Bible říká, že Ježíš se za nás přimlouvá: „Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně.“ (Židům 7,25) Co tím Písmo myslí?

Je to tak hluboké, majestátní a mimo lidské chápání, že mám bázeň se tímto tématem zabývat. Díky modlitbám a vedení Ducha svatého začínám něco málo chápat. Nedávno jsem se velmi jednoduše modlil: „Pane, jak tvoje přímluva v nebi ovlivňuje můj život? Tvé Slovo říká, že se přimlouváš před Otcem. Co to znamená pro mé každodenní chození s tebou?“

Když se ponoříme do čtení knihy proroka Ezechiele, najdeme zde zmínku o muži jménem Sádok, který sloužil Hospodinu jako kněz za dnů krále Davida (Ez 44,15-16). V hebrejštině znamená slovo Sádok „pravý“ nebo „spravedlivý“. Tento věrný muž nikdy nezakolísal v oddanosti vůči králi ani vůči Hospodinu. Ať se dělo cokoliv, vždy stál pevně při Davidovi a nechal se vést Božím slovem. A věrnost králi prokazoval mimo jiné i proto, že věděl, že David je pomazán Bohem.

Víra začíná naprostým odevzdání se do Boží péče, ale musí to být aktivní víra, ne pasivní. Musíme mít naprostou jistotu, že Bůh může a udělá nemožné. V Písmu čteme: Ježíš se na ně podíval a řekl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno.“ (Matouš 19,26) „U Boha přece není nic nemožné.“ (Lukáš 1,37)

Jednoduše, víra vždy říká: „Bůh na to stačí.“

V 31. žalmu nás David seznamuje s frází „tajemství tvé přítomnosti“. Píše: „Jak nesmírná je tvá dobrotivost, kterou chováš vůči těm, kdo se tě bojí, a prokazuješ těm, kteří se k tobě utíkají, před zraky všech lidí. Skrýváš je v úkrytu své přítomnosti před lidskými intrikami, schováváš je v stánku před svárlivými jazyky“ (Žalm 31,20-21).

V Izajášovi 38 čteme, jak Bůh řekl králi Chizkijášovi: „Dej své věci do pořádku, protože umřeš; neuzdravíš se.“ Chizkijáš začal truchlit a upadl do zoufalství. „Řekl jsem si: ‚Nikdy už nespatřím Hospodina v zemi živých, neuvidím se s žádným člověkem, s nikým, kdo žije na světě. Už je strženo mé obydlí, jako stan kočovníků stěhuje se pryč. … Do dnešního večera se mnou skoncuješ! O pomoc křičel jsem do rozednění!“ (Izajáš 38,11-13)

V 1. Samuelově 30 čteme o Davidovi, když byl v hluboké tísni, a jak se s ní vypořádal. Tento muž měl spoustu důvodů být nešťastný. Byl hluboce zarmoucen, protože povolání pro jeho život, proroctví, které o něm Samuel pronesl, že se stane králem, vypadalo, že se neuskuteční. Nejspíš byl také zoufalý, protože jeho skvělý vztah s Jónatanem narušil čas a vzdálenost. Určitě byl sklíčený, protože král Saul ho hledal, říkal proti němu zlé věci a snažil se ho zabít.

Štěstí neznamená život bez bolestí nebo zranění. Štěstí je učit se žít věrně a v milosti, den po dni navzdory smutku či bolesti. Učit se radovat se v Kristu, nehledě na to, co se stalo v minulosti. Možná se cítíš odmítnut a opuštěn. Možná je tvá víra slabá, a myslíš si, že se už s tebou nepočítá. Je možné, že nářek, slzy, bolest a prázdnota tě někdy pohltí, ale Bůh je stále na trůnu. Stále je všemocný!

Připomeňme si, že Bůh přesně ví, kolik toho sneseme, a nedovolí, abychom se zlomili. Náš milující Otec řekl: „Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.“ (1. Korintským 10,13)

Nejhorší druh rouhání je myslet si, že za všemi bolestmi a zraněními je Bůh, že nebeský Otec, vás tvrdě trestá a že chce, aby se vaše srdce pořádně zlomilo, než budete připraveni přijmout jeho požehnání. Není to tak!

Je nemožné žít svatý život bez toho, abys trávil hodně času na kolenou hledáním Boha, který ti dá moc a sílu vést takový život. V Danielově životě vidíme tento životní styl i Boží odpověď pro hledajícího.

Když Daniel a jeho tři přátelé spolu s tisíci krajany padli do zajetí, museli být velmi ohromeni v okamžiku, kdy poprvé vstoupili do Babylonu. Město bylo plné zhýralosti, nemravnosti a modloslužby. Takové prostředí silně útočilo na duchovní život těchto čtyř mužů.