„Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebesích!“ (Efezským 1,3) Pavel nám říká: „Všichni, kdo následují Ježíše, jsou požehnáni duchovním požehnáním v nebesích, kde je Kristus.“ Jak neuvěřitelné zaslíbení pro Boží lid.
Tento slib se ovšem stává pouhými slovy, pokud nevíme, co je duchovní požehnání. Jak si můžeme užívat požehnání, která nám Bůh slibuje, pokud jim nerozumíme?
Pavel tento list napsal „věrným v Kristu Ježíši“ (Ef 1,1). Tito věřící si byli jisti spásou, byli dobře vyučeni v evangeliu Ježíše Krista a v naději na věčný život. Věděli, kdo jsou v Kristu, a měli jistotu svého nebeského postavení v něm.
Tito „věrní“ plně pochopili, že „Bůh … vzkřísil jej z mrtvých a posadil ho po své pravici v nebesích“ (Ef 1,20). Věděli, že byli vyvoleni Bohem „ještě před stvořením světa, aby byli před ním svatí a bezúhonní v lásce“ (Ef 1,4). Pochopili, že byli „skrze Ježíše Krista přijati za jeho vlastní“ (Ef 1,5). Bůh je přivedl do své rodiny, protože když slyšeli slovo pravdy, uvěřili mu a spoléhají se na ně.
Mnoho lidí, kterým bylo odpuštěno, byli očištěni a vykoupeni, žije v bídě. Nikdy neprožili naplnění v Kristu. Místo toho jde jejich život neustále nahoru a dolů, od duchovních výšek po depresivní minima. Jak je to možné? Je to proto, že se nikdy nedostali přes ukřižovaného Spasitele ke vzkříšenému Pánu, který žije ve slávě.
Kristus je v Otci, sedí po jeho pravé ruce. Pokud jsme v Kristu, pak vlastně sedíme s Ježíšem v trůnním sále, kde on nyní je. To znamená, že jsme v přítomnosti Všemohoucího. To je to, o čem Pavel mluví, když říká: „Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši“ (Efezským 2,6). Ano, Ježíš je v nebi. Ale Pán zůstává ve vás i ve mně. Učinil z nás svůj chrám na zemi, své obydlí.