Zatrubte troubou na Sionu | World Challenge

Zatrubte troubou na Sionu

David WilkersonMay 1, 1985

„Trubte trubou na Sionu, a křičte na hoře svaté mé, nechť se třesou všickni obyvatelé této země, nebo přichází den Hospodinův, nebo blízký jest“ (Joel 2:1).

Ó Sióne, svatí Boží lidé, procitněte a uvědomte si zvuk trouby, neboť den Hospodinův je blízko, a náš Král přichází ve slávě se svými vojsky, aby nastolil své království.

Ó vy dřímající svatí Nejvyššího Boha, zatřeste se a odložte své zlé činění, oblečte celou Boží zbroj, neboť Boží nepřátelé se rozhodli vést válku proti Hospodinovi a Jeho svatým. „Den temnosti přichází a mračna, den oblaku a mrákoty… Lid mnohý a silný, jemuž rovného nebylo od věků, aniž po něm kdy bude až do let národů i pronárodů. Před tváří jeho oheň zžírati bude… Tváři jeho děsiti se budou lidé, všecky tváře zčernají jako hrnec“ (Joel 2:2–6).

Sióne, ještě jsi neslyšel, že „před tváří jeho třásti se bude země, pohnou se nebesa, slunce i měsíc se zatmí, a hvězdy potratí blesk svůj?“ (Joel 2:10).

Když tedy vidí, že se nebeská tělesa velice brzy rozplynou v horoucím žáru, proč Hospodinův lid lenoší v pohodlných postelích a nedbá toho, jí a pije a veselí se? Cožpak jsi, Sióne, ještě neslyšel, že trouby znějí? Tolik jsi oslepl prosperitou, ohlušil tě tvůj chtíč a starosti tohoto světa, že nemůžeš slyšet? Nedokážeš rozpoznat časy, nevíš, že den Hospodinův je ve dveřích? Je tohle čas pro bezstarostnost, abys dával všechen svůj čas a energii na své vlastní zájmy? Necháváš plynout dny, aniž bys hledal Jeho tvář, budeš dál zapomínat na toho, kdo tě povolal z otroctví? Budeš zanedbávat Jeho slovo, Jeho dům, Jeho skrytou modlitební komůrku? Budeš se utěšovat slovy: „On ještě nepřichází! Soud není blízko! Budu odpočívat, užívat si svého života a potěšení, a budu s Ním, až uspokojím své touhy“?

Duch říká: „Zatrubte troubou na Sionu a volejte na můj lid: ‚Obraťte se ke mně samému celým srdcem svým, a to s postem a s pláčem i s kvílením. A roztrhněte srdce vaše, a ne roucha vaše, a navraťte se k Hospodinu Bohu vašemu; neboť jest on milostivý a lítostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství, a kterýž lituje zlého. Kdo ví, neobrátí-li se a nebude-li želeti, a nezůstaví-li po něm požehnání‘“ (Joel 2:12–14). On ještě teď „znamená znamením na čelích muže ty, kteříž vzdychají a naříkají nade všemi ohavnostmi dějícími se u prostřed nich“ (Ezechiel 9:4).

„Trubte trubou na Sionu, uložte půst, svolejte shromáždění. Shromažďte lid, posvěťte shromáždění, shromažďte starce, shromažďte maličké… nechť vyjde ženich z pokojíka svého a nevěsta z schrany své“ (Joel 2:15,16).

Kde jsou Hospodinovi kněží, kteří by měli plakat mezi síní a oltářem? Kde jsou ti proroci, kteří byli probuzeni a hlasitě volají: „Odpusť, ó Hospodine, lidu svému“ (Joel 2:17)? Kněží spí! „Nadto není žádného, ješto by vzýval jméno tvé, a probudil se k tomu, aby se chopil tebe, aspoň když jsi skryl tvář svou před námi, a způsobil to, abychom mizeli pro nepravosti naše“ (Izaiáš 64:7). Ženich Kristus již opustil svou nebeskou komnatu a vyšel, aby se setkal se svou nevěstou. A ještě teď volá Duch na nevěstu, aby se probudila a vyšla, aby se setkala s tím, kterého miluje její duše. Neměli by pastýři ležet na svých tvářích před Bohem, vzlykat, vyznávat své hříchy a hříchy Božího lidu? Neměli by být Hospodinovi kněží vzrušenou nevěstou? Můj Bože, jak jsou Tví pastýři slepí. Zatímco Satanova vojska se rovnají do řady, aby vedla válku proti nebi, zatímco Boží vojska a válečné vozy postupují v šiku k poslednímu střetu, pastýři si hrají. „Synu člověčí, prorokuj proti pastýřům Izraelským. Prorokuj a rci jim, těm pastýřům: Takto praví Panovník Hospodin: Běda pastýřům Izraelským, kteříž pasou sami sebe. Zdaliž pastýři nemají stáda pásti? Tuk jídáte, a vlnou se odíváte, což tučného, zabíjíte, stáda však nepasete“ (Ezechiel 34:2,3).

Obracejí se na svých měkkých postelích, živí se tukem ovcí. Muže svých sborů nabírají na baseballových hřištích. Jdou vpřed, loví a rybaří, ale nejde jim o lidi. Milují večírky, společenský život, relaxaci u svých model. „Tak že rozptýleny jsou, nemajíce pastýře, a rozptýleny jsouce, jsou za pokrm všelijaké zvěři polní. Bloudí stádo mé po všech horách, a na každém pahrbku vysokém, nýbrž po vší země širokosti rozptýleny jsou ovce stáda mého, a není žádného, kdo by se po nich ptal, ani žádného, kdo by jich hledal“ (Ezechiel 34:5,6).

Ó, slepí pastýři Sionu, byli jste povoláni, abyste shromáždili Boží lid ke slavnému shromáždění – ne k nesmyslné zábavě a hrám. „Synu člověčí, prorokuj a rci: Takto praví Hospodin: Rci: Meč, meč nabroušen, také i vyčištěn jest. Aby zabíjel k zabití oddané, nabroušen jest; aby se blyštěl, vyčištěn jest. Radovati-liž se budeme?“ (Ezechiel 21:9,10). Hospodin zástupů vám přikázal, abyste skláněli své tváře k zemi v pokoře, byli zlomení a činili pokání. Naříkáš, Boží muži? Stydíte se, hospodáři Sionu? Probuďte se, kdo pijete víno, neboť nepřítel přišel do země a vy jste to nepoznali. Tam bude slyšet „hlas kvílení pastýřů, proto že popléněno důstojenství jejich“ (Zachariáš 11:3).

Vinná réva je zpustošena; semeno hnije pod hroudou; housenky sežraly pole; a nikdo nenaříká! Každý si hledí jen svého; láska mnohých vychládá; a radost Božích synů uvadá. Protože není žádný pastýř, který by burcoval z kazatelny, nikdo neslyšel zvuk trouby na Sionu; nikdo se neočistil od vší nepravosti a kdo by s mocí vyhlašoval den Páně! „Proroci jeho kvapní, muži velmi nešlechetní; kněží jeho poškvrňují věci svaté, natahují zákona“ (Sofoniáš 3:4).

Kdyby byli Pánovi pastýři bdělí a na stráži, Hospodin by mohl uzdravit odpadlíky v tomto národě. Ale oči strážných ztěžkly dřímotou a kněží odmítají mocně volat v Jeho jménu. Jeho hněv by se mohl odvrátit, kdyby byli služebníci v domě Hospodinově na svých tvářích, volali k nebi za odpuštění a uzdravení lidí.

Proč děti opouštějí Pánovy cesty? Proč se mladí lidé přátelí s Babylonskou dcerou a drží krok s hříšnými? Proč jsou tak rozzlobení, tak bez víry, tak utvrzeni ve svých světských způsobech? Je to proto, že v této zemi není z kazatel kázáno čisté, jasné a svaté slovo. Služebníci zatížení břemenem svých vlastních pochybností a hříchů stojí před mocnostmi tmy schoulení, protože ztratili svou duchovní autoritu.

Svatý zbytek věrných pastýřů však stále ještě v zemi je. Pláčou nad stádem; jsou zarmouceni hříchy Božího lidu; vrátili se k Pánu se svou veškerou mocí – ale je jich málo. Mnozí proroci se stali korouhvičkami ve větru a Boží lid to tak miluje.

Shromáždění na Sionu je zkažené! Hospodinův den je blízko; země je zmatená; je tu bezútěšnost, zpustošení a zkáza hrozí ze všech stran – ale Boží lid si to vůbec nebere k srdci. Církev je v údolí rozhodnutí; Duch vyšel, aby probudil a pohnul spáči – ale není tu žádná Boží bázeň. Přicházející soud? Ne, dokud neuvidí konec svého oblíbeného televizního seriálu. Ne, dokud nevyždímají poslední drobky požitků. Ne, dokud snadný život neodteče a nevyschne. Ne, dokud nebudou naplněny všechny tělesné touhy a ambice. „Nepřerušuj nás, Bože,“ zdá se, že říkají: „Vždyť Pánův příchod nebo náhlý soud by nám odepřel všechno, k čemu jsme přiložili svá srdce.“

Ó, odpadlý lide Sionu, vrátíš se někdy k Pánu celým svým srdcem a odložíš svá cizoložství, smilstva, požitkářské šílenství?

Náš Král přichází k Sionu, aby vládnul železným prutem. Jestli se Jeho lid nepokoří, nebude vyznávat své hříchy a nevzdá se jich, přijde On náhle do svého chrámu, aby uskutečnil soud. Milost a milosrdenství nade všemi, kdo ho korunují Pánem a Králem. Pokoj a odpočinek a radost všem, kdo ho hledají celým svým srdcem, myslí, duší a silou. Zelené pastviny, živé vody, obnovení pro všechny Boží lidi, kteří se k Němu obrátí od všeho, co je z tohoto světa: jeho cest, jeho věcí, jeho ducha a jeho pokušení a svodů. „Jakož shledává pastýř stádo své tehdáž, když bývá u prostřed ovec svých rozptýlených: tak shledávati budu stádo své, a vytrhnu je ze všech míst, kamž v den oblaku a mrákoty rozptýleny byly. Na pastvě dobré pásti je budu, a na horách vysokých Izraelských bude ovčinec jejich. Tamť léhati budou v ovčinci veselém, a pastvou tučnou pásti se budou na horách Izraelských“ (Ezechiel 34:12,14).

Ale rychlý soud a smutek na všechny, kteří zavírají své uši a mysli před troubami znějícími na Sionu! On svrhne svůdce lidstva. Svrhne pokrytce a bezcitné. Vlažné vyplivne ze svých úst. Vydá Satanovi všechny, kteří se drží pravdy v hříšnosti. Vydá napospas zatracené mysli všechny, kteří znali Boha, ale neuctívali Ho jako Boha, ale stali se domýšlivými blázny, kteří uctívají stvoření více než Stvořitele. Svrhne líné pastýře, kteří krmili sami sebe, ale ne svá stáda. „Protož ó pastýři, slyšte slovo Hospodinovo: Živť jsem já, praví Panovník Hospodin, zajisté proto že stádo mé bývá v loupež, a ovce stáda mého bývají k sežrání všelijaké zvěři polní, nemajíce žádného pastýře, aniž se ptají pastýři moji po stádu mém, ale pasou pastýři sami sebe, stáda pak mého nepasou: Protož vy pastýři, slyšte slovo Hospodinovo: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já jsem proti pastýřům těm, a budu vyhledávati stáda mého z ruky jejich, a zastavím jim pasení stáda, aby nepásli více ti pastýři samých sebe. Vytrhnu zajisté ovce své z úst jejich, aby jim nebyly za pokrm“ (Ezechiel 34:7–10). Svrhne všechny, kteří zaměnili Boží pravdu za lež. Je to den děsivé spoušti! Miliony lidí, kteří se ušklíbali při zvuku trouby a kdo si udrželi svou pošetilost a apatii, budou ponecháni na pospas přicházejícímu hněvu. „Slunce a měsíc zatmí se, a hvězdy potratí blesk svůj. A Hospodin řváti bude z Siona, a z Jeruzaléma vydá hlas svůj, tak že se třásti budou nebesa i země; nebo Hospodin jest útočiště lidu svého, a síla synů Izraelských“ (Joel 3:15,16).

„Neboť přijde k Sionu vykupitel, a k těm, kteříž se odvracují od přestoupení, praví Hospodin“ (Izaiáš 59:20). „Povstaniž, zastkvěj se, poněvadž přišlo světlo tvé, a sláva Hospodinova vzešla nad tebou“ (Izaiáš 60:1). Temnota přikryje zemi, a velká tma lidi; ale Pán povstane nad tebou a Jeho sláva bude na tobě. A Hospodinův lid, přemáhající nevěsta, pozvedne svůj zrak a bude zpívat: „Náš Král přichází. Přichází nás zachránit! Opatrovat nás! Přivést nás do hojnosti Jeho svatého města!“

A přemožitelé budou postupovat společně, budou jako jeden a zjeví se celému světu jako Kristovo tělo na zemi. Ale tělo bude brzy spojeno se svou Hlavou. Hlavou tohoto slavného těla je Vykupitel Sionu a On se zjeví náhle ve svém chrámu, aby se posadil na svůj trůn. Srdce těch, kteří toužili po Jeho příchodu, se nebudou bát. Důkazem budou jejich chvály, až přijde. Budou Ho uctívat až do chvíle vzkříšení. Dny jejich smutku pominou. Bude nad nimi Hospodinova sláva a jak uvidí, že se ten den přibližuje, jejich srdce budou skákat radostí. Až On prorazí temné mraky soudu, bude vykoupený zbytek mocně jásat – neboť budou náhle stát před Jeho slavnou přítomností; s láskou pohlédnou na Jeho majestátní tvář; a padnou před Ním se zpěvem a veselím, a budou prohlašovat: „Vytrvali jsme pro radost, která nás očekávala! Kristus, Král Slávy! Hosanna Králi, který nás vyvedl z velkého soudu, který nás uchovával v ohni, který nás vykoupil svou mocnou paží.“

Kde byl kdysi strach ze smrti a zkázy, tam teď bude jen dokonalost Jeho věčné radosti. Postaví nás na nohy ve skvělé zemi, a On sám bude naším útočištěm, naší svatyní. Již žádná nenávist, žádné další břemeno bolesti – žádné další znepokojení nebo starost o dalších zítřkách – protože budeme doma s Ním! Budeme pít nebeské mléko a jíst pokrmy andělů. Vůbec se neohlédneme zpět; strachy a předtuchy budou navždy pryč.

Proč se bojíme umírání? Proč se tak houževnatě držíme tohoto pomíjejícího života? Proč se děsíme skoku do věčnosti? Kdo by mohl vyměnit zlaté město a věčné potěšení Jeho království za nicotnou, ubohoučkou, hynoucí, porušenou existenci zde na zemi?

Cožpak nám náš Pán neřekl, že On je vzkříšení a život? A že kdokoliv žije a věří v Něho, nikdy nezemře, ale bude mít věčný život? Tento věčný život si máme užívat právě teď! Pán usiluje o to, aby svůj přemáhající zbytek postavil do MOCI NEKONEČNÉHO ŽIVOTA.

To je větší než moc Letnic. Větší než moc k uzdravení nemocných, vyhánění démonů a provádění velkých skutků. Je větší než moc svědectví, a dokonce větší než moc ke kříšení z mrtvých. Brzy, velice brzy, již nebude těchto mocí zapotřebí, protože se narodí nový svět. Přichází svět, kde nebude limitována míra Ducha. Nebude tam zapotřebí vyhánět démony, uzdravovat nemocné nebo křísit mrtvé. Potom nebude třeba žádného svědectví. Je to věčný svět, kde bude nekonečně plynout věčný život ve všech, kdo byli vykoupeni. Můžeme jen spekulovat, čemu to bude podobné být v plné moci a slávě věčného života.

Bůh usiluje o to, aby přivedl svůj svatý zbytek do moci věčného života i teď. Ne že nezemřeme, ale že si moc věčného života přivlastníme v tomto životě – tam bude úplně a dokonale odlišná od světa a jeho tvrzení. Bůh hledá svobodné lidi, zbytek, který je zcela oddělený ode všeho, co je pozemské a časové. Je možné se přestěhovat do oblasti vzkříšení, kde budeme mimo čas, mimo myšlení tohoto světa, mimo otroctví zdraví, bezpečí a smrti samotné.

V přivlastnění si moci věčného života je svoboda. Žít s očima zafixovanýma na věčnost, zaměřenýma na Boží trůn, znamená žít beze strachu z toho, co mohou lidé udělat tomuto lidskému tělu. Žít ve vzkříšeném stavu mysli je brát na lehkou váhu vše, co je v a z tohoto světa.

Je Ježíš Kristus pro svůj lid víc než život sám? Ano – ó, ano – On je pro nás věčný život! Křičte to nahlas, Boží svatí, řekněte to světu, tělu a ďáblovi: „Já nikdy nezemřu! Nepatřím tomuto ztracenému a umírajícímu světu! Já jsem i teď, v Kristu, věčná bytost. Můj duch bude navždy žít s Ním, a On pro mě obnoví oslavené nové tělo podle Jeho vlastního obrazu! Což tohle není největší moc, kterou může dát Bůh lidstvu – učinit ho věčnou bytostí, nikdy neumírající duší, která bude žít navždy v Jeho přítomnosti? Život, který budu zažívat na věčnosti, proudí ve mně již teď od Božího trůnu. Mám předzvěst tohoto dědictví právě teď.“

Mohu se podívat svrchu na tento starý, kvůli hříchu prokletý svět a radovat se: „Světe špatnosti a hříchu, domove ďáblů – nemáš na mě žádný nárok ani mě nemůžeš držet! Byl jsem uvolněn z tvé moci. Ani hrob v tvém prachu mě nemůže držet ve vězení. Já jsem i teď obdařen nekonečným životem shůry, Božím životem, který nemá začátku ani konce!“

Chop se věčného života, přemáhající zbytku! Život, který teď prožíváš v těle, je jen pára, která brzy zmizí a bude pryč. Věčný život proudí od Božího trůnu a je také ovocem, které budou vykoupení jíst navždy ze stromu života. Bůh se nám snaží zjevit, že je možné jíst toto ovoce teď, v Duchu, vírou. Jaká nevyslovitelná radost je to být s Ním skrytý v modlitební komůrce a celé hodiny pít z této fontány věčného života a jíst ovoce stromu života. Z této modlitební místnosti můžeš vždy vyjít na nebeská místa v Kristu Ježíši. Svět ztrácí své kouzlo. Srdce si odvyká od všeho, co kdysi bylo drahé a vzácné. City a touhy jsou převedeny, transformovány do nebeského království, do sféry vzkříšení.

Přemáhající zbytek bude v posledních dnech před záhubou víc a víc hladovět a žíznit. Duch svatý vytvoří v Kristově nevěstě nepřekonatelnou touhu po svatosti, čistotě a zjevení. Tady i tam po celé zemi lze vidět hluboké hladovění a žíznivost spravedlivých. Dochází k radikálnímu oddělení od světa a všech jeho model a požitků. Nastává volání po duchu moudrosti a zjevení ku poznání Krista. Materiální věci ztrácí pro tuto nevěstu svou cenu. Duch svatý se jim dvoří a přemlouvá jejich srdce k životu modlitby a zlomenosti před trůnem. Sobecké touhy, soběstředné plány zůstávají stranou a perfektní Boží vůle je všechno, na čem teď záleží. Lidské království úspěchu, ambicí a vzestupu dostává smrtelnou ránu a Boží sláva je rozhodující, vše převyšující. Je tu hlas uctívání a vyvyšování a korunování Krista a podrobení se Jeho panství.

V těchto posledních dnech před apokalypsou připravuje požehnaný Spasitel hostinu dobrých věcí; ne žebrácký chléb tohoto světa a bláznivý materialismus, po kterém touží ti, kdo nemají rozlišení, ale požehnání a radosti samotného nebe. Přemáhající zbytek může čelit jakékoliv ohnivé peci s plně uspokojeným a pokojným srdcem.

Zatrubte troubou na Sionu – Bůh má zabezpečený zbytek, omytý v Kristově Krvi, oblečený do neposkvrněného roucha, oddělený pro Krále slávy, se stále hořícími lampami vychází vstříc setkání s Ženichem v moci věčného života! Napijte se dosyta, Boží svatí – pijte z fontány věčného života!

„Vyjděte z něho, lide můj, abyste se nepřiúčastňovali hříchům jeho a abyste nepřijali z jeho ran“ (Zjevení 18:4).

Vyjděte ze spících, mrtvých církví. Vystupte z chamtivých, prosperitu hledajících kultů. Vyjděte z vlažných, životu ve společnosti přizpůsobených sborů, které ztratily Hospodinovu slávu. Vyjděte ze zkompromitovaných, hříchem obtížených chrámů. Vyjděte z katolické církve uctívající Marii. Vyjděte z jakékoliv ze všech církví a skupin, kde není žádný oheň Ducha svatého, žádné usvědčení z hříchu, žádný hlad po svatosti. Vystupte ze zákonických církví a společenství, kde se káže spasení skrze skutky. „Utecte z prostředku Babylona, a zachovejte jeden každý život svůj, abyste nebyli vypléněni v nepravosti jeho. Nebo čas bude pomsty Hospodinovy, sám odplatu dá jemu. Byltě koflíkem zlatým Babylon v ruce Hospodinově, opojujícím všecku zemi; víno jeho pili národové, protož se zbláznili národové. Ale v náhle padne Babylon, a potřín bude. Kvělte nad ním, nabeřte masti pro bolesti jeho, snad bude moci zhojen býti“ (Jeremiáš 51:6–8).

Vyjděte z doktrín, které podporují touhu po penězích, slávě a úspěchu. Vyjděte ze všech náboženských institucí zaměřených na člověka, které jsou dvakrát mrtvé a vytržené z kořenů. „Vyjděte z prostředku jeho, lide můj, a vysvoboďte jeden každý duši svou od prchlivosti hněvu Hospodinova“ (Jeremiáš 51:45).

Vyjděte a zřekněte se falešných proroků, jejichž oči jsou zaměřené na zlato a slávu. Vyjděte a odmítněte každého pastora nebo evangelistu, který vám připravuje pohodlí na Sionu, uklidňuje a utěšuje křesťany falešným bezpečím a jistotou. „Odejděte, odejděte, vyjděte z Babylona, nečistého se nedotýkejte; vyjděte z prostředku jeho, očisťte se vy, kteříž nosíte nádobí Hospodinovo“ (Izaiáš 52:11).

„Neboť dosáhli hříchové jeho až k nebi a rozpomenul se Bůh na nepravosti jeho“ (Zjevení 18:5). Čí hříchy? Hříchy odpadlé, vlažné církve a celospolečenské hříchy národa, jejichž pohár nepravostí je plný. Jak se odvažujeme věřit, že Bůh nevidí naši nenapravitelnou špatnost! Muži z Ninive a Sodomy volají po spravedlnosti. Oni jsou našimi žalobci. Ninivetští činili pokání po jednom kázání – Amerika odmítla lavinu evangelizačních volání a varování. Sodoma neměla žádné evangelium; neměla žádnou armádu kazatelů, ani nebyly jejich radiové vlny zaplaveny varováním o nastávajícím soudu. Jako u Sodomy, jako u Ninive, jako u Jeruzaléma a Judy, dosáhly naše hříchy až k nebi a Bůh seslal své soudy. Oni všichni jsou pryč a teď my stojíme před Jeho soudem.

Kdo procitne a bude věnovat pozornost Hospodinovu volání, aby vyšel a oddělil se, aby se očistil od všech nepravostí církve a společnosti? Nedělej to, co udělal Izrael, nemysli si, že dny soudu jsou ještě daleko. „Synu člověčí, aj, dům Izraelský říkají: Vidění to, kteréž vidí tento, ke dnům mnohým patří, a na dlouhé časy tento prorokuje. Protož rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Neprodlíť se dlouho všeliké slovo mé, ale slovo, kteréž mluviti budu, stane se, praví Panovník Hospodin“ (Ezechiel 12:27,28).

„Sion v soudu vykoupen bude, a kteříž zase uvedeni budou do něho, v spravedlnosti. I bude nejsilnější jako koudel, a učinitel jeho jako jiskra; i bude to obé hořeti spolu, a nebude žádného, ješto by uhasiti mohl“ (Izaiáš 1:27,31).

„Kvělte, nebo blízko jest den Hospodinův, jako zpuštění od Všemohoucího přijde“ (Izaiáš 12:6). „Posilňtež rukou opuštěných, a kolena klesající utvrďte. Rcete těm, kteříž jsou bázlivého srdce: Posilňte se, nebojte se. Aj, Bůh váš s pomstou přijde, s odplatou Bůh sám přijde, a spasí vás. Bude také tam silnice a cesta, kteráž cestou svatou slouti bude. Nepůjde po ní nečistý, ale bude samých těchto; tou cestou jdoucí i nejhloupější nezbloudí. Nebude tam lva, a lítá zvěř nebude choditi po ní, aniž tam nalezena bude, ale půjdou po ní ti, jenž budou vysvobozeni. Vykoupení, pravím, Hospodinovi navrátí se, a přijdou na Sion s prozpěvováním, a veselé věčné bude na hlavě jejich; radosti a veselé dojdou, zármutek pak a úpění uteče od nich“ (Izaiáš 35:3,4,8–10).

„Hlas řkoucího: Volej. I řekl: Co mám volati? To, že všeliké tělo jest tráva, a všeliká vzácnost jeho jako květ polní. Usychá tráva, květ prší, jakž vítr Hospodinův povane na něj. V pravděť jsou lidé ta tráva. Usychá tráva, květ prší, ale slovo Boha našeho zůstává na věky. Na horu vysokou vystup sobě, Sione, zvěstovateli věcí potěšených, povyš mocně hlasu svého, Jeruzaléme, zvěstovateli věcí potěšených, povyš, aniž se boj. Rci městům Judským: Aj, Bůh váš. Aj, Panovník Hospodin proti silnému přijde, a rámě jeho panovati bude nad ním; aj, mzda jeho s ním, a dílo jeho před ním. Jako pastýř stádo své pásti bude, do náručí svého shromáždí jehňátka, a v klíně svém je ponese, březí pak poznenáhlu povede“ (Izaiáš 40:6–11).

„Nebo potěší Hospodin Siona, potěší všech pustin jeho, a učiní poušť jeho přerozkošnou, a pustinu jeho podobnou zahradě Hospodinově. Radost a veselí bude nalezeno v něm, díkčinění, a hlas žalmů zpívání. Blízko jest spravedlnost má, vyjdeť spasení mé, a ramena má národy souditi budou. Na mneť ostrovové čekají, a po mém rameni touží. Pozdvihněte k nebi očí svých, a popatřte na zem dolů. Nebesa zajisté jako dým zmizejí, a země jako roucho zvetší, a obyvatelé její též podobně zemrou: ale spasení mé na věky zůstane, a spravedlnost má nezahyne“ (Izaiáš 51:3,5–6).

„Ó jak krásné na horách nohy toho, ješto potěšené věci zvěstuje, a ohlašuje pokoj, toho, ješto zvěstuje dobré, ješto káže spasení, a mluví k Sionu: Kralujeť Bůh tvůj“ (Izaiáš 52:7).

„Duch Panovníka Hospodina jest nade mnou, proto že pomazal mne Hospodin, abych kázal evangelium tichým. Poslal mne, abych uvázal rány skroušených srdcem, abych vyhlásil jatým svobodu, a vězňům otevření žaláře, Abych vyhlásil léto milostivé Hospodinovo, a den pomsty Boha našeho, abych těšil všecky kvílící, Abych způsobil radost kvílícím Sionským, a dal jim okrasu místo popela, olej veselé místo smutku, oděv chvály místo ducha sevřeného. I nazvání budou stromové spravedlnosti, štípení Hospodinovo, abych oslavován byl“ (Izaiáš 61:1–3).

„Vyzdvihněte korouhev na Sionu, zmužile se mějte, nepostávejte; nebo já zlé věci uvedu od půlnoci, a potření veliké“ (Jeremiáš 4:6).

„A Hospodin řváti bude z Siona, a z Jeruzaléma vydá hlas svůj, tak že se třásti budou nebesa i země; nebo Hospodin jest útočiště lidu svého, a síla synů Izraelských“ (Joel 3:16).

„Na hoře pak Sion bude vysvobození, a bude svatá, a tak dědičně držeti bude dům Jákobův dědictví svá“ (Abdiáš 1:17).

Download PDF