Prorok Ezechiel chodil mocně v Duchu a Hospodin mu dával vidění a proroctví. Jedno z nich se týká duchovního probuzení církve v dnešní době. Jak tomu bylo u většiny starozákonních proroků, Ezechiel sloužil izraelskému králi, což znamenalo také cestovat s královskou armádou a být svědkem hrůz války. Ale Ezechiel obdržel tak hrozné vidění, že to předčilo všechno, čeho byl svědkem v reálném životě.
Bůh řekl Ezechielovi: „Postav se, musím ti něco ukázat“ (viz Ezechiel 37,1). Hebrejské slovo pro „postav se“, jak je zde použito, je stejné slovo, které je v Lukáši 24,49, když Ježíš řekl svým učedníkům: „Zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“ Význam v obou případech je: „Polož své plány a strategie a počkej na mě, abych tě naplnil mou mocí.“
Ezechiel byl ve vidění přiveden do údolí se suchými kostmi: „postavil mě doprostřed pláně, na níž bylo plno kostí, a provedl mě kolem nich. A hle, na té pláni bylo velice mnoho kostí … a byly velice suché“ (Ez 37,1-2). Jaká hrozná scéna — obrovský pás země naplněný kostmi tak daleko jak Ezechiel mohl vidět. Když se Ezechiel rozhlížel, Bůh se jej zeptal: „Lidský synu, mohou tyto kosti ožít?“ A Ezechiel odpověděl: „Panovníku Hospodine, ty to víš“ (Ez 37,3). Ezechielova odpověď byla odpověď naprosté důvěry — právě ta odpověď, kterou Bůh chtěl slyšet.
Můžeš prožívat mnoho těžkých věcí ve svém životě; pokud ano, Kristus ti dnes dává stejnou otázku: „Mohou suché kosti tvé situace ožít? Věříš, že se to může stát?“
Bůh řekl Ezechielovi, aby prorokoval nad suchými kostmi, aby ožily, a to stejné žádá po nás. Jakmile se naše víra zapojí, volá nás k činu — promlouvat život do našich rodin a různých těžkých situací. „Vložím do vás ducha a oživnete.“ (Ez 37,6)
Z chaosu Ježíš vytváří život, z popela vytváří krásu. A do hrozné situace, skrze kterou nepřítel chtěl ničit, Ježíš přináší nový život!