Nebe | World Challenge

Nebe

David WilkersonApril 30, 2007

Neslyšíme v těchto dnech mnoho kázání o nebi. Může se to zdát divné, protože každému křesťanovi dělá radost, když přemítá o životě s Pánem po celou věčnost. Zaslíbení nebe je skutečným jádrem evangelia, které kážeme.

Ale má to důvod, proč o tomto radostném tématu moc neslyšíme. Skutečnost je taková, že Bible o tom, jak vypadá nebe, moc neříká. Ježíš se nikdy s učedníky neposadil a nevysvětloval jim slávu a velkolepost nebe. Řekl zloději na kříži: „Dnes budeš se mnou v ráji,“ ale neřekl, jak bude vypadat.

Apoštol Pavel se zmiňuje o nebi, když mluví o tom, že byl vytržen do ráje. Říká, že tam viděl a slyšel věci, které byly pro jeho mysl tak ohromující a překvapivé, že nemá slov, aby je popsal. Z Pavlova popisu můžete nabýt dojmu, že i kdyby dokázal jasně vyjádřit, co viděl, naše lidské mysli by to nedokázaly pochopit.

Pavel byl vděčný za svůj život, své povolání, svou službu. Věřím, že vášnivě miloval Boží lid. Ale po celou dobu své služby bylo Pavlovou neustálou touhou jít domů a být s Pánem. Jeho srdce bylo prostě nedočkavé, aby tam už byl.

Takže, kde je nebe? Nevíme. Víme, že nové nebe přichází, právě tak jako nová země. A tato nová planeta nebude jenom stará země očištěná ohněm, ale něco zcela nového. V jejím středu bude hlavní město, Nový Jeruzalém.

Víme také, že Boží trůn je v nebi. Rovněž Ježíš je tam, a také nespočetné množství Pánových andělů. Navíc Pavel říká, že až tam jednou budeme, uvidíme Ježíše „tváří v tvář“ (1. Korintským 13:12). Stručně řečeno, budeme mít bezprostřední osobní přístup k Pánu po celou věčnost. (Milovaní, kdyby tohle jediné bylo všechno, co je nebe, stačilo by mi to!)

Patrně se tam budeme učit věci, které lidské mysli zde na zemi nemohou obsáhnout. Budeme mít přístup k mysli samotného Krista, která je neomezená. A já věřím, že On nás bude o všech věcech na věky vyučovat.

Bible nám říká, že v nebi budeme vládnout spolu s Pánem: „A učinil jsi nás králi a kněžími našemu Bohu a budeme kralovat nad zemí“ (Zjevení 5:10). Budeme tam působit jako jeho služebníci a „budeme mu sloužit“ (22:3).

Tohle mi napovídá, že v tom novém nadcházejícím světě nám bude dáno vzrušující, požehnané pověření. Písmo stále znovu mluví o rolích, jaké mají andělé po celou historii, když slouží i Ježíši. Ať bude tím vzrušujícím pověřením cokoliv, víme, že bude trvat po celou věčnost, protože Boží světy jsou bez konce.

Přemýšlejme na chvíli o zdánlivé nekonečnosti, kterou vidíme ve vesmíru. O naší sluneční soustavě se říká, že má v průměru nejméně pět miliard mil, a přesto je to jen mrňous ve vesmíru. Vědecké objevy ukazují, že je tam soustava za soustavou, za soustavou, zjevně bez konce. Pro lidskou mysl je to ohromující, závratné.

Zrovna tak, jako běží vesmírem naše sluneční soustava, otáčejíc se kolem slunce, pohybuje se tam rovněž bezpočet jiných soustav, jedna nad druhou. A to všechno se odehrává podle Božího řádu. Z tohoto důvodu věřím, že přijmeme pověření, která jsou teď pro naše lidské mysli nepochopitelná.

Židovští učenci v Pavlových dnech vyučovali, že existují tři úrovně nebe: první, fyzická atmosféra, v níž žijeme; potom druhé nebe, kde jsou hvězdy; a konečně třetí nebe, kde je Bůh a ráj.

Všechno, co k tomuto mohu s jistotou říci, je to, že Ježíš vystoupil „vysoko nad všechna nebesa.“ A řekl nám, že tam teď připravuje místo pro svůj lid. Také řekl: „Zase přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já.“

Zkrátka, milovaní, nemohu říci, jak vypadá nebe. A nevím mnoho o tom, jaké to tam bude. Nemám žádné nové zjevení, které bych nabídl, žádnou vizi podobnou Pavlově. Ale mohu říci, jaké nebe není a co tam není, protože to nám Písmo předkládá. A až to uvidíte, budete mít důvod k radosti.

Jan nám říká, že následující věci v nebi nenajdeme:

1. Nebude tam už žádné moře. „Potom jsem uviděl nové nebe a novou zemi. Neboť první nebe a první země pominuly a moře již nebylo“ (Zjevení 21:1). Jan neříká, že tam nebude voda. Říká, že tam už nebudou žádné hrozby obrovských zemských vodních mas; už žádné hurikány, tajfuny nebo zabijácké tsunami.

Skutečně, jediná voda, o které se zmínil, pokud jde o tuto novou zemi, bude řeka radosti, která teče ulicemi Nového Jeruzaléma. Jan o tom říká: „Potom mi ukázal čistou řeku vody života, jasnou jako křišťál, vytékající z Božího a Beránkova trůnu“ (22:1).

2. V nebi už nebudou kapesníky. Nebudeme takové věci potřebovat, protože z Písma vyplývá, že nebudeme potřebovat ani slzné žlázy. „A Bůh setře každou slzu z jejich očí“ (21:4). Podle Jana nebudou prostě slzy v nebi existovat.

Podobně tam už nebudou žádné pohřební ústavy, rakve nebo hřbitovy. Proč? „A smrt už nebude, ani nářek ani křik“ (21:4). Přemýšlej o tom: už žádné stání před rakví, truchlení pro ztrátu milovaných lidí. Už žádný zármutek, pláč nebo smutnění, protože v nebi nikdy neumřeme. Až budeme vzkříšeni z pozemského hrobu Kristovou mocí vzkříšení, nikdy už nemůžeme znovu umřít.

3. Nebudou tam už žádné lékárny, nemocnice, doktoři, zdravotní sestry, ambulance, léky proti bolesti nebo lékařské recepty. Jan píše: „Ani bolest už nikdy nebude“ (21:4).

Vzpomínám si na jednu matku a její invalidní dceru, které navštěvují naši církev. Syn této ženy spáchal sebevraždu po sedmi letech, kdy trpěl nesnesitelnými bolestmi, které žádný doktor nedokázal diagnostikovat. Během této doby musel brát silná narkotika, jen aby každý den vydržel. Na důvod jeho bolesti se nikdy nepřišlo.

Teď se u dcery objevují stejné symptomy. Je talentovanou tanečnicí a vynikající studentkou, získala vyznamenání a bylo jí nabídnuto stipendium. Ale její stav se tak zhoršil, že má neustále kruté nesnesitelné bolesti.

Podobně jako její bratr žije tato mladá žena s tak vysokou mírou bolesti, že doktoři říkají, že ji odhadují na stupeň „čtrnáct v desítkové stupnici.“ Řekli jí, že narkotika, které by musela brát proti bolesti, by musela být tak silná, že by ji to zabilo během pár měsíců.

Těším se, že přichází nádherný den, kdy tato mladá žena už nikdy bolest nepozná.

Bolest mojí vnučky, způsobená nádorem na mozku, bývala tak prudká a krutá, že se její končetiny mocně třásly. Měla strašné záchvaty a musel jsem během tohoto strašného času jejímu otci pomáhat přidržovat její ruce a nohy dole. Té bolesti na ni bylo prostě ažaž, a pravda je, že jí bylo příliš i na její prarodiče. Nakonec Tiffany řekla své mamince a tatínkovi, že Pán Ježíš promluvil k jejímu srdci a řekl jí: „Chci, abys přišla domů. Se mnou tam nebude už žádná bolest.“

Janův verš má pro mě mimořádný význam: „Ani bolest už nikdy nebude“ (Zjevení 21:4). Jako dědeček Tiffany odpočívám v poznání, že to je tam, kde je teď moje vnučka: s Ježíšem, kde už není žádná bolest.

4. Nebude tam už žádný strach, už žádná nevíra, už žádné hanebné věci, vraždy, lži nebo čarodějnictví. Bible nám říká, že všichni, kdo praktikují tyto věci, budou uvrženi do ohnivého jezera: „Ale bázliví, nevěrní, ohavní, vrazi, smilníci, čarodějové, modláři i všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou“ (21:8).

Noviny přednedávnem přinesly zprávu, že jedni starší manželé byli nalezeni mrtví ve svém domě. Tito manželé se tak báli, že budou vykradeni nebo napadeni, že pravidelně zamykali dveře svého domu a utěsňovali všechna okna. Byli tak plní strachu, že to dělali i během letních žhavých veder a udusili se.

V nebi už žádný takový strach nebude. Ani tam už nebude žádné násilí nebo vražda. Zrovna nedávno se jeden pedofil přiznal k obtěžování více než dvou set dětí. Díky Bohu, v nebi už žádné takové ohavnosti nebudou.

5. V nebi nebude důvod ke stěhování. Moje žena a já jsme se v dospělosti vícekrát stěhovali z jednoho domu do jiného. Jsem vděčný, že až se dostaneme do nebe, nikdy se nebudeme muset znovu stěhovat. Jak tohle vím? Ježíš nám říká: „Ať se vaše srdce nermoutí. Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby to tak nebylo, pověděl bych vám. Jdu, abych vám připravil místo“ (Jan 14:1–3).

Nedávno jsem četl o jedné křesťance, která se ptala: „Jestliže bude v nebi velké množství lidí, které nelze spočíst, jak může Bůh vytvořit bydlení pro každého? Jak by tam mohlo být dost místností pro tolik bydlících?“

Tato slova by pro nás měla něco znamenat. Někteří bibličtí učenci interpretují význam Ježíšových slov zde jako „mnoho příbytků.“ To může nebo nemusí být přesné. Vše, co vím, je toto: Jestliže to staví Kristus, můžeme si být jisti, že je to něco nádherného.

Když každý přemýšlíme o místě, které pro nás staví náš Pán, neměli bychom si představovat zděnou budovu nebo něco tomu podobného. Přesněji řečeno, Jeho obydlí jsou z úplně jiné oblasti. Jako lidské bytosti si nedovedeme představit oblast, v níž tělo prochází bez překážek všemi materiály. (Ježíš to udělal po svém vzkříšení, a říká, že v nebi budou naše oslavená těla vypadat jako jeho.) Tohle je oblast, kterou žádný vědec nevyzkoumal, oblast nesmírně odlišná od všeho, co bychom dokázali pochopit.

Důležitá věc, kterou Ježíš o nebi říká, je: „Je to domov. Budete žít na věky tam, kde žiji já.“ „Jdu, abych vám připravil místo. A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já“ (Jan 14:3). Jednoduše řečeno, existuje domov ve věčnosti pro každého z nás. Ježíš v podstatě říká: „Až ten den přijde – až tu budete se mnou – osobně vám ukážu, co jsem pro vás postavil.“

6. V nebi nejsou žádné zmrzačené končetiny, žádná slepota ani hluchota, žádná chátrající těla. Bible říká, že v nebi budeme mít nová těla. Samozřejmě, tohle je známé učení křesťanů, a Pavel měl hodně co k tomu říci. Píše: „Někdo ale řekne: Jak budou mrtví vzkříšeni? A v jakém přijdou těle?“ (1. Korintským 15:35). Jinými slovy, lidé jsou možná zvědaví: „Jaké tělo vstane z mrtvých?“

„A co rozsíváš? Ne to tělo, které povstane, ale holé zrno ... Bůh mu však dává tělo, jak sám chtěl, totiž každému z těch semen jeho vlastní tělo“ (15:37–38). Jinými slovy: „Těla, v nichž budeme přebývat v nebi, budou jemu podobná. Budou nebeská a ne pozemská.“

Podle Pavla se naše fyzická těla „rozsívají porušitelná,“ ale „vstanou neporušitelná.“ Jednoduše řečeno, když se naše tělo „rozsívá“ – nebo pohřbívá – je to přirozené, pozemské tělo. Ale až budeme vzkříšeni, bude to dokonalé, nebeské tělo. Tělo, které budeme mít, bude pak „oslaveno“ Kristovou mocí vzkříšení.

Písmo vůbec neříká, že Bůh bude pátrat po každé ztracené končetině, každém ztraceném zubu, každém zrníčku prachu z našich přirozených těl, a nějak je dá zpátky dohromady. Naopak, Pavel vyučoval: „Tělo a krev nemohou být dědici Božího království.“ Potom dodává: „Naráz, v okamžiku, za zvuku poslední polnice. Neboť zatroubí a mrtví budou vzkříšeni jako nesmrtelní a my budeme proměněni“ (15:52).

V tom významném dni se otevřou hroby. A Pán, ve své strašlivé moci, dá vzniknout novým, věčným tělům. Tato těla budou mít podobu svatosti a spravedlnosti, nikdy se neporuší, nepominou. A až se to stane, budeme mluvit jedním jazykem, novým jazykem, kterému budeme všichni rozumět. Opravdu, všechny věci budou nové.

Co je pro mě nejvíc vzrušující, je to, co se stane, pokud jde o miliony mrtvých nebo umírajících dětí všech věků. V okamžiku budou tyto vzácné děti vzkříšené a budou mít nová těla. Myslím na nedospělé děti, jejichž těla šla do hrobu zničená nemocemi, jejichž tělo bylo ubito v genocidách, jejichž těla byla roztrhána bombami.

A také myslím na muže a ženy, jejichž těla usychala a chřadla nemocemi, těla, která musela být pohřbena v uzavřených rakvích. Myslím na mučedníky z celé historie, kteří zemřeli umučením, jejichž těla zohavili, rozřezali vedví, zkrátili o hlavu, upálili v ohni. Ti všichni vyjdou z hrobu s novým tělem, už nikdy neuvidí porušení nebo bolest.

Moje mysl může stěží vyjádřit moje úvahy o tom – a přesto se z toho moje srdce raduje!

7. V nebi nebudou už žádné hodiny, protože už nebude více času.

Jan píše, že se před ním objevil anděl a stál jak na moři, tak na zemi. Anděl potom pozvedl ruku k nebi a, podle Jana „přísahal při Živém na věky věků, který stvořil nebe i to, co je v něm, zemi i to, co je na ní, a moře i to, co je v něm, že už nebude více času“ (Zjevení 10:6).

Přijde chvíle, kdy sám čas bude odvržen. Představte si to, už žádné roky, žádné měsíce nebo týdny, už žádné dny, hodiny, minuty nebo dokonce vteřiny. Nebude tam nic k označení času, ani nočního nebo denního času, neboť Kristus bude světlem v ráji.

Jeden puritánský pastor se pokusil popsat svému sboru neomezenost věčnosti. Řekl jim, aby se nesnažili pochopit, že věčnost vždy byla a vždy bude, bez nějakého začátku nebo konce. Dal jim tuto ilustraci: „Představte si zemi jako kouli z písku, 25 000 mil po obvodu. Jednou za každých tisíc let přiletí pták a odebere jedno zrnko písku. Až ten tvor odebere úplně poslední zrnko, tehdy právě začala věčnost.“

Jinými slovy: ve velkém plánu věčnosti má „čas“ právě teď jen krátké trvání. Přichází den, kdy čas úplně doslouží svému účelu a bude odstraněn. Je pro mě tak ohromující o tom uvažovat.

Pavel nadšeně jásá: „Díky Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!“ (1. Korintským 15:57). Mnoho křesťanů cituje tento verš denně, používá ho ve svých zkouškách a trápeních. Ale Pavel to říká v kontextu, který naznačuje hlubší význam. Jen o dva verše dřív Pavel uvádí: „Smrt byla pohlcena ve vítězství. Kde je, ó smrti, tvůj osten? Kde je, ó peklo, tvé vítězství?“ (15:54–55).

Pavel výmluvně hovoří o své touze po nebi. Napsal: „Víme přece, že kdyby byl náš pozemský dům tohoto přebývání zbořen, máme od Boha věčné stavení v nebesích, dům neudělaný rukama. Vždyť také v tomto vzdycháme, neboť toužíme být oblečeni svým příbytkem z nebe“ (2. Korintským 5:1–2).

Apoštol potom dodává: „Máme tedy smělou důvěru a líbí se nám raději být vzdálenými od tohoto těla a být doma u Pána“ (5:8).

Podle Pavla je nebe – přebývání v přítomnosti Pána po celou věčnost – něco, co si máme přát celým svým srdcem.

Nejprve si představuji Ježíšem popisované obrovské shromáždění, kdy andělé „shromáždí jeho vyvolené od čtyř větrů, od jednoho konce nebe až po druhý“ (Matouš 24:31).

Když jsou všechny ty ohromné zástupy shromážděné, představuji si, jak se v nebi koná vítězný pochod. Téměř každý zná píseň: „Když svatí pochodují.“ Pokuste si představit, jak se ta píseň doslova odehrává v nebi, s miliony oslavených dětí, které zpívají hosana Pánu, jak byly zvyklé dělat kdysi v chrámu. Jaký to bude zvuk vítězství a chvály: zástupy sirotků volajících: „Otče!“ Mohu zrovna zahlédnout paprsek radosti ve tváři Ježíše. On řekl: „Takovým patří Boží království.“

Potom přicházejí všichni mučedníci. Ti, kteří kdysi volali po spravedlnosti na zemi, teď volají: „Svatý, svatý, svatý!“ Představuji si ty, kteří byli zkráceni o hlavu, jak se dotýkají svých hlav a říkají: „Jsem opět celý.“ Ti, kteří byli rozřezáni vedví, hledají známky utrpení na svých tělech, ale nemohou žádné najít. Ti, kteří byli upáleni na hranici, teď mají celá těla bez jakýchkoliv stop zápachu nebo kouře. Všichni budou tancovat s radostí a volat: „Vítězství, vítězství v Ježíši!“

Pak přijde mocné burácení, zvuk, jaký předtím nebylo nikdy slyšet. To je církev Ježíše Krista s velkým množstvím lidí ze všech národů a kmenů. V této skupině budou ti, kdo byli kdysi narkomani nebo alkoholici … kdo byli kdysi slepí nebo nemocní … kdo byli chudí, ovdovělí nebo nuceni žebrat. Představuji si mezi nimi chudou vdovu, která věrně vhodila malý peníz do sbírky, i když nic víc neměla.

Když byl věrný apoštol uchvácen do nebe, „uslyšel nepopsatelná slova, která člověku nepřísluší mluvit“ (2. Korintským 12:4). Pavel řekl, že byl překvapen tím, co tam slyšel. Věřím, že tohle byly ty samé zvuky, které slyšel. Dostalo se mu ukázky zpěvu a chvály Bohu od těch, kteří se budou radovat v Jeho přítomnosti, jejich těla budou neporušená, jejich duše budou naplněné radostí a pokojem. Byl to zvuk tak nádherný, že ho Pavel mohl slyšet, ale nemohl ho opakovat.

Drazí svatí, učiňte nebe svou opravdovou touhou. Ježíš přijde pro ty, kdo touží být s ním právě tam!

Download PDF