„Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!“ (1. Korintským 15,57) Mnoho věřících tento verš denně cituje a aplikuje ho na své zkoušky a soužení. Ale kontext toho verše naznačuje hlubší význam. O dva verše dříve Pavel píše: „Smrt je pohlcena, přišlo vítězství! Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, peklo, tvá zbraň?“ (1. Kor 15,54–55)
Pavel mluví o své touze po nebi. Napsal: „Víme přece, že bude-li stan našeho pozemského života stržen, čeká nás příbytek od Boha, věčný dům v nebesích, který nebyl zbudován rukama. Proto, dokud jsme v tomto stanu, sténáme touhou ocitnout se už v našem nebeském příbytku“ (2. Korintským 5,1–2).
Podle Pavla nebe je být v Pánově přítomnosti po celou věčnost, něco, po čem toužíme celým srdcem.
Když o těch věcech přemýšlím, vidím slavný obraz. Nejprve si podle Ježíšova popisu představuji obrovské shromáždění, až andělé „shromáždí jeho vyvolené ze čtyř světových stran, od jednoho konce nebe až po druhý.“ (Matouš 24,31) Představuji si velký vítězný pochod, který se bude konat v nebi, až všechny zástupy budou shromážděny, a jak miliony oslavených dětí budou zpívat Hospodinu „Hosana“, jak kdysi děti v chrámu.
Pak přijdou všichni mučedníci. Ti, kteří kdysi na zemi volali po spravedlnosti, nyní budou volat: „Svatý, svatý, svatý!“ Všichni se budou radovat a volat: „V Ježíši je vítězství!“
Pak se ozve mohutný hukot, zvuk, který nikdy předtím nikdo neslyšel. Je to církev Ježíše Krista spolu se zástupy ze všech národů a kmenů.
Možná vám to přijde přitažené za vlasy, ale Pavel o tom svědčil. Když byl věrný apoštol „přenesen do ráje … a uslyšel nevypravitelná slova, jež není člověku dovoleno vyslovit.“ (2. Korintským 12, 4) Pavel řekl, že byl ohromen tím, co tam slyšel. Věřím, že to byla ukázka zpěvu a chvály Boha těmi, kteří se budou radovat z jeho přítomnosti. Jejich těla byla neporušená, jejich duše byly plné radosti a pokoje. To, co Pavel slyšel, bylo tak mocné a slavné, že to nemohl zopakovat.