„Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské a byla tam Ježíšova matka. Na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když došlo víno, řekla Ježíšovi jeho matka: ‚Nemají víno.‘ A Ježíš jí řekl: ‚Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina.‘ Matka řekla služebníkům: ‚Cokoli vám řekne, učiňte.‘“ (Jan 2,1-5)
Ježíš právě začal svoji službu a již měl několik učedníků, kteří jej následovali. Zázrak na svatbě v Káně byl jeho první a zjevil tak světu zvláštním způsobem svoji slávu. Nicméně pro církev obsahuje hluboký význam, který sahá nad rámec tehdejší doby a místa.
Napříč celou novou smlouvou se víno považuje za projev Boží přítomnosti skrze Ducha svatého. V tomto příběhu bylo víno v centru svatební hostiny a takříkajíc teklo proudem, aby mohlo být podáváno pozvaným hostům. Je to obraz radostných lidí, ke kterým volně proudí Duch svatý. Verš tři však obsahuje mocný symbolický obrat: „když došlo víno“.
Hostitelům došlo víno a lidé je potřebovali doplnit, aby si uchovali svoji radost. Jako křesťané máme v sobě přítomnost Ducha svatého. Musíme však být neustále naplňováni, protože při chození s Kristem zakoušíme příliv a odliv. To neznamená, že nás Duch svatý opouští. Znovu a znovu nás však volá zpět, abychom uhasili obrovskou žízeň, kterou do nás vkládá sám Duch.
Nejlepší způsob, jak být naplněn Duchem svatým, je jednoduše dbát na jeho hlas a být poslušný jeho přikázáním. Když takto jednáme, dává nám to pokoj, bezpečí a radost, a také nás uschopňuje hovořit směle s Bohem. Coby Ježíšovi následovníci máme být naplněni jeho pokojem, neotřesitelní zlem, naše životy mají zářit jako světla uprostřed temnoty. Měli bychom mít připravenou odpověď, když se lidé kolem nás zeptají: „Jak můžeš mít takový pokoj uprostřed toho všeho, co se děje?“
Bůh chce mít svědectví o své dobrotě uprostřed paniky, svědectví o svatosti ve zlých časech. Modli se se mnou: „Pane, vylij na mne víno svého Ducha, víno uzdravení, pomazání, vysvobození a obnovy. Jednej skrze svoje děti a přines nový život. Amen!“