Pokud byste vzali kojota a řekli mu: „Přemístím tě z tvého přirozeného prostředí do kurníku mezi kuřataׅ,“ pravděpodobně to nedopadne s kuřaty dobře, pokud nebude nejprve změněno kojotovo srdce.
Všichni jsme měli povahu kojota - zabíjet, krást a ničit - před tím, než jsme přišli ke Kristu. Martin Luther to nazval otroctvím vůle. Naše vůle byla svázaná a musela dělat zlo. Mohli jsme udělat pár dobrých věcí, ale to bylo díky Boží milosti. Pokud jsme učinili cokoli dobrého v době, kdy jsme ještě byli mrtvi ve svých hříších, bylo to díky Boží milosti, která se nad námi ukázala, abychom udělali něco dobrého a láskyplného svým manželkám, manželům, dětem nebo přátelům.
Kromě této milosti jsme však byli přivázáni k hříchu v úplné zkaženosti. Nejen náš duch, ale také naše těla byla svázaná a vykonávala vůli nepřítele.
Ale když jsme přišli ke Kristu, zrušil naše dlužní úpisy, které stály proti nám, tím, že je přibil na kříž. Společně s ním, který vstal z hrobu, jsme byli obživeni a Bůh nás přemístil do nového království milosti, lásky a moci a učinil nás novým stvořením. Kdybychom vstoupili do království světla nezměněni, ničili bychom ty, kteří by tam byli s námi.
Bible slibuje, že Bůh učiní tyto skutky v našem nitru: „Dám vám nové srdce a nového ducha vložím do vašeho nitra. Odstraním srdce kamenné z vašeho těla a dám vám srdce masité“ (Ezechiel 36,26).
To máme na mysli, když zpíváme o moci kříže. To je to, co oslavujeme, když hovoříme o Kristovi a jeho oběti. Nezapomeňme na to!