„A komu přísahal, že nevejdou do jeho odpočinku? Přece těm, kdo odmítali poslechnout! Vidíme tedy, že nemohli vejít pro svou nevěru. … Dávejte pozor, bratři, aby někdo z vás neměl zlé a nevěrné srdce, které by se odvracelo od živého Boha.“ (Židům 3,18–19.12)
List Židům varuje novozákonní církev, aby vzala vážně příklad Izraele. Považme, co se stalo s nevěřící generací, která zůstala v poušti. Bůh jim jednoznačně řekl, že jeho ruka bude proti nim. Od té doby na ně doléhala jen nouze a úzkost duše. Už neviděli Boží slávu. Místo toho se začali soustředili na své vlastní problémy a byli pohlceni vlastními chtíči.
Přesně to se děje s nevěřícími lidmi: pohltí je jejich vlastní blahobyt. Nemají žádnou vizi, smysl pro Boží přítomnost ani modlitební život. Nestarají o své sousedy, ztracený svět nebo o své přátele. Místo toho se zaměřili na své problémy, potíže, nemoci. Jdou z jedné krize do druhé, uzavřeni ve své bolesti a utrpení. A jejich dny jsou plné zmatku, svárů, závisti a rozdělení.
Mojžíš třicet osm let sledoval, jak v nevěřící generaci Izraelci jeden po druhém umírají. Když se ohlédl zpět na ty, kteří promarnili životy v poušti, viděl, že se stalo všechno, před čím je Bůh varoval. „Hospodinova ruka byla proti nim, dokud nevyhynuli do jednoho“ (viz 5. Mojžíšova 2,15). Bůh pozastavil svůj věčný záměr s Izraelem na celé roky.
Podobně i dnes jsou někteří křesťané spokojeni s tím, že pouze existují, dokud nezemřou. Nechtějí nic riskovat – věřit Bohu, růst nebo dospívat. Odmítají věřit jeho Slovu a zatvrdili se v nevěře. Jen žijí, aby zemřeli.
Milovaný, Jeho slávu uvidíš, až když budeš kráčet v poslušnosti. Zvol si tuto cestu a najdeš věčný život!