„A já vám odkazuji království, jako je můj Otec odkázal mně. V mém království budete jíst a pít u mého stolu; budete sedět na trůnech a soudit dvanáct pokolení Izraele“ (Lukáš 22,29-30).
Ježíšovi následovníci museli být nadšeni, když to zaslechli. Jejich budoucnost byla naprosto zajištěná. Pán sám řekl, že se mají zaměřit na to, že budou v nebi vládnout a panovat s ním ve věčnosti.
Pýcha je na vrcholu seznamu věcí, které Bůh nenávidí. „Neboť všechno, co je ve světě — žádost těla, žádost očí a pýcha života — není z Otce, ale ze světa.“ (1.Janova 2,16)
Většina křesťanů by připustila, že ještě nejsou u cíle, a v jejich životech jsou oblasti, které je třeba zlepšit, ale jen málo z nich by se považovalo za pyšné. Pýcha je nezávislost — pokora je závislost. Pýcha je neochota čekat, až Bůh bude jednat ve svém čase a svým způsobem. Pýcha se žene, aby vzala věci do svých rukou, když se zdá, že Bůh nepracuje dostatečně rychle.