Boží chléb | World Challenge

Boží chléb

David WilkersonDecember 22, 1986

Bůh obstaral zdroj života pro celý svět. Ne pouhou potravu, ale život v jeho nejplnější míře – Ježíš to nazval hojným životem.

Bůh poslal manu, aby udržoval život na poušti – a poslal svého Syna Ježíše, aby udržel život v našich dnech. Ježíš řekl: „Nebo chléb Boží ten jest, kterýž sstupuje s nebe a dává život světu“ (Jan 6:33).

Co je dnes v křesťanství opomíjené, a tolik potřebné, je život! Co dnes mnozí zažívají, nelze nazvat životem. Ježíš Kristus je Boží chléb, který, je-li pojídán denně, produkuje kvalitu života, který On sám užíval. Svým vlastním svědectvím Ježíš řekl, že se podílel na životě, který plynul přímo od Jeho nebeského Otce – a který, jak řekl, by měl oživit i nás: „Já živ jsem skrze Otce, tak kdož jí mne, i on živ bude skrze mne“ (Jan 6:57).

To, čím dnes svědčíme ve světě a církvi, je umírání života. Čím dál se člověk zatoulá od Ježíše, zdroje veškerého života, tím více smrti do něj prosákne. Téměř všechny organizované náboženské systémy jsou v procesu umírání – nemají dokonce ani ponětí o všech znameních rozpadu a slabosti. Proč většina mladých dnes poukazuje, že církev je mrtvá? Proč existuje takový pláč a hluboká touha v srdcích tolika zklamaných Božích svatých po církvi, ve které je nějaký život? Je to proto, že je tak málo rozdílení Božího chleba, který ho produkuje.

Co se dnes nazývá církví je zakoušení, podle mého názoru, v historii nejhoršího duchovního sucha. Zástupy hladových ovcí se natahují ke svým pastýřům pro něco k jídlu – něco život dávajícího, co je udrží v těchto děsivých časech. Příliš často tu není ani ždibec duchovního jídla, a tak opouštějí Boží dům prázdní, neuspokojení, slábnoucí a unavení z vlekoucího se prošlého času a znovu k prázdnému stolu.

Prorok Amos prorokoval o přicházejícím dni, kdy „umdlévati budou panny krásné, ano i mládenci tou žízní“ (8:13). Volá: „Aj, dnové jdou, dí Panovník Hospodin, že pošli hlad na zemi, ne hlad chleba, ani žízeň vody, ale slyšení slov Hospodinových… tak že toulati se budou od moře až k moři, a od půlnoci až na východ běhati, hledajíce slova Hospodinova, však nenajdou“ (Amos 8:11,12).

Vím, že je pro mnoho křesťanů urážlivé, když se dozví, že Bůh prohlásil, že sešle hlad po pravém Slovu – a protože lidé přísahají při svých modlách, budou ho hledat, ale nenajdou ho. Pravda, existuje v zemi mnoho silných kázání – mnoho učení, která se sama nazývají zjevením. Bible jsou vidět více než kdy předtím a množství stád slyší své oblíbené kazatele a učitele. Někdo by to dokonce nazval dny probuzení – slavné dny světla evangelia a nové pravdy.

Ale jestliže to, co se nabízí, není Boží chléb sestupující z nebe, není to jídlo! Nebude to produkovat život – ale místo toho vyprodukuje příšerný duchovní hlad. Mnoho z toho, co je dnes slyšet z mnoha kazatelen, dokonce v mnoha letničních církvích, je při nejlepším libá strava. Můžete opustit Boží dům a cítit se dobře, protože kázání bylo zábavné! Příběhy byly dobře vyprávěné, ponaučení velice obecné a nikdo se neurazil. Můžete s sebou vzít svého neobráceného partnera a vědět, že nebude konfrontován ohledně svých hříchů – žádný strach z horkých uhlíků od Božího oltáře, které by ho sežehly – žádné plamenné šípy prorockého prstu, které by na něj ukázaly a hřměly: „Ty jsi ten člověk!“ Jestliže kladivo nedopadá proti hříchu, můžeš si být jistý, že úder bude ztlumen nebo se ti dostane omluvy.

Jsem přesvědčen, že ten nejzjevnější úkryt před plamenným pohledem svatého Boha je dnes uvnitř mrtvé církve. A tak láskyplně, jak jen to mohu říci, se obávám, že mnoho kazatelů evangelia jsou víc pohřební zřízenci než apoštolové života.

Na druhé straně chvály překypující veselím nejsou vždy znamením života. Chvála z nečistých rtů je pro Boha ohavností. Chvála plynoucí ze srdce plného cizoložství, chtíče nebo pýchy není nic víc než znějící kov a zvonivý cimbál. Může se stát mrtvým tancem kolem nově vztyčeného zlatého oltáře. Vlající prapory, držené vysoko v hříchem potřísněných rukou, jsou drzým, arogantním vychloubáním vzpoury. Slyším hlas, který slyšel Jan, jak přichází od Božího trůnu: „Chvalte Boha našeho všickni služebníci jeho, a kteříž se bojíte jeho, i malí i velicí“ (Zjevení 19:5). Jenom ti se radovali a veselili, vzdávali Bohu slávu, kteří se připravili jako Beránkova nevěsta (verš 7).

Pravda je – jíst Kristovo tělo a pít Jeho krev je ničivá záležitost. Ježíš řekl: „Nebo tělo mé právě jest pokrm, a krev má právě jest nápoj…“ (Jan 6:55). Kristův ryzí a všemocný život: moc, která když je nalitá do duchovního člověka, vyrazí vpřed, aby vyhnala a zničila všechno, co je z těla a ďábla. Nic z nás nemůže efektivněji vyhnat rakovinu hříchu než záplava božského života. Infekce hříchu je vyhnána ryzím Kristovým životem v nás – skrze jedení Chleba z nebe.

Slyšel jsem jednoho služebníka nedávno „prorokovat“, že brzy přijde čas, kdy se budou shromáždění skládat z 90% z chvály a z 10% pro všechno ostatní. Rád bych věděl, zda to znamená, že dosáhl místa, kam došel Izrael, když si stěžovali: „A nyní duše naše vyprahlá, nic jiného nemá, kromě tu mannu před očima svýma“ (Numeri 11:6). Může někoho znudit, když sedí u Pánova stolu a jí chléb Slova? Nebudou duchovně slábnout, když budou jásat, ale nebudou jíst?

Existuje dnes v zemi svatý zbytek, který opravdově chválí a uctívá Pána v Duchu a pravdě. Ale zahrnuje pouze ty, kdo denně přicházejí k Pánovu stolu, aby jedli a pili z Krista. Stal se jejich jediným jídlem! On je jejich jediný zdroj života. Jsou víc nadšení Jím než Jeho požehnáním a dary. Chválí Ho s čistýma rukama a ryzími srdci, protože Duch svatý jim dal poznat, že Kristovo tělo není nikdy nabízeno jako jídlo nečistému. Všude, kde si zatvrzelý lidé drží svůj chtíč a modlářství, Duch svatý nedovolí přinést BOŽÍ CHLÉB. Je tragické, že mnozí jedí u stolu démonů a potom očekávají, že přijdou k Pánovu stolu a budou hodovat se spravedlivým. Ale to jen vede k duchovní nemoci a smrti, protože oni doopravdy nerozlišují pravý Boží chléb. Pravá chvála je vděčná odpověď srdce přetékajícího životem Ježíše Krista. Tato studna života musí být denně doplňována hodováním v Kristu. Radostná chvála, která je přijatelná, musí plynout z čistých srdcí. Všechno ostatní je prostě bezcenný rámus.

Je to pravda – jsme tím, co jíme. Ježíš řekl, že Jeho tělo je naším pokrmem [jídlem] – „Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti krve jeho, nemáte života v sobě“ (Jan 6:53). Židé nemohli takovou myšlenku pochopit – a „mnozí z učedlníků jeho, slyševše to, řekli: Tvrdáť jest toto řeč. Kdo ji může slyšeti?“ (Jan 6:60).

I dnes ti, kdo zařazují toto jedení Pána ke stolu páně samotnému, nerozumějí, co Ježíš zamýšlel. Pánova večeře je tu proto, aby připomněla nám a světu, že On se stal naším zdrojem života skrze smrt. Není to jen symbolické. Máme přicházet často, denně, jíst a pít z Něho. Čím více Ho jíme, tím duchovnější život v nás bude demonstrován. Máme zjevné pozvání přijít k Jeho stolu, jíst a stát se silnými.

Proč dnes existuje tolik slabých a mdlých, neduživých křesťanů – poražených, zbavených iluzí, unavených a nevěřících? Proč je tolik zoufalství, beznaděje a nevěry mezi těmi, kdo jsou dědici tak velkých a slavných zaslíbení? Proč tolik bezmocnosti, tolik nespokojenosti a nervozity, neklidu – dokonce i za kazatelnou?

Částečně to zavinili námezdní pastýři. Když nejsou ovce nakrmeny, hubnou a slábnou, stávají se snadnou kořistí pro nepřítele. Přesto vidím, že do země přichází svaté Levítské kněžstvo – zbytková služba tvořená služebníky a pomocníky, kteří se stávají pastýři podle Pánova drahého srdce. Jsou uzavřeni s Pánem, zbaveni pýchy a světských ambicí, živeni svatou horlivostí, které Duch pomazal, aby vyvedli oddělené lidi, kteří je budou následovat do Kristovy plnosti. Jejich počet je malý, ale vzrůstá. Nemají jiné jídlo než Krista – žádný jiný zdroj života! Vzpláli životem, protože byli tak často a tak pilně u Pánova stolu. Milují jen v pravdě a jsou nebojácní, odvážní! Veřejně vystupují proti hříchu bez omluvy – strhávají všechny modly a pevnosti – ale jen aby přinesli svobodu a vyvolali hlad po realitě.

Je smutné, že zatímco svatý zbytek hladoví po pravém Chlebu, existuje mnoho ovcí, které tak duchovně zeslábly a nakazily se hříchem, že nemohou jíst silný pokrm. Dávají přednost cisternám smiřování – uši lechtajícím učením. Proto dávají přednost lehkosti a zábavě. Duchovní chutě otupěly v důsledku pojídání tolika nekvalitního podřadného jídla. Příliš často jsou odpadky a špína preferovány víc než Boží chléb.

Co je dnešní sekulární televize, jestliže to není ďábelská, pekelná žumpa? Nedávné reklamy v rozhlase oslovovaly diváky, aby si vyladili stanici a sledovali „Dallas“, aby se jim „dostalo dobré dávky chamtivosti, chtíče a vášnivé žádostivosti – jak se vám líbí!“ Nazývej to jak chceš, producenti sami to nazývají pravým jménem – fontánou chtíče! Přesto doslova miliony křesťanů sedí před svou modlou den za dnem, hodinu za hodinou – pijí a jedí u stolu démonů.

Jsem nemilující, že volám proti tomuto modlářství mezi Božím lidem? Zůstal by některý ze starých proroků ticho před takovým chlubivým zneuctěním svatého Boha? Nazvi mě zákoníkem nebo jakýmkoliv jménem si vybereš – ale já nemohu v této věci zůstat zticha, protože cítím Boží hněv proti této závislosti – cítím zármutek Ducha svatého nad tolika duchovně slepými věřícími, kteří odmítli poslušnost Jeho vnitřním pobídkám, aby přestali s pitím z této špinavé cisterny. Kdyby mohl být Jeremiáš svědkem smutné podívané na miliony Božích lidí, jak si každou neděli večer – místo sezení v Božím domě a přijímaní Božího chleba – hoví před televizí a popíjejí chtíč, zločin a chamtivost – plakal by a kvílel. Křičel by: „Lid pak můj změnil slávu svou v věc neužitečnou… Užasněte se nebesa nad tím, a děste se, chřadněte velmi, praví Hospodin… nebo dvojí zlost spáchal lid můj: Mne opustili pramen vod živých, aby sobě vykopali čisterny, čisterny děravé, kteréž nedrží vody“ (Jeremiáš 2:11–13).

Budeme-li chtít dát Bohu rovnocenný čas – co tomu bude přiměřené? Modlit se jednu hodinu za každou hodinu, kterou strávíš popíjením filmů a TV – mohlo by to být vyvážením křesťanského postoje? Nikdy! Pavel řekl: „Nebo nemůžete kalicha Páně píti a kalicha ďáblů; nemůžete účastníci býti stolu Páně a stolu ďáblů“ (1. Korintským 10:21). Potom Pavel dodává: „Čili k hněvu (anglický překlad – žárlivosti) popouzíme Pána?“ (verš 22). Řecký překlad je: „Žárlivý jako manžel.“ Jinými slovy: „Chceš Boha provokovat prostitucí?“ Jak žárlivým činíme našeho Pána, když tak štědře dáváme svůj čas, abychom jedli u stolu Jeho nepřátel a ignorujeme nebo se zříkáme Jeho stolu. Jak by se mu líbilo, kdybys v tento čas pojídal pravý Chléb.

Probuďte se, svatí! Už jsme vstoupili do času velkého třesení a spustošení. Světová zdravotnická organizace právě předpověděla, že v roce 1990 bude překročen počet 100 milionů obětí AIDS ve světě. Nejen odborníci mohou předpovídat, jak ničivá tato Boží kletba nakonec bude. Potopa už je nad námi – a slepí křesťané ani nevidí nebo neberou na vědomí, že Boží soudy padají právě teď na všech stranách. Má otázka je: Budeš dost silný v Pánu, abys zvítězil ve zlých dnech?

Je čas svrhnout ďáblův stůl ve tvém životě! Je čas vstoupit do tajné komůrky a hodovat na pravém Božím chlebu! Je poslední čas zbavit svůj život a domov všeho, co poskvrňuje a znečišťuje tvou duchovní mysl. Kde budeš jíst – u jakého stolu se usadíš – až Vykupitel přijde náhle na Sion?

Trávil jsem hodiny před Pánem, vzlykal a volal k Němu o poselství útěchy a naděje pro všechny zraněné věřící, kteří nám napsali a sdíleli se s námi o svá hluboká zranění. Tolik bolesti, tolik hlubokého žalu, smutku a soužení všude! Jaké poselství jim mohu poslat v tak strašlivé potřebě? Jaké Pánovo slovo? Jistě, On se stará a přináší pravdu, která osvobozuje.

Může být jen jediná odpověď – Bůh zaopatřil způsob, který každé Jeho dítě posílí, aby odolalo nepříteli! Tato síla přichází z jedení Božího chleba seslaného z nebe. Naše duchovní zdraví a síla závisí na tom, že do sebe dostaneme Boží chléb. Pečlivě poslouchej Ježíšova slova: „Já živ jsem skrze Otce, tak kdož jí mne, i on živ bude skrze mne“ (Jan 6:57). Ježíš byl v tak úzkém spojení s Otcem, že se zavázal konat pouze Otcovu vůli – Otcova slova se stala Jeho pravým jídlem a pitím! Denně byl udržován slyšením a viděním toho, co Otec chtěl. To byl výsledek tolika času stráveného s Ním.

Jednou řekl svým učedníkům: „Jáť mám pokrm k jísti, kteréhož vy nevíte… můjť pokrm jest, abych činil vůli toho, jenž mne poslal, a dokonal dílo jeho“ (Jan 4:32,34). Ježíš řekl: „Pracujte ne o pokrm, kterýž hyne, ale o ten pokrm, kterýž zůstává k životu věčnému, kterýž Syn člověka dá vám. Nebo tohoť jest potvrdil Bůh Otec“ (Jan 6:27).

Nesmíme minout toto tajemství síly – stejně jako Ježíš žil z Otce, tak musíme získat své životy doplňované v Něm.

Drahému 86-letému bratrovi, který mi napsal svůj příběh, že se tak chabě snaží dělat chůvu a pečovat o svou zmrzačenou manželku – příliš chudý, aby si mohl dovolit sanatorium – trápí se, že může zemřít a nezůstane nikdo, kdo by se o ni staral – říkám: „Nezoufej! Zvedni hlavu! A pij v Jeho přítomnosti! Nechť tě Duch svatý nakrmí nebeskou manou. Volej k Němu, On slyší i nejslabší volání – On sám tě nakrmí! On vstoupí do tvé nejvnitřnější bytosti s obnovujícím světlem a životem. Bůh nemůže lhát! Řekl, že Ježíš je náš Chléb života – ze kterého žijeme a dostáváme svou sílu, Kristus ti dá sílu!“

---
Použité s povolením, které je uznané společností World Challenge, P. O. Box 260, Lindale, TX 75771, USA.

Download PDF