Když mluvím o velkém probuzení, mám na mysli to, co Pavel popisuje jako zjevení a osvícení: „Aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal Ducha moudrosti a zjevení v pravém poznání jeho samého, abyste osvíceným vnitřním zrakem viděli, jaká je naděje v jeho povolání, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu a jak nesmírná je velikost jeho moci k nám, kteří věříme v souladu s působením jeho vlády a síly.“ (Efezským 1,17-19)
Pokud důvěřujeme Kristu, činíme také kroky víry. Bible ukazuje, že pokud nebude na první krok navazovat růst víry, číhá na nás velké nebezpečí.
„Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.“ (Jan 10,10)
V těžkých bojích na nás mohou „rychle a zběsile“ dolehnout okolnosti, a právě v takových chvílích si častokrát pomyslíme: „Nevím, jestli to zvládnu, Pane. Nechápu, jak to může někdo zvládat.“ Toho ale využívá nepřítel, přijde se svou temnotou a mocí a pokusí se ukrást a potopit naši víru.
Pokud jste opravdu milovali a následovali Ježíše, ale nyní jste chladní a lhostejní, Duch svatý vás zve, abyste se vrátili do milosrdné Kristovy náruče. Slyšte prosím, co říká Duch svatý: „Kdo má uši, slyš, co Duch praví“ (Zjevení 2,7).
Duchovní chlad vede k tvrdosti srdce. Právě to má Pavel na mysli, když mluví o Kristově návratu: „Než ten den přijde, musí nastat odvrácení od Boha.“ (2. Tesalonickým 2,3) Ti, kteří „nepřijali a nemilovali pravdu“ (2 Te 2,10), propadnou klamu; budou věřit spíše lži než pravdě.
Vždycky bývala neděle vyhrazena jako den Páně, den uctívání Boha a den odpočinku od všech činností. Dnes však neděle již není odděleným dnem. Je smutné, že mnoho křesťanů už nevidí neděli jako den pro křesťanské činnosti. A tak vidíme miliony věřících směřovat ke svým rodinným úkrytům — srub v horách, chalupa na venkově, chata u jezera. Neděle je pro ně důležitým dnem pro plavby na lodích, plavání, lyžování, vyjížďky nebo výlety.
„A Šáron bude pastvinou ovcí a údolí Akór místem odpočinku skotu. To pro můj lid, který mne vyhledává.“ (Izaiáš 65,10)
Bůh slibuje, že když jej budou jeho děti soustavně hledat celým svým srdcem, budou mít vždy dostatek duchovního jídla. Naproti tomu ti, kteří Boha nehledají, budou prázdní, vyhladovělí, vyprahlí - budou bloudit, hledat pastýře, budou hladoví a nikdy nebudou spokojení. Slovo říká: „Vy budete hladovět … žíznit … stydět se“ (Iz 65,13). Také ale říká: „Hle, moji služebníci budou jíst … pít … výskat s radostí v srdci“ (verše 13-14).
„Proto, svatí bratři, účastníci nebeského povolání, hleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše, který je věrný tomu, kdo ho ustanovil, jako i Mojžíš byl věrný v celém Božím domě“ (Židům 3,1-2).