Boží způsob jednání | World Challenge

Boží způsob jednání

David WilkersonJune 17, 2002

Chci pro vás učinit tři prohlášení o Božím způsobu jednání. Tyto tři body jsou podstatou mého poselství:

  1. Když se jednou Bůh někoho dotkne a vlastní ho, není to zmocnění na krátký čas. Bůh nikdy nevydá Satanovi, co je jeho.
  2. Ty, které Bůh vlastní, ty chrání, zachovává. Můžeme klopýtnout, selhat nebo upadnout do ničivého hříchu. Ale jestliže jednou patříme Bohu, nikdy se nás nevzdá: „Nebo Hospodin … neopouští svatých svých, na věky v stráži jeho budou“ (Žalm 37:28).
  3. Ty, které Bůh vlastní, připravuje pro stále vzrůstající užitečnost. To zahrnuje i odpadlé, odrazené služebníky. Možná jsi přesvědčen, že se tě Bůh vzdal, že tě již více nemůže použít. Pravda je, že pokud máš kající srdce, jsi připravován pro něco většího. Bůh použije i ty věci, kterými nás Satan zamýšlel zničit.

Nalézáme tento model v akci na životech Bohem vlastněných lidí všude v Bibli. Čteme o zbožných svatých, jak žalostně selhávají a hřeší. Někdy jsou hotovi to vzdát. Ale Bůh se jich nikdy nevzdá. Místo toho k nim neustále přichází. Z prachu popela vycházejí mnozí uzdravení. Opravdu, jejich nejlepší dny jsou stále ještě před nimi.

Tohle je jádrem mého poselství pro tebe. Chci ti dokázat, že když se tě Bůh jednou dotkne a vlastní tě, osvobodí tě z každé satanské pasti, pokud k němu voláš. Ochrání tě před hněvem ďábla. A použije všechno ve tvém životě — včetně tvých selhání, problémů, zkoušek — aby tě připravil pro své nejlepší, které je stále ještě před tebou.

Rozpomeň se na čas, kdy k tobě Bůh přišel a nadpřirozeně se dotknul tvé duše. Povolal tě k sobě a naplnil tě svým Duchem. V ten moment s tebou Bůh uzavřel smlouvu: „Chci tě. Činím si na tebe nárok. Jsi mé vlastnictví.“ Náhle převzal dohled, kontrolu nad tvým životem. A nic nemůže tento fakt změnit. Stal ses Božím vykoupeným vlastnictvím: „Církev Boží, kteréž sobě dobyl svou vlastní krví“ (Skutky 20:28).

Stvořitel vesmíru tě vykoupil za cenu své vlastní krve. A není nic mocnějšího nad tuto krev. Takže zůstáváš Božím vlastnictvím, i když tě mocnosti pekel svádí a odsuzují. Satan sám tě může lapit do pekelné pasti. Právě když si myslí: „Dostal jsem ho,“ Bůh odpovídá: „Ne, ďáble, nemůžeš ho mít. Je můj. Vykoupil jsem ho. Ihned propusť můj majetek.“ Stále ještě jsi Boží vlastnictví. A On tě zachovává, připravuje tě pro své nejlepší. Zde jsou biblické příklady:

Mojžíš byl vlastněný Bohem. Hospodin ho zachovával skrze zkoušku za zkouškou. Hned od začátku připravoval Bůh tohoto muže pro velké dílo.

Bůh se dotknul Mojžíše v době, kdy žil ve faraónově domě. V důsledku toho Mojžíš odmítl být nazván synem faraóna. „Vyvoliv sobě raději protivenství trpěti s lidem Božím, nežli časné a hříšné pohodlí míti, větší sobě pokládaje zboží nad Egyptské poklady pohanění Kristovo; nebo prohlédal k hojné odplatě“ (Židům 11:25–26).

Nebylo pochyb, že se Bůh dotknul Mojžíšova života ještě v Egyptě. Mojžíš odmítnul všechno, co bylo z těla. A věděl, že byl povolán, aby vysvobodil Izrael. Vlastně se domníval, že ho Izraelité poznají jako svého osvoboditele, když zabil egyptského dozorce nad otroky. Štěpán svědčí: „A uzřev jednoho, an bezpráví trpí, zastal ho a pomstil toho, kterýž bezpráví trpěl, zabiv Egyptského. Domníval se zajisté, že bratří jeho rozumějí tomu, že skrze ruku jeho chce jim dáti Bůh vysvobození, ale oni nerozuměli“ (Skutky 7:24–25).

Místo toho se pro svůj čin musel Mojžíš bát faraóna. Takže utekl z Egypta. Přesto v době, kdy odešel, byl Mojžíš absolutně vlastněný Bohem. Všeho se vzdal pro Krista. Věděl málo, ale odhodlal se vejít do dlouhého období na poušti. Čtyřicet let měl být skrytý na odvrácené straně pouště.

Co toto pouštní období v Mojžíšově životě představuje? Je to čas, kterému čelí mnoho Bohem vlastněných služebníků. Cítí, že trčí v místě daleko pod své schopnosti. Jejich úloha je zoufale malá, zdaleka nedosahuje toho, co věří, že pro ně Bůh zamýšlí. Mojžíš byl právě takový služebník. Měl na svém životě mocné povolání a snil o tom, že bude dělat velké věci pro Boha. Přesto trčel na odvrácené straně pouště bez zjevné budoucnosti.

Rád bych věděl, jak často se Mojžíš díval na své stádo ovcí a modlil se: „Bože, tak jasně ses mě dotknul. Myslel jsem, žes mě povolal, abych byl tvým osvoboditelem. Proč jsi mě tu zanechal? Jistě jsi mi nemohl svěřit víc než opatrování tak malého stáda ovcí. Dal jsi mi vzdělání na nejvyšších egyptských školách. Ukázal jsi mi mocné věci, která mohly přijít z tvé ruky. Ale cítím se přehlížený, odložený do kouta. Je tohle všechno, co pro mě máš?“

Věřím, že Mojžíš byl přesvědčený, že čas pracuje proti němu. Neslyšel žádný hlas, žádné poselství. Takže se smířil s tím, že je pastýřem na odvrácené straně pouště. Ale Bůh se upnul k tomuto muži. A po celou dobu, kdy byl Mojžíš nespokojený se svou omezenou existencí, ho Hospodin zachovával a připravoval ho pro větší věci.

Během této doby Mojžíšův tchán Jetro prozkoumával poušť, hledal vodu, stopoval, hledal cesty. Mojžíš si neuvědomoval, že Jetro se chystal stát průvodcem Izraele přes poušť. Boží skrytí pastýři jsou od začátku připravováni, trénováni na přežití v poušti pro práci, která je před nimi.

Potom se náhle Mojžíš střetl s hořícím keřem. Keř byl pravděpodobně obyčejným křovím, přikrčený při zemi a neužitečný. Ale Bůh zapálil tento keř a promluvil z něho hlas: „Zuj si boty, Mojžíši. Stojíš na svaté zemi.“ Potom Hospodin promluvil poselství přímo k Mojžíšově srdci. A po pouhých několika hodinách u hořícího keře již nikdy nebyl Mojžíšův život stejný. Hospodin mu přikázal: „Jdi, shromáždi děti Izraele. Řekni faraónovi: Propusť můj lid.“

Tento hořící keř byl oheň Ducha svatého pohybující se skrze přirozený předmět. Bůh vzal neužitečný keř a způsobil, že se skrze něj staly neuvěřitelné věci. Podobně já dnes mohu být k zemi přitisknutý keř, který si Bůh použije, aby promluvil k tvému srdci. Dovol, abych se tě zeptal: jsi na odvrácené straně pouště?

Možná trčíš v málo placeném zaměstnání bez naděje na postup. Nebo je tvůj partner nevěřící a tvé manželství někdy zkouší tvou duši. Opravdu ostatním nezávidíš jejich požehnání. Ale říkáš si: „Pane, proč mě nepoužíváš? Dal jsi mi srdce, abych činil víc pro tvé království. Nepřehlížej mě.“

Bůh se ti zavázal stejně jako Mojžíšovi. Možná jsi nespokojený se svou omezenou existencí. Ale po celou dobu tě Bůh zachovává a připravuje tě. Možná nejsi povolán k nějakému velkému dílu. Ale jsi povolán k novému chození s Pánem, jaké jsi dosud nikdy nezažil. A jsi povolán, abys sloužil Kristu jako nikdy předtím. Tvá úloha je prostě věřit, že tě Bůh vezme do vyšší, svaté země. On ti chce zjevit více sama sebe, vložit do tebe svůj oheň. Chce, aby ti, kdo jsou kolem tebe, poznali: „Tento člověk byl s Ježíšem.“

Jak Ho jednou začneš intenzivně hledat, uvidíš zázraky. Změníš se v nového muže, novou ženu. A to všechno proto, že jsi jeho vlastnictví. Tvé nejlepší dny jsou stále ještě před tebou.

David vedl ve svém srdci zuřivý boj s chtíčem. Byl to voják, který zabíjel obry, pomazaný žalmista, král mocně používaný, aby vládl Božímu lidu. Bůh sám nazval Davida mužem podle svého srdce. Přesto právě na vrcholu Božího požehnání a přízně byl David překvapen prudkým útokem chtíče.

Tento spravedlivý král měl právě za sebou řetěz vítězství, vyhrával nad jedním nepřítelem za druhým. Znovu dobyl a obnovil archu úmluvy. A obdržel od Hospodina zaslíbení věčného domu. Písmo říká: „Nebo zachovával Hospodin Davida, kamž se koli obrátil“ (2. Samuelova 8:14).

Potom jednoho dne uviděl David Betsabé a přemohl ho strašlivý chtíč. Dopustil se cizoložství, počal s ní dítě. David se zoufale snažil zakrýt svůj strašný hřích. Manipuloval, činil úklady a lhal, aby to ututlal. Nakonec klesl tak hluboko, že zapříčinil vraždu manžela své milenky.

Davidův hrozný hřích by se dostal na první stránky novin v každé společnosti a v každé době. Kdybys žil v jeho době, pravděpodobně by sis myslel: „Bůh se tohoto muže jistě zřekne. Zhřešil proti tak velkému světlu.“ Přesto, co pro nás dnes Davidův bídný okamžik představuje? Je to obraz Bohem vlastněného služebníka, který byl překvapen ohromujícím chtíčem. Satan se pokouší překvapit každého služebníka, který to ohledně chození s Bohem myslí vážně.

Byl jsi překvapený a doběhnutý nějakým chtíčem? Máš čistý rejstřík, obdivuhodně věrně chodíš s Ježíšem. Jsi známý a považovaný za spravedlivého služebníka, někoho, kdo je zamilovaný do Pána. Ale ďábel má na tebe spadeno, zamířil svůj pohled, zaměřil a vystřelil pekelný arzenál ohnivých šípů.

Možná že tvým selháním bylo cizoložství. Možná to byla pornografie nebo tajné pití. Podobně jako u Davida byl tvůj hřích objeven a byl jsi odhalen. (Mám přítele služebníka, který tohle zažil. Byl v hotelu na služební cestě a shledal, že je pokoušen strašným chtíčem. Nakonec podlehnul a pustil si film z placeného privátního kanálu. Ale během pěti minut byl jeho hřích zjeven.)

Možná říkáš: „Žádný takový hřích ve svém životě nemám. Vedu spořádaný život.“ Ale co matka všech hříchů — nevíra? Snad ses dostal na místo vítězství, na vrchol ve svém chození vírou. Cítil jsi, že ses prodral k Pánu. Potom jsi byl zničehonic přemožen nevírou. Soužila tě deprese, strach, úzkost, neklid, dokonce zlost na Boha. Náhle jsi začal pochybovat o Boží přítomnosti ve svém životě. Říkám ti, že právě tyhle myšlenky jsou satanskou pastí. Nepřítel netouží po ničem víc, než aby zničil víru každého Bohem vlastněného věřícího.

Nezáleží na tom, jaká je tvá nepravost. Není ve tvém životě takový hřích, který by způsobil, že se tě Bůh vzdá. Stále ještě jsi jeho vykoupené vlastnictví. Ačkoliv David spáchaným cizoložstvím pohrdal Bohem, Hospodin ho neopustil. Písmo nám říká: „Protož poslal Hospodin Nátana k Davidovi“ (2. Samuelova 12:1). Zatímco Mojžíš byl vybídnut hořícím keřem, David byl konfrontován prorokem. Nátan na něj ukázal a řekl: „Ty jsi ten muž, který zhřešil. Dopustil ses cizoložství.“ Jak David reagoval? Pokořil se a přiznal: „Zhřešilť jsem Hospodinu“ (12:13).

David za svůj hřích trpěl hroznými důsledky. Ale Bůh ho zachovával skrze soužení. Poté co Nátan konfrontoval Davida, řekl králi: „Tentýž Hospodin přenesl hřích tvůj, neumřeš“ (12:13). David byl ve skutečnosti po svém pádu připravován na mnohem větší službu. Jeho hlas bylo slyšet po celé zemi jako nikdy předtím. Dnes čteme jeho pomazaná slova v Žalmech. Opravdu, Slovo, které Bůh Davidovi zjevil prostřednictvím jeho zkoušky, se dnes stále ještě káže.

Je smutné, že Davidův předchůdce Saul nebyl tak jako David. Saul byl také Bohem mocně dotčen a zasažen Jeho Duchem. Ale Saul byl neposlušný ke každému slovu, které k němu mluvil prorok Samuel. Saul místo aby se pokořil, tak zahořknul a rozhněval se na Boha. Hospodin se pokoušel dotknout Saula znovu v Ráma, kdy na něho vylil svého Ducha. Ale Saul mu to znemožnil. Úplně se vzdal Boha a obrátil se pro radu k čarodějnici.

Faktem je, že Bůh tě nikdy neopustí. Jestliže jsi zapleten do hříchu, bude tě tváří v tvář konfrontovat s usvědčujícím prorockým slovem. Mnohokrát jsem řekl, že jsem o sobě nikdy netvrdil, že jsem prorok. Ale právě teď vím, že sloužím jako prorok mnoha čtenářům tohoto poselství. Jsem tvůj Nátan a ohlašuji ti: „Jestliže svůj hřích vyznáš a zřekneš se ho … jestliže budeš důvěřovat Bohu, že dostojí svých smluvních zaslíbení pro tebe … tak nejenže ti bude odpuštěno a budeš obnoven, ale budou před tebou tvé nejlepší a nejplodnější dny.“

Tento Bohem vlastněný učedník se dopustil nejhoršího ze všech hříchů. Jedna věc byla pro Mojžíše utéct a schovat se před Bohem. Jiná věc byla pro Davida, že pohrdal Hospodinem. Ale nejhorší ze všeho bylo, že Petr zapřel Krista, kterého znal. Dokonce proklel svého Pána.

Ježíš svému dobrému příteli Petrovi řekl, že je skála. Odvážný učedník dokonce chodil s Pánem po vodě. A odvážně odpřísáhnul, že by pro svého Mistra zemřel. Přesto později, když byl Petr obviněn, že je Kristovým učedníkem, odpověděl těmito chladnými slovy: „Neznám toho člověka“ (Matouš 26:72). Když na tom zástup trval, „tedy počal se proklínati a přisahati, řka: Neznám toho člověka“ (26:74).

Dovedeš si tu strašnou scénu představit? Jak jsme teď Petra viděli, mohli bychom si myslet: „Tak a teď je s Petrem konec. Rouhal se přímo před Boží tváří. A zapřel Ježíše, pomohl poslat ho na kříž. Není už pro něj naděje. Bůh se ho musí zříci.“

Ďábel se musí pást pohledem na Petrovu zkázu, křičí: „Dostal jsem tě. Celý jsi teď můj.“ Ale Bůh se nevzdá svého vlastnictví. Zachová Petra. A volá: „Ne, ďáble, on patří mně. Jen se podívej, co s ním udělám.“

Zatímco Mojžíš porozuměl skrze hořící keř a David skrze proroka, Petr porozuměl skrze Ducha svatého. Duch svatý připomněl Petrovi, co řekl Kristus: „I rozpomenul se Petr na slovo Ježíšovo, kterýž jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed ven, plakal hořce“ (26:75).

Duch svatý sestoupil na Petra, usvědčil ho a obměkčil. Učedníkovi bylo dáno zlomené srdce a kající duch. Potom, jen o několik týdnů později vidíme úplně jiného Petra. Tento muž kázal o Letnicích směle evangelium pro nejméně 3 000 lidí. Učedník, který se zbaběle krčil před služkou, byl teď nebojácným evangelistou, plný ohně a pomazání.

Tady je nejlepší příklad, jak Pán zachovává a připravuje své vlastní. Vidíš ten vzor? Petr byl připravován i ve svém odmítnutí Ježíše. Co ďábel zamýšlel jako velké zlo, obrátil Bůh ve svou vlastní slávu. Jak? Ti samí kněží, kteří viděli Petra zapřít Ježíše, ho později viděli, jak stojí a káže vzkříšeného Krista. Petrova svatá smělost způsobila, že žasli: „Tento muž byl s Ježíšem, kterého zapřel. Jaká je tohle moc, která jím pohnula a pomazala ho.“

Hospodin ve své smlouvě přísahal, že zachrání a obnoví poražené, zraněné služebníky, kteří mu patří. Můžeš vážně (opravdu) říci, že tě Bůh učinil svým vlastnictvím? Vzpomínám si na den, kdy se to stalo mně. Bylo mi osm let a byl jsem na kempovém setkání. Přišel na mě Boží duch, ovládnul mé tělo, mysl, duši a ducha. Povolal mě kázat jeho Slovo.

Protože mě Bůh vlastnil, po léta mě potom zachovával. Osvobozoval mě z každé léčky, kterou Satan vymyslel. Každá z těchto démonických pastí mohla zničit mou službu a zruinovat můj život. Ale protože mě Bůh vlastnil, vždycky zakročil, říkal: „Nedovolím ti, ďáble, abys ho dostal.“ Teď v mých sedmdesáti letech vím, že mé nejlepší roky jsou přede mnou. A chápu, že všechny mé zkoušky mě připravovaly pro tento čas.

Před mnoha lety jsem prožíval nejtemnější období ve své službě. Útočila na mě všechna pokušení pekla. Moje žena Gwen byla pod nesmírným tlakem pro svou fyzickou nemoc. A všechno, co se ve službě mohlo pokazit, se pokazilo. V jednu chvíli začali spolupracovníci odcházet. Děsil jsem se kázání, protože jsem viděl pokrytectví ve svém životě. Cítil jsem se tak nesvatý.

Bolest těchto dnů byla nepopsatelná. Seděl jsem v církvi a prosil: „Bože, pošli mi slovo, člověka, něco, co se dotkne této bolesti ve mně. Prosím, řekni mi, kde jsem udělal chybu. Proč mi Satan uštědřuje takové rány? Prosím tě, vyveď mě z této pasti.“ Myslel jsem, že to je konec, že jsem úplně zavržený. Cítil jsem, že Bůh má plné právo odebrat mé pomazání, protože jsem tak selhal.

Během této temné doby mi Bůh poslal zbožného proroka, muže jménem Leonard Ravenhill. Tento laskavý muž mi podal knihu a řekl: „Davide, Bůh mě za tebou poslal. Tady si přečti tu knihu. Změní to tvůj život.“

A změnilo. Byla to kniha puritánského spisovatele Williama Gurnalla „The Christian in Complete Armor“. Již po přečtení dvaceti stránek jsem ležel na zemi na tváři. Gurnallova slova mnou otřásla až do morku kostí a vyburcovala mou duši. Uvědomil jsem si: „Pane, neznám tě tak, jako Tě zná tento člověk.“ Bůh použil tento zážitek, aby obnovil mého ducha a povolání. Zjevil mi: „Davide, miluji tě, a nezřekl jsem se tě. Ale chci, abys jednal s několika věcmi ve svém životě. Také chci, abys věděl, že tvé nejlepší dny jsou před tebou.“

Bůh se mě nikdy nevzdal. Vlastně dopustil, abych upadl do tak bídného stavu a zemřel tak každému spoléhání ve svém těle. Po celou tu dobu jsem věděl, že mě Bůh zachovává, protože jeho Duch mi neustále šeptal: „Miluji tě.“

Nakonec mě Duch svatý vysvobodil tím, že mi odhalil Boží zaslíbení Nové smlouvy pro mě. Osvobodil mě tak, že otevřel moje oči, abych viděl, co pro mě odpřisahl: že mi odpustí, ukáže mi své milosrdenství a nabídne mi vykoupení. Postaral se o každou mou potřebu.

Jsi posedlý zakořeněným hříchem? Jsi přesvědčen, že tě tvůj zvyk zničí? Zaslíbení Boží smlouvy ti přinese svobodu, pokoj a vítězství:

  1. Bůh slíbil, že zdolá všechny naše hříchy: „Podmaní nepravosti naše; nýbrž uvržeš do hlubin mořských všecky hříchy naše“ (Micheáš 7:19). Slovo pro podmaní tu znamená odstraní nebo si podrobí. Pán slibuje, že umrtví a vyhubí všechny naše hříšné zvyky a pevnosti skrze víru a opravdové pokání.
  2. Bůh slíbil, že nás přiměje ke svatému chození. Myslíš si: „Chci být svobodný, ale nemám vůli, abych se vzdal svého hříchu“? Pán odpovídá: „Očistím vás … a dám vám srdce nové, a ducha nového dám do vnitřností vašich … a učiním, abyste v ustanoveních mých chodili, a soudů mých ostříhali a činili je“ (Ezechiel 36:25–27).
  3. Slíbil, že se nikdy nevzdá svého vlastnictví. Hospodin nás trestá za naše hříchy, ale nikdy se nezřekne svého semene. „Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali: Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich, Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své. Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním. Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi, Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou“ (Žalm 89:31–36).
  4. Slíbil, že do našich srdcí vloží svou bázeň. „Bázeň svou dám v srdce jejich, aby neodstupovali ode mne“ (Jeremiáš 32:40).

Chci mluvit přímo k těm, kteří zápasí s tajným hříchem, zoufalstvím nebo duchovní únavou: Jediná věc, která ti bude bránit v úplném vítězství, je nevíra. Bůh ti přísahal, že dostaneš veškerou moc, kterou potřebuješ, abys poslechl každé jeho slovo. Opravdu, dal ti tato smluvní zaslíbení, tak rychle přestaň přemáhat hřích svou vlastní silou.

Zde je klíč k porozumění Nové smlouvy: Bůh nemá žádné hranice ani omezení. My omezujeme Boha našim vlastním omezeným myšlením. Ale On nám dal svá smluvní zaslíbení, že sundá pouta, která jsme mu nasadili.

V zahradě Eden použil Satan Boží neomezenou přirozenost, aby svedl Adama a Evu. Řekl jim: „Můžete být jako Bůh. On nemá žádné limity, žádná omezení. A to můžete být i vy.“ (Z tohoto podvodu vznikla falešná doktrína, která prohlašuje: „Cokoli můžeš vymyslet, to můžeš dělat. Jestliže si to dovedeš představit, můžeš toho dosáhnout.“)

Hospodin musel poslat svůj zákon, aby lidstvu ukázal, že nemůžeme být jako Bůh. My prostě nemůžeme prolomit všechna omezení a limity našeho těla. Tak Hospodin použil zákon, aby nám pomohl uznat naši naprostou bezmocnost. Ježíš tuto pravdu také demonstroval. Limitoval sám sebe hranicemi těla, říkal: „Bez Otce nedokážu nic.“ Přesto Kristus přišel také zjevit, že každý důvěřující věřící může vstoupit do tohoto novozákonního zaslíbení: „Budu vám Bohem bez limitů a omezení.“

Možná si myslíš, že tvůj nevěřící partner nikdy nepřijde k Ježíši. Ale Bůh říká: „Omezuješ mě. Já nemám žádná ohraničení.“ Podobně si církev jednu dobu myslela, že komunismus bude nakonec vládnout celému světu. Usuzovali jsme: „Pán nemůže jednat za tak bezbožných diktatur.“ Ale my jsme limitovali Boha. Ve svém čase svrhnul Pán celý systém počínaje Berlínskou zdí. Jeho Duch se převalil skrze celou východní Evropu a do Ruska.

Křesťané si myslí totéž o bambusové oponě. Vkládáme limity na Boží schopnost jednat v Číně. Ale dnes tento ohromný národ hoří Duchem svatým. Také omezujeme Boha na Kubě. Ale právě jsem viděl film, který prozrazuje, že je tam 100 000 metodistů zapálených Duchem svatým.

Říkám ti, Bůh nemá žádné meze, žádné limity, ani ve světě islámu. Probuzení může nastat, kdekoli se Pánu líbí. Může se to stát u tebe doma, s tvými dětmi, i mezi tvými nespasenými milovanými. A Bůh může také kdykoli sprovodit ze světa potraty nebo pornografii. Naší úlohou je pouze vzdát se všeho, co může vymyslet naše tělo, a dát se k dispozici Božím věrným zaslíbením. Potřebujeme Bohu věřit za zázraky.

Jestli čelíš svému vlastnímu boji, pamatuj si, že se tě Pán nikdy nevzdá. Nazývá tě svým přítelem a stále ještě je na tobě jeho ruka. Všechno, co žádá, je kající srdce a absolutní důvěra v jeho zaslíbení. Přesto věnuj pozornost tomuto varování: Ačkoliv tě Bůh nikdy neopustí, můžeš opustit ty jeho. A to tě dovede k zatvrzení srdce. Vzpomeň si na Saulův příklad. Kdyby se tento zatvrzelý muž obrátil k Hospodinu místo k čarodějnici, Bůh by ho spasil.

Právě teď čelíš jak hořícímu keři tak prorockému hlasu. Pevně věřím, že k tobě Duch svatý skrze má slova mluví a říká: „Toto je tvá hodina osvobození. Neodkládej toto poselství, aniž by ses změnil. Nedopusť, abys odešel a nesl si jakoukoliv skleslost, zastrašení, břemeno, vinu, pevnost nebo zakořeněný hřích. Raději se zmocni novozákonních zaslíbení. Jsi Pánův a On tě potřebuje. Brzy tě dovede k zeleným pastvinám a klidným vodám. Takže teď vírou přijmi jeho lásku, moc, odpuštění a svobodu. Tvé nejlepší dny ještě přijdou.“

„Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá“ (Žalm 94:14)

Download PDF

DAILY ENCOURAGEMENT IN YOUR INBOX

Sign up now to receive our Daily Devotional or E-newsletter.

SUBSCRIBE