Apoštol Pavel varuje Timotea, že přijde doba, kdy někteří bratři náležející k Božímu lidu „nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím“ (2. Timoteovi 4, 3-4).
Dějiny nám ukazují, že to, co Pavel předpověděl, se vyplnilo. Jen co zemřeli apoštolové a generace jejich učedníků, církev se dopustila mnoha fatálních chyb. Učedníci byli svedeni falešným učením a věda a filosofie obrousily pravdu Kristova evangelia.
Pavel prohlásil o čistotě církve: „ … Kristus miloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná“ (Ef 5, 25-27).
Bůh nemá starost o to, že by Jeho církev odpadla. Neboť ani odpadlictví některých nedokáže Boží církev zničit. Přes všechny těžkosti, kterými církev prochází, má Pán vše pod kontrolou a jeho tajemná, neviditelná a nezdolná nevěsta stále žije. Proudy Ducha svatého vtékají do „mrtvého moře“ odpadlých církví, odhalují nepravost a vlažnost, a proud nového života zde tryská na povrch.
Možná že ti, kdo se odvrátili od mrtvých církví a neživých sborů, tvoří dnes už jen malou část věřících. Ježíš ale praví: „Pole dozrála ke žni. Dělníci mohou vyjít a sklízet.“ V Bibli se nikde nepíše, že by se Duch svatý vytratil ze scény a zanechal po sobě zvadlé obilí. Duch svatý stále pracuje, usvědčuje, vábí a přitahuje ztracené ke Kristu, dokonce i ty, kteří odpadli.
Nebeské zástupy by nám řekly, že nemáme odsuzovat druhé. Stále trvá čas Ducha svatého, který čeká, aby mohl naplnit každou nádobu, která o to bude stát.
Bůh stále miluje svou církev, i ty, kteří mají nějakou vadu na kráse.