Prorok Izaiáš říká, že zbožní lidé touží po dobrých věcech nejen pro sebe, ale i pro potřebné. Izajáš zde mluví o zbožných lidech, kteří se postaví za ztracené a slouží těm, kteří to potřebují.
„Cožpak to je půst, který si přeji? Jeden den se pokořovat, klopit hlavu jako zvadlé rákosí a ležet v pytlovině a v popelu? Jak můžete toto nazývat postem? Opravdu si myslíte, že to Pána potěší?
„Pamatujte na ty, kteří jsou povoláni, aby se vám stali vzorem a učili vás Božímu slovu. Pozorujte jejich život. Napodobujte jejich víru v to, že Ježíš Kristus je stejný včera, dnes i navždy“ (viz Židům 13,7-8).
„Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu.“ (Jan 15,16)
Jsem přesvědčen, že podle Písma, všichni věřící mají pouze jeden smysl života. Naše osobní povolání směřují k jedinému cíli a z toho pramení všechny dary. Pokud nám tento cíl chybí, všechny naše přání a snahy budou marné. Cíl je jednoduchý – jsme vybráni a povoláni abychom nesli ovoce.
Apoštol Pavel říká o Bohu: „spasil nás a povolal svatým povoláním ne pro naše skutky, nýbrž ze svého rozhodnutí a z milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy“ (2. Timoteovi 1,9).
Bůh touží, aby se každý věřící zapojil do služby na plný úvazek - ale co je to služba na plný úvazek? To neznamená jednoduše být pastorem církve, cestovat jako evangelista nebo odjet do cizí země jako misionář. Písmo říká, že jsme všichni povolání stát se kněžími; v Pánových očích je služba na plný úvazek službou jemu.
Možná jsi měl sen týkající se tvého povolání, ale někde na cestě se objevila překážka a ty jsi ztratil směr. Brzy ses dostal z cesty úplně a uvědomil sis, jak snadné je nechat se vykolejit. Začínal jsi plný energie, ale věci se tvrdou realitou změnily.
Předurčení, je jednoduše řečeno, Boží záměr s tvým životem. Je to Bohem stanovená či určená budoucnost. V Bibli čteme o mnoha mužích a ženách, které Bůh vyvolil pro určené dílo nebo službu, ale oni jeho plán nenaplnili. Začali správně, chvíli chodili v moci svého povolání, ale nakonec zemřeli v hanbě a zkáze – přišli o Boží vyvolení ve svém životě.
Apoštol Pavel říká, že nás Bůh povolal k závodu. Na závod se odvolává i Petr, když nás nabádá, abychom opásali bedra mysli (viz 1. Petrův 1,13). Říká zde, že je potřeba se připravit posílením víry a důvěry v Pána.
Máme nebeské povolání předurčené Bohem. Možná už ti Duch svatý tvé povolání zjevil. Ale mezi tím poznat své povolání a naplnit je je spousta práce. To nás může občas přivádět k zoufalství. Proto nás Petr nabádá ohledně čistoty naší mysli – ta nám má připomínat pravdu o Bohu.
Moje srdce zpívá s myšlenkou, že v průběhu biblické historie, když Bůh chtěl udělat něco velkého, často hledal osobu, která byla nejméně schopná něco takové učinit. Když chtěl přivést národu proroka, hledal neplodnou ženu jménem Anna. Když chtěl vysvobodit svůj lid z rukou Midjánců, zjevil se Gedeónovi – nejmenšímu z domu jeho otce v kmeni Manases. Když chtěl dát neuvěřitelné zaslíbení muži jménem Abraham, řekl mu, že bude mít potomky tak četné, jako jsou hvězdy na obloze a celý svět bude požehnán skrze ně.