Když se národ dostane do vzpoury proti Bohu, lidé se klaní sami sobě, své sexualitě a své nemorálnosti. Navíc už nepraktikují tyto věci jen sami, ale aktivně vedou druhé do hříšného životního stylu.
Dříve lidé smýšleli takto: „Dělám sice tyto věci, ale stydím se za to, tak to skrývám.“ Ale nyní je pokřivené a zkažené jednání považováno za správné. Velkou rychlostí se lidé zbavují zábran. V naší současné kultuře jde o uctívání sebe sama, glorifikaci hříchu a odmítání Božích zásad. Mnozí následují zlé vůdce. Zdá se, že člověk dnešní generace je nemorální, bezbožný a neví, jak se ovládat.
V knize Přísloví se píše: „Trpělivý člověk je lepší než hrdina, a kdo ovládá sebe, je lepší než ten, kdo dobyl město.“ (Př 16,32)
V moderní době lidé, kteří vládnou městům a celým zemím, ani nevědí, jak vládnout vlastním srdcím, svému chování a svým ústům. Není to způsobeno Božím soudem, že máme špatné vůdce, ale je to proto, že lidé to sami chtějí. Máme takové vůdce, jaké si sami zvolíme.
Nikdy se nestalo, že by Petr, Jakub a Jan, když se dostali z vězení, se vrátili do církve a prohlašovali: „Musíme změnit soudní systémy. Musíme změnit vládu.“ Nikdy nemluvili o politické odpovědi na duchovní problém. Vždy viděli, že to vše je duchovní a ne politický problém.
Učedníci vytrvale kázali evangelium, milovali lidi a skládali veškerou naději v Pána, věčného krále. A my to máme dělat také.