Terčem Satanovy závisti | World Challenge

Terčem Satanovy závisti

David WilkersonMarch 19, 2007

Jestliže jsi křesťan, který hledá Boha celým svým srdcem, jsi terčem.

Toto poselství je pro věřící, kteří zažívají období krutého zkoušení. Mluvím k těm, kdo trpělivě snášejí hluboká utrpení a jsou zmožení duševně, fyzicky a duchovně. Žijeme v čase velikého stresu, kdy na nás zčistajasna mohou přijít zkoušky a trápení a zanechat nás zdrcené, vyčerpané a zmatené.

Děkuji Bohu za každého křesťana, který se právě teď raduje z období dobrých časů. Tvůj život není pod velikým tlakem a nemusíš čelit vyčerpávajícím zkouškám a hluboké bolesti. Jsem vděčný Pánu, že v životě svých dětí taková období poskytuje.

Ale víme z Písma, že bouřky a veliká trápení přicházejí na všechny, kdo dali opravdově všechno Kristu: „Mnohé úzkosti jsou spravedlivého“ (Žalm 34:19). Navíc, jestliže hladovíš po Bohu – jestliže ses rozhodl, že Ho budeš hledat celým srdcem, ve své duši a mysli ses upnul k poslouchání jeho Slova – budeš neustále terčem Satanovy závisti.

Po staletí se velicí křesťané snažili zjistit příčiny a důvody, proč zbožní lidé trpí. Moje osobní knihovna je plná takových knih. Ale zdá se, že odpovědi jsou vyhýbavé, nespolehlivé. Kdykoliv jsem uprostřed hluboké zkoušky, zjišťuji, že je velice těžké uplatnit pro vlastní ztrápené srdce nějaké pravdy, které jsem se naučil. Místo toho zjistím, že se modlím: „Pane, musím dostat tvé Slovo pro svou současnou potřebu.“

Mnozí, kdo snášejí dlouhá trápení, jsou uvnitř plní pochybností: „Pane, zarmoutil jsem Tě nějak? Je v mém životě něco, co ti brání, abys mě slyšel? Byl jsem věrný tvému Slovu. Tak proč tato stále nekončící zkouška? Bible říká, že nedovolíš, abych byl trápen víc, než kolik snesu. Proč jsem v tomto kritickém stavu?“

Jsem přesvědčen, že nejúmornější ze všech duchovních bojů probíhají v mysli věřícího. Mnozí křesťané trpí děsivými, mučivými úzkostmi v duši, potýkají se s myšlenkami, které jsou tak tíživé a skličující, Kristu nepodobné, ustrašené. Nedokážou setřást depresivní vzpomínky na svá selhání v minulosti. A nakonec se dostaví pocit, že nejsou hodni společenství nebo Božích požehnání.

Nemám odpovědi na všechny příčiny, proč věřící tolik trpí, ale vím, že jedna věc je jistá.

V životě každého věřícího přichází čas, kdy stojí před volbou: může zůstat ve své víře vlažný, nebo může překročit mez a následovat Ježíše celým svým srdcem. Vždycky, když se rozhodneme, že se chopíme naplno Krista, rozvíříme útroby pekla. A Satan posílá své démonické hordy, aby v našich životech rozpoutaly pekelný hněv.

Průzkum společnosti Barna Group odhalil, že 70% lidí, kteří prohlašují, že jsou znovuzrození, nepovažují své chození s Bohem za tu nejdůležitější věc ve svém životě. To je naprostá tragédie. Nicméně nám to říká, proč je Satan tak zneklidněný tou malou menšinou lidí, kteří se oddělili, aby sloužili Ježíši.

Satan v každém oddaném křesťanovi něco rozpoznává – něco, co je pro jeho království naprosto zničující. Dochází k tomu ve chvíli, kdy se Boží dítě rozhodne přese všechno důvěřovat Bohu, a navzdory vší bolesti a těžkostem se k Němu stále víc přibližuje. Satan si uvědomuje, že takový křesťan vyhraje další lidi pro Ježíše, jak modlitbou, tak tím, že s nedotčenou vírou snášejí veliké zkouška a trápení.

Když Satan vidí tento druh víry, ví, že se otřásají samotné základy jeho pekla. Tak přikazuje svým knížectvím, aby opustila své obvyklé pozice v blízkosti chladných, lhostejných, požitky milujících věřících. A přesměrovává je, aby vyhledali každého křesťana se zapáleným srdcem, jehož jednání nasvědčuje tomu, že přichází do plnosti Krista.

Podívejme se na apoštola Pavla. Když tento horlivý pronásledovatel církve přijal zjevení Krista, hned přiložil své srdce k půstu a modlitbám – a okamžitě se stal nejlepším terčem pro Satanův hněv. Ďábel se nebál jen toho, co bude Pavlovo obrácení znamenat pro jeho dílo na zemi. Zuřivě žárlil na Pavlovo zjevení ráje.

Víte, Písmo nám říká, že Lucifer byl svržen s nebe, pryč ze slávy Boží přítomnosti. A od té doby nesnese pomyšlení, že by někdo „menší“ než on mohl okusit něco z ráje. Nepřejícně závidí každému, kdo je požehnaný tím, že uzří to, co on navěky ztratil.

Pavel píše: „A abych se nesmírností těch zjevení nadmíru nepovyšoval, byl mi jako trn do těla dán Satanův anděl, aby mě bil, abych se nepovyšoval nadmíru“ (2. Korintským 12:7). Nuže, Bůh nikdy nerozpoutá démonickou moc kolem žádného svého služebníka. Ačkoliv byl Job bičován Satanem, Hospodin určil hranice, kam až ho mohla moc nepřítele trápit. Satan nás může trápit a sužovat, ale nemůže zničit jediný život.

Podle Pavla Bůh tohoto pekelného pronásledovatele v jeho životě dovolil, aby ochránil Pavlovo srdce před pýchou. Ďábel Pavlovi přiřadil tohoto anděla, aby trápil jeho tělo a působil mu fyzickou a duševní bolest. A Satan démonovi ještě přikázal, aby ve svém útoku neochaboval: „Bičuj Pavla znovu a znovu. Trefuj se do něj den co den, nikdy nepřestávej.“ Ale v případě Pavla zaslepil Satanovy oči hněv. To, co ďábel používal, aby Pavla zničil – příval fyzických a duševních útoků – Bůh obrátil k Pavlovu dobru.

Na cestě do Damašku Saula nepochybně doprovázely mocnosti tmy. Konec konců, vždyť to byl Satanův výtečný služebník: horlivý, „bohabojný“ náboženský vedoucí, který doslova dělal ďáblovu práci. Saul byl na cestě, aby provedl zátah na křesťany a přivedl je do Jeruzaléma, kde budou uvězněni a mučeni.

Ale když byl Saul sražen s koně a přijal vizi Krista, okamžitě padl na tvář a volal: „Pane Ježíši, ukaž mi, co mám dělat.“ Tři dny odmítal jíst a spát, celou svou bytostí se soustředil na Pána.

Co myslíte, že se v tu chvíli stalo v pekle? Celé ďáblovo království explodovalo. Představuji si Satana, jak svolává mimořádnou schůzi, kde určuje speciálního posla, který bude mít celoživotní pověření: namířit všechny zbraně z pekla proti Saulovi. Satan tomuto poslovi nařídil: „Pronásleduj tohoto muže se vší svoji silou. Máš k dispozici celý arzenál pekla. Tvým jediným posláním bude zničit Saulovu víru.“

Dovedu si představit muka a trápení, které tento démon Pavlovi způsobil: bombardování spoustou lží, připomínání každého křesťana, kterého mučil, vzpomínky na každou věc, kterou v minulosti činil proti jménu Ježíš. Stejnou věc dělá Satan také každému zapálenému věřícímu dnes. Posílá zlá knížectví, aby se vznášela nad našimi životy a šeptala nám lži s jediným cílem: zničit naši víru.

Tohle je jeden důvod, proč se ďábel neustále snaží porazit Boží svaté. Chce jim ukrást jejich pokoj, jejich intimitu, jejich naději ráje s Pánem – stručně řečeno, všechny věci, které ztratil, když byl vyhnán z nebe.

Vzpomeň si na své chození s Bohem. Možná jsi byl v jednu chvíli vlažný a hladověl jsi po tom, abys měl víc Boha, toužil jsi, aby si tě použil. Tak ses rozhodl, že překročíš hranici naprostého sebevydání Ježíši. Rázem jsi byl veden do modlitby jako nikdy předtím, a Boží zájmy se staly tvými zájmy. Žádal jsi Ježíše, aby probudil a oživil tvoje srdce, vylil na tebe svého Ducha, učinil z tebe přímluvce a dal ti svoje břemena.

Říkám ti, že to byla ta chvíle, kdy ses stal terčem Satanova vzteku. Možná říkáš: „Ale tohle období netrvalo v mém životě dlouho. Nemám už takovou horlivost. Většinu dní žiji pod oblakem zoufalství.“ Na ničem z toho nezáleží. Teď tvoje víra možná kolísá, je blízko zhroucení. Ale Satan zná tuto pravdu: úplně vespod pod tvými problémy stále doutná jiskra. A pokud jsou tam žhavé uhlíky, mohou se kdykoliv rozhořet do vášní rozpálených plamenů.

A to je důvod, proč tě Satan nepřestane napadat. Proto jsi bičován. On se rozhodl nedat žádnou šanci Duchu svatému, aby v tobě znovu vznítil tenhle plamen. Z tohoto důvodu nás Pavel varuje, abychom nebyli neznalí ďáblových úskoků: „abychom nebyli oklamáni Satanem. Jeho úmysly nám přece nejsou neznámé“ (2. Korintským 2:11).

Někteří křesťané věří, že bychom neměli ani zmiňovat Satanovo jméno, že bychom ho tím nějak oslavovali. Ale Bible vysvětluje, že když jsme vyučováni o plánech nepřítele, nemáme žádný důvod se ho bát. Opravdu, říká nám, že v těchto posledních dnech přišel Satan na zem s velikým hněvem, takže musíme lépe znát jeho strategii. Pavel píše: „... vždyť sám Satan se vydává za anděla světla. Proto není nic zvláštního, jestliže se také jeho služebníci vydávají za služebníky spravedlnosti“ (11:14–15).

Pavlovo varování je zde křišťálově jasné: Satan používá bezbožné lidi jako posly svého hněvu a závisti. A podle apoštola pronikli tito lidé do církve. Potkal jsi takové lidi? Byl jsi někdy terčem jejich hněvu, když mluvili slova, která tě bodala v duši, slova, o nichž jsi věděl, že vyšla přímo z ďáblových rtů?

Jsi terčem jejich výčitek. Protože tvoje víra a horlivost jsou výtkou pro jejich požitkářský životní styl. Stručně řečeno, jejich slova, to je Satanova závist, která na tebe zuří. Ale světlo evangelia odhaluje každý skutek tmy, objasňuje Božím lidem úskoky nepřítele.

„Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu, i hojné spasení tváři jeho … Dím k Bohu silnému, skále své: Pročež jsi zapomenul se nade mnou? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám choditi?“ (Žalm 42:5, 9).

Když psal David tento žalm, nebyl jeho duchovní stav studený nebo vlažný. Opravdu, říká, že dychtil a žíznil po Bohu (viz 42:1–2). Přesto právě v této době Satan poslal své posly, aby Davida popichovali a sužovali. A ti zbožnému muži metali do tváře toto bodavé a pronikavé obvinění: „Davide, kde je tvůj Bůh?“

Právě tohle Davidovi zlomilo srdce a bylo příčinou jeho pláče: „Slzy mé jsou mi místo chleba dnem i nocí, když mi říkají každého dne: Kde je Bůh tvůj?“ (42:3). Všimněte si, že Satanovou otázkou nebylo: „Kde je Bůh?“ ale: „Kde je tvůj Bůh, Davide?“ Jinými slovy: „Kde je důkaz, že se o tebe Bůh stará a že tě vysvobozuje?“

Když to David psal, utíkal před svým synem Absolonem. Uchýlil se do úkrytu v jeskyních, a snášel mučivou bolest na všech úrovních, duševní, fyzické a duchovní. Většina Izraele ho zavrhla, včetně některých z jeho nejbližších přátel. David mluvil o své hluboké bolesti, kterou pro to měl, když psal: „Každého dne mi říkají ...“ (Žalm 42:3). Ale kdo byli ti oni?

Někdy Satan najde lidi, aby nám nahlas říkali zraňující, zničující věci. Ale ve většině případů používá nepřítel své démonické mocnosti, posílá je, aby otřásl naší vírou. Ty nám pak šeptají jemné, ale zhoubné myšlenky, formulované tím zlým samotným. A proti takovým útokům nejsou imunní ani ti nejzbožnější věřící. Takový byl i případ Davida, který slyšel tato obvinění: „Nemáš žádný domov. I tvoje vlastní rodina tě odmítla. Máš problémy všeho druhu, Davide. Jak můžeš tvrdit, že jsi Boží pomazaný?“

Satanovi poslové dnes podobně vstřikují stejná obvinění do mysli nám, a my se pak ptáme: „Pane, kde jsi v této krizi? Proč čelím tomuto poháru bolesti, proč se toho proti mně tolik nakupilo? A proč neslyšíš moje modlitby? Volám k tobě dnem i nocí, ale nic neslyším. Moje slzy pro tebe nic neznamenají?“

Víme, že David chodil velice důvěrně s Bohem a věřil v jeho věrnost. Byl to muž modlitby, který volal k Hospodinu v každé životní situaci. A Bible říká, že Bůh byl s Davidem, kamkoliv šel, ve všem, co dělal. Satan musel žárlit na tohoto muže a na zjevení, která přijal z nebe a která se zrcadlí v Žalmech.

Není divu, že Satan poslal zlého ducha, aby posedl Saula, zkompromitovaného krále, který bude manifestovat zuřivost pekla proti Davidovi: „Protož Saul zlobivě hleděl na Davida od toho dne i vždycky“ (1. Samuel 18:9).

Nemylte se: Satan se nestaral o Davidovo válečné nadání nebo jeho umělecké schopnosti nebo jeho podmanivý charakter. Žádná z těchto věcí sama o sobě jeho království temnoty neohrožovala. Spíš to bylo něco kolem jeho víry, jeho společenství s Otcem, co způsobilo, že se peklo třáslo strachy. A tohle udělalo z Davida v Satanových očích „terč číslo jedna.“ Tento muž byl pronásledován, zesměšňován a přiváděn k trápení z jediného důvodu: chodil důvěrně s Bohem.

Stejná věc se děje dnes každému pravému hledači Boha. Satan vidí, že Bůh je s každým takovým věřícím, a že jeho samotného se Bůh zřekl – a to probouzí jeho závistivý vztek. Opravdu, Satanova závist k Davidovi byla zjevována skrze Saulovy výbuchy žárlivosti: „A vida Saul, nýbrž zkušené maje, že jest Hospodin s Davidem … Ještě tím více Saul obával se Davida. I byl Saul nepřítelem Davidovým po všecky dny … A Saul chtěl prohoditi Davida kopím [zabít ho]“ (18:28–29, 19:10).

Všimněte si, že ačkoliv Saul zuřil na Davida, také se ho bál: „A bál se Saul Davida, proto že Hospodin byl s ním“ (18:12). Tohle je jasný obrázek toho, že Satan se bojí každého spravedlivého, věrného Božího muže nebo ženy, kteří se modlí. Touto pravdou nás povzbuzuje Jakub, připomíná nám, že jsme dostali důležitou zbraň: „Poddejte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás“ (Jakub 4:7).

Satan se bojí i malé armády těch, kdo jsou postaveni ve víře k boji. Choulí se před těmi, kdo stojí na svých nohách a jsou připraveni klást odpor. A protože se tě bojí, je jeho plánem neutralizovat tvého bojovného ducha.

Ďábel to dělá tak, že se snaží zaplavit tvou mysl poraženeckými, rozptylujícími myšlenkami z pekla, které vypěstují nedůvěru a pochybnosti o Boží moci. Vříská do tvé duše a ducha: „Nemá smysl vůbec bojovat. Jsi příliš zeslablý ze svých osobních trápení. Takže můžeš i polevit, odpočívat. V každém případě nemusíš být v bitvě tak horlivý.“

Milovaní, to všechno je odvádění pozornosti, rozptylování! Veškerou Satanovou strategií je odvrátit tvé oči od vítězství Kříže. Chce, aby ses zaměřil na svou slabost, na své hříchy, na svou nedokonalost – a proto zvyšuje žár tvých současných problémů a trápení. Chce dosáhnout toho, abys uvěřil, že nejsi dost silný, abys pokračoval. Nejde však o tvou sílu, ale o sílu Ježíše.

Faktem je, že my všichni budeme v boji do té doby, dokud nezemřeme nebo se předtím nevrátí Ježíš. Možná nám budou poskytnuta období klidu, časy oddechu. Ale dokud jsme na této zemi, jsme v duchovní válce. A tyto boje prostě nemají konec. Proto Pavel říká, že nám dal Ježíš zbraně, které jsou mocné ke strhávání pevností. Jsme vybaveni zbraněmi, kterým Satan nemůže odolat: modlitba, půst a víra.

Někteří křesťané jsou tak zaměření na svou bolest nebo zkoušky, že se v tom zabydleli. Když takové věřící potkáte, jediná věc, o které mluví, je jejich boj. Nikdy neslyšíte ani zmínku o vítězství, které pro ně Kristus vybojoval.

Kéž to nikdy neplatí pro Boží lid. Nastal pro nás čas, abychom odtrhli svůj pohled od našich současných utrpení. Musíme odvrátit své oči od svých zkoušek a zafixovat je na velkého vojevůdce této války. Ježíš drží klíče ke každému vítězství a zaslíbil nám: „Vybavil jsem tě všemi zbraněmi potřebnými k boji. A jsem připraven a ochoten dát ti sílu v dobách slabosti.“

V Genesis 15 uzavřel Bůh nádhernou smlouvu s Abrahamem. Nařídil patriarchovi, aby vzal jalovici a kozu a rozsekl je na dva kusy. Potom měl Abraham vzít hrdličku a holubici a položit je na zem proti sobě. Abraham udělal, co mu bylo poručeno, a jak tam ta krvácející stvoření ležela, začali na mrtvá těla usedat supi. Náhle Abraham cítil, jak ho obklopila strašlivá tma. Co bylo tou temnotou?

Byl to Satan zachvácený panikou. Víš, Satan zaslechl, že Bůh uzavírá s Abrahamem smlouvu. Hospodin slíbil, že z Abrahama učiní mocný národ a navždy požehná jeho semeni. Navíc Bůh slíbil, že dá Abrahamovi Kanaánskou zemi. Byl to tento poslední slib, který vyvolal Satanovu závist. Kanaánská země byla ďáblovým teritoriem, zemí modlářství, jeho démonický opěrný bod na Zemi. A teď Bůh řekl, že přijde Abrahamovo símě a sebere mu ji.

Milovaní, když vstoupíte do smlouvy s Pánem, mluví k vám dobré věci. Slibuje: „Uchráním tě před pádem a představím tě bez poskvrny před Otcovým trůnem.“ „Jejichž prostřednictvím nám byla darována veliká a drahá zaslíbení, abyste se díky nim stali účastníky božské přirozenosti, když jste unikli zkáze, která ve světě panuje skrze žádosti“ (2. Petr 1:4).

Jak myslíte, že Satan reaguje, když vidí, že se tohle všechno děje ve tvém životě? Nejdřív vidí, že se nádherná novozákonní zaslíbení stávají tvými, když dáváš svůj život Ježíši. Tohle ďábla dostává do žárlivého vzteku. Potom vidí tvé pevné rozhodnutí jít celou cestou za Bohem. V tu chvíli pro něj existuje jediný způsob reakce: celé peklo zachvátí panika!

Satan poznává, že plně spoléháš na Ježíšovo „obětování krve,“ že jedná s tvými tělesnými žádostmi a umrtví je. A ví, co to znamená: jeho království temnoty je teď ohroženo. Tak posílá supy, aby se pokusili tvou oběť zničit. Co jsou ti supové? Jsou to myšlenky vzniklé v pekle, které přicházejí, aby tě sužovaly, pronásledovaly a způsobily, že budeš pochybovat o Kristově věrnosti k tobě.

Všechno to odstartuje jeden modlící se, důvěřující křesťan, který otřese samotnými základy pekla. A je-li to pravdou o tobě, můžeš cítit rány supů, seslaných Satanem, abys klopýtl a ochabnul.

Znám mnoho věrných věřících, kteří právě teď bojují s hlubokým pocitem nejistoty, nestálosti. Denně bojují s pocity nehodnosti, bezcennosti. Říkají si: „Kdybych byl opravdu věrný, neměl bych stále tolik problémů, nebyl bych tak neefektivní ve svém svědectví, tak finančně svázaný.“ Ne, to všechno je dílo supů z pekla, kteří přicházejí, aby ukradli oběť.

Co udělal Abraham, když přilétli supi? Písmo říká, že je odháněl. Podobně nám Pán ukazuje způsob, jak jednat s hrozivými supy. Nemáme se bát Satanových útoků, protože nám byly dány mocné zbraně k válčení.

Kdykoliv mi přijde na mysl nějaký hlas nejistoty nebo pochybností o Bohu, musím ho postavit proti tomu, co vím o svém milovaném Pánovi. Nemohu přijmout žádné myšlenky za pravdu, pokud jsou založené jednoduše na tom, co v tu chvíli cítím. Musí být posuzovány vůči Ježíšovým slibům, které mi dal o sobě samém a o vítězství, které pro mě vybojoval.

Jednoduše řečeno, jestliže jsou přicházející myšlenky obviňující – jestliže způsobují pochybnosti a strach, nebo jsou odsuzující, nebo přinášejí pocit odmítnutí – vím, že nejsou od Boha. Všichni musíme být připraveni na to, že tak strašné myšlenky přijdou. I Pán Ježíš byl vystaven tomuto druhu myšlenek od nepřítele během pokušení na poušti.

Mívám společenství s některými z nejsvětějších Božích služebníků na zemi. Mnozí z nich mi řekli, že po čase vyhrazeném k hledání Boha – mnohadenním půstu, kdy svou mysl i srdce zcela zaměřili na Boží zájmy – byli sužováni a trápeni strašnými pochybnostmi i o samotné existenci Boha.

Jeden zbožný prorok mi přiznal: „Nedávno jsem byl sužován odpornými myšlenkami. Je to poprvé v životě, kdy se mi to stalo.“ Ale Duch svatý ho ujistil: „Stůj tiše ve víře. Tohle nejsou tvoje myšlenky; jsou od Satana. Ďábel tě chce přesvědčit, že jsi stejně špatný, jako myšlenky, které posílá. Chce zviklat tvoji víru. Jen vytrvej a důvěřuj Pánu. Neklesneš, nepotopíš se. Jsi pod útokem, protože jsi otřásl základy pekla.“

Podobně jako Abraham, můj přítel ty supy odehnal, použil ve víře Boží slovo. Podobně se Ježíš vzepřel Satanově pokušení na poušti a ďábel ho na čas opustil. Můžeme vědět, že Bůh udělá totéž pro nás, jestliže budeme stát ve víře, důvěřovat jeho zaslíbení.

Takže, drahý svatý, ať k tobě přijdou supi a budou přinášet myšlenky o tvé nehodnosti, bezcennosti a nejistotě, odežeň je Božím slovem. Oběť, k níž tě Pán vedl, abys ji učinil, ho těší, a On ji poctí. Haleluja!

Download PDF