NADĚJE PRO NADCHÁZEJÍCÍ VYSVOBOZENÍ

David Wilkerson (1931-2011)

Když seděl sám v jeskyni, svatý prorok Elijáš to se společností úplně vzdal. Postarší, odloučený a skleslý prorok úpěnlivě žádal Hospodina, aby jej usmrtil, protože v podstatě byl přesvědčen o tom, že: „Tento národ odešel příliš daleko. Společnost odpadla do té míry, že už není možná náprava, a každý vůdce je loutkou v rukou ďábla. Probuzení je prostě nemožné a nezůstala žádná naděje. Už dost, Hospodine!“ (1. Královská 19,4)

Je zvláštní, že do tak zoufalého stavu upadl jen pár hodin poté, co dosáhl největšího vítězství své celoživotní služby: svolal z nebe nadpřirozený oheň při střetu s falešnými proroky pohanského boha Baala. Při tomto úžasném představení Boží neomezené moci byla pohlcena Elijášova oběť i dvanáct džbánů vody, kterou ji polil. A odpadlí Izraelci, kteří byli přítomni, padli všichni na kolena a volali: „Hospodin je Bůh! Hospodin je Bůh!“ (1. Královská 18,39)

Probuzení, za které se Elijáš modlil, nakonec přišlo - alespoň on si to myslel - a tak byl nabitý energií oslavit největší vítězství v dějinách Izraele. Byl si jistý, že zkažený král Achab a jeho zlá manželka Jezábel mu budou naslouchat a ve městě Jezreelu bude obnovena pravá bohoslužba. Namísto toho jej ještě předtím, než se stihl vrátit zpátky do města, zastihl posel se zprávou od Jezábel, že „zítra touto dobou“ už bude mrtev (1. Kr 19,2).

Během 24 hodin po svém neuvěřitelném vítězství na hoře Karmel byl Elijáš zpátky v pustině a třásl se pod jalovcem. Podle jeho názoru vše selhalo a všechna jeho naděje na obnovu se rozplynula. Nyní jej o čtyřicet dnů později nacházíme osamělého v horské jeskyni: „Vtom se k němu stalo Hospodinovo slovo. Řekl mu: ‚Co ty tady, Elijáši?‘“ To byl Boží způsob, jak se zeptat: „Co tě trápí?“

Elijáš odlehčil svému srdci před Hospodinem a postěžoval si, že se cítí úplně osamělý (1. Kr 19,14). Bůh jej ujistil, že ještě existuje sedm tisíc skrytých svatých, kteří nesou stejné břemeno jako on. Vytrvali díky své naději, že přijde den vysvobození.

Podobně to máme i dnes, požehnané doufání církve v brzký návrat Ježíše Krista - naše vysvobození! Bůh má pozůstatek, lidi oddělené pro něj, kteří mu jsou zcela oddaní. Jsi-li součástí tohoto pozůstatku, tvojí požehnanou nadějí je brzký Ježíšův návrat!