Dlouhé roky izraelský lid toužil mít krále, který by jim vládl. A přišel čas, kdy je Bůh vyslyšel a poslal proroka Samuela, aby pomazal Saula za krále nad Izraelem: „Tehdy vzal Samuel nádobku s olejem, vylil mu ji na hlavu a políbil ho. Pak řekl: ‚Hospodin tě právě pomazal za vůdce nad jeho dědictvím.‘“ (1. Samuelova 10,1)
Samuel mu v podstatě řekl: „Pán je s tebou, Saule. Jsi jeho vyvolená nádoba, Bůh sám si tě povolal.“ A potom Bůh Saulovi dal nové srdce, aby mohl naplnit své poslání: „Bůh proměnil jeho srdce … Tu se ho zmocnil Duch Boží a prorokoval“ (1. Sa 10,9-10).
Kdo by nechtěl mít takového muže za krále? Saul byl pokorný, odvážný, pohledný a Pán byl s ním. Přesně tak by měl bohabojný vůdce vypadat. Ale přesto se tento muž nakonec dostal do hluboké vzpoury vůči Bohu. Čím ale začal Saulův pád?
Kritický moment přišel, když Izraelité čelili útokům Pelištejců, hrozivého nepřítele. Tehdy Saul nedbal na Boží pokyny a vedl bitvu po svém. Saul neuposlechl Boží hlas. Místo toho, aby věřil Bohu, jednal ve strachu, a tak zhřešil vůči Bohu, což nakonec vedlo k tomu, že byl sesazen ze své královské funkce. A proč? Protože Bůh viděl, že Saulova víra je mrtvá, a že by se i ve všech dalších situacích zachoval stejně, plný intrik a manipulace. (Můžete si přečíst celý Saulův příběh v 1. Samuelově 13.)
Bůh zná naše srdce. Může kdykoliv vstoupit do našich okolností a přijít nám na pomoc v našich bojích – nikdy nejde pozdě. Když Bohu nevěříme, následky mohou být tragické, nevěra vede až ke smrti – to vidíme jasně na Saulově příkladu. V ten den, kdy se rozhodl vzít věci do svých rukou, začal jeho pád.
Milovaní, pro každého věřícího v této novozákonní době je tu dobrá zpráva. Bůh nás ujišťuje, že ocení každého, kdo mu zůstane věrný a bude mu vždy věřit, bez ohledu na to, jak moc zoufale ta situace vypadá. „I pomíjivé zlato se přece zkouší ohněm – vaše víra je ale mnohem vzácnější, a když se ukáže její ryzost, bude vám to ke chvále, cti a slávě v den zjevení Ježíše Krista.“ (1. Petrův 1,7)