti! Ruben, Dan, Galád a Asser se nezapojili – ale nebyli prokleti jako byl Meroz! Proč tak hrozné prokletí pro Meroze?

Byl to hořký boj, kontraverze, kterou měl Bůh s Merozem! Věřím, že to bylo proto, že Meroz hřešil proti světlu. Slyšeli zvuk polnice a zavřeli uši. Slyšeli pláč volání Debořina srdce a posmívali se! Věřím, že Mezorité byli prokleti, protože byli tak blízko bitvy, tak těsně u železných vozů, a přesto tak daleko, aby se zapojili nebo se zajímali. Ty dny jsou dávno pryč, kdy křesťané mohli být tak blízko bitvy, vidět tolik moc všude kolem sebe a uzavřít to slovy: „Uzavřu se v modlitbě, vyrostu v Ježíši zcela sám. Nikoho nepotřebuji – jen já a Pán!“

Ne! Soud si vyžádá, abychom vydali počet. „Hladověl jsem – a nenakrmili jste mne! Byl jsem nahý, ve vězení – a nic jste neudělali! Nevyšli jste na cesty a neobklopili a nepřinutili je, aby vstoupili! Uzavřeli jste se – zabalili svůj talent do ubrousku a čekali na příchod Pána! Pohřbili jste talent!“

Meroz se snažil schovat před vřavou a jít bezpečnou a snadnou cestou. Nechali by zbytek Božího lidu bojovat se železnými vozy, zatímco by se bezpečně choulili kolem svého útulného krbu. Ale Bůh pohrdl jejich samolibostí a uvrhl na ně kletbu. Merozova kletba je nejhorší ze všech – být zanechán svému vlastnímu zájmu, oloupen o veškerou duchovní vizi a energii, prostě zmizet v neinteligentním zapomenutí.

Pokud jde o mne, dej mi odvahu a oheň Debory – dej mi její rovnou páteř Ducha svatého, její nezměrnou víru a jistotu, a její neochotu krčit se před Božími nepřáteli. Nechť církev Ježíše Krista vyhlásí válku všem Satanovým železným vozům a vymodlí vítězství.

Download PDF