Boží záměr pro tuto půlnoční hodinu | World Challenge

Boží záměr pro tuto půlnoční hodinu

David WilkersonJanuary 1, 1984

Kdo má uši k slyšení, slyš, co Duch říká církvi: „Proč jsi tady? Jaký je Boží záměr pro tebe v této kritické hodině? Víš, co Bůh od své církve v této době očekává? Co je Božím největším záměrem?“

Jak je smutné, že jen nemnozí dokáží na tyto otázky odpovědět. Zůstal tu dnes jen malý ostatek těch, kdo rozumějí Božímu záměru pro Jeho děti v posledních dnech. Většina pastorů dnes troubí na polnice, které vydávají neurčité zvuky. Neurčitost a nejistota za kazatelnou rozprostřela oblak neurčitosti nad sborem. Zástupy křesťanů, kteří vyznávají, že slouží mocnému Pánu, žijí v otroctví a zoufalství. Je tu tolik trosek! Důraz, který kladou evangelisté a učitelé na rozmanité doktríny, jen přidává víc zmatku. Mnoho hladových duší se ptá: „Kdo má pravdu? Co je Božím záměrem pro dnešek? Co je Božím plánem pro tuto půlnoční hodinu? Jsou to zázraky? Vyhánění démonů? Učednictví? Růst církve?“

Věřím, že Bůh má jen jeden veliký plán a záměr pro svůj lid už od doby Kříže. Nezmění se, dokud se Kristus nevrátí ve slávě. Boží plán má co činit s porozuměním tajemství evangelia, které bylo nejdříve zjeveno apoštolu Pavlovi. Již to není tajemství.

Pavel řekl:

„…[Bůh] mi skrze zjevení oznámil tajemství… které za jiných dob nebylo lidským synům oznámeno tak, jak je nyní skrze Ducha zjeveno… a abych všem vysvětlil, jaká je účast na tom tajemství“ (Efezským 3:3–9).

Zjevené tajemství je prostě toto: Kristovo tělo je stále zde na zemi!

Jen hlava je v nebi; zbytek Jeho těla je právě zde na zemi. My, kteří Ho milujeme a sloužíme Mu, jsme Jeho tělo. My jsme ta viditelná část, kterou lidé na zemi z Krista vidí.

„Neboť jsme údy jeho těla, z jeho masa a z jeho kostí…“ (Efezským 5:30).

„On je hlavou těla církve…“ (Koloským 1:18).

Kompletní Boží plán pro tyto poslední dny je možné shrnout do této jedné věty: Tím že my jsme Kristovo tělo na zemi, je Božím záměrem, aby se každý úd stal věrným a pravým vyjádřením toho, kdo je Kristus!

Božím úmyslem je, abychom vyjadřovali takovou plnost Krista, že v nás každý hříšník na tváři země uvidí Pána Ježíše Krista tak jistě a beze vší pochybnosti, jako by On sám tady opět chodil v těle. Máme se tolik přiblížit Jeho plnosti, Jeho slávě, Jeho kompletnosti, aby v nás svět viděl naději, odpovědi na všechny jejich potřeby. Jestliže nedokážeme žít navenek Krista v nás jako řešení pro všechny životní problémy, nemáme právo Ho kázat.

Nestačí znát Krista. Musíme být úplným vyjádřením toho, kdo On je! Musíme se dívat na všechno, co říkáme, a jednat ve světle tohoto: „Představuje to, kdo je Kristus? Je tohle to, co chci, aby hříšníci z Něho ve mně viděli?“ Chodil by Kristus ve svém fyzickém těle do kin, kde se promítají pornofilmy? Zdržoval by se kolem pornografických pultů? Zneužíval by Kristus nějakým způsobem své tělo? Liboval by si v cizoložství, smilstvu, opilství? Podváděl by, pomlouval, vyprávěl neslušné historky nebo lhal? Žil by Kristus ve lži, a potom se snažil kázat pravdu? Snažil by se šířit světlo, kdyby skrýval tmu ve svém srdci? Říkal by jiným, aby se nedopouštěli cizoložství, a pak to v tajnosti dělal sám?

Musíme mít stále před očima ten jeden veliký Boží plán – že my, Jeho tělo, skutečně a zcela odrážíme, kdo je On! Rozhodněte se být pravým vyjádřením toho, kdo je Ježíš Kristus, a vzbudíte hněv samotného pekla. Dokud nejste pravým vyjádřením Kristovy svatosti, Satan vás nechá na pokoji. Nebude trápit činitele zázraků nebo moralisty.

Postavil bys sirotčinec pro Krista? Šel bys do amazonských džunglí kázat evangelium? Šel bys do chudinských čtvrtí našich amerických měst a obětoval se v naplňování lidských potřeb? Budeš uzdravovat nemocné a vyhánět démony? Budeš volat své přátelé a sousedy k pokání? Tohle všechno je velice chvályhodné, ale není to Pánův prvotní a hlavní záměr. Jestliže se nestaneš pravdivým vyjádřením Krista na zemi, jsou to všechno lidské skutky – a v Den soudu shoří! Písmo říká, že mnozí k Němu přijdou v ten den a řeknou:

„Pane, Pane, copak jsme ve tvém jménu neprorokovali? Nevymítali jsme ve tvém jménu démony a nedělali jsme ve tvém jménu mnoho zázraků?“ (Matouš 7:22)

Ale Kristus jim odpoví: „Nikdy jsem vás neznal“ (verš 23).

Kdo je ten s vizí? Je to ten, kdo buduje veliké církve, kdo má největší finanční rozpočet nebo kdo mluví k největším zástupům? Ne! Je to ten, kdo odráží přítomnost Ježíše Krista. Vize znamená znát Ho. Potom, ať uděláš cokoliv, narodí se to ze vztahu a skutečně to odráží Boží srdce.

Nevidím dnes moc toho, co by bylo pravým vyjádřením Krista na zemi. Je tu mnoho ega, mnoho chlouby a chvástání, mnoho konkurence a snahy po uznání. Ale tak málo Krista. Zapínám svou televizi a mám pocit odporu, když naslouchám tolika křesťanským programům. Žalostné prosby o peníze, okázalé, nákladné vybavení, nekonečné společenské konverzace… A sám sebe se ptám: „Je tohle to nejlepší vyjádření toho, kdo je Kristus, že to můžeme nabízet světu?“

Není daleko doba, kdy se situace a události začnou obracet, hroutit. Každodenní zpravodajství bude strašlivě děsivé. Ekonomika bude v úplném zmatku. A národy světa se budou třást strachy. Co nevidět vstoupíme do nejzlověstnější doby historie, kdy všechno, čím je možné otřást, se bude třást.

S čím pak počítat, na co se spolehnout, až se bude všechno kolem rozpadat? Někteří Boží muži budou stát uprostřed svých projektů a budou vzlykat a naříkat! Masivní budovy budou nevyužité, budou v nich pouze nánosy prachu, pavučiny a netopýři. A pomníky jejich výkonnosti a úspěšnosti budou strašit ty, kdo je stavěli. Ti, kdo se hnali za úspěchem a prosperitou, budou prázdní a opuštění, nebudou mít žádnou vnitřní sílu, aby čelili hrůzám, které budou všude dopadat. Ti, kdo brali Boží záležitosti na lehkou váhu, kdo se nikdy nevytrhli z tohoto světa, kdo nebyli ochotní se vzdát svých starých způsobů – nebudou mít nic, co by je provedlo špatnými dny.

Jen na jedné věci bude potom záležet – znám důvěrně Krista? Jsem Jeho vyjádřením – tady a teď v této temné hodině? Budu jedním z mála, kteří budou tomuto světu svědčit, že Kristus je nad tím vším? Budu Kristovým zářícím světlem, až všechno ztmavne?

Je v tvém srdci něco, co reaguje na toto volání k naplnění Božího záměru pro tuto hodinu? Prahneš touhou, aby ses stal pravým vyjádřením Pána Ježíše Krista pro svou generaci? Existují dvě věci, kterým je nutné nejdřív porozumět. Jedna z těch věcí je práce Boha a druhá je něco, co musíme udělat my.

Musíme jednou provždy rozumět, co pro nás Kristus udělal na kříži – uspokojil Boží srdce. Kristus navždy odebral věci, které urážely Boží svaté oči, takže budeme mít vždy právo na Jeho přítomnost. V Božím pohledu jsme uznaní, přijatí. V Božím srdci neexistuje proti nám jedna jediná věc!

Neodvažuj se udělat další krok, dokud nepoznáš účinnost Kristovy krve – že ti je úplně odpuštěno! Bůh nepotřebuje být usmiřován. On je plně uspokojen! Kříž nás v Božích očích očistil. My na to můžeme zapomenout, ale Bůh nikdy nezapomene. Závoj byl stržen, aby nám umožnil vstoupit. Byl to Bůh, který řekl: „Jsi přijatý! Přijď směle k mému trůnu, protože ty jsi můj v Mém milovaném.“

Jestliže je Bůh uspokojen, proč bych neměl být já? Tohle je ta jedna věc, která musí být jednou provždy vyřízena. Existuje něco – nějaký mráček – mezi mnou a Otcem v nebi? Říkáš: „Ale moje srdce mě usvědčuje! Řekl jsem a udělal věci, které mohou Ducha zarmoutit. Cítím se nehodný. Nebesa se zdají být jako pancíř.“ Na tohle všechno můžeš odpovědět: „Ale Bůh je větší než moje srdce!“

Odmítáš a opovrhuješ svými hříchy? Nenávidíš je? Vyznal jsi je? Věříš, že skrze tohoto muže Ježíše „se vám prohlašuje odpuštění hříchů“ (Skutky 13:38)?

Tady většina křesťanů selhává. Žijí ve zbytečném strachu a otroctví, nerozumějí vítězství na Kříži. Jsou očištěni v Božích očích, ale nevědí to. Bůh je úplně uspokojen Kristovou obětí, a očištěnou cestou do Boží přítomnosti. Neexistuje nic, co by nám blokovalo přístup, vyjma našich strachů a nedostatku poznání. Když se roztrhla opona, Bůh vyšel k Saulovi – a k tobě a ke mně! My vcházíme – On vychází!

Jak neuvěřitelné! My se proviňujeme vůči Bohu, a On přesto touží, aby nás ve svých očích očistil, On posílá svou vlastní oběť za naše hříchy. On sám očišťuje cestu zpátky. Hřích byl odsouzen, přestupek odstraněn. Teď může Bůh říci: „Na jejich hříchy ani na jejich nezákonné činy si již nikdy nevzpomenu“ (Židům 8:12). On sám odstranil vzdálenost mezi Ním a námi!

Bůh nechce připisovat hříchy proti nám. Místo toho se nás snaží usmířit se sebou samým. Touží po tom, abychom žili v blaženosti poznání, že otázka hříchu byla navždy vyřešena na Kříži.

Co je to v nás, co přitahuje milost Boží v Kristu?

Co je to v nás, co přitahuje takovou báječnou milost, takové milosrdenství a odpuštění? Je to nějaká krása, dobrota nebo síla? Je to nějaký potenciál v nás?

Ne! Je to naše veliká potřeba, která přitahuje Jeho milost. Je to naše naprostá bezmocnost. Je to naše slabost, která přitahuje Jeho sílu. Strádání a nouze přitahují milost! Naše největší přitažlivost pro Boha je v tom, že jsme ubohá, bezmocná stvoření v nouzi. Co přitahovalo Ježíše k ženě Syrofeničance? K slepým, slabým, churavým, ovdovělým a sirotkům? To, co měli všichni společné, byla jejich bezmocnost. Co je to v nás, co přitahuje moc a milost Boží? Je to naše bezmocnost.

Naši bezmocnost lze doložit příkladem ochrnutého muže z 2. kapitoly Markova evangelia:

„Tehdy k němu přišli s ochrnutým, kterého nesli čtyři muži“ (Marek 2:3).

Tady je obrázek naprosté bezmocnosti, muž, který nemá ani ždibec síly nebo moci. Nemůže ani sám přijít ke Kristu. Podívej se ještě jednou na toto třesoucí se, slabé, bezmocné stvoření – vězeň své vlastní postele. To jsi ty, to jsem já, předtím, než jsme poznali cokoliv z Kristovy moci.

Ježíš stál před tímto bezmocným mužem, kterého k němu spouštěli otvorem ve střeše, a vůbec se nezmínil o jeho fyzickém stavu. Nejdřív ze všeho se Pán rozhodnul, že ho očistí před Bohem. Přivede ho nejprve do Boží přítomnosti – čistého, očištěného. Než bude uzdraven, bude přijatý.

„Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl tomu ochrnutému: ‚Synu, tvé hříchy jsou ti odpuštěny.‘“ (Marek 2:5).

Jak nádherný obrázek Boží lásky v Kristu Ježíši! Tady je bezmocný muž, příliš zdrcený svým špatným zdravotním stavem, neschopný ani zakňourat. Nedokáže pronést ani slabé vyznání. Nemá nic, co by Kristu nabídnul – je příliš slabý.

Není to ze skutků, aby se nikdo nemohl vychloubat. „Jsme přece jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši“ (Efezským 2:10). Farizejové se všemi svými dobrými skutky, svým chvástáním, nikdy Pánovu milost nepřitahovali. „Čím větší paráda, tím menší hloubka,“ řekl J. B. Stoney. Ale vidíme, jak slabost člověka přitahuje Kristovy sympatie!

Ukažte mi Boží dítě, které bojuje proti nenáviděnému, zakořeněnému hříchu, které je zdrcené pod břemenem viny a zoufalství, které se cítí bezmocné a slabé – a já vám ukáži toho, kdo je předmětem hojné milosti. „…kde se rozhojnil hřích, tam se ještě více rozhojnila milost“ (Římanům 5:20).

Satan přijde proti takovému a bude mu našeptávat, že se na něj Bůh zlobí, že ztratil právo na Boží přítomnost, že hněv soudu je ve dveřích. Tak to není! Všechno, co musíme udělat, je podívat se na Božího beránka a ve své naprosté bezmocnosti uslyšíme tato utěšující slova: „Synu, dcero, tvé hříchy se ti odpouštějí.“

Stůj vírou na dokončeném díle Kříže! Vírou v Něho jsou tvé hříchy pod krví. Žiješ teď na druhé straně závoje. Jsi posazen s Kristem na nebeských místech, přijatý v Milovaném, jedno s Kristem a Otcem! Boží hněv proti hříchu byl uhašen. Bylo ti dáno dědictví; jsi teď víc než vítěz – žiješ a pohybuješ se v Duchu. Mezi tebou a Satanem je hranice Krve; tvůj žalobce byl vyvržen a vystaven veřejné hanbě. Jsi naplněn plností Krista. Máš v sobě moc, aby ses mohl vyrovnat se vším, co souvisí s životem a zbožností. Jsi zřítelnicí Jeho oka, rýhou v Jeho dlani, očištěný od každé nepravosti. Obnovený v mysli, usmířený, ospravedlněný, posvěcený a připravený jako nevěsta. Převedený z království tmy do království světla – a učiněný dědicem všeho, co patří Kristu Pánu!

Již nejsi odsouzený, protože „již není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši“ (Římanům 8:1). Kristus přebývá v tobě – On ti zjevuje sám sebe! Žádná výšina, žádná hlubina, žádné knížectví, žádná moc – ani člověk, ani andělé, ani žádná věc na zemi nebo na nebi – tě nikdy nemůže oddělit od Boží lásky k tobě skrze Krista! Jsi živen Kristem, manou. Bydlíš na Sionu, v Boží přítomnosti. On je tvým přítelem, tvým knězem, tvým zastáncem, tvým Pánem, tvým průvodcem.

Věříš, že tyto věci jsou pravda? Věříš, že Bůh dal tato skvělá zaslíbení slabým, bezmocným stvořením, takovým, jako jsme my? Je ti odpuštěno a jsi v Božích očích čistý, doopravdy to víš? Přijímáš své přijetí?

Můžeš se stát pravým vyjádřením Krista pouze tehdy, když zaujmeš své místo s Ním po pravici Otce – přijatý! Všechny překážky jsou odstraněny – ne námi, ale obětí Krista! Tohle je to, co On udělal pro nás. Můžeš Ho milovat a stále ještě na tom být bídně – protože nevíš, že jsi přijatý!

Toto je naše část!

Ochrnutému muži bylo odpuštěno a byl v Božích očích očištěný, ale stále ještě byl vězněm. Byl osvobozený od všech svých hříchů, ale stále byl nemohoucí. Znal Krista jako Pomoc, jako toho, kdo přináší úlevu – ale ne jako Zdroj!

Nestačí být mrzákem, kterému je odpuštěno, uklidněným vězněm. Je tu něco, co musíme udělat my. Kristovou částí je očistit nás před Bohem; naší částí je vstát a chodit. Musíme zajít za osvobození od hříchů – k volnému přístupu k Jeho zdrojům.

„Co je snadnější? Říci ochrnutému: Tvé hříchy jsou odpuštěny, anebo říci: Vstaň, vezmi své lůžko a choď? Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy – tehdy pověděl ochrnutému – ‚říkám ti, vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů.‘“ (Marek 2:9–11).

Ten člověk nevstal svou vlastní silou. Kristus mu udělil svoji sílu. Bez Krista nemůžeme udělat nic. Je to jen v Jeho síle, že můžeme vítězit. Známe ji jako moc Ducha svatého!

Kristus tomuto muži řekl: „Udělám tě příkladem Mojí moci nad hříchem! Staneš se nejsilnějším tam, kde jsi byl nejslabší. Tu věc, která z tebe udělala vězně, zvedneš a poneseš. Přemůžeš právě tu věc, která tě držela dole.“

Duchovní mrzák nemůže být tím pravým vyjádřením Ježíše Krista. Musíme být zabydlení v plné moci a vítězství života, osvobozeného z otroctví hříchu. Každý křesťan zná svou slabost. My všichni víme, kde jsme nejzranitelnější. Satan nám bude našeptávat, že v tomto bodě budeme stále slabí a že nás to jednoho dne přemůže.

Tak to není! Svou slavnou mocí nás Bůh může učinit nejsilnější právě v našem nejslabším místě. Přesně tohle to znamená, když se v Písmu mluví o tom, že Jeho moc se dovršuje v naší slabosti.

Existuje něco, co ti překáží – zakořeněný hřích, slabost, dosud nevyřešená vnitřní rozepře? Překážka musí odejít! Dveře vězení se musí otevřít. Nemůžeš už být přikovaný k posteli selhání. Musí ti být nejen odpuštěno – musíš být osvobozený!

Co Pán udělá? Jak nás z této postele zvedne? Dá nám všechnu moc, kterou potřebujeme, abychom zvítězili a chodili v úplném vysvobození! Musíme přestat mluvit o této moci, jako by to bylo něco tajemného, nesrozumitelného. Musíme jí rozumět.

Byli jsme naroubováni jako větve do Krista, vinného kmene. Naprosto stejná moc, která zplnomocnila Jeho, zplnomocňuje nás. Úplně stejný Duch, který oživil Jeho, oživuje nás. Úplně stejné místo, kde je On na pravici Boha, je to samé místo, kde jsme my vírou, v duchu. Jak víme, že jsou nám naše hříchy odpuštěny? Jen vírou samotnou! Musíme na to vzít Boží slovo. A když to uděláme, poskytne nám to veliký pokoj mysli.

Tak je to s Jeho mocí. Musíme na to vzít Jeho slovo, že Jeho moc teď působí v nás, vede nás k tomu, že chceme a činíme to, v čem má On zalíbení! To si můžeme přivlastnit pouze vírou. Musíme čelit své slabosti vírou, že nám Bůh pomůže udělat, co nám přikázal.

Osvobozený ochrnutý muž, který vstal a nesl své lůžko, je typem věřícího, který má moc nad hříchem!

Jakým byl v tu chvíli vyjádřením Kristovy moci! Jakou naději to muselo dodávat všem bezmocným a potřebným! Není tohle přesně to, co Bůh sleduje dnes? Nehledá přemožitele, kteří budou příkladem pro svět, kteří hříšné generaci ukážou, jak Kristus dokonale osvobozuje od nadvlády hříchu? Aby hříšníci mohli vidět věřící, kteří žijí nad žádostmi a požitky tohoto světa? Muže, kteří milují své manželky a jsou věrní; manželky, které nepodvádějí a jsou dobrými matkami a drží se doma; mladé lidi, kteří v praxi uplatňují čistotu a oddělují se od všech poskvrnění.

Máme dost „nejrychleji rostoucích církví v zemi.“ Máme dost zaneprázdněných křesťanů, kteří vykonávají hrdinské činy. Máme dost evangelizačního rádia a televize. Máme dost evangelizací a koncertů. Máme dost bojovníků proti potratům a moralistů. Máme víc než dost plánů, projektů, seminářů, knih, nahrávek, kazet, časopisů a novin.

Ale čeho nemáme dost, to jsou křesťané, kteří opravdově vyjadřují Pána Ježíše Krista. Je tu nedostatek těch, na které může hříšník a církev ukázat a říci: „Tady jde křesťan, který skutečně vyjadřuje, kdo je Ježíš Kristus! Tady je ten, kdo nemá, co by prodal, nic, co by propagoval, nic, co by dokazoval – jen Krista, vzkříšeného a oslaveného! Tady stojí bratr, sestra, která září krásou a prostotou Pána Ježíše Krista! Tady je ten, který má to, co bych rád měl – skutečnost, kterou nelze popřít!“

Tohle by se mělo stát jedním a jediným cílem našich životů! Naplnit Boží záměr – být svědkem, který vyjadřuje plnost a kompletnost Krista!

Až budu stát před Kristovým soudným stolcem, budu souzen podle jediného kritéria: „Jakým jsem byl pro svět vyjádřením Krista? Co říkal můj život světu o tom, kdo je Kristus? Dokazoval jsem Krista v poskvrnění, kompromisech, nestoudnosti? Mohli ve mně hříšníci vidět přemáhajícího Krista? Nebo jsem jim neukazoval nic z plnosti, radosti, vítězství Krista Pána?“

Budeš před Ním stát a naparovat se, kolik jsi získal duší? Nebo do jak úžasných projektů ses zapojil? Kolika lidem jsi kázal? Jak jsi bojoval proti potratům? Bůh se zajímá víc o to, čím ses stal, co jsi – než co jsi udělal. Nebyl někdy den, kdy bylo více skutků, více velikých vykonaných činů – ale jen tak málo ve skutečné jednotě s Kristem?

Máme zaslíbenou moc shůry. Přivlastni si ji! Můžeš být tím pravým vyjádřením Krista, jestliže budeš věřit následujícímu:

  1. Kristova prolitá krev tě v očích svatého Boha úplně očišťuje.
  2. Všechno, co by proti tobě mohlo povstat a odsoudit tě, je odstraněno.
  3. Bůh nikdy neztratil své uspokojení v Kristu – a nikdy neztratí své uspokojení s tebou, v Kristu.
  4. Skrze svůj Kříž Kristus odstranil všechno, co stálo mezi tebou a Bohem, a nic tě nemůže znovu oddělit.
  5. Byla ti dána Jeho božská moc mnohem jistěji, než byla dána ochrnutému muži.
  6. Bůh vidí tvou slabost, tvou bezmocnost, a říká: „Já to rozlomím, rozdrtím, přemohu – a udělám všechno, co je třeba, abych to odklidil a učinil tě nadřazeným tomu, co tě kdysi mrzačilo.“
  7. Jeho síla bude použita tam, kde jsi nejslabší, a ty se v tom bodě staneš nejsilnější. Budeš nosit to, co kdysi nosilo tebe!
  8. Kristovým největším přáním pro tebe je to, aby On sám zářil skrze tebe a učinil tě nádherným vyjádřením toho, kdo On doopravdy je!
  9. Musíme žít v úplné závislosti na Kristu. Dobrý Samaritán zraněného muže „položil na své zvíře.“ To je nejtěžší věc, které se máme naučit – Kristus nás musí zvednout z našich nohou a dát „na své zvíře.“ Většina z nás má ráda víno a olej, který se vylévá – ale nebudeme jezdit na zvířeti! Raději půjdeme ve své síle!
  10. Je tu jen jedna volba – ne dvě! Musíme být v neustálém spojení s Kristem! Často se to nesprávně vykládá: „Marie si vybrala tu lepší část“ – jako by tu byly dvě volby. Ne! Bylo to: „Marie si vybrala dobrou část“ – odpočívat byla představa Marty!
  11. Jestliže jsme Jeho nevěsta – a On se brzy vrátí – nemělo by být naším největším cílem mít v Něm zalíbení? Ne moc, ale lásku!

Kristus musí být schopen říci: „Tohle je můj přítel.“

„Dověřuje se jí srdce muže jejího…“ (Přísloví 31:11).

Může ti Pán zaručeně důvěřovat – že budeš Jeho vyjádřením, činit Jeho vůli?

Download PDF