Raná církev se nacházela v podobných podmínkách, ve kterých se nacházíme i dnes. Žila pod autoritářskou vládou Říma s jeho bezbožnou pohanskou kulturou. Násilí bylo veřejně oslavováno. Sexuální nemravnosti překonaly dokonce i úpadek, který vidíme dnes v naší kultuře.
V posledních dvaceti letech bylo děsivé vidět zvrácenosti, které se nejen šíří, ale také přijímají za normu. V budoucnu tak můžeme být na černé listině za členství v církvi nebo dokonce jen za navštívení církve. Být křesťanem bude něco stát. Co tedy uděláme?
Pokud byste četli epištolu Římanům první, druhou a třetí kapitolu, četli byste dnešní noviny. Nepotřebujeme však být úzkostliví, bát se nebo zoufale rozhazovat rukama. Musíme si uvědomit, že i uprostřed zvrácené kultury a trpící církve není Ježíš přemožen. Ještě neskončil a stále dělá práci, kterou začal. Vychovává svou církev, aby byla svědkem Jeho slávy. Naplňuje své následovníky Duchem, mocí a odvahou mluvit.
Těm, kteří touží vidět, jak Bůh koná, těm, kteří vidí, co se děje ve světě a pláčou, Bůh vloží do srdcí modlitbu a zmocní ji. Bůh jim dá pomazání, aby sloužili Jeho svatým a umírajícímu světu.