Brzy přijde – Probuzení svatosti | World Challenge

Brzy přijde – Probuzení svatosti

David WilkersonFebruary 1, 1982

Na tento národ přichází probuzení svatosti. Jiskřičky již byly zažehnuty Duchem svatým a kamkoli teď cestuji, jsou tam znamení skvělého probuzení mnoha Božích dětí, které hladoví a žízní po spravedlnosti. Bible předpovídá, že až přijde nepřítel jako povodeň, Duch Pánův proti němu vztyčí korouhev. Tou korouhví je svatost, pravá Kristova spravedlnost. Tato krví zbarvená standarta se vztyčí nad bojišti hříchu a zkaženosti velice brzy. Povstane crescendo hlasů volajících k Pánu: „Očisti nás. Zmocni se nás. Zvedni nás z bahna a špíny tohoto věku. Přiveď nás zpět ke svatému žití a nebeskému postoji. Očisti nás a uchovej nás neposkvrněné od světa.“

Mladí křesťané, a zvláště mladí služebníci, jsou nabaženi a unaveni ze všeho hraní náboženských her. Jsou omrzelí ze všeho mezidenominačního hašteření a hádek o doktrínách a učení. Hladoví po víře, která je uchová čisté a ryzí uprostřed hříšné a zvrácené generace. Začínají volat k Pánu po probuzení v naší zemi a po vizi Boží svatosti.

Slyšel jsem jejich volání od pobřeží k pobřeží – v podstatě mi říkali: „Nechceme nějaký druh teologického systému. Jsme unaveni z materialistického vyučování a kázání, které nás zanechává tak prázdné a suché. Nechceme, aby se nám říkalo, jak být úspěšní nebo jak prosperovat. Jsme mladí, takže se nás netýká poselství o uzdravení. Potřebujeme být usvědčeni z hříchu – vědět, jak se rmoutit nad naším odpadlictvím a požitky milujícím chováním a zvyky. Chceme vědět, jak vydávat svá těla Kristu v úplném sebevydání – a vědět, co to znamená být svatý. Potřebujeme evangelium, které nám ukáže, jak zůstat čistý v tomto špinavém věku.“

Věřím, že i teď je mé pero pomazáno Božím duchem, když vám říkám, že On přichází, aby ve své svrchovanosti pohnul svou církví a probudil ji nanovo do biblické svatosti. Boží vyvolení budou rozníceni ve svém vnitřním člověku: Duch bude usvědčovat a škubat a tahat – dokud věřící zase jednou nezatouží po duchovním očištění a osvobození z moci hříchu.

Odpadlíci, chladní chodiči do církve budou otřeseni a usvědčeni mocným prozkoumáváním Ducha svatého. Soud začne v Božím domě a Pánova svatost bude zjevena na vnitřním člověku. Tajný hřích vyjde všude na světlo a mnoho, mnoho křesťanů bude usvědčeno a varováno Bohem, aby složili svůj hřích, zřekli se ho, nebo budou otevřeně a krutě souzeni.

Vlažní, odpadlí služebníci uvidí, jak se v zemi vztyčuje korouhev svatosti a buď se obrátí k Pánu s postem a modlitbami, se slzami a zbožným zármutkem, s pokáním – nebo se budou vzpouzet, protivit se, a utvrdí se ve své lhostejnosti, prázdnotě a nezájmu. Ale já věřím, že každý pravý služebník Krista, který touží po obnovení čistoty v církvi, zakusí nové volání k pilné modlitbě a obnovenou zášť k soukromým i celonárodním hříchům.

Uvidíme, jak staromódní usvědčení Ducha svatého dopadá jak na hříšníky, tak na křesťany v církvích po celém tomto národě. Považuji to za skutečnost Ducha svatého. Již se to začalo dít. Během několika měsíců jsme obdrželi dopisy a telefonáty od různých služebníků po celé zemi, které nám vyprávějí o suverénním hnutí Božího ducha v jejich církvích, kdy se celá shromáždění zcela otřásají mocným usvědčením Ducha svatého. Pastoři hlásí obnovený důraz ve svých kázáních proti hříchu a kompromisu ve svých církvích. Hovoří o lidech, jak utíkají k oltáři a činí pokání, křičí k Bohu po novém křtu lásky a očištění jejich duší. Přiznávají a zříkají se chamtivosti, hořkosti a světáctví. Jejich lidé se začínají odvracet od hříšného chování a způsobů a nastává návrat ke starým cestám spravedlnosti ve víře. Aniž by byli donuceni, začínají se postit a modlit za novou vizi milosti a milosrdenství.

Mohu vám říci, že v mé vlastní službě mě Bůh obrátil naruby! Četl jsem knihy, které psali svatí puritánští spisovatelé. Boží muži jako John Owen, Sibbes, Goodwin, Baxter a další. Byl jsem šokován, jak daleko jsme se zatoulali od Pánových cest. Prvotní církev chodila v Boží bázni a žili svaté, oddělené životy. Naši puritánští otcové byli zbožní a oddaní Boží muži, kteří nenáviděli hřích. Luther předtím, než zemřel, řekl: „Obávám se, že až odejdu, mé poselství bude zapomenuto.“ Stalo se přesně to, čeho se Luther obával. Zabloudili jsme daleko od reformační teologie. Zbožní reformátoři uplynulých staletí by nepřipustili soběstředné, laciné evangelium, které se v současné době káže z tolika kazatelen.

Podobně jako dnešní mladí lidé jsem i já unaven z hraní duchovních her. Jsem unaven z líného, sebe hýčkajícího, materialistického kázání a vyučování, které nás odvádí tak daleko od kázání pokání, svatosti a úplného sebevydání.

Toto teď slyším, když klečím ve své skryté modlitební komůrce: Davide – přezkoušej sám sebe, podívej se do zrcadla Boží svatosti. Zbav se všech hříchů a zkaženosti – pýchy, ega a ctižádosti. Začni hledat Hospodinovu tvář s vřelostí a upřímností. Odvykni si a vyhýbej se věcem, materializmu – měj hlad a žízeň po pravé spravedlnosti – Božímu daru skrze víru v Krista. Volej k Bohu ze svého zarmouceného srdce a modli se za čerstvé pomazání. Rychle utíkej do skrytého pokojíčku a hledej Ho celým svým srdcem a duší. Kopej hlouběji v Božím slově – usiluj o nové zjevení Boží děsivé svatosti. Nemiluj tento svět a vzdej se všech jeho potěšení. Vzdej se všeho – pokoř se a kaž proti hříchu a kompromisu se svatou horlivostí. Probuď Boží lid! Kaž proti hříchu v Božím domě. Volej křesťany k pokání! Nebojácně kaž, dokud se nedostaví zbožná lítost a zármutek pro hřích! Vyžaduj, aby se lidé pokořili a modlili se!

Když Jan Křtitel prorokoval ohledně zjevení Krista, viděl ho přicházet se sekerou v jedné a věječkou (lopata na převívání obilí) v druhé ruce.

„A jižť jest i sekera k kořenu stromů přiložena. Každý zajisté strom, kterýž nenese ovoce dobrého, vyťat a na oheň uvržen bývá…“

„Jehožto věječka v ruce jeho, a vyčistíť humno své, a shromáždí pšenici svou do obilnice, ale plevy páliti bude ohněm neuhasitelným“ (Matouš 3:10–12).

Jan neviděl Krista přicházet s pytlem dárků na zádech jako nějakého božského Santa Clause. Nepřicházel proto, aby lidstvo učinil prosperujícím a úspěšným. Přicházel se sekerou a s věječkou! Objevil se v Božím domě, aby ho vyčistil! Vyčistit znamená „očistit, zbavit se, odnést to, co je nečisté.“ Věječka je Duch svatý, jehož mocný vítr se chystá odfoukat všechny plevy vlažnosti a hříchu z Božího svatého chrámu.

Sekera je usvědčující moc Božího slova, které vychází pod pomazáním Ducha svatého. Naslouchej jazyku Janova proroctví: „Kristus očistí, porazí, shromáždí, spálí, oddělí! Všechny kompromisy teď budou souzeny. Každá sobeckost a požitkářské šílenství bude považována za opovrhování Jeho soudem. Žádné směšování s bezbožnými lidmi, kteří odmítají Krista, nebude promíjeno. On nebude šetřit ani sekeru, ani věječku. Již dost dlouho čekal na svou vinici, aby nesla ovoce. Předstírání a faleš, škádlení, to jsou všechno plevy, které se musí odstranit. Náš Pán odřízne duchovní kořeny všech falešných proroků a pokrytců. Jen ti, kdo mají čisté ruce a ryzí srdce, vystoupí na Jeho svatou horu. Odmítne své vlastní oltáře a odvrátí se od mnoha církví – pokud tam nebude probuzení pokání.“

Pokud neslyšíš tento druh kázání ze své kazatelny, pak se obávám, že buď pastor nebo učitel ztratili pomazání, nebo jsou to učitelé, kteří milují lechtání svrablavých uší. Kázání a vyučování, které nejvíc těší Boha v těchto posledních dnech, je takové, které přikládá sekeru ke kořeni hříchu v našich životech. Potřebujeme kázání, které námi otřese do hlouby našich srdcí, které odhalí každý tajný hřích a milování světa. Potřebujeme, a brzy dostaneme, více kazatelů a učitelů, kteří budou mít ve svých rukou meč, aby sekli až do morku kostí a vyvolali pravé pokání a zřeknutí se hříchu.

Jestliže já jako služebník evangelia, ve službě Pánu na plný úvazek – s knihovnou lemovanou zbožnými knihami – s Božím povoláním – jsem padl pod rozžhaveným usvědčováním Ducha svatého – tak můžeš i ty! Neuvědomoval jsem si, jak mé srdce ochladlo. Neměl jsem takovou nenávist k hříchu, jakou jsem měl mít. Nevěděl jsem, že se do mé duše pomalu vkladl svět a způsobil, že jsem se stal duchovně slabým a suchým. Již jsem se nepostil ani neležel tváří k zemi v Jeho svaté přítomnosti, dokud mě Jeho božská svatost neobměkčila a nezlomila. Myslel jsem si, že jediný půst, který je dnes nutný, je Izaiášovo „osvobodit zajaté a zvedat těžká břemena chudým.“ Ale používal jsem to jako omluvu, abych se nemusel vzdát ani jednoho jídla, místo kterého bych měl čas na modlitbu.

Byl jsem jedním z těch kazatelů, kteří se tak pohotově vychloubali: „Odmítám se dívat do svého srdce – vím, že je hříšné – tak jen nechám Ježíše, aby mi všechno odpustil a zapomenu na to.“ To zní jako novozákonní teologie, ale je to jen polovina pravdy. Nikdy se doopravdy nevzdáme naší přitažlivosti k hříchu, nikdy se nedostaneme ke kořenům, dokud neuvidíme, jak nesmírně jsme hříšní a jak zoufale potřebujeme milosrdenství a milost Krista. My porážíme strom a ponecháváme kořeny, aby opět vyrašily ze země.

Ó, ano – modlil jsem se a četl svou Bibli, a kázal jsem a dával potřebným, a miloval jsem svou ženu a své děti, a myslel jsem si, že jsem dosti čestný, pokorný a upřímný služebník. Ale to bylo před tím, než mě Duch svatý přiměl, abych se poctivě podíval do zrcadla Jeho spravedlnosti. Viděl jsem v sobě věci, které mě šokovaly. Nebyl jsem úplně vydaný. Stále ještě mě svíraly lstivé druhy pýchy. Pomalu jsem byl jako jedem otravován láskou k pohodlí, snadnosti a uznání. Bylo to z největší části v podvědomí, ale stále ještě velice reálné. Ale Bůh mě ve svém milosrdenství probral! Vzal mě do svých soucitných paží a postavil mě zpátky na svatou zem. To je pouhý začátek a čeká mě dlouhá cesta, ale já se nikdy nevrátím.

Byla i jiná období, kdy mě Bůh volal, abych šel „celou cestou“ do hluboké a život měnící kapitulace, ale byl jsem příliš zaneprázdněn, abych ho cele následoval. Ale tentokrát ne – půjdu celou cestou, dokud mě nepokoří, neočistí a nedá mi své roucho pravé spravedlnosti.

Staly se ve mně změny a teď také i v mé službě u kazatelny. Součástí této očisty je i to, že se mění hudba na všech mých evangelizacích. Spolu se mnou dostala i naše hudební skupina pokyny od Ducha svatého, aby zpívala a hrála jen chvály vyvyšující Ježíše a hudbu uctívání. Na našich shromážděních již nebude hudba, která vědomě imituje zvuk bezbožného rocku nebo diskotékových skupin. Žádná zábava! Budeme prezentovat muziku, která zklidňuje divoké duchy, která vyvyšuje jméno Ježíš, která přiměje mladé lidi, aby se na sebe střízlivě podívali a začali hladovět po Božích věcech.

Vím, že mi spousta hudebníků uvěří, když tady a teď prorokuji, že Bůh odfoukne ze své církve všechnu hudbu, která uráží nebe. Vějička je v jeho ruce právě teď – mnoho z moderní hudby jsou plevy a musí být odstraněny. Již brzy přichází den, kdy zpěváci a skupiny, které pokračují v šíření neposvěcené „náboženské“ hudby, nebudou mít posluchače. Probuzení, obnovení mladí lidé, vedení Božím duchem, budou odstaveni daleko od veškeré muziky, která zní jako ozvěna vzpurné minulosti, včetně všech hudebních žánrů, které vynášejí zlo. Mladí lidé, kteří se vrátí ke svatosti a čistotě, budou mít uši pro hudbu, která je uzdravující a plná uctívání.

Bůh učiní v hudbě novou věc! Vidím již dlouhý čas, že to přichází. Úplné očištění! Již se to začalo dít. Právě tento týden mi dvě další skupiny řekly, že na svých příštích albech uvedou více chval a uctívání. Jeden známý hudebník mi řekl: „Bůh nedávno hýbal mým srdcem. Budu teď psát všechny své písně na kolenou. Už žádné hloupé, nesmyslné kousky. Nezáleží mi již na prodeji alb – chci pouze sloužit lidem.“

Bůh mi slíbil, že mladí lidé budou mít radost a jednoho dne brzy dají přednost posvěceným zvukům Ducha. Probuzení svatosti, které přichází, vrátí nádhernou, povznášející hudbu, kterou si Kristus přeje. Všechna probuzení svatosti, ve všech minulých dobách, byla doprovázena očištěním hudby v církvi. Toto proroctví poskytne pravé svědectví všem čtenářům tohoto poselství, kteří se modlí. Nepociťuješ i ty ve svém srdci svědectví, že přicházejí změny – očišťující změny?

V tomto přicházejícím probuzení svatosti bude Bůh volat po oddělení se a závazku. Žádné další přikládání záplat na hřích. Hřích musí být nejen vyznán, ale opuštěn. Lidé, kteří o sobě prohlašují, že jsou spasení, ale kteří si zahrávají a cizoložstvím a smilstvem, na sobě ponesou skvrnu! Ti, kteří přicházejí uličkou, aby „byli spaseni,“ nevystačí s pouhým „vyslovením jednoduché modlitby.“ Ne! Musí být tak usvědčeni ze svých hříchů, že je budou nenávidět. Neodejdou z mých evangelizací s falešnou jistotou jen proto, že prolili pár slz a řekli krátkou modlitbu. Chci vidět, jak je Duch svatý zasáhne takovým usvědčením, že uvidí „nesmírnou hříšnost hříchu.“ Potom chci, aby v nich Duch učinil víc než jen emocionální povrchní dílo. Chci, aby viděli, jak jsou hříšní, jak jsou naprosto bezmocní! Potom chci, aby dostali zjevení milující milosti Ježíše Krista – a chci, aby vírou přijali dar Jeho svatosti a spravedlnosti! Chci, aby si spočetli cenu – vzdali se světa, jeho potěšení a všech bezbožných přátel – a úplně se obrátili, aby chodili s Bohem.

Toto probuzení svatosti mnozí odmítnou. Budou ho nazývat návratem k zákonitosti: řeknou, že to je „kázání Zákona,“ řeknou, že to vede do otroctví! Ale nemají pravdu. Také opovrhuji zákonickou svatostí. Ale probuzení, které vidím přicházet, je o pravé, biblické svatosti. Bude zaměřeno na vnitřní pravdu a čistotu. Kristus se vrátí pro církev bez vrásky a poskvrny, ne pro církev, která se poflakuje na idealistických postelích pohodlnosti, snadnosti, chamtivosti a sobectví. Světáctví dostihuje Boží lid – a Boží dílo to brzy musí zpochybnit.

Kristus neplakal pro Egypt, Řím nebo Řecko – plakal pro Jeruzalém, Jeho vlastní město, v němž žil Jeho vlastní lid. Slovo říká:

„A ponižujíce se lid můj, nad nímž jest vzýváno jméno mé, modlili by se, a hledali by tváři mé, a odvrátili by se od cest svých zlých: i já také vyslyším je s nebe, a odpustím hřích jejich, a uzdravím zemi jejich“ (2. Paralipomenon 7:14).

Jsi jedním z Jeho lidí? Cítíš opravdu hluboké vnitřní probouzení, o kterém jsem tu mluvil? Cítíš obnovující se hlad po spravedlnosti? Unavil ses a jsi rozmrzelý z prázdnoty a pošetilosti světa? Cítíš blízkost Jeho návratu? Volá tě náš požehnaný Pán zpět do modlitebního pokojíku, zpět k životu podrobení se a čistoty?

Připrav se, svatý! Zatímco se liberální církev stává lhostejnou a více bezbožnou, zatímco vlažní kazatelé pokračují v nabízení falešné naděje, zatímco se tento starý svět začíná rozpadat, zatímco je všude kolem zločin, násilí, nezaměstnanost a zlo, Duch svatý volá: „Můj lide! Vyznej své hříchy! Pokoř se, teď! Čiň pokání, teď! Volej k Bohu, teď!“

Boží svatí – jestliže cítíte to samé vnitřní podněcování – požádejte Boha, ať způsobí, že si budete ošklivit hřích, světáctví a materialismus. Modlete se za nový hlad a žízeň po Boží plnosti. Vraťte se do skryté modlitební komůrky! Nepromeškejte toto další velké hnutí Božího ducha v zemi!

Všechno, čím je možné otřást, bude otřeseno. Hudba, morálka, rodiny, církve, semináře, university a dokonce i vláda!

„…Ještěť já jednou pohnu netoliko zemí, ale i nebem… aby zůstávaly ty věci, jenž jsou nepohnutelné“ (Židům 12:27).

Vezmi si toto poselství sebou na své tiché modlitební místo – čti ho vážně, s modlitbou, a dovol Duchu svatému, aby tě obměkčil a zlomil, a pomazal tě čerstvým olejem! Svatý! Svatý je náš Bůh!

„Pokoje následujte se všechněmi a svatosti, bez níž žádný neuzří Pána…“ (Židům 12:14).

Download PDF