Prorok Izajáš popisuje, co se stane, když Duch svatý sestoupí na člověka. V proroctví říká: „Až bude na nás vylit z výše duch, poušť se stane sadem a sad bude mít cenu lesa“ (Iz 32,15).
A dodává k tomu: „I na poušti bude přebývat právo a v sadu se usídlí spravedlnost“ (Iz 32,16). Duch svatý přinese zvěst o odsouzení hříchu a ta zvěst vzbudí v lidech spravedlnost.
Prorok nepopisuje jednorázové vylití Ducha svatého, ale hovoří o něčem, co přetrvá. Studie křesťanských sociologů uvádějí, že většina dnešních „probuzení“ trvá v průměru pět let a zanechá za sebou plno zmatku a rozporů. Vím hned o několika sborech, kde proběhlo tzv. probuzení, ale nyní, po pár letech, zde není po Duchu svatém ani stopa. Ty církve jsou mrtvé, opuštěné a bez moci. Budovy, které dříve hostily davy o tisíci duších, se proměnily v zatuchlé síně s padesáti pravidelnými návštěvníky.
Izajáš pokračuje: „Spravedlnost vytvoří pokoj, spravedlnost zajistí klid a bezpečí navěky. Můj lid bude sídlit na nivách pokoje, v bezpečných příbytcích, v klidných místech odpočinku“ (Iz 32,17-18).
Tam, kde Duch svatý přijde, vymete pryč všechen nepokoj, narušení vztahů a odsouzení. Místo toho přinese klid do myslí, pokoj do domovů a mír do domu Božího. A když jednou Boží lid získá pokoj Kristův, ten pokoj se od něj jen tak nevzdálí:
„…i kdyby na les spadlo krupobití a město bylo srovnáno se zemí, blaze vám, kteří budete osévat zemi všude zavlažovanou a býka a osla vypouštíte na pastvu“ (Iz 32, 19-20).
Toto proroctví o Duchu svatém platilo pro Izrael a Izajáš jej obdržel za vlády krále Uzijáše. Zároveň se ale dá vztáhnout i na Boží lid dneška. Každá generace potřebuje vylití Ducha svatého. Jsem přesvědčen, že dnešní církev ještě nezažila nic srovnatelného s tím, co chce Duch svatý uskutečnit.