Výlučnost Krista | World Challenge

Výlučnost Krista

David WilkersonOctober 29, 2001

V úterý 20. září 2001 přednesl president Spojených států mocnou řeč na společném zasedání Kongresu. Varoval Ameriku, že jsme teď ve válce proti celosvětovému terorismu. Prezident nazval tuto válku bitvou mezi svobodou a náboženským terorismem. Teroristé, proti kterým válčíme, se snaží vnutit celému světu svou náboženskou víru.

Toto je skutečně přiznaný cíl všech islámských extremistů. Chtějí nahradit Bibli Koránem. A snaží se vnutit zemi jediné náboženství: islám.

Přesto jde současná válka dál za tento konflikt. Válka, ve které jsme, vždycky byla a vždycky bude mezi dvěma věčnými mocnostmi: Satanovými knížectvími a mocnostmi a Božím jediným Synem, božským Ježíšem. Vysvětlím to.

Tato válka začala před dlouhými věky v nebi. Skutečná válka se konala mezi archandělem Michaelem a armádou andělů bojujících s Luciferem a rebelujícími anděly, kteří se k němu přidali. „I stal se boj na nebi: Michal a andělé jeho bojovali s drakem, a drak bojoval i andělé jeho. Ale nic neobdrželi, aniž jest nalezeno více místo jejich na nebi. I svržen jest drak ten veliký, had starý, jenž slove ďábel a satanáš, kterýž svodí všecken okršlek světa; svržen jest, pravím, na zem, i andělé jeho s ním svrženi jsou“ (Zjevení 12:7–9).

Lucifer, kterého nazýváme Satan, bitvu prohrál. A byl svržen na zem spolu s ostatními rebelujícími anděly (kteří tvořili třetinu všech nebeských andělů). Takže teď začala válka na zemi. Ďábel zřídil skryté podzemní království se svými démonickými anděly. A začal válčit proti Božímu lidu tím, že ovládá těla zlých lidských bytostí.

Satan rozjel své vlastní náboženství, sjednocující ty, které ovládl, do jedné světové instituce. Ustanovil démony posedlé lidi za proroky, učitele, dokonce vládce národů. A vyslal je, aby rozšiřovali jeho nesvaté, nekřesťanské evangelium. Ale ďábel měl problém. Nemohl svým učením získat obrácené. Nemohl svým evangeliem nikoho usvědčit ani přesvědčit. Proč? Nepřinášelo život. Nemohlo poskytnout pokoj, radost ani moc nad zotročujícím hříchem.

Tak se Satan musel uchýlit k válčení. A jeho zbraněmi se stala síla a strach. Krátce, ďábel vzbudil armádu teroristů, aby zlomil opozici. A používal tuto krvežíznivou armádu, aby převzal vedení celých národů. Přivedl společnosti pod svou démonickou vládu a z těchto národů vypouštěl miliony misionářů, aby se šířilo jeho evangelium. Mnozí od té doby zaplatili svými životy, aby vynucovali jeho jediné světové náboženství.

Válka, kterou Satan vede, byla vždy proti Božímu lidu. „A když uzřel drak, že jest svržen na zem, honil ženu tu [církev], kteráž porodila toho pacholíka [Krista]“ (Zjevení 12:13). Toto pronásledování Boží církve začalo na poušti. Satan ovládl egyptského faraóna, aby mocně zničil Izrael prostřednictvím otrocké práce. Ďábel věděl, že Kristus přijde z izraelského rodokmene. Tak se pokoušel Izrael vyhladit, aby zabránil narození „pacholíka.“

Ale Písmo mluví o „velké orlici,“ která se snesla dolů, aby zachránila Boží lid: „Ale dána jsou ženě dvě křídla orlice veliké, aby letěla od tváři hada na poušť … kdež by ji živili do času a časů, a do půl času“ (12:14).

Hospodin vyvedl svou církev z Egypta a přikryl je božskými ochrannými křídly. „Nebo díl Hospodinův jest lid jeho … nalezl jej v zemi pusté, a na poušti veliké a hrozné; vůkol vedl jej, vyučil jej, a ostříhal ho, jako zřítedlnice oka svého. Jako orlice ponouká orličátek svých, sedí na mladých svých, roztahuje křídla svá, béře je, a nosí je na křídlách svých: Tak Hospodin sám vedl jej, a nebylo s ním boha cizozemců“ (Deuteronomium 32:9–12).

Jak neuvěřitelná představa. Jako zuřivá matka orlice. Bůh sebral svou církev a přenesl ji skrze každou zkoušku: u Rudého moře, na poušti a v zaslíbené zemi. On sám uchová a ochrání „ženu,“ která porodí Krista.

Písmo nám říká, že drak zaplavil Izrael démonickými knížectvími: „I vypustil had z úst svých po ženě vodu jako řeku, aby ji řeka zachvátila“ (Zjevení 12:15). Mise těchto satanských mocností byla ke svedení Božího lidu k ďábelskému modlářství. Vidíme, že se to děje, když je národy obklopující Izrael lákají smyslností všeho druhu.

Tato strašná démonická záplava pokračovala po celou historii Izraele, od času králů až k prorokům. David popisuje, že je zdrcený záplavou bezbožných lidí a hlubokých vod. Podobně píše Izaiáš: „přivalí se jako řeka nepřítel“ (Izaiáš 59:19).

Nakonec se v závěru Starého zákona zdálo, že církev je smrtelně zraněna. Satanova záplava právě přemohla Boží lid. Touto dobou bylo uctívání v Izraeli poskvrněno, smíšené se smyslností a modlářstvím. Jejich strašlivý stav způsobil, že Bůh volal ke svému lidu: „Kde jest bázeň má?“ (Malachiáš 1:6). A ke kněžím hřmí: „Ó kněží, kteříž sobě zlehčujete jméno mé … kteříž přinášejíce na oltář můj obět poškvrněnou … Nemámť v vás žádné líbosti, praví Hospodin zástupů, a oběti nepřijmu z ruky vaší.“

„Vy pak sešli jste s cesty, byli jste příčinou mnohým, aby činili proti zákonu … Těžcí jste Hospodinu slovy svými … když říkáte: Každý, kdož činí zlé, líbí se Hospodinu, a v těch on líbost má“ (1:6–7, 1:10, 2:8, 14, 17).

Přesto na úplném konci Malachiáše, poslední knihy Staré smlouvy vidíme paprsek světla. Hospodin v závěrečné kapitole prohlašuje: „Vám pak, kteříž se bojíte jména mého, vzejde slunce spravedlnosti, a zdraví bude na paprscích jeho … a pošlapáte bezbožné, tak že budou jako popel pod nohami vašimi v den, kterýž já učiním, praví Hospodin zástupů“ (4:2–3).

Bůh měl lék pro svou zraněnou církev. Slunce spravedlnosti přijde a přinese svobodu. Právě když se zdálo, že peklo vyhrálo, volá nebe: „Pomoc je na cestě. Neboj se. Brány pekla neobstojí proti Božímu lidu.“

Víš, Bůh věděl hned od začátku, že přijde tato démonická povodeň. Našeho Pána není možné přistihnout, že by nebyl na stráži. Zná konec od úplného začátku. A věděl, že Satanova povodeň na církev musela být zmařena předtím, než je zničí.

Písmo zjevuje pomoc, která přicházela: „Ale země pomohla ženě; neb otevřela země ústa svá a pozřela řeku, kterouž vypustil drak z úst svých“ (Zjevení 12:16). Pomoc přišla skrze vzkříšení Krista. Když „země otevřela ústa,“ otevřel se hrob, který držel Mesiáše. Satan nemohl držet Ježíše zapečetěného pod zemí. Bůh otevřel hrobku a Kristus vstal z mrtvých. A jeho vzkříšení pohltilo moc Satanovy povodně. Vítězství kříže předurčilo konec veškerého odporu z pekla.

Co se stalo dál? „I rozhněval se drak na tu ženu, a šel bojovati s jinými z semene jejího, kteříž ostříhají přikázání Božích a mají svědectví Ježíše Krista“ (12:17). Kdo je tímto zbytkem ženina semene? To jsme my, církev. Ďábel je teď v těchto posledních dnech opět ve válce s Božím lidem.

Ale Satanovy útoky nemíří na to, co svět nazývá církví. Jeho bitva není proti náboženským systémům. Satan útočí na svaté semeno, Krista vyvyšující zbytek. Je ve válce s těmi, kdo věří a kážou, že Ježíš Kristus je Pán.

Předmětem uprostřed této války je božství Ježíše. Je On Kristus, jediný zrozený od Otce, Bůh v těle, Spasitel světa? Nebo je Ježíš jen dalším prorokem, který se pustil do činění dobra? Byl obyčejným člověkem, ne božským, ne vzkříšený Spasitel, který sedí s Bohem ve slávě?

Apoštol Petr svědčí o výlučnosti Krista: „A neníť v žádném jiném spasení; neboť není jiného jména pod nebem daného lidem, skrze kteréž bychom mohli spaseni býti“ (Skutky 4:12). Petr to učinil naprosto výlučným, výhradním: žádné jiné jméno pod nebem neposkytuje věčné spasení. Ježíš samojediný je Mesiáš, božský (Bohem daný) Syn Boží. A nebude sdílet tuto slávu s žádnou další bytostí (entitou).

Pavel rovněž prohlašuje: „A kterak jest převýšená velikost moci jeho … kterou dokázal na Kristu, vzkřísiv jej z mrtvých a posadiv na pravici své na nebesích, vysoce nade všecko knížatstvo, i mocnosti, i moci, i panstvo, i nad každé jméno, kteréž se jmenuje, netoliko v věku tomto, ale i v budoucím“ (Efezským 1:19–22). Pavel potom dodává, že Ježíš je výlučná hlava všech věcí: „A všecko poddal pod nohy jeho, a jej dal hlavu nade všecko církvi, kterážto jest tělo jeho a plnost všecko ve všech naplňujícího“ (1:23).

Pavel také upozorňuje, že jednoho dne každé stvoření vezme na vědomí výhradně Ježíše jako Pána: „Protož i Bůh povýšil ho nade vše a dal jemu jméno, kteréž jest nad každé jméno, aby ve jménu Ježíše každé koleno klekalo, těch, kteříž jsou na nebesích, a těch, jenž jsou na zemi, i těch, jenž jsou pod zemí, a každý jazyk aby vyznával, že Ježíš Kristus jest Pánem v slávě Boha Otce“ (Filipenským 2:9–11).

Každý jazyk ve stvoření potvrdí, ne že Mohammed je Pán, ani Alláh, ani žádný z milionu hinduistických bohů, ale že Ježíš Kristus je jeden a jediný Beránek Boží. Tento spor je jádrem současné války. Přesto nebuďte na omylu: současná válka není kvůli jménu. Je kvůli božství Ježíše, vzkříšeného, Pána.

Právě teď běží odpadlá ekumenická církev kalupem do náruče Satanovy strategie jediné světové církve. Nakonec bude tato sjednocená církev zahrnovat všechna většinová světová náboženství: katolicismus, řecké pravoslaví, islám, buddhismus, hinduismus, dokonce protestantismus. A Satan docílí jednoduchého kompromisu mezi těmito náboženstvími, aby tuto jednotu způsobil. Co je sváže dohromady? Jméno Ježíš.

Ale Ježíš, který spojí tyto skupiny dohromady, bude odlišný Kristus, odlišného evangelia. Přesto právě jméno způsobí, že se kdysi evangelické denominace připojí k víře ostatních, řeknou: „Můžeme se dohodnout na jedné věci: Ježíš byl učitel a prorok. A on je duchem lidské dobroty v každém z nás. Všichni ho můžeme akceptovat jako svatého muže.“

Představ si Stvořitele vesmíru zredukovaného na tohle. Ježíš již nebude přijímán jako Kristus, božský Pán. Ekumenická církev odstraní každou myšlenku na jeho vzkříšení a moc ke spasení. Místo toho ho použijí ke sjednocení jiných do Satanova jediného světového náboženství.

Faktem je, že celý svět může nadšeně přijmout Ježíše, který je pouze člověkem. S tím Satan nemá problém. Může akceptovat světový obdiv a chválu k pouze—lidskému Ježíši. Opravdu, mnozí spisovatelé vychválili Ježíšovy lidské skutky, přesto se ušklíbají na jeho božství. Některé z nejkvětnatějších slov, které o něm kdy byly napsány, byly napsány agnostickými služebníky.

Až posléze ďáblova jediná světová církev rozhlásí své poselství po celé zemi, miliony vlažných křesťanů budou oklamány. Pomyslí si: „Toto sdružení všech církví musí být v pořádku. Jejich vedoucí tolik mluví o Ježíši. Každý, kdo tak moc mluví o Ježíši, musí mít skutečnou křesťanskou víru.“

Nemohou se víc mýlit. Pravá mantra Satanova ďábelského svazku bude: „Ježíš, Ježíš, Ježíš.“ Již dnes se evangeličtí vedoucí ptají: „Proč by nemohly být všechny skupiny jedno v Ježíši? Nakonec, Židé uznávají Ježíše jako proroka. Muslimové se na něj dívají jako na dobrého člověka a velkého učitele. I sikhové (indická náboženská sekta snažící se spojit hinduismus s islámem) a hinduisté respektují Ježíše.“

Dovolte, abych se tu zastavil a něco objasnil: Jsem vděčný za národní jednotu, která povstala z tragedie 11. září. Jsem vděčný, že Američané různé víry jsou schopni stát spolu jako sjednocený národ. Modlím se, aby tato jednota zůstala dlouho poté, až se zklidní náš žal.

Ale jednota náboženství, kterou vidíme, že se chystá, bude obsahovat něco velmi odlišného. To, co předvídám, je obsaženo v Ježíšově proroctví: „Mnozíť mi dějí v onen den: Pane, Pane, zdaliž jsme ve jménu tvém neprorokovali, a ve jménu tvém ďáblů nevymítali, a v tvém jménu zdaliž jsme divů mnohých nečinili?“ (Matouš 7:22).

Téměř všechna náboženství předvádějí exorcismus, vymítání ďábla. A jisté církve si činí nárok na velké úspěchy při vymítání démonů. Ale mnohé takové církve provádějí svůj exorcismus, učení a dobré skutky ve jménu jiného Ježíše. Jak upozorňuje Ježíš, tito lidé budou u Božího soudu prohlašovat: „Pane, všechny tyto věci jsme dělali ve tvém jménu. Jsme Ježíšův lid.“ Ale Pán odpoví: „A tehdyť jim vyznám, že jsem vás nikdy neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti“ (7:23).

Ježíš jim řekne: „Neznám vás. A vy mě určitě také neznáte. Byl jsem živý Boží Syn, ale vy jste každému říkali, že jsem byl pouze člověk. Snažili jste se odstranit moc mého evangelia. Měli jste nepravého Ježíše. Tak teď ode mne odejděte. Nemáte žádný podíl v mém království.“

Pavel nás varuje, abychom se „neuchýlili od prostoty, kteráž jest v Kristu“ (2. Korintským 11:3). Řecké slovo pro prostotu (jednoduchost) v tomto verši znamená jedinečnost, výlučnost. Jinými slovy: „Kristus není složitá entita. Pravda o něm je velice jednoduchá: Ježíš je Bůh. Je božský, od Boha daný, narozený z panny, ukřižovaný a vzkříšený. Ale obávám se, že se uchylujete od této prosté, výlučné pravdy.“ „Ale bojímť se, aby snad, jakož had svedl Evu chytrostí svou, tak nebyly porušeny mysli vaše, abyste se totiž neuchýlili od sprostnosti [naprosté výlučnosti], kteráž jest v Kristu“ (11:3).

Pavel potom varuje před služebníky, kteří kážou jiného Ježíše: „Nebo kdyby někdo přijda, jiného Ježíše vám kázal, kteréhož jsme my nekázali, aneb kdybyste jiného ducha přijali, kteréhož jste prve nepřijali, anebo jiné evangelium, kteréhož jste od nás nevzali, slušně byste to snášeli“ (11:4). Pavel v podstatě říkal Korintským: „Nasloucháte jinému evangeliu, ne evangeliu Krista. Slyšíte o jiném Ježíši, ne o tom, který vás spasil. A já se obávám, že budete zkorumpováni tímto odlišným Ježíšem, který vůbec není skutečný Kristus.“

„Nevíte to, ale jste odváděni od božství Krista. A nemohu uvěřit, že to snášíte. Máte strpení s těmito učiteli, kteří vás kazí. Ani neprověřujete, co vám říkají, abyste poznali, zda je to biblické. Právě teď ztrácíte své rozlišení. Posloucháte démonické evangelium, ve kterém se vyvyšuje jiný Ježíš. A nevíte, kam vás to vede.“

Satanovo ekumenické sdružení církví s sebou přinese velké pronásledování. A unie sama bude hlavní silou pronásledování. I teď vyvíjí ruská ortodoxní (pravoslavná) církev nátlak na ruskou vládu, aby zastavila činnost všech evangelických církví v této zemi. Chtějí ze svého středu úplně vytlačit evangelické křesťanství.

Tady v Americe vidíme počátky stejného nátlaku. Byla mi doručena videokazeta, na níž bylo TV interview s proslulým evangelistou. Tazatel se služebníka zeptal: „Budou muslimové spaseni? A budou spaseni Židé, jestliže neuvěří v Ježíše?“

Zřetelně byl evangelista tlačen do kouta. Věděl, že kdyby odpověděl Petrovým tvrzením: „Není žádné jiné jméno, skrze které mohou být lidé spaseni, kromě Ježíše Krista, Syna Božího,“ byl by v opovržení. Tisk by ho ukřižoval.

Místo toho byl evangelista potleskem schválen pro svou odpověď: „Muslimové milují Ježíše. A Židé v sobě mají ducha Ježíše. Ano, obojí budou spaseni.“ Nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem slyšel říkat tohoto angažovaného křesťana.

Je nemožné, aby tě svět přijal, budeš-li svědčit o božství Krista. Budou se tě stranit, budeš odmítnutý, učiněný terčem posměchu. Na druhé straně, každý služebník, kterého bude svět a ostatní náboženství chválit, zkompromitoval Kristovo evangelium. Taková osoba káže jiného Ježíše.

Věřím, že celý svět si v příštích dnech položí tuto specifickou otázku: „Věříš ve výlučnost Ježíše Krista? Půjdou lidé do pekla, protože nevěří, že on je jediná cesta ke spasení?“ Budeme tím konfrontováni našimi nevěřícími přáteli, spolupracovníky, možnými zaměstnavateli. Možná se nezeptají takhle doslova, ale dotaz nicméně zůstane. Jestliže budeme svědčit svou odpovědí: „Ano, věřím, že jedině Ježíš sám může spasit,“ budou se na nás dívat jako na náboženské fanatiky. Budeme zesměšňováni a pronásledováni jako osoby politicky nepatřičné a intolerantní.

Jako evangeličtí křesťané zde v Times Square Church nejsme antisemité, anti—islamisté ani anti—kdokoliv. Věříme, že Bůh miluje celý svět. Miluje Židy, muslimy, homosexuály, ateisty. Ale jako křesťané jsme nuceni nesouhlasit s vírou každého z nich, protože stojíme na Bibli jako Božím slově

Možná si myslíš, že takové pronásledování nepřijde v dohledné době. Ale právě teď navrhují ekumenické skupiny teologické instrukce pro jedinou celosvětovou církevní unii. A jednají s tím, co nazývají „problém Ježíš.“

Evropská unie již koncipovala zákony, které zakazují jakoukoliv kritiku jejích aktivit. Brzy již nebude moci nikdo veřejně zpochybnit unii. Věřím, že takové poměry dají vznik jediné celosvětové církvi. Zákony Evropské unie jsou pouze krok od zákazu „náboženského fanatismu“ a postavení obrácených mimo zákon ve jménu jakéhokoliv náboženství.

Podle mého názoru je tohle všechno součástí Satanova hněvu proti Kristovu svatému semeni na zemi. Vede válku prostřednictvím rozzuřených davů, bez ohledu na jejich víru, proti křesťanům. Víc a víc uvidíme, že ďábel mobilizuje masy, aby konfrontoval každého, kdo věří, že pouze Ježíš má moc spasit. Náhle každý, kdo nás předtím ignoroval, se nás bude okázale ptát: „Věříš, že Ježíš je jediná cesta do nebe? Jsem dobrý člověk, ale v nic nevěřím. Říkáš mi, že půjdu do pekla, protože nevěřím, že tvůj Ježíš je Bůh?“

Svědectví pro pravdu nás možná bude stát naše zaměstnání, kariéru, přátelství. V některých zemích již křesťané platí svými životy. Přesto je Ježíš naším příkladem, jak máme reagovat. Když se ho nejvyšší kněz zeptal: „Jsi—liž ty Kristus, Syn Boha Požehnaného?“ Ježíš mu bez váhání odpověděl: „Jáť jsem“ (Marek 14:61–62).

Brzy po nás bude celý svět chtít, abychom přijali jiného Ježíše. Budou na nás vyvíjet tlak, abychom odložili svou víru v Ježíše jako Spasitele a Pána. Budou na nás chtít, abychom popřeli jeho narození z panny, jeho nadpřirozenou moc, jeho zázraky, jeho smrt ukřižováním, jeho vzkříšení, jeho druhý příchod. Přesto jako jeho následovníci víme, že toto jsou pravdy, na kterých závisí věčnost. A musíme být ochotní pro ně zemřít.

Již jsem se rozhodl, jak odpovím. Každému, kdo mi položí tyto otázky, oznámím s láskou a slitováním: „Máš právo věřit, pokud chceš. Nebo máš právo nevěřit. Můžeš uctívat jakéhokoliv boha nebo nemusíš uctívat nic. Nebudu se plést do žádné cesty, po které jdeš. Ale já mám také právo věřit tomu, čemu jsem si vybral. A já věřím, že není žádné jiné jméno pod nebem, skrze které můžeme být spaseni, kromě Ježíše Krista. Můj Bůh miluje každého. A Kristův kříž je důkazem této lásky.“

Kniha Daniel nám dává prorocký pohled, jak současná válka skončí. Král Nabuchodonozor měl sen a Daniel ho vysvětlil:

„Ty králi, viděl jsi, a aj, obraz nějaký veliký, (obraz ten byl znamenitý a blesk jeho náramný) … kterýž na pohledění byl hrozný. Toho obrazu hlava byla z zlata výborného, prsy jeho a ramena jeho z stříbra, a břicho jeho i bedra jeho z mědi, hnátové jeho z železa, nohy jeho z částky z železa a z částky z hliny“ (Daniel 2:31–33).

Král snil o velkém obrazu v lidské podobě, jasném, zářivém a strašném. Celé tělo bylo vyrobeno z pevného kovu. Ale jeho nohy byly z hlíny. Daniel vysvětlil, že tento obraz představuje království světa, a hlína naznačuje slabost, chatrnost posledních světových mocností. Tato království budou méně zářící a strašná, jak se bude přibližovat konec. Potom Daniel pokračoval:

„Hleděls na to, až se utrhl kámen, kterýž nebýval v rukou, a udeřil obraz ten v nohy jeho železné a hliněné, a potřel je. A tak potříno jest spolu železo, hlina, měď, stříbro i zlato, a bylo to všecko jako plevy z placu letního, a zanesl to vítr, tak že místa jejich není nalezeno. Kámen pak ten, kterýž udeřil v obraz, učiněn jest horou velikou, a naplnil všecku zemi“ (2:34–35).

Kámen, který tu Daniel popisuje, není nikdo jiný než Ježíš Kristus. On je Skála věků. A on sestupuje z nebe, aby roztříštil všechny říše na zemi. Až svět uvidí, že se to děje, bude božství našeho Pána nepopiratelné. Každé koleno před Ním poklekne a každý jazyk vyzná, že Ježíš Kristus je Pán.

Nesrazíme teroristy svými zbraněmi, bombami nebo střelami. Nemůžeme svět zbavit tak odporného zla lidskou mocí. Bůh říká, že království Jeho Syna nakonec rozbije a zničí každou zlou říši. Ano, bude to spravedlivé. Ale přijde to od nebeského Otce shůry.

Jaký to bude den, až všichni světoví teroristé procitnou před Kristovou soudnou stolicí. Budou si myslet: „Máme slíbený ráj za svou oběť. Bylo nám řečeno, že budeme mít nádherné ženy a sladké jídlo a pití po celou věčnost.“ Ale náhle si uvědomí, že právě to jméno, které se snažili kompletně vymazat, teď stojí před nimi jako jejich Soudce.

Toto moje poselství pro vás se dá zestručnit do tohoto verše: „Dí jemu Ježíš: Já jsem cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne“ (Jan 14:6). Toto Ježíšovo tvrzení je naprosto výlučné. Žádný muslim, žádný hinduista, žádný Žid, žádný pohan, nikdo nemůže přijít k Otci jinak, než skrze Krista.

Právě tak, jako se ptal Ježíš svých dvanácti učedníků, ptá se nás dnes: „Kým mne praví býti lidé?“ (Marek 8:27). Učedníci odpověděli: „Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak jedním z proroků“ (8:28). Ale Ježíšova skutečná otázka pro jeho následovníky přichází až potom: „Tedy on řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte?“ (8:29).

Naše odpověď musí být stejná jako Petrova: „Ty jsi Kristus“ (8:29). Ať je tohle naším vyznáním před celým světem, teď a navždy.

Download PDF