Nesení ovoce | World Challenge

Nesení ovoce

David WilkersonSeptember 14, 1987

Existuje část Písma, která mě hluboce usvědčuje. Týká se velké a strašné zodpovědnosti, kterou žádný pravý učedník Ježíše Krista nemůže ignorovat. Ježíš řekl: „Já jsem ten pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest, která ve mně nenese ovoce, odřezává a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla více ovoce… Jestliže někdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest a uschne; a budou sebrány a hozeny na oheň a shoří“ (Jan 15:1–2,6).

Čtu znovu a znovu tata mocná Kristova slova a nemohu uniknout jejich usvědčující moci. Jak vážné břemeno spolu se strašným, přímo zlověstným varováním tady náš Pán vyhlašuje. Duch svatý mi vštěpuje, že je důležité porozumět těmto Ježíšovým slovům: „Můj Otec je vinař… každou ratolest, která ve mně nenese ovoce, odřezává…“

Křesťanská záležitost nést ovoce není u Boha dobrovolná, nepovinná. Sleduje svůj vinný kmen a všechny naroubované větve s velikou žárlivostí a zájmem. Trpělivě čeká na větve, že ponesou ovoce. Stojí vedle, v ruce má nůž na prořezávání a milujícím pohledem sleduje nejmenší náznak poškození, nákazy nebo nemoci, které by mohlo brzdit růst. Bůh očekává ovoce od každé větve. Bez ovoce je nemožné ctít a oslavovat Boha – nebo být pravým Kristovým učedníkem. Ježíš řekl: „V tom bývá oslaven můj Otec, když nesete mnoho ovoce; a budete moji učedníci“ (Jan 15:8).

Nesení ovoce má vždy co dělat s potěšováním Boha – s naplněním našeho poslání v Kristu – s tím, že jsou naše modlitby a žádosti zodpovězené. Ježíš řekl: „Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a postavil jsem vás, abyste šli a přinesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; aby vám Otec dal, o cokoli byste ho poprosili v mém jménu“ (Jan 15:16).

Někomu to může znít drsné, přísné a nemilující, ale pravdou zde je, že buď poneseme ovoce, nebo budeme vhozeni do ohně! Nést ovoce nebo být odřezán z vinného kmene! Nést ovoce nebo být vyhozen ven a zemřít!

Učitelé falešné jistoty se mohou snažit uspokojivě vysvětlit pádná varování, která nám tu Ježíš dává, ale já odmítám změnit jediné slovo, které tu Ježíš jasně vyřkl. Nemůžeš uniknout před Ježíšovým varováním: „Každou ratolest, která ve mně nenese ovoce, odřezává.“ Někteří by chtěli zjemnit, zmírnit toto přísné sdělení přesvědčováním: „Dobře, jestliže budou větve někdy odřezány z vinného kmene, pak k němu ve skutečnosti nebyly připojeny! Předstíraly, že jsou v Kristu.“ Ale Ježíš mluví o „větvích ve mně“. Byly připojeny ke kmeni. Byly spoluúčastníky pravého života, který proudí ve vinném kmeni.

Jalové větve bez ovoce nejsou dlouho trpěny! Není jim dovoleno zůstávat ve vinném kmeni, aniž by nesly ovoce. Jsou odřezány, ne ďáblem, ale nebeským Otcem: „On odřezává… On očišťuje…“ Ježíš viděl neplodný fík a proklel ho: „A když uviděl u cesty jeden fíkovník, šel k němu, ale nenašel na něm nic než listí. Řekl mu tedy: ‚Ať se z tebe navěky už neurodí ovoce!‘ A ten fíkovník hned uschl“ (Matouš 21:19). Ježíš viděl, co lidské oči nemohly vidět – rakovinovou nákazu pod listím – nemoc pod kůrou – jak se v něm šíří moc smrti. Neproklel život proudící v tomto stromě, ale smrt, která v něm pracovala.

Tohle znamenalo pro Izrael mnohem víc než jen symbolické sdělení, to je varování pro každého křesťana v každém věku církve! Ježíš řekl, že dělal jen to, co viděl, že dělá Jeho Otec – a vždy činil jen vůli svého Otce. Otec viděl, že fíkovník nebylo možné pročistit, zachránit, protože nemoc již nabyla vrchu. Jeho větve byly proklety ke smrti uvadnutím – aby skončily v ohni. Tady nám Pán opět ukazuje na vážnost nesení ovoce. Ježíš přišel, aby hledal ovoce. Tak je tomu i nyní, náš Pán k nám denně přichází a ptá se: „Kde je Otcovo ovoce? Kde je víc ovoce, které máš nést pro Jeho slávu?“

Když jsem začal poznávat, jak tato záležitost nesení ovoce vede ke střízlivosti – domlouval jsem se s Duchem svatým: jestliže je nesení ovoce synonymem pravého učednictví – jestliže nesení ovoce přináší slávu Bohu, a mnoho ovoce dokonce ještě více slávy pro Něj – jestliže být neplodný, bez ovoce má za následek, že na mě vinař vezme nůž – nenést ovoce může skončit tak, že budu odřezán, vyhozen jako ratolest a ponechán, abych uschnul a duchovně zemřel – pak chci vědět, co je tím ovocem! Chci učinit všechny změny ve svém životě, které jsou nezbytné k tomu, abych nesl ovoce! Chci odstranit každou překážku! Chci, aby mě Duch svatý očistil od všech hříchů duchovní sněti, apatie, nákazy!

Jsem veden strachem? Vložila do mě Ježíšova slova hrůzu? Moje odpověď je, že jsem veden jak hrůzou z Božího slova, tak Jeho zaplavují láskou ke mně.

Pokud znám své srdce, chci nést mnoho ovoce pro svého nebeského Otce, protože takto je Bůh oslavován, a mé srdce Ho touží potěšit. Chci vědět, že přináším ovoce, které ode mě chce. Chci Mu přinášet radost a potěšení. Chci opravdu oslavit Otce.

Ale také je ve mně hrůza a strach ze svatého Boha Otce, který se nesmíří s nesouzeným pokrytectvím nebo fraškou. Někteří si myslí, že strach z Boha není nic víc než zdroj bázně a údivu. Je to mnohem víc než to. Izaiáš měl vizi nevyslovitelné Boží svatosti: Veřeje chrámových dveří se pohnuly při zvuku Jeho majestátního hlasu. Serafínové nemohli ani upřít pohled na jeho hrozivou slávu, zakryli své oči svými křídly. Přebývání v přítomnosti Jeho udivující, zázračné svatosti Izaiáše přemohlo. „Běda mně, jižť zahynu…“ (Izaiáš 6:3–6). Odnesl si Izaiáš z této zkušenosti pouhý pocit bázně? Ne! Mnohem víc! Měl v sobě od toho dne strach a hrůzu z Jeho spravedlivého a svatého soudu! Izaiáš řekl: „Hospodina zástupů samého posvěcujte; on budiž bázeň vaše i strach váš“ (Izaiáš 8:13). Izaiáš řekl: „Slyšte slovo Hospodinovo, kteříž se třesete před slovem jeho…“ (Izaiáš 66:5). Také pronášel tato Hospodinova slova: „I však na toho patřím, kdož jest chudý a skroušeného ducha, a třese se před slovem mým“ (Izaiáš 66:2).

Když se v hořícím keři zjevil Bůh Mojžíšovi, „Mojžíš se roztřásl a neodvažoval se podívat…“ (Skutky 7:32). Hebrejské slovo, které je tu použité, znamená třást se strašně!

Jakob měl sen, ve kterém byl žebřík dosahující nebe a Boží andělé po něm vystupovali a sestupovali. Nad tím vším viděl Hospodina a slyšel, jak říká veliká zaslíbení. Když se probudil, byla jeho první slova: „V pravdě Hospodin jest na místě tomto, a já jsem nevěděl.“ Byl přemožen strachem a řekl: „Jak hrozné jest místo toto! Není jiného, jediné dům Boží, a tu jest brána nebeská“ (Genesis 28:10–17).

Daniel byl muž modlitby. Znal Boha intimně, byla mu zjevena nebeská tajemství. Byl to člověk, který „obrátil tvář svou ku Pánu Bohu, hledaje ho modlitbou a pokornými prosbami, v postu, v žíni a popele“ (Daniel 9:3). Poslechni si jeho popis Boha: „I modlil jsem se k Hospodinu Bohu svému, a vyznávaje se, řekl jsem: Prosím, Pane Bože veliký a strašný…“ (Daniel 9:4 anglický překlad).

David řekl: „Hospodin kraluje, užasněte se národové (třeste se – anglický překlad)… Oslavujte jméno tvé veliké a hrozné, nebo svaté jest…“ (Žalm 99:1,3).

Zdůraznil jsem hrůzu a strach z Boha a třesení se před Jeho slovem, protože právě tohle mizí v poslední době z církve. Když se budeme třást před Jeho slovem – když se budeme skutečně obávat Jeho spravedlivého soudu – když uvěříme, že Ježíš mínil právě to, co řekl – nemůžeme pustit z mysli záležitost nesení ovoce! Tato generace příliš často chápe Boha jako nějaký druh shovívavého dětinského dědečka, jehož jediný důvod existence je chovat je jako v bavlnce, hýčkat je a žehnat jim. Vidí Ho jako toho, kdo přimhouří oko nad hříchem, kdo neočekává nic víc, než jejich nejlepší snahu a přehlíží jisté hříchy a co bylo, to bylo. Neexistuje takový Bůh! Bůh je milující a milosrdný – laskavý a soucitný! Ale On je také svatý! Navštěvuje nepravost se soudem, a jestliže Jeho slovo říká, že je vinařem s nožem, který pročišťuje a odřezává, raději tomu věřme!

Odpověď je ve Filipenským: „abyste byli naplněni ovocem spravedlnosti, které nesete skrze Ježíše Krista ke slávě a chvále Boží“ (1:11). Tady nám Pavel pomáhá objasnit pasáž z Jana – Bůh se dívá na spravedlnost v Jeho lidech! Svatost je ovocem, které oslavuje Otce! Jak odlišné od našeho pojetí hojnosti ovoce! Byli jsme vedeni, abychom věřili, že ovocem je úspěch, výsledky, více obrácených, větší církve, stále vzrůstající finance a nekonečná prosperita.

Skutečné nesení ovoce má spíš co dělat s tím, čím jsme se stali, než prostě to, co děláme. Bible jasně ukazuje, že mnozí budou mít velké výsledky – budou úspěšně vyhánět démony, uzdravovat nemocné, budou činit velké věci v Jeho jménu. Ale jestliže v jejich srdci vládne hřích a pýcha, Bůh je vidí jako neplodné, bez ovoce.

Nesu ovoce, když neexistuje nic, co by bránilo proudění Kristova života ve mně! Tohle zamýšlel Ježíš, když řekl: „Vy jste již čistí kvůli slovu, které jsem k vám mluvil“ (Jan 15:3). Říká: „Protože jsi věřil mému slovu, třásl se před ním, nechal ho, aby zjevilo každý skrytý hřích, vynášelo na světlo každou temnou věc, dovolil jsi Božímu slovu, aby tě očistilo – překážky jsou všechny pryč!“

Proto nebudu mít doma televizor. Ne proto, že je jeho odstranění chvályhodné, ne proto, že mě jeho absence učiní svatějším – ale protože je překážkou životu, který proudí z Krista, z vinného kmene. Je nákazou, semínkem rakoviny, která by mohla přinést duchovní smrt a způsobit, že neponesu ovoce. To je také důvod, proč jsem odmítl holdovat pití, divadlu, chození na diskotéky nebo do klubů – nebo činění čehokoliv, co je z ducha tohoto světa. Je to proto, že všechny tyhle věci brání duchovnímu růstu! Přinášejí smrt – jsou nebezpečné, protože by mě mohly připravit o schopnost nést spravedlivé ovoce!

Někdo řekne: „S touhle vší abstinencí a tím vším oddělením – nezkoušíte učinit sám sebe spravedlivým? Není všechna spravedlnost z Krista? Není veškeré naše snažení jako špinavé hadry? Proč se tak fanaticky moc všeho vzdávat? Proč jednoduše nedůvěřovat Bohu, vložit svou víru do Kristovy spravedlnosti a být v něm svobodný?“ To je pravda: „Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, pokud nezůstane ve kmeni, tak ani vy, pokud nezůstanete ve mně… neboť beze mne nemůžete dělat nic“ (Jan 15:4,5).

Existuje množství pastýřů, kteří lžou svým ovcím o tom, co to znamená zůstávat v Kristu. Miliony jdou do pekla a přitom věří, že jsou v Kristu a zůstávají vírou. Je tak málo mluvení o ovoci! Tudíž je mnoho věřících přesvědčeno, že jsou-li jednou ve vinném kmeni, jsou vždycky ve vinném kmeni. Věří, že bez ohledu na to, jak zanesená a nakažená větev je, Kristův život skrze ně stále proudí a že nesou vzácné ovoce k oslavě Boha.

To je nemožné! Poslouchej Ho! „Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachoval přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce“ (Jan 15:10). Ježíš věrně zachovával každé přikázání svého Otce! A On to nazývá zůstáváním! On to váže na poslušnost!

Je úžasné, jak si dnes křesťané myslí, že mohou šťourat a vybírat si, která Kristova přikázání budou poslouchat! Když se jim nelíbí, co je přikázáno, prostě to ignorují nebo si to uspokojivě vysvětlí svou neposlušností: „Já to tak nevidím – nevěřím, že to je takto.“ Jestliže přijde Duch svatý na pastora a ten přinese Boží volání ke svatosti, oddělení, sebezapření – a farníkům se to nelíbí, sbalí si své peněženky, své členské karty a jdou si koupit pastora, který bude zdůrazňovat jistoty, pozitiva. Proto se dnes přes náboženství valí hrozná nákaza apatie, lhostejnosti.

Jak je možné pro větev v Něm, že nezůstává? Ježíš řekl: „Jestliže někdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest a uschne; a budou sebrány a hozeny na oheň a shoří“ (Jan 15:6). Může být něco jasnějšího? Zůstávání zahrnuje odpočinek a zodpovědnost. Je možné být v Něm, být naroubován na vinný kmen a nezůstávat – nemít proud života, jímž bychom nesli ovoce. Zůstávání má co činit s absolutní poslušností Kristovým přikázáním, protože každá větev má svobodnou vůli – má v sobě životní sílu! Větev není pasivní, musí z vinného kmene vytáhnout život! „Jestliže zůstanete ve mně a má slova zůstanou ve vás…“ (Jan 15:7). Z toho vyplývá, že Slovo je Otcův nůž prořezávání. Jak může nějaká větev nést ovoce, jestliže ignoruje, nezná, opomíjí Hospodinovo Slovo?

Vidíme, jak po celé Pánově vinici vyrůstá ovoce sucha – ďábelská hudba, cizoložství, smilstvo, holdování alkoholu, drogy – protože proces prořezávání u mnoha skončil. Boží slovo je Jeho nůž – dvousečný meč. Většina křesťanů dnes nečte, nezná ani neplánuje číst Boží slovo! Tráví hodiny a hodiny sezením a upíjením usazenin špíny z televize – ale nemají čas ani touhu, aby byli vystaveni a prozkoumáni Božím slovem.

Je nemožné nést ovoce spravedlnosti bez Božího slova, které v tobě zůstává! Zanedbávání Slova způsobuje neplodnost – přináší hrozné vysychání Božího lidu.

Zůstávající křesťan je ten, který miluje a bojí se Boha, kdo se hrozí Jeho spravedlivého soudu, kdo hladoví po Slovu a třese se před mocí Jeho usvědčení. Je to ten, kdo se těší z toho, že má Boží slovo, které odřezává všechny překážky, kdo se modlí, aby opravdový život a podobnost Krista v něm stále vzrůstala, a kdo víc a víc dorůstá, dospívá v poslušnosti a lásce!

Každá větev nese další menší větvičky, další výhonky; a výhonky naopak nesou semínka stále se rozrůstajících větví. Například manželé a manželky jsou jednou větví, protože je psáno: „Dva budou jako jeden.“ Co se děje mně, ovlivňuje duchovně moji manželku, mé čtyři děti, jejich kamarády, moje vnoučata. Jsem větev, která nese břemeno, a jestliže ve mně není žádná překážka, život může plynout neomezeně ke každé větvičce, každému malému vyrážejícímu výhonku. Život produkuje život!

Kdybych zanedbával Boží slovo, kdybych neposlouchal Pána ve svém každodenním chození, vyschl bych, začal bych vadnout, přešel bych ze stadia prořezávání do stavu odřezání. Moje duchovní odcizení od Boha může šířit smrt skrze všechny mé rodinné větve! Smrt produkuje smrt! Duchovní rozklad a nemoc ve mně se může šířit jako rakovina skrze duchovní životy všech, kdo jsou napojeni na mě.

Je tragické, že ta samá věc se děje denně všude kolem nás. Služebník prochází krizí středního věku a obrací se kromě své manželky o pomoc k někomu jinému. Dopustí se cizoložství a uteče s jinou ženou. Zničí úctu a respekt, který k němu jeho milující manželka měla. Přichytí se jí hořkost a stane se duchovně chladnou a k Bohu lhostejnou. Dva teenageři, pro které byl věřící tatínek tím nejzbožnějším člověkem na světě, se nyní v zoufalství obracejí k bezbožným přátelům. Duchovní smrt v taťkovi rozšířila svou zlou moc skrze celou rodinu. Shromáždění ho vylučuje a přistupuje ke stažení své duchovní stráže. Začínají pochybovat o Slovu, jsou nedůvěřiví, podezírají další služebníky a nepřijímají teď zbožné výtky a domluvy! Nejenže byl služebník odřezán od proudu Kristova života ve vinném kmeni – přerušil také ten proud života, který kdysi tak volně plynul ke všem, kdo na něj byli napojeni. Nyní je služebníkem smrti. Je neplodný a jeho život již nepřináší chválu a slávu Otci. Kamkoliv se obrátí, tam je smrt a rozklad. Může činit pokání a být obnoven, ale nemůže navrátit zpět všechny ty další malé větve, které zničil.

Matka sedí před svou modlou televizí, popíjí po hodinách démonické splašky. Její děti a její manžel ji nikdy nevidí, že by četla Boží slovo. Nikdy ji neslyšeli, že by vzlykala nebo se modlila nebo že by se v domě projevilo svědectví, že je služebnicí Pána. Stává se tak vyprahlou, žije ve světě fantazie. Neustále ztrácí svou náladu a hádá se. Tajně touží opustit své manželství a uniknout veškeré zodpovědnosti. Duchovně vysychá. Vinař ji musí odříznout a předat ji modlářství. Není tu žádné ovoce – jen pustá neplodnost – žádná podoba Krista. Ničí svůj dům, protože je služebnicí smrti. Nemá v sobě žádný proud božského života. Ucpala, zanesla každou alej svého života, je pro ni nemožné, aby nesla ovoce. Její děti se stávají stejné jako ona – duchovně mrtvé! Její manžel z ní nemůže táhnout žádnou duchovní sílu. Vadne ve vinném kmeni a musí být odřezána. Stále ještě může činit pokání a být obnovena, ale nemůže stáhnout ducha smrti, který rozšířila po celém svém domě. Jednoho dne může vzlykat nad těmi ztracenými dušemi, může vzlykat nad svým špatným příkladem z minulosti, ale nemůže odčinit všechnu způsobenou škodu.

Každý křesťan, který opravdu miluje Pána, se musí zastavit a nechat toto slovo hluboko proniknout do svého vědomí! Čím více ovoce svatosti se v nás ukazuje – čím více Kristovy plnosti je v nás zjevené – čím víc myslíme nebesky – tím více Kristova života se dotkne každého, s kým jsme spojeni.

Kdysi jsem viděl celý les nemocných, opálených, červy zamořených stromů. Ale tu a tam, uprostřed vší smrti jsem viděl zelený zdravý strom. Co některé z nich udrželo zelené, ačkoliv všechno kolem uvadalo? Bylo to hojné doplňování života! Život přemohl smrt. Každý červ, který útočil na listy, byl odpuzen mocí života. V zelených stromech nebylo nic smrtelného, nebylo tu místo pro nemoc, která by se přichytila.

Chci být stejný – zelený, plný Jeho života – chci nést ovoce – kanál života pro každého v mém okruhu služby a vlivu. Slovo říká: „…a vaše ovoce aby zůstalo…“ To znamená, že můžeš stále přinášet úrodu! Zůstaneš v proudu Kristova života – beze všech překážek! To také znamená, že všichni, kdo jsou s tebou, budou stále růst v Kristu.

Download PDF