Víme, co to znamená, když je o někom řečeno, že se ho dotkl Bůh? Mohou to být, podle měřítek světa, obyčejní muži a ženy, ale byli o samotě s Bohem a nyní mluví s autoritou a s přesvědčivostí Ducha Svatého. Prorok Daniel byl jedním z nich.
Daniel byl ukázněný, kurážný, neobyčejně nadaný, obyčejný věřící by měl pocit, že se s ním nemůže srovnávat. Ale Daniel je příkladem velkého muže, který byl plně lidský a měl lidské slabosti. Jeho příběh nás má naučit, jak se dotknout Boha – aby se Bůh dotýkal nás.
Daniel představuje pozůstatek svatého Božího lidu v časech zla, a jeho zajetí v Babylóně poukazuje na náš současný boj v dnešním Babylóně. I dnes nám ukazuje, jak vytrvat v hledání Boha, dokud jeho ruka nespočine také nad námi.
Jestliže Daniel mohl zůstat Bohu věrný i v časech odpadlictví a modlářství, i my dnes můžeme také, nehledě na to, jak zkažená je doba. Kdybychom si nejen zachovali víru, ale také setrvali ponoření v Pánu a modlili se tak, jako Daniel, který volal, dokud k němu Bůh nesestoupil a nedotknul se ho, bude to pro nás dnes také možné. Ten samý Bůh, který se dotýkal Daniela, se bude dotýkat i nás!
Danielův modlitební život jej proměnil v muže s tak velkou vírou, že když byl uzavřen do jámy lvové, neřekl ani slovo. Jeho víra v Boha zavřela lvům tlamy; místo, aby ho sežrali, Daniel jednoduše usnul, nalezl odpočinek ve víře v Pána. Když jej z jámy vyvedli, král přisoudil jeho vysvobození jeho víře: „Nebylo na něm nalezeno žádné zranění, protože věřil ve svého Boha.“ (Daniel 6,24)
Toužíte po Boží přítomnosti a jeho doteku? Pak byste měli uvažovat o Danielově příkladu modlitebníka: „Tehdy jsem obrátil svou tvář k Panovníku Bohu, abych jej hledal v modlitbách a prosbách … A modlil jsem se k Hospodinu, svému Bohu“ (Daniel 9,3-4).