Den kobylek | World Challenge

Den kobylek

David WilkersonDecember 10, 2001

Ve Zjevení v 8. kapitole čteme, jak sedm andělů troubí na trumpety. Tato mocná troubení varují celé lidstvo před děsivými katastrofami, které přicházejí na zem.

První čtyři troubení varují před neuvěřitelným znečištěním, které otravuje stromy, trávu, řeky a moře, stejně tak jako vzduch. Vody zhořknou, nebesa se zatmí nad třetinou země.

Potom v 9. kapitole přichází páté varování. Je popsané jako celosvětová invaze kobylek: „A z toho dýmu vyšly kobylky na zemi, jimžto dána jest moc taková, jakouž moc mají štírové zemští“ (Zjevení 9:3).

Kdo je za tímto hrůzostrašným hejnem kobylek? Je to Satan sám: „Potom anděl pátý zatroubil, i viděl jsem, ano hvězda s nebe spadla na zem; a dán jest tomu andělu klíč od studnice propasti“ (9:1).

Satan je hvězda, která padá z nebe. A je mu dovoleno otevřít brány pekel a propustit armádu démonických kobylek.

Jakmile ďábel otevře dveře této bezedné propasti, vyvalí se z ní ohromná oblaka dýmu. Dým bude tak hustý a pronikavý, že zakryje slunce a obloha se zatmí.

Samozřejmě že tyto kobylky nejsou opravdový hmyz. Jsou to démony posedlí a Satanem ovládaní muži: „Tváře jejich jako tváře lidské“ (9:7). Můžeme říci, že mají dlouhé vlasy: „A měly vlasy jako vlasy ženské“ (9:8). A budou nosit pokrývku na hlavě nebo turbany: „Na hlavách jejich byly jako koruny“ (9:7).

Tyto démonické kobylky udeří náhle, jako štíři. A svým obětem přinesou strašnou trýzeň: „Aby trápení jejich bylo jako trápení od štíra, když by ušťknul člověka“ (9:5).

Řecké slovo pro škorpión tu znamená „travič, ten kdo zabíjí jedem.“ Kobylky jsou také popsány jako muži váleční: „Měly také pancíře jako pancíře železné, a zvuk křídel jejich jako zvuk vozů, když množství koní běží k boji“ (9:9).

Zpodobení tady je obraz armády démonických mučitelů, kteří se vzpínají jako koně toužící bojovat. Jejich „křídla“ znamená, že mohou štípat ze vzduchu. A v jejich štípání je vražedná moc: „A měly ocasy podobné štírům, a žihadla v ocasích jejich byla, a moc jejich byla škoditi lidem za pět měsíců“ (9:10). Krátce, každý z těchto démonicky posedlých mužů má schopnost bodat nebo zabíjet jedem, ze země nebo ze vzduchu.

V posledních dnech bude na zem vypuštěna Satanova armáda mučitelů s turbany na hlavách. A tito démony—vedení fanatici přinesou zkázu a strach celému lidstvu.

Teologové ze 17. století včetně mnoha Puritánů věřili, že tato armáda kobylek budou Mohamedáni. Viděli invazi kobylek jako celosvětový islámský džihád nebo svatou válku.

Před lety vylíčil velmi známý spisovatel Dr. Wordsworth tuto scenérii v knize, kterou napsal na islám a Mohammeda. Viděl vzdouvající se dým ze Zjevení 9 jako doktrínu islámu. Podobně jako hustý dým oslepí islám lidské oči, znemožní jim přijmout pravdu a zatemní jejich mysli. Má dokonce moc oslepit celé národy.

Wordsworth vyučoval, že z tohoto dogmatického dýmu vystoupí armáda jako kobylky. Podobně jako jiní v té době věřil, že to je muslimská armáda. Bude vybudována z neřestných, zlých, dlouhovlasých vojáků nosících turbany. A ti budou běsnit, divoce pobíhat skrze národ za národem, a prosazovat islámské náboženství.

Tohle se skutečně stalo při vzniku islámu. Mohammed se objevil v šestém století a založil islámské náboženství. A jako vůdce armády jezdců se převalil přes většinu země. Tito mohamedáni bojovali proti římským katolíkům, řeckým katolíkům a Židům. Překvapili celou Asii, od řeky Eufrat na středním východě ke Konstantinopoli, místu dnešního Istanbulu v Turecku. Dobyli Svatou zemi, všechny asijské minority (včetně oblasti sedmi církví v Asii), Řecko, všechny východní ostrovy ve Středozemním moři a severní Afriku. Potom překročili Gibraltarský průliv do Španělska, kde založili muslimské království.

Nakonec vstoupili do Francie, avšak u Tours utrpěli mohamedáni ničivou porážku. V tu chvíli byla mocná islámská povodeň valící se přes Evropu zastavena.

Dnes čelní představitelé a diplomaté prohlašují: „Islám je náboženství míru.“ Ale celá islámská historie říká něco úplně jiného. Většina válek, které právě probíhají, jsou mezi muslimy a nějakou jinou národní skupinou.

Pravdou je, že islám se narodil v násilí a hned od té doby je náboženstvím meče. Mullahové a ayatollahové prosazují islámské zákony bičováním lidí a sekáním jejich prstů, končetin nebo hlav. Takové brutální praktiky jsou běžné v mnoha muslimských národech, včetně Afganistanu.

A co víc, v nitru prakticky každého muslima je vrozená nenávist k Židům. Je téměř nemožné najít mezi islamisty někoho, kdo věří, že Izrael má právo na existenci.

Muslimové možná veřejně vystupují proti teroristickým útokům proti Americe, ale jedním dechem křičí: „Zničte Izrael.“ Vidí terorismus proti Izraeli jako spravedlivý džihád, svatou válku schvalovanou jejich vírou. Proto muslimové po celém světě otevřeně chválili Usámu bin Ládina jako hrdinu.

Také nám bylo řečeno, že jen nemnozí muslimové jsou teroristi. Ale cožpak není teroristou ten, kdo věří, že jiní lidé nemají právo na existenci? Jestliže taková osoba věří, že je přípustné terorizovat jiné lidi, je teroristou ve svém srdci, ačkoliv nikdy nehnul prstem ke škodě. Nemusí bouchnout letadlem do administrativní budovy. Již je teroristou tím, že se raduje, když jsou napadeni nebo zabíjeni Židé. Tolik k islámu jako náboženství míru.

Nepleť se, tohle není rasistické poselství. Bůh miluje každého muslima stejně tak jako miluje každého Žida a pohana. Ale Pán má vážný problém s doktrínou islámu. A povolal nás, abychom se za muslimy modlili.

Potřebujeme prosit Boha, aby spasil mnoho islámských čelních představitelů právě tak, jako spasil Saula z Tarsu a učinil ho misionářem pro svět. Muslimové jsou slepí k pravdě kvůli satanskému závoji. Ale Bůh může odstranit tento závoj a otevřít jejich oči pro evangelium lásky, což je Kristus.

„A bylo jim dáno, ne aby je zabíjeli, ale aby je trýznily po pět měsíců“ (Zjevení 9:5). Tyto kobylky nemohou zničit národy. Mohou je pouze terorizovat. A „pět měsíců“ tady znamená, že mají ohraničený, vymezený čas, aby mohly konat své démonické dílo.

Věřím, že toto varování nám říká dvě věci:

1. Teroristé nebudou moci zničit Ameriku

2. Potřebujeme být připraveni na stále pokračující kalamity (katastrofy)

Amerika již byla uštknuta ocasem štíra, skrze tragedie Světového obchodního centra a Pentagonu. A teď cítíme jeho jed skrze útoky antraxem.

Víme také, že Irák po léta hromadí zásoby zbraní chemického ničení. Bez pochyby jsou smrtící zásoby rovněž pašovány do a z ostatních muslimských národů. Islámští „vojáci“ po celém světě pouze čekají na slovo k zahájení svých útoků.

Jednoduše řečeno Satanovo kobylky se rojí (hemží) a hrozba, které čelíme, je reálná. Ale musíme si pamatovat, že tito ďáblem ovládaní muži jsou limitovaní ve škodě, kterou jim Bůh dovolí způsobit. Nemohou zničit Ameriku ani žádný jiný národ.

Možná bys rád věděl: „Proč Bůh dovolí, aby tyto kobylky šířily teror, i když jen po omezený čas?“

Ježíš zodpovídá tento dotaz: „Nebo jsi ostříhal slova trpělivosti mé, i jáť tebe ostříhati budu od hodiny pokušení, kteréž přijíti má na všecken svět, aby zkušeni byli obyvatelé země“ (Zjevení 3:10).

Ježíš tu poukazuje na událost, která přijde na celé lidstvo. V řečtině znamená fráze „hodina pokušení“ čas prozkoumání, zkoušky, přezkoušení. A slovo „zkusit“ tu znamená uložit zkoušku, test. Kristus popisuje hodinu zkoušky pro celý svět.

Co znamená tato hodina zkoušky pro nevěřící? Je to čas, kdy se bude Bůh ptát každého člověka: „Když se budou hemžit kobylky terorizující tvůj národ, vezmeš mě na vědomí? Obrátíš se ke mně, abych tě vysvobodil? Vládní představitelé, připustíte, že potřebujete moji pomoc? Budete mi důvěřovat, že vás ochráním? Nebo se pyšně obrátíte ke své vlastní moci, spolehnete se na své paže a zbraně? Budete ještě uvažovat o myšlence, že beze mne nemůžete prosperovat ať už ve válce nebo v míru?“

Samozřejmě věřím, že se musíme horoucně modlit za vojáky našeho národa. Přesto, je smutné, že nevidím žádný viditelný důkaz, že Amerika obrátila své srdce směrem k Bohu. Až na několik výjimek věnují naši představitelé Bohu pouze službu rtů. A místo toho vkládají svou důvěru do našich generálů, strategií, technologie a spojenců.

Přesto jsou i teroristé testováni. Pán se jich ptá stejně jako všech islamistů: „Dotkneš se Izraele? Nemluv o míru, pokud ještě nenávidíš Židy. Jestliže budeš pokračovat ve svých zkrvavených cestách terorismu, odhalím a zjevím, jak násilné náboženství je islám. Potom budeš odsouzen svými druhy tady na zemi právě tak jako u Soudu.“

Žádní jiní lidé nebudou zkoušeni tak přísně jako Boží svatí. Takže jaké bude naše testování? Jaké zkoušce církev čelí? Naše testování bude zahrnovat důvěřování Bohu a Jeho slovu. Bude to test, zda si zvolíme chodit před ním ve víře.

Velice brzy uvidíme, jak Satanovy kobylky terorizují každého kolem nás. Na všech stranách bude strach. Ekonomika se bude třást a situace našeho národa se zhorší. Mnoho zaměstnání a živobytí skončí, kariéry se vyšinou z kolejí.

Zlé zprávy, které se budou ozývat v Americe, vyděsí zbytek světa. Až tento čas přijde, vyvstane pro církev Ježíše Krista jediný dotaz: „Bude Boží lid v klidu?“

Krátce, budeme spoléhat na Jeho zaslíbení, že nás podrží? Budeme mu důvěřovat, přesvědčeni o tom, že jsme ovinuti jeho pažemi? Budeme nebojácní bez ohledu na to, jak okolnosti ztemněly?

Ježíš pokládá právě tuto otázku: „Až Syn člověka přijde, nalezne na zemi víru?“ (Lukáš 18:8). Je tragedie, že mnozí křesťané věří Bohu do určitého bodu. Když utrpení a temnota překročí tento bod, začíná jejich víra náhle slábnout.

Ptám se tě: když se zdá, že se všechno hroutí a každý kolem se bojí, budeš schopen zpívat: „Jak jsi šťastná duše má“?

Božím ohniskem v těchto časech není terorismus nebo islámský svět. Posmívá se hrozbám radikálních muslimů. Nemohou zabránit jeho dílu. Pánův jediný zájem o islám právě teď je použít ho jako metlu soudu na odpadlé národy v této hodině zkoušky.

Ne, Boží pozornost je právě teď zaměřena na jeho vlastní lid. Zajímá se o své tělo církve zde na zemi. Otázka, do které je zahloubaný, je tato: stává se jeho lid více klidným, pokojným, i když kobylky stále zuří? Až přijde konec, najde nás rostoucí ve své víře nebo rozkolísané?

Víme, že kobylky jsou ve své způsobilosti zničit národy omezené časem. A jsou limitováni časem, který mají k terorizování světa. Přesto Bůh stanovil další omezení na tuto démonickou armádu:

„Ale řečeno jim, aby neškodily trávě zemské, ani čemu zelenému, ani kterémukoli stromoví, než toliko lidem, kteříž nemají znamení Božího na čelích svých“ (Zjevení 9:4).

Když jsem připravoval toto poselství, žádal jsem Pána o slovo naděje. Chtěl jsem, aby jeho svatí věděli, že o nás bude pečovat, zatímco svět se bude otřásat. Chtěl jsem zvýšit víru lidí v Boží zaslíbení, že nás podrží během těžkých časů.

Potom jsem si uvědomil, že jsem o tomto předmětu již mnoho napsal. Vlastně jsem napsal jedenáct takových poselství (každé z nich se objevilo v mé knize Boží plán ochrany jeho lidu v nastávající krizi).

Nakonec jsem byl veden do Zjevení 9, do kapitoly o kobylkách. Když jsem četl 4. verš o Božím příkazu, aby kobylky neničily nic zeleného, napadla mě myšlenka. Uvědomil jsem si, že tady byl klíč, jak zůstat v bezpečí v každém čase hrůzy: „zůstat zelený.“

David napsal: „Já pak budu jako oliva zelenající se v domě Božím; neboť jsem naději složil v milosrdenství Božím na věky věků“ (Žalm 52:8).

„Zelený“ David, na kterého se tu poukazuje, naznačuje duchovní zdraví. To znamená vzkvétat, růst, nést ovoce. David nám říká: „Moje zdraví přichází z důvěřování v Boha. Vzkvétám, protože se obracím k Němu. Moje důvěra v něho (spoléhání na něj) ve mně produkuje duchovní život.“

„Takto praví Hospodin: Zlořečený ten muž, kterýž doufá v člověka, a kterýž klade tělo za rámě své, od Hospodina pak odstupuje srdce jeho. Nebo bude podobný vřesu na pustině, kterýž necítí, když co přichází dobrého, ale bývá na vyprahlých místech na poušti v zemi slatinné, a v níž se nebydlí“ (Jeremiáš 17:5–6).

Hospodin varuje: „Nespoléhej na člověka. Jestliže vložíš svou důvěru raději v lidskou moc než ve mně, budeš proklet.“ Toto je pravdou pro každý národ nebo člověka.

11. září 2 001, když mohamedáni zabořili své jedovaté ostny do Světového obchodního centra, přišlo našemu národu volání k probuzení. Amerika měla příležitost pokořit se a volat k Hospodinu. Byla to šance uvědomit si naši potřebu Boha, připustit, že bez Něho nemůžeme vyhrát žádnou válku ani dosáhnout žádného pokroku.

Již jsme vyjádřili tuto základní potřebu na našich mincích: „Spoléháme na Boha.“ Ale hluboko v našich srdcích nepřipustíme svou potřebu Boha. Po 11. září se Amerika k Bohu neobrátila. Místo toho nabyla vrchu pýcha. Rychle jsme vložili svou důvěru do vyspělé technologie, vojenské moci, shromažďování informací, úderných vojenských oddílů.

Věřím, že vidíme politováníhodné opakování toho, co se stalo s válkou v zálivu. V noci, kdy americké oddíly vtrhly do Iráku, strávil prezident Bush senior celou noc na kolenou. Bůh požehnal Americe vítězstvím v tomto konfliktu.

Později se pořádal parádní průvod ke cti a chvále našich vojenských představitelů. Ale ani jedním slovem nebyl zmíněn Hospodin.

Bůh nám teď pomoz, jestliže vložíme svou důvěru v chytré bomby a zdokonalené zbraně. Jeho slovo nás varovalo: „Prokletý buď člověk, který spoléhá v člověka.“

Co je tímto prokletím? Jeremiáš říká, že bude uvržen na „vyprahlé místo na poušti“ (17:6). Jinými slovy nebude vysokým zeleným stromem jako ostatní v lese. Místo toho bude jako osamocené křoví v pustině, pokořený a bez lesku, nebude se mít čím chlubit.

Americké dobré časy, prosperita a požehnání budou pryč. Všechna moc a síla, na kterou jsme dříve spoléhali, se bude snižovat, až zmizí úplně. A budeme opuštěni všemi národy, ponecháni sami sobě.

V menším měřítku vidíme, že toto prokletí působí v životech některých křesťanů. Dávno vložili svou důvěru finančnímu zabezpečení, materiálnímu bohatství, světským potěšením. Teď jejich duch úplně vyschl. Stali se izolovanými, opuštěnými, ztracenými na poušti strachu a zmatku.

Přesto, jestliže vložíme svou důvěru v Pána, zde je to, co naše víra vyprodukuje:

„Požehnaný ten muž, kterýž doufá v Hospodina, a jehož naděje jest Hospodin. Nebo podobný bude stromu štípenému při vodách, a při potoku pouštějícímu kořeny své, kterýž necítí, když přichází vedro, ale list jeho bývá zelený, a v rok suchý nestará se, aniž přestává nésti ovoce“ (17:7–8).

Požehnaný je každý služebník, církev a národ, který vkládá svou důvěru v živého Boha. A požehnaný je ten, kdo nedopustí, aby ho žádná zlá zpráva vyvedla z klidu a odpočinku v Pánu.

Když budeme zcela důvěřovat Otci, zapustíme své kořeny v jeho řece zdraví. A jeho božská síla — šťavnaté, zelené, duchovní zdraví — poplyne v nás a skrze nás. Zatímco se všechno kolem nás bude rozpadat, my budeme vzkvétat jako zelené stromy, zdravé a silné. A až přijde hodina zkoušky, nebudeme umdlévat ani chřadnout.

Vidíme toho obrázek ve 14. kapitole Ozeáše. Efraim (Izrael) činil pokání ze svého odpadnutí, zřekl se svého modlářství a obrátil se k Hospodinu s obnovenou důvěrou. Následkem toho o nich Bůh řekl: „Já vyslýchati, a patřiti budu na tě; já jsem jako jedle zelenající se, ze mneť ovoce tvé jest“ (Ozeáš 14:8).

Náhle Efraim opět vzkvétal. Jejich víra demonstrovaná jejich pokáním, vyprodukovala duchovní zdraví. A brzy nesli ovoce, protože v nich plynula Boží zeleň.

Vzpomeň si, že kobylkám bylo přikázáno, aby se nedotýkaly ničeho zeleného. Jednoduše řečeno nemohou zranit nikoho, kdo chodí vírou.

Takže, i na vrcholu jejich útoků ti, kdo svou důvěru vložili v Hospodina, budou stát vysocí jako masivní zelené stromy. Nebudou poškozeni žádnými kobylkami včetně teroristů.

Nejlepší obranou proti každému útoku z pekla, každému uštknutí jako od štíra, je duchovní zdraví. A tento druh zdraví přichází pouze, když se obrátíme k Pánu a věříme jeho zaslíbením.

Dovol, abych se tě zeptal:

Věříš úplně v Boží odpuštění? Spoléháš na to, že jeho krev tě očišťuje od každé nepravosti? Nebo stále ještě vykopáváš své staré hříchy, které již byly dávno odpuštěny?

Jestliže se cítíš odsouzený a neustále se snažíš potěšit Boha, pak nejsi zelený ani zdravý. Boží nejpřednější touha je, abys přijal jeho dar odpuštění a spoléhal na něj.

Život se po událostech 11. září drasticky změnil. Předtím byl průměrný křesťan zaujatý uspokojením ze svého zaměstnání, hledáním dobrého poradenství, z toho, že má přátelé, kteří mu rozumějí. Nyní jsou to odlišné věci. Je od nás vyžadován jiný přístup. A abychom přežili, budeme muset zcela spoléhat na Boží smluvní zaslíbení.

Musíme být přesvědčeni: „Činil jsem pokání a vyznal své hříchy. A teď jsem pod krví Ježíše. A tak vím, že mi bylo odpuštěno.“„Ďábel může udělat společnosti, co chce, ale nemůže se dotknout mé duše. Nemohu věnovat pozornost žádné myšlence viny nebo strachu. Budu důvěřovat Božímu slovu samotnému. A to říká, že jsem v jeho očích čistý a vzácný.“

Přijal jsi Boží odpuštění. Ale věříš v jeho bezpodmínečnou lásku k tobě?

Náš Pán nás neodřízne pokaždé, když selžeme. Nedívá se nám neustále přes rameno a nedomáhá se, abychom dali vše do pořádku. On nás prostě žádá, abychom k němu přišli a vyznali: „Věřím tvému Slovu, Pane. Odpusť mi, omyj mě, uchovej mě ve své náruči.“

Boží touha pro nás je, abychom žili všechny své dny beze strachu. Proto nesmíme dopustit, aby nás Satan obviňoval z našich chyb z minulosti. Jestliže jsme to vyznali, potom jsme přikryti Kristovou vzácnou, očišťující krví.

Před nedávnem jsem se procházel blízko našeho domu v New Jersey, modlil se a zpíval: „Jak jsi šťastná duše má.“ Ptal jsem se Otce: „Pane, máš pro mě slovo?“

Duch svatý mi zašeptal: „Ano, mám, Davide. Důvěřuješ v očišťující krev mého Syna. A přijal jsi mé zaslíbení odpuštění. Proto si celé nebe spolu s tebou zpívá: ‚Ano, je dobře, dobře je Davidově duši.‘“

Pokoj zaplavil mé srdce. V ten moment jsem věděl, co to znamená cítit se „zelený“ duchovním zdravím. Uvnitř jsem zpíval: „Jsem zelený strom v Božím domě. A žádná zbraň vyrobená proti mně v pekle se mě nemůže dotknout.“

Právě teď je celý svět zahalen palliem strachu. Lidé jsou na všech stranách paralyzováni. Je smutné, že to pro ně bude horší. Satanovy kobylky přinesou zkázu všem, kdo „nemají znamení Božího na čelích svých“ (Zjevení 9:4).

Podle Písma budou lidé reagovat na vzrůstající katastrofy jedním ze dvou způsobů:

1. Ti, kdo odmítají Boha, nechtějí činit pokání, se hrůzami, který vidí, zatvrdí.

kapitola Zjevení nám říká, že 200 milionová armáda zničí celou třetinu populace země. Není pochyb, že to ukazuje na nukleární válku. Nemůžeme si ani představit celosvětovou spoušť a zamoření, které budou důsledkem. Přesto je nám řečeno: „Ostatní lidé, kteří nebyli zabiti těmito ranami … nečinili také pokání“ (Zjevení 9:20–21).

Ti, kdo se teď zatvrdili pro Boha, budou necitliví ke strašným nadcházejícím neštěstím. Jestliže lidé nebo národ, který je pod soudem, nečiní pokání po opakovaném volání k probuzení, neučiní to nikdy. Zatvrdili prostě své šíje.

2. Ti, kdo spoléhají na Boha, se budou radovat.

Na úplném vrcholu zpustošení budou tito služebníci jásat radostí: „A ať se všickni v tě doufající radují, na věky ať plésají … ať se v tobě veselí, kteřížkoli milují jméno tvé“ (Žalm 5:11).

Proč budou jásat radostí? „Nebo ty, Hospodine, požehnáš spravedlivému, a jako štítem přívětivostí svou vůkol zastřeš jej“ (5:12).

Zde je Boží zaslíbení pro všechny, kdo vložili svou důvěru v něj:

„Vyslyšiž tě Hospodin v den ssoužení, k zvýšení tě přiveď jméno Boha Jákobova. Sešliž tobě pomoc z svatyně, a z Siona utvrzuj tě … Nyníť jsme poznali, že Hospodin zachoval svého pomazaného, a že jej vyslyšel s nebe svatého svého; nebo v jeho přesilné pravici jest spasení … Tito v vozích, jiní v koních doufají, ale my jméno Hospodina Boha našeho sobě připomínáme. A protož oni sehnuti jsou, a padli, ale my povstali jsme, a zmužile stojíme“ (Žalm 20:1–2,6–8).

Někteří lidé spoléhají na americké vojenské síly. Ale všichni, kdo spoléhají na Hospodina, naleznou skutečný pokoj.

Nepotřebujeme bombové kryty, plynové masky nebo úkryty. Máme Boha, který je naším pokojem. A On nás slyší, když k němu voláme.

Download PDF