Boží vize pro církev posledního dne! | World Challenge

Boží vize pro církev posledního dne!

David WilkersonMay 23, 1994

Chci se s vámi podělit o to, o čem věřím, že je Boží vizionářský nástin určený Jeho církvi posledních dnů. Vize je zakotvena na Božím Slově, které poskytuje jasný náčrt, jak bude církev Ježíše Krista těsně před Jeho druhým příchodem vypadat.

Zajisté, církev dnešní Ameriky je od této Bohem zamýšlené vize daleko. Dokonce se dá bez obalu říci, že většina toho, co se dnes ve jménu Krista dělá, je ohavnost. Přesto existují zbytková obecenství rozptýlená nejen po této zemi, ale okolo celého světa, která splňují Boží požadavky. Vedou svatý život, kážou spravedlnost a nutnost posvěcenosti, věří v nadpřirozená působení. Tato obecenství jsou živá, plná Božího ducha a mají dopad na životy svého okolí pro Ježíše.

Ale z velké části dnes celé denominace operují bez Ducha svatého, zbavené Ježíšovy přítomnosti, prosty všech duchovních darů. Je to forma zbožnosti, ale bez moci, přesvědčivosti a spásné zvěsti. Přátelí se se světem, jsou více činní politicky než duchovně. Činí světu ústupky – hýčkají homosexuály, mhouří oči nad rozvody, zesměšňují nadpřirozené věci, odvrhují všechno učení o nebi, peklu, pokání a soudu.

Některé z těchto denominací už i pochybují, zda je Bůh vůbec ještě na živu! Jsou tak studené, slabé a bázlivé a světu pro legraci! Nemají vliv, nepožívají respekt, nemají ani ten nejmenší dopad na společnost a své okolí.

Kdysi pouhá přítomnost novozákonní církve způsobovala, že se samo peklo hrůzou třáslo! První církev způsobovala, že byly celé legie démonů na ústupu, a když se modlila, otevíraly se neproniknutelné brány vězení, řetězy pout a okovů se trhaly a nemohly udržet své oběti a panovníci se krčili strachy. Žádná zbraň pozdvižená proti nim se nesetkala se zdarem! Tito věřící rané církve měli takovou víru a moc, že chromí povstávali, ze žebráků se stávali evangelisté. Věřili v nadpřirozené skutky – otevírali slepé oči, hluché uši a uzdravovali všechny možné nemoci. I mrtvé přiváděli nazpět k životu!

Neříkám zde, že Boží církev těchto posledních dnů bude opakováním či kopií církve prvního století. Ne – říkám však, že bude ještě mocnější než tehdy! Bude silnější, mocnější, s ještě větším zjevením Ježíše. Bude mít větší zmocnění od Ducha svatého než kdy předtím – dokonce větší než to, které bylo vylito na Den letnic! Bůh šetří to nejlepší víno nakonec!

Prorok Daniel to potvrzuje. Řekl, že jisté prorokované duchovní pravdy budou zapečetěné, aby pak byly zjeveny v posledních dnech: „…Tajuplná a zapečetěná budou ta slova až do doby konce. Mnozí se vytříbí, zbělí a budou vyzkoušeni… žádný svévolník se nepoučí, ale prozíraví se poučí“ (Daniel 12:9–10).

Boží lid počne rozumět novým věcem v Božím slově! Tyto věci v Bibli již jsou a byly vždy, ale jednoduše nebyly nikdy ještě ve své plnosti zjeveny a odhaleny. Daniel všechny tyto věci viděl, ale ani se vší moudrostí jim nemohl porozumět: „Slyšel jsem, ale neporozuměl jsem…“ (verš 8).

Dnes však Duch svatý zjevuje tyto věci duchovně rozeznávajícím svatým! „Ale jak je psáno: Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují. Nám však to Bůh zjevil skrze Ducha; Duch totiž zkoumá všechno, i hlubiny Boží“ (1. Korintským 2:9–10). Duch svatý v nás zůstává, aby nám tyto skryté věci zjevil.

Pán právě teď připravuje mocnou, ale přitom pokornou armádu pastýřů podle svého srdce. A též připravuje zbytková stádečka hladových ovcí, které opustily mrtvolnost a hřích moderních církevnických institucí. Scéna je připravována pro církev, kterou brány pekel nepřemohou. Bude horká, vroucí, ne vlažná – a rozkymácí samé základy pekla. Na zemi nebude větší moci, která ji bude moci ignorovat či jí pohrdat!

Zde je to, co vidím v Písmu jako Boží vizi pro tuto zbytkovou církev posledního dne:

Možná že nebudeš chtít toto mé příští prohlášení akceptovat. Ale jak já to vidím, evangelium Ježíše Krista skutečně nebylo plně kázáno této generaci! Kromě služby několika spravedlivých Božích mužů a žen, evangelium v podobě, jak je dnes slyšíme, není v úplnosti kázáno tak, jak Pavel říká – „slovem i skutkem“.

Pavel mohl říci o své generaci, že jí bylo zvěstováno evangelium „…slovem i skutkem“ (Římanům 15:18). Jak zde popisuje, takto plně zvěstované evangelium je více než slova. Je to zvěst slova a skutků! „Neodvážil bych se totiž mluvit o něčem, co by nevykonal Kristus skrze mne, slovem i skutkem, v moci znamení a divů, v moci Ducha, aby pohané přijali evangelium“ (verš 18,19a).

Pavel zde vysvětluje: „Pohané se obraceli ke Kristu nejen pro slova mého kázání – ale proto, že tato slova provázela mocná znamení a divy!“ „Tak jsem celý okruh od Jeruzaléma až po Illyrii naplnil Kristovým evangeliem!“ (verš 19b).

Kdyby Pavel kázal a vyučoval bez znamení a divů, které následovaly, zvěst, kterou nesl, by neměla takový dopad. Nebylo by to evangelium zvěstované „slovem a skutkem“, jak to má být. Věřícím v Korintu řekl: „Znamení zajisté apoštolství jsou mezi vámi ve vší trpělivosti, i v divech, a v zázracích, a v mocech“ (2. Korintským 12:12).

Dobře si povšimni Pavlových výrazů v těchto výše uvedených verších: znamení, divy, zázraky, mocné skutky. Většina dnešních křesťanů se začne kroutit už jen při pouhé zmínce o nich! Proč? Protože tato slova byla zneužita nesvědomitými kazateli a učiteli v touze po moci, a stala se ohavností!

Za poslední čtyři desetiletí jsme byli svědky bolestného převracení a překrucování, které se vydávalo za plně zvěstované evangelium. Mnozí inteligentní, Krista milující křesťané byli šokováni nebo zarmouceni fraškou a zneužitím nadpřirozených věcí podvodníky, kteří se vydávali za osobnosti víry a moci. Tito lháři převrátili plně zvěstované evangelium v show pýchy a finančního obohacování. Jsou pro posměch v televizi a v tisku. Vidíme toto duchovní šmelinářství, teatrálnost, falešná uzdravení, neopodstatněná, neprokázaná tvrzení, vymáhání peněz, nadsazování a přehánění – vše, co je v Božích očích ohavné. Těchto několik posledních desetiletí bylo skutečně jednou z nejohavnějších epizod v historii církve!

A jakoby těchto převráceností ještě nebylo dost, dostavil se „prosperity gospel“ – evangelium prosperity, které ještě k ostatním zvrácenostem přidalo. Přijetí Krista bylo prakticky předkládáno jako výhra hlavní ceny v loterii! Sliby zámožnosti, bohatství – nákladných vozů, šatů, domů, nemovitostí. Podle tohoto učení cokoli věřící „vyřkl do existence“ se mělo domněle stát v jeho životě skutečností. A co hůř, Ježíš byl představován jako „fantastickej velkej brácha“, který se už nemůže dočkat, aby tě mohl zavalit vším, co bys jen chtěl. „Máš na to nárok, jsi přece jeho ‚kid‘ (dítě), či snad ne?“

Ovšem největší tragédií ze všeho je, že tyto perverze způsobily, že mnoho bohabojných kazatelů, evangelistů a řadových věřících se odvrátilo od pravdy plně zvěstovaného evangelia. Není divu, že ani za nic nechtějí mít co společného se znameními, divy, zázraky a mocnými skutky.

Přesto, milovaní, Bůh je stále ten samý Bůh – mocný v činění zázraků a divů! Stále ještě je naším uzdravovatelem a přeje si projevit Svou moc ve prospěch těch, kteří Mu důvěřují! V novozákonní církvi docházelo k mocným nadpřirozeným činům bez jakýchkoliv převráceností – bez reklamy, vystavování se na odiv, bez osob činících si právo na moc a autoritu. Pavlova služba nám poskytuje příklad.

Za svého pobytu v Troadě Pavel mluvil ke shromáždění. Druhý den již odjížděl, a proto protáhl řeč až do půlnoci. Mladého muže jménem Eutychos, který seděl na okně, přemohl spánek a spadl z třetího poschodí a Bible říká: „…a když ho zvedli, byl mrtvý“ (Skutky 20:5–12). Když Pavel sešel do ulice, všechny upokojil, a podobně jako kdysi Eliáš v Sareptě se nad mládencem sklonil, objal ho a život se do Eutycha navrátil. Ten mladík byl vzkříšen – povstal z mrtvých! Jaký mocný zázrak!

Poté, co došlo k této události, Pavel nikoho neposlal, aby tuto novinu vytruboval. Nepozval Eutycha, aby ho doprovázel na jeho evangelizačních cestách, aby vydával svědectví o svém zmrtvýchvstání. Žádné propagační letáky urgující: „Slyšte, slyšte! Přijďte se podívat na mladého muže, který vypadl z třetího poschodí a zabil se. Bůh ho však vzkřísil! Přijďte a uslyšíte kázání Pavla, muže velké víry a moci!“

Ne, nic takového. Místo toho, když se do mládence navracel život, Pavel jen řekl: „Upokojte se, je v něm život.“ Pak se navrátil nahoru, lámal s bratry chléb a shromáždění pokračovalo dál. Písmo po této příhodě již Eutycha ani nezmiňuje. Proč? Protože raná církev tyto nadpřirozené věci očekávala! Kázala plné evangelium – a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními!

„A divy veliké činil Bůh skrze ruce Pavlovy, tak že i na nemocné nosívali od jeho těla šátky a fěrtochy, a odstupovaly od nich nemoci, a duchové nečistí vycházeli z nich“ (Skutky 19:11–12).

Jak by mohl šátek či zástěra sklízet slávu? Pavel vysílal věřící s těmito kusy tkanin a oni pak jen sdíleli poselství s jinými: „Svatí se nad touto věcí modlili a věříš-li Bohu, přilož si ji na sebe a On tě uzdraví.“ A stávalo se, když ten šátek přiložili na tělo, čelo či končetiny, že rychle povstávali z lůžek a žebráckých rohoží. Byli uzdraveni!

Tyto velké divy se staly očekávanou součástí života věřících a jejich shromažďování k bohoslužbě. Nemuseli se vydávat někam na zvláštní, halasně vytrubovaná velká supershromáždění, kde by pak byli svědky takových činů. Ne – spatřovali tyto velké divy jako součást jejich pokorné každodenní chůze s Pánem!

Zde je moje pointa: Kdyby šlo jen pouhým kázáním docílit toho, co si Bůh přeje, Amerika by byla získána pro Krista již dávno. Povšimni si, jak málo bylo dosaženo v Efezu po třech měsících soustavného, intenzivního, neohroženého kázání: „V synagoze pak Pavel neohroženě působil po tři měsíce, rozmlouval s lidmi a přesvědčoval je o království Božím… někteří však tvrdošíjně trvali na svém a nedali se přesvědčit, ba dokonce cestu Páně přede všemi tupili…“ (Skutky 19:8–9).

Efez bylo bezbožné, modlářské město, které se odevzdalo okultismu. Obyvatelstvo bylo přímo posedlé po okultních knihách, praktikách, kouzlech a čarodějnictví. I po plných třech měsících Pavlova smělého kázání se tito lidé stávali jen zatvrzelejšími.

Tu však Bůh začal činit velké divy skrze Pavlovy ruce. Pojednou byli nemocní uzdraveni, chromým dány zdravé údy, slepým byl obnoven zrak!

Až tohle tehdy začalo dráždit démonské pevnosti v Efezu. Sedm synů židovského velekněze Skévy šli do jistého domu, aby se pokusili také osvobozovat od zlých duchů – „ve jménu Ježíše, kterého káže Pavel“. Zlý duch jim řekl, že Ježíše zná a o Pavlovi ví. „Ale kdo jste vy?“ – zařval ten duch a vrhl se na ně, všechny je přemohl, roztrhal jejich oblečení a zřídil je tak, že z toho domu s kvílením uprchli nazí a plní ran!

Tato věc se pochopitelně rychle roznesla po celém městě a „na všechny padla bázeň a jméno Pána Ježíše bylo ve velké úctě“ (verš 17).

Až tehdy byli obyvatelé Efezu ochotni uznat, že ti, kteří následují Ježíše, mají opravdu skutečnou autoritu nad démonickými mocnostmi, že jejich zvěst je pravá a mocná!

Pavel potom mohl uspořádat na městském náměstí zvláštní shromáždění, při kterém ti, „kteří se zabývali magií, přinesli své knihy a přede všemi je spálili. Jejich cena se odhadovala na padesát tisíc stříbrných. A tak mocí Páně rostlo a rozmáhalo se jeho slovo“ (verše 19–20). Tisíc knih na kouzla, spiritizmus, okultní vědy, amulety, zaříkadla a čarodějnictví skončilo své zlé poslání v plamenech! Toto vše se stalo až poté, co byli obyvatelé Efezu vystaveni spásnému poselství „plně zvěstovanému“ – tedy nejen slovním kázáním, ale doprovázeným znameními, divy a mocnými činy!

Já věřím, že evangelium nemůže být plně zvěstováno, pokud není doprovázeno ukázkami a projevy moci Ducha svatého – dokazujícími pravost evangelia!

Pavel směle prohlásil: „…má řeč a má kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí…“ (1. Korintským 2:4). Řecký originál zde říká „s důkazy“. Pavel zde tedy říká: „Kážu evangelium s důkazy. Bůh a Duch svatý moji službu dokazují divy!“

List Židům též učí, že Bůh potvrzoval Pavlovo poselství znameními a divy: „Bůh potvrzoval jejich svědectví znameními, divy i rozličnými projevy své moci a rozdílením Ducha svatého podle své vůle“ (Židům 2:4).

Novozákonní věřící měli jednu modlitbu: „…dej svým služebníkům, aby s odvahou a odhodlaně mluvili tvé slovo, a vztahuj svou ruku k uzdravování, čiň znamení a zázraky skrze jméno svého svatého služebníka Ježíše“ (Skutky 4:29–30). Tito apoštolové vycházeli a všude plně zvěstovali evangelium.

„Všech se zmocnila bázeň, neboť skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a znamení“ (Skutky 2:43). „Mezi lidem se rukama apoštolů dálo mnoho znamení a divů… A stále přibývalo mnoho mužů a žen, kteří uvěřili Pánu“ (Skutky 5:12,14). „Také z ostatních míst v okolí Jeruzaléma se scházelo množství lidí, přinášeli nemocné a sužované nečistými duchy a všichni byli uzdravováni“ (verš 16).

Zde je konečně ještě jeden verš, který nezvratně potvrzuje – že plné zvěstování v sobě musí zahrnovat znamení a divy: „Totéž se stalo v Ikoniu: Pavel a Barnabáš vešli do židovské synagogy a mluvili tak mocně, že uvěřilo mnoho Židů a Řeků… a Pán dosvědčoval svou milost tím, že jim dával moc konat znamení a zázraky“ (Skutky 14:1,3). Tato pasáž říká, že apoštolové zde působili dost dlouho, kázali milost a pokání – a poté jim Bůh propůjčil moc činit jejich rukama znamení a divy!

Jaký kontrast to poskytuje dnešní církvi, která se stala slabou a neefektivní. Proč? Protože již déle nevěří v nadpřirozené! Teologové nám říkají, že někde v historii první církve došlo k bodu, od kterého Bůh přestal vykonávat mocné činy. Když se však ptáte: „Od jakého bodu k tomu přesně došlo?“, nikdo vám nedá odpověď.

Někteří tvrdí, že zázraky ustaly po Pavlově smrti. Jiní zase, že k tomu došlo asi roku 150 po Kristu. Ale já se vás nyní ptám: „Kdo má tu odvahu nebo drzost vybrat den, týden, měsíc nebo rok, kdy Bůh domněle řekl: Už dost! Po několik tisíc let jsem konal znamení, divy a zázraky pro ty, kteří uvěřili. Teď však již máte dokončenou Bibli a taky jste víc inteligentní. Nyní vás odříznu a už žádné divy, zázraky nebo uzdravení!“

Pavel nás poučil, že v posledních dnech: „Ten zlý přijde v moci satanově, bude konat kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky…“ (2. Tesalonickým 2:9). Sám Pán Ježíš řekl: „Vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět znamení a zázraky, aby svedli vyvolené, kdyby to bylo možné“ (Marek 13:22).

Snaž si to představit – démonské mocnosti, falešní kristové, falešní proroci – každý z nich usilující o to, aby jeho poselství bylo potvrzováno klamnými znameními a divy! A přes toto vše se já mám domnívat, že Bůh by vystavil svou církev těmto mocným, Satanem inspirovaným divům – a nás, své vlastní by ponechal bezmocné, bez mocných duchovních zbraní a nadpřirozených projevů? My, Jeho vlastní si máme myslet: „Satan může činit znamení a divy, ale Bůh ne?“ Nikdy! To je absolutně nemyslitelné.

Bible naopak o posvěceném zbytku svatých učí, že „vyšli, všude kázali, a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními“ (Marek 16:20).

To je to, co Bůh zamýšlí pro nás!

Nyní se možná ptáš: „Ale co ty klamné zázraky a divy, které se budou dít uprostřed satanových hord?“

Já však říkám, že stejně jako Árónova hůl pohltila hole faraónových čarodějů, tak Boží mocné činy těchto posledních dní pohltí ďáblovy temné divy a napodobeniny. Tyto se budou ve srovnání s Božími neuvěřitelnými znameními a divy jevit jako ubohé nic!

Zázraky této církve posledních dní budou pravé, ryzí, skutečné, nesporné a nepopiratelné – a přesto nebudou široce známy. Vyjdou z rukou obyčejných, posvěcených, oddělených svatých, kteří znají Boha a jsou blízko Ježíši.

Tito věřící vyjdou náhle ze svých modlitebních pokojíků – bude to malá, avšak dobře připravená armáda plná víry, která nebude mít žádnou jinou touhu, než činit Boží vůli a oslavovat Pána. V tichosti bez vytrubování vyjdou do nemocnic, domovů a ulic, budou vkládat ruce na nemocné a budou skličovat velké mocnosti a síly. V modlitbách budou tak silní, že otevřou celé národy pro evangelium. A Bůh bude stvrzovat Své Slovo jejich mocnými činy!

Jestli si myslíš, že jsi příliš obyčejný, aby tě mohl Bůh používat, tak dobře poslouchej: Bůh nebude činit v těchto posledních dnech tyto velké věci skrze evangelisty a kazatele velkých jmen. Oni sami by si nevěděli rady s mocným pohybem Božího Ducha! Skutečností je, že Bůh bude potřebovat každou ženu v domácnosti, mladého dospívajícího člověka, penzistu a všechny ty, kteří Ho milují a touží provádět Jeho mocné dílo!

Tato armáda posledního dne bude tvořena z křesťanů, kteří již odrostli tomu – žít pouze o chlebu. Dovolte, abych vysvětlil, co tím myslím.

Bůh řekl skrze Mojžíše: „…ne samým chlebem živ bude člověk, ale vším tím, což vychází z úst Hospodinových, živ bude člověk“ (5. Mojžíšova 8:3). Anglické překlady citují – „ale každým slovem, které vychází z úst Pána“. Pán Ježíš sám citoval tento verš, když byl Satanem na poušti pokoušen proměnit kámen ve chléb.

Chléb reprezentuje všechny přirozené, materiální věci nutné k tomuto životu. Představuje potravu, přístřeší, oblečení, práci, mzdu. Chléb představuje živobytí – pozemské věci, které potřebujeme a které samy o sobě nejsou zlé.

Pán zajisté ví, že všechny tyto věci potřebujeme. Množství křesťanů však ale žije jen pro tyto věci! Jejich životy jsou ponořeny do jejich zaměstnání, domů, placení účtů a všechny jejich modlitby se upírají k těmto jejich potřebám – k jejich bolestem, k jejich problémům, k jejich tužbám. Tito žijí pouze chlebem!

Je zajisté ctihodné mít zaměstnání a starat se o svou rodinu. Jistě i to je součástí poslušnosti každému slovu z Božích úst, ale někteří křesťané se žel nikdy nedostanou dál než k tomuto chlebu. Celý jejich život je vyčerpán jen na pouhé přežívání!

Malý příklad – kolik mladých křesťanských mužů a žen tráví všechen svůj čas přemýšlením o potřebě životního partnera? Kolik z jejich modliteb se upírá k tomu, aby je Bůh oprostil od jejich osamělosti? Toto je také život jen o chlebu!

Kolik manželských párů tráví všechen jejich čas upíráním se na zkoušky a trápení s jejich dětmi? Tato jediná věc pohlcuje jejich myšlenky, všechno modlitební úsilí. Jsou zaměřeni jen na jednu potřebu – na chléb!

Ano, Ježíš nás učil modlit se: „Náš denní chléb dej nám dnes“ (Matouš 6:11), ale napřed řekl, že se máme modlit: „Přijď tvé království. Staň se tvá vůle…“ (verš 10). Svou pozornost máme nejprve zaostřovat na Boží zájmy a záměry, aby se stala Jeho vůle!

Co zaměstnávalo tvoji mysl víc než to ostatní těchto posledních šest měsíců? Co zabíralo většinu tvého času a modliteb? Byly to většinou tyto „chlebové“ záležitosti – osobní potřeby?

Jsi-li upnut pouze na chléb, potom nemáš život! Žiješ v poušti jako tehdy děti Izraele. Izraelci se každý den probudili a volali po chlebu. Potom, co jim ho Bůh dal, volali po mase. Nepřetržitě volali po uspokojení svých potřeb – každý den po celých čtyřicet let!

Milovaní, jaká nuda, dřina, lopota! Toto Bůh pro Své děti nezamýšlel. Řekl Izraeli skrze Mojžíše: „Nežijte samým chlebem, ale každým slovem, které vychází z Mých úst! Ano, řekl jsem vám, že chlebem vás zaopatřím. Ale u toho nezůstávejte. Kupředu! Řekl jsem vám přeci, že vpředu se nalézá země oplývající mlékem a medem, země plná řek, sadů, lesů, zelených pastvin. A přeji si, aby se ta země stala vaší!“

Je-li tvůj život soustředěn na přežívání – neuzavíráš-li se s Ježíšem v modlitebním pokojíku, nerosteš-li v Jeho slově, nepřipravuješ-li své srdce jako nevěsta, která se zdobí pro svého ženicha – potom vůbec nežiješ! Jsi prázdný, znuděný a nenaplněný! Do shromáždění sice možná chodíš a sem tam se ti dostane trocha života. Ale ty sám život kolem sebe nedáváš!

Právě nyní Bůh pozdvihuje lid, který není zaměřen na věci chleba. Jejich plná pozornost se upírá k naplňování Jeho vůle v této půlnoční hodině! Jsou unaveni pouhým přežíváním v pustině. Vše, co chtějí, je znát a činit Boží vůli. Jsou to obyčejní lidé, kteří již odvykli žít pouze chlebem. K jejich výcviku dochází Duchem svatým – ve skrytosti modlitebních pokojíků!

Každý jednotlivý člen této armády posledního dne musí být v pohotovosti a připraven v srdci – protože Bůh je připraven vypustit své velké, poslední vylití!

Než přišel Ježíš, Jan Křtitel vyšel, aby „připravil Pánu lid pohotový“ (Lukáš 1:17). Bylo to kázání k pokání – povolání lidu, aby připravili svá srdce.

Pavel též volá po „přípravě ke každému dobrému dílu“ (2. Timoteovi 2:21). I Samuel řekl Izraeli, že Bůh pro ně učiní novou věc, když „se upnou celým srdcem k Hospodinu a budou sloužit jenom jemu“ (1. Samuelova 7:3). Též David řekl: „Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ (v anglickém překladu – připravuješ) srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ“ (Žalm 10:17).

V tomto posledním verši David kreslí jednoduchý plán o třech bodech, jak poznat Pánův úmysl a vůli pro svůj život:

1.Přednesení žádosti Bohu – modlitba 2.Příprava srdce ke slyšení jeho hlasu 3.On způsobí, že porozumíš. Jeho Duch bude k tobě promlouvat!

Již velmi brzy vylije Bůh z poháru své veliké milosti takovou míru Jeho Ducha, jakou svět ještě nezažil. Takové usvědčení sestoupí na tvé sousedy, spolupracovníky, nespasené příbuzné a členy tvé rodiny. Duch svatý je přesvědčí o hříchu, spravedlnosti a soudu!

Lidé všude budou trpět. Budou se odvracet od svých mrtvých denominací a sborů a budou vyhledávat ty, kteří chodí s Bohem. Zoufale budou hledat někoho, jehož srdce bylo připraveno!

Milovaný, ty jsi jedním z těch, které Bůh povolává! Bude používat statisíce obyčejných služebníků ke své práci posledních dnů, ke službě od člověka k člověku – od srdce k srdci. Ptám se tě tedy: Připravuješ nyní své srdce, aby Jeho záměry byly zdárně vykonány – jak v tobě samém, tak potom skrze tebe? Nebo jen sedíš a snášíš pouštní život?

Vyznej dnes Bohu: „Ó Pane, chci, abys počítal i s mým životem! Vím, že nyní žiji jen zoufalou, ubohou pouštní existenci jen o chlebu. Ale já chci žít!“

Ponoř se pilně do Jeho slova. Nauč se Ho denně vyhledávat. Revoluční moc se skrývá v této přípravě tvého srdce! Skrze ni se do tvého života dostaví smysl a naplnění. Změní tvé pocity, tvou osobnost – a uvolní v tobě moc!

Až Bůh uvidí, že již jsi připraven, přinese ti velké příležitosti k práci pro Něho. Nebudeš možná muset ani opustit svůj dům. Bůh ti přivede ty, kterým touží zjevit své spasení a osvobození, až ke tvým dveřím!

Buď však též varován: Nezačneš-li Pána vyhledávat, Bible říká, že se obrátíš ke zlému. „…činil zlé věci, nebo neustavil srdce svého, aby hledal Hospodina“ (2. Paralipomenon 12:14).

Sloužíme silnému Bohu, který právě v této hodině připravuje svůj lid k mocnému dílu: „Hospodin jak bohatýr se vyrazit už chystá, svou horlivost jak bojovník rozněcuje, pozvedá bojový pokřik, proti nepřátelům svým si bohatýrsky vede“ (Izaiáš 42:13).

Tak připrav své srdce na setkání s Ním. Staň se pohotovým služebníkem, vybaveným a připraveným na veliké vylití Jeho Ducha a milosti posledního dne. A uvidíš, jak Jeho sláva v tobě ožije v této konečné hodině!

Download PDF

DAILY ENCOURAGEMENT IN YOUR INBOX

Sign up now to receive our Daily Devotional or E-newsletter.

SUBSCRIBE