Cena chození celou cestou za Bohem | World Challenge

Cena chození celou cestou za Bohem

David WilkersonJune 11, 2006

Jednou z nejlepších cest, jak ztratit přátele a být odmítnutý, je jít celou cestou za Bohem. Brát vážně duchovní záležitosti, zavrhnout všechny své modly, obrátit se k Pánu celým svým srdcem a stát se posedlý po Ježíši, sundat své oči ze všech věcí tohoto světa – a náhle se staneš náboženským fanatikem! A jsi v nejhorším odmítnutí celého svého života.

Když budeš vlažný, budeš mít formu zbožnosti bez moci – když nebudeš ani příliš hříšný ani příliš svatý – nebudeš mít s nikým problémy, dokonce ani s ďáblem. Všechno půjde hladce, budeš akceptován. Budeš jen dalším z mnoha polovičatých věřících.

Ale ty ses změnil. Stal ses hladovým po Bohu. Byl jsi usvědčen ze svých hříchů a nemůžeš už dál hrát církevní hry. Činil jsi pokání a obrátil se k Pánu celým svým srdcem. Vzdal ses model. Začal jsi kopat v Božím slově. Přestal jsi prahnout po materiálních věcech a stal ses posedlým po Ježíši. Dostal ses do nové oblasti rozpoznání a začal sis uvědomovat, že tě teď věci v církvi již nebudou obtěžovat. Slyšíš teď z kazatelny věci, které lámou tvé srdce. Vidíš, že jiní křesťané dělají kompromisy, tak jako kdysi ty. To je to, co tě tak zraňuje. Probudil ses, obrátil ses, jsi zlomený a kající v duchu. A máš Bohem dané břemeno za církev.

Ale místo toho, aby se tvoji přátelé radovali a porozuměli, myslí si, že ses zbláznil. Jsi zesměšňován, vysmíván a nazván fanatikem.

Mojžíše se nádherně dotkla Boží ruka, uvědomil si otroctví Božího lidu: „Přišlo mu na srdce, aby navštívil své bratry…“ Mojžíš byl tak nadšený, tak vzrušený velkým zjevením osvobození, které dostal, že utíkal ven, aby se o tom sdílel se svými bratry. „Domníval se totiž, že jeho bratři porozumí, že jim Bůh skrze jeho ruku dává vysvobození, ale oni nerozuměli“ (Skutky 7:23,25). Mojžíš byl nejpokornější člověk na zemi, byl absolutně stráven Bohem. Nebyl svatější než ty, jednal v Bohu, prorocky. Chtěl, aby jeho bratři slyšeli a viděli, co Bůh zamýšlí. Místo toho ho odmítli. Řekli: „Kdo tě učinil soudcem a vládcem nad námi?“ „Kdo si myslíš, že jsi?“ Jednoho dne porozumí – ale teď ne.

Když mě Duch svatý před lety probudil, když jsem si začal uvědomovat Jeho volání po svatosti a začal brát vážně chození v pravdě a Slovo se stalo mým životem, a když jsem začal vidět věci, které jsem nikdy předtím neviděl – chtěl jsem se sdílet s každým. Telefonoval jsem kazatelům a sdílel se o tom, co Bůh říká. S mnoha, kteří přišli do mé kanceláře, jsem plakal a četl ve své Bibli a ukazoval na skvělé slavné pravdy plného odevzdání a čistoty srdce. Myslel jsem, že to také uvidí. Myslel jsem, že budou milovat Slovo a padnou se mnou na kolena, aby se modlili za nový dotek od Boha. Místo toho na mě jen mžourali. Říkali věci jako: „Jsi si jistý, že nejsi trochu mimo?“ nebo „To je na mě poněkud těžké.“ A čím více jsem hledal Boha, tím méně jsem je viděl. Bylo to, jako by mi do obličeje chrstli studenou vodu. Nechtěli slyšet.

Jestli se tohle děje tobě od té doby, co tě Bůh probudil, nejsi sám. Chci ti ukázat a varovat tě, co můžeš podle Božího Slova očekávat, jestliže ses rozhodl jít celou cestou za Bohem. Můžeš očekávat tři reakce: (1) Budeš odmítnutý. (2) Budeš vypovězený. (3) Budeš kamenován.

Ježíš varoval: „Kdybyste byli ze světa, svět by měl rád, co je jeho; že však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí“ (Jan 15:19). Ukaž mi věřícího, který se stal jak milovníkem, tak činitelem pravdy, a já ti ukáži toho, kdo je odmítnutý a pronásledovaný celou vlažnou církví. Vzdej se tohoto světa a oni se vzdají tebe. Ježíš měl mnoho následovníků, dokud se jim nezdálo Slovo, které kázal, příliš tvrdé – příliš přikazující. Zástup milovníků zázraků slyšel Jeho prohlášení a odmítl Ho se slovy: „Příliš tvrdé! Kdo to může přijmout?“ Ježíš se obrátil ke dvanácti a zeptal se jich: „Také odejdete?“ nebo „Je pro vás mé Slovo také příliš tvrdé?“ Petr odpověděl: „Kam bychom šli, slovo věčného života máš.“ Ne, Petr a všech dvanáct by neodešlo pro slovo, o kterém většina lidí řekla, že je příliš tvrdé, příliš přikazující, oni Ho milovali – protože produkovalo věčný život. Zůstali by s pravdou za jakoukoliv cenu.

Toto je problém, kterému musí čelit každý křesťan v těchto posledních dnech. Odvrátíš se od pravdy, která tě usvědčuje, od pravdy, která ukazuje na tvůj hřích, od pravdy, která odstraňuje, napravuje a proklíná tvé modly? Pravda, která tě volá, abys odvrátil své oči od věcí tohoto světa, od sebe a od materialismu? Anebo se obrátíš k ucho lechtajícím, jemným, potěšujícím, dobře znějícím kázáním? Budeš následovat Ducha svatého, který tě usvědčuje? Odhaluje?

Pravda skutečně osvobozuje. Osvobozuje od mrtvých kázání, osvobozuje od mrtvých pastorů, osvobozuje od mrtvých tradic, osvobozuje od démonických doktrín. Osvobozuje od přátelství, společenství, která se odvracejí od pravdy, protože je to tak „nemilující“, jak to nazývají. Milovníci a činitelé pravdy touží přijít ke světlu, aby byl každý skrytý skutek zjeven, odhalen. Ježíš řekl: „Každý, kdo koná zlo, totiž nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Ale kdo koná pravdu, přichází ke světlu, aby jeho skutky byly zjeveny, že jsou vykonány v Bohu“ (Jan 3:20,21). To je to nádherné, že pravda vždy zjeví každou skrytou věc. Když začal Ježíš osvětlovat všechny jejich tajné hříchy, přemýšleli náboženští Židé, jak by ho zabili. Ježíš řekl: „Vím, že jste Abrahamovo símě, ale chcete mě zabít, neboť mé slovo ve vás nemá místo“ (Jan 8:37). „Ale teď mě chcete zabít – člověka, který vám pověděl pravdu“ (verš 40). „Kdo je z Boha, slyší Boží slova. Vy neslyšíte proto, že nejste z Boha“ (Jan 8:47).

Boží slovo říká: „A tehdy se zjeví ten bezbožník, kterého Pán pohltí dechem svých úst a zničí jasem svého příchodu. Příchod toho bezbožníka odpovídá Satanovu působení s jeho veškerou mocí, znameními a lživými zázraky a s veškerým klamem nepravosti pro ty, kdo hynou, protože nepřijali lásku k pravdě, aby mohli být spaseni. A proto na ně Bůh pošle mocné působení bludu, aby uvěřili lži a aby všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale našli zálibu v nepravosti, byli odsouzeni“ (2. Tesalonickým 2:8–12).

Dnes existuje velké množství křesťanů, kteří nemilují pravdu. Bůh řekl, že to je způsobeno skrytým hříchem – „našli zálibu v nepravosti“. Tito milovníci potěšení, kteří dělají kompromisy, jsou v hrozném bludu. Stejně jako Židé za dnů Ježíše jsou přesvědčení, že vědí. Věří, že jsou Boží děti a sveřepě odmítají slovo, které odhaluje jejich hluboké vnitřní žádosti, chtíče. Je to něco jiného než pravda, co mají ve svém srdci. Neobsahují pravdu jako vzácnou perlu. Místo toho se mazlí se skrytým potěšením, nějakou modlou, nějakým oblíbeným hříchem.

Poznamenej si. Ti, kdo tě odmítají, kdo se tě zřekli kvůli pravdě, mají silný důvod. Vidí tě jako hrozbu něčeho, co je jim drahé. Tvůj oddělený život je výčitkou jejich kompromisům a vlažnosti.

Pavel napsal Timoteovi: „Víš o tom, že se ode mě odvrátili všichni, kdo jsou v Asii“ (2. Timoteovi 1:15). Pavel dal své všechno těm samým lidem, přednesl jim celý Boží záměr. Byl před nimi bezúhonný, nevinný, svatý, nebylo nic, za co by ho mohli pokárat. Byl odmítnut sbory v Asii a jeho vlastní duchovní děti se mu vyhýbaly. Proč?

Pavel byl teď ve vězení. Trpěl. Byl v hlubokém soužení, spoutaný řetězy, „vězeň Pána“. Nový učitel se stal populární – učitel, který přinášel uši lechtající poselství prosperity. „Kovář Alexandr mi učinil mnoho zlého – ať mu Pán odplatí podle jeho skutků“ (2. Timoteovi 4:14).

Jméno Alexandr znamená „potěšovač člověka“. Alexandr a Hymeneus učili falešné evangelium, které vyhovovalo tělu. Hymeneus byl pojmenován podle „boha svateb“. To představuje evangelium lásky, oslavování, potěšení člověka bez svatosti. Pavel je oba vydal Satanovi ke zničení těla, aby se odnaučili rouhat (1. Timoteovi 1:20). Vydání Satanovi nebylo kvůli zničení jejich těl, ale tělesné doktríny. Bylo to k získání zkušenosti „aby se odnaučili rouhat“. Jak by mohli učit, kdyby byli mrtví? Tyto doktríny popírají každé trápení – všechny těžkosti.

Pavel řekl, že zapříčinily ztroskotání pravé víry omlouváním hříchu, neměli čisté svědomí. Způsobili ztroskotání víry skrze vyučování, která potěšují člověka. Odmítli Pavla pro to, co chápali jako jeho ztrátu svobody. Viděli to jako nedostatek víry. Podle nich to byl ďábel, kdo učinil z Pavla vězně. Jestliže je Pavel tak svatý – jestliže káže, že Bůh je všemocný – proč trpí? Byli „zahanbeni jeho pouty“. A dnes existují křesťané, kteří tě odmítnou, kteří tebou budou zahanbeni – protože jsi ve stejném druhu zkoušky nebo soužení nebo nemoci.

Ježíš varoval: „Vyobcují vás ze shromáždění, ano, přichází hodina, kdy každý, kdo vás bude zabíjet, se bude domnívat, že tím koná službu Bohu“ (Jan 16:2). Ježíš řekl: „Tyto věci vám říkám, abyste se neurazili… Nebuďte překvapeni, když vás vlažná církev zavrhne – protože oni neznají Mě ani Otce…“

Ježíš uzdravil mladého muže, který se narodil slepý. Byl přiveden do církve, aby byl vyslýchán náboženskými farizeji. Jeho oči byly otevřené – viděl! Řekl: „Vím jedno – že jsem byl slepý a teď vidím!“ (Jan 9:25). Radovali se z toho, že tento muž získal zrak? Ne! „Odpověděli mu: ‚Ty ses narodil celý v hříších a chceš nás poučovat?‘ A vyhnali ho ven“ (Jan 9:34).

Uzdravený slepý muž představuje svatý zbytek – ty, jejichž oči jsou otevírány k Boží svatosti. Jdi dál, dosvědčuj jako on: „Vím jedno - že jsem byl slepý a teď vidím!“ Vyženou tě se slovy: „Kdo tě učinil naším učitelem?“

Jestliže máš v úmyslu jít celou cestou za Bohem, musíš být připraven nést Jeho hanbu! „Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou. Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své, proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla“ (Žalm 69:7–9). Tohle hovoří přímo o Ježíšových utrpeních – ale jaký byl On na tomto světě, takoví jsme my! Jestliže Jeho pronásledovali a haněli, učiní totéž všem, kteří zemřeli sami sobě. Kdo potupoval Krista? Kdo na Něho nakydal hnůj a zavrhnul Jeho jméno jako odpornou špínu? Muž uprostřed církevního davu!

Zavrhnout zbožné věřící je největší výhodou, kterou jim může člověkostředná církev dát! Slyším křesťany říkat: „Moje církev je mrtvá – nelíbí se mi, co se děje, ale Bůh mě sem dal! Zůstanu a pokusím se to tu změnit.“ To může být nebezpečné a neduchovní. Máme opustit všechno, co je z Babylona! Také to může být tradice, která tě drží. Možná nejsi tak připraven jít celou cestou za Bohem, jak si myslíš. Drží tě tví staří přátelé.

Kdekoliv Pavel byl, chodil do synagogy „podle svého zvyku“ (Skutky 17:2). Kázal těm slepým chodičům do církve z Izaiáše: „…neboť já dělám za vašich dnů dílo, dílo, jemuž neuvěříte, ani kdyby vám o něm někdo vypravoval“ (Skutky 13:41). Pavel se je tak tvrdě snažil přesvědčit, doufal, že uslyší. Ale nakonec uslyšel, jak v jeho duši hřímá Izaiášovo proroctví: „Žádným způsobem neuvěří, ačkoliv s nimi zůstáváš a prohlašuješ to!“ Dbej na toto varování: Udělej to, co udělal Pavel a odejdi! Pavel „na ně vyklepal prach ze svých nohou“ (Skutky 13:51). Pavel těmto náboženským Židům řekl: „Vám mělo být Boží slovo mluveno nejdříve, ale poněvadž ho odmítáte a soudíte sami sebe za nehodné věčného života, hle, obracíme se k pohanům!“ (Skutky 13:46).

Jsi-li ve společenství nebo v církvi, která slyšela pravdu a odvrátila se od ní: „Hle, opusť ji!“ Odejdi – nebo tvé děti možná odpadnou! Zapomeň na řeči: „Moje děti tam mají přátele.“ Ano a mohou vyrůst bez usvědčení z hříchu pro nedostatek moci nebo přítomnosti Boží. Ty nezměníš nic – žádným způsobem! Ale oni mohou změnit tebe. Jaké je přátelství světla s temnotou? „Proto: ‚Vyjděte z jejich středu a oddělte se, praví Pán, nedotýkejte se nečistého; a já vás přijmu.‘“ (2. Korintským 6:17).

Budeš kamenován většinou! „A kamenovali Štěpána, který vzýval Boha a říkal: ‚Pane Ježíši, přijmi mého ducha‘“ (Skutky 7:59). Kdo kamenoval Štěpána? Nejprestižnější židovská náboženská velerada těch dnů! „…odvedli ho do velerady“ (Skutky 6:12). Byl to jeden muž proti davu.

Zde je člověk „s očima fixovanýma na Ježíše!“ Přesto byl nenáviděný. Poslechni si zášť, nenávist těchto strojených mužů, těchto náboženských fanatiků: „Zuřili ve svých srdcích a skřípali na něj zuby“ (Skutky 7:54). „Tehdy hlasitě vykřikli, zacpali si uši a jednomyslně se na něj vrhli“ (verš 57). Co bylo u tohoto spravedlivého muže, že to rozzuřilo náboženské davy? Kázal pravdu, která pronikala do jejich srdcí. „Tvrdošíjní a neobřezaného srdce i uší, vy stále jen vzdorujete Duchu Svatému – jak vaši otcové, tak i vy!“ (verš 51). „Vy jste přijali Zákon… a nezachovali jste ho!“ (verš 53). Musel kázat pravdu! Měli srdce, která dosud lpěla na světě – byli spoutaní chtíčem. Oni věděli, o čem mluví Boží zákon, ale odmítli se mu podrobit. Ukřižovali Ježíše.

Dvousečný meč pravdy pronikl do největší hloubky jejich srdcí. Ale bylo to jeho svědectví o otevřeném nebi, které způsobilo, že se na něj snesl jejich hněv. „On však, plný Ducha Svatého, upřel zrak do nebe, spatřil Boží slávu a Ježíše, stojícího po Boží pravici, a řekl: ‚Hle, vidím otevřená nebesa a Syna člověka stojícího po Boží pravici!‘ Tehdy hlasitě vykřikli, zacpali si uši a jednomyslně se na něj vrhli. Potom ho vyhnali ven z města a kamenovali ho. Svědkové tehdy odložili své pláště u nohou mladíka jménem Saul“ (Skutky 7:55–58).

Štěpán odhalil směšování, dvojí mysl! „V těch dnech pak udělali tele a přinesli té modle oběť a veselili se z díla svých rukou. Bůh se tedy odvrátil a vydal je, aby sloužili nebeskému zástupu, jak je napsáno v knize Proroků: ‚Obětovali jste snad mně své oběti a dary čtyřicet let na poušti, dome Izraelský? Vztyčili jste stánek Molocha a hvězdu svého boha Remfana, obrazy, které jste si udělali, abyste se jim klaněli! Proto vás přestěhuji za Babylón.‘“ (Skutky 7:41–43).

Jestliže se v tomto věku milosti podíváš na ženu se žádostí, spáchal jsi v Božích očích cizoložství. Jestliže nenávidíš, jsi vrah. A jestliže se na tebe valí zlá, nechvalná slova pro tvé chození celou cestou za Bohem, jsi kamenován! „Rtové blázna směřují k svadě, a ústa jeho bití se domluví… Slova utrhače jsou jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života“ (Přísloví 18:6,8). „Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou“ (Žalm 64:3).

Ježíš vyučoval podobenství o hospodáři, který vlastnil vinohrad a poslal pro ovoce v čase žně. Poslal své služebníky. „Vinaři však vzali jeho služebníky a jednoho zbili, jiného zabili a dalšího ukamenovali“ (Matouš 21:35). Tak je to dnes! Bůh poslal své svaté strážce, aby shromáždili ovoce z Jeho vinohradu. Ale místo toho je tu slovní výprask, zabíjení nenávistí, kamenování ostrými slovy.

Máme dnes „Štěpánovu společnost“, která může říci: „Vidím otevřená nebesa!“ Je to tak jasná vize Ježíše – tak pronikavé slovo pravdy – které vyvolává hněv v těchto neznabožských srdcích!

Izraelité se snažili kamenovat Jozue a Kálefa pro jejich volání, aby šli celou cestu. Vyzvědači odradili Boží lid slovy: „Nemůžeme jít celou cestu. Je tu příliš mnoho obrů! Příliš mnoho vysokých zdí!“ A Kálef řekl „Jděme předce, a opanujme zemi, nebo zmocníme se jí“ (Numeri 13:30). Ale oni řekli: „Ustanovme sobě vůdci, a navraťme se do Egypta“ (Numeri 14:4). „Jozue pak, syn Nun, a Kálef, syn Jefonův, z těch, kteříž byli shlédli zemi, roztrhli roucha svá, a mluvili ke všemu množství synů Izraelských, řkouce: Země, kterouž jsme prošli a vyšetřili, jest země velmi velice dobrá. Bude-li Hospodin laskav na nás, uvedeť nás do země té, a dá ji nám, a to zemi takovou, kteráž oplývá mlékem a strdí. Toliko nepozdvihujte se proti Hospodinu, ani se bojte lidu země té, nebo jako chléb náš jsou. Odešlatě od nich ochrana jejich, ale s námi jest Hospodin; nebojtež se jich. Tedy mluvilo všecko množství, aby je kamením uházeli, ale sláva Hospodinova ukázala se nad stánkem úmluvy všechněm synům Izraelským“ (Numeri 14:6–10).

Můj zájem v tomto příběhu není o Jozue nebo Kálefa, protože s nimi byl Bůh. Moje starost je o ty Boží lidi, kteří skřípali zubama a zvedali kameny! Proč by v nich mělo volání po poslušnosti vyvolat takovou reakci? Dívej se na to volání! Jsem přesvědčen, že když je jednou srdce uchvácené modlou nebo žádostí, chtíčem, drží si nevíru. Kompromisy a nevíra jdou ruku v ruce. Potom každé kázání proti kompromisu v nich skřípe a končí bojováním s Bohem, ačkoliv slepě vyznávají Jeho jméno.

Jak by měl spravedlivý reagovat, když je odmítnutý, vyvržený a kamenovaný? Ježíš reagoval jako beránek „a neotevřel svá ústa.“ Nevolej po ohni z nebe na ty, kdo na tebe hrnou nadávky. „Proč raději netrpíte škodu?“ (1. Korintským 6:7). „Když se nám spílá, žehnáme, když jsme pronásledováni, snášíme to“ (1. Korintským 4:12). „Modlete se za ty, kdo vám zle činí.“

Nemám čas na arogantní, samozvané proroky, kteří se brání nebo hrozí nebo proklínají. Když se Semei postavil na kopec a házel kameny na Davida, když ustupoval z Jeruzaléma a od Absolona, řekl kapitán jeho armády: „I proč zlořečí tento mrtvý pes pánu mému králi?“ David odpověděl: „Co vám do toho, synové Sarvie, že zlořečí? Poněvadž Hospodin jemu rozkázal: Zlořeč Davidovi, i kdož by směl říci: Proč tak činíš? … Snad popatří Hospodin na ssoužení mé, a odplatí mi Hospodin dobrým za zlořečenství jeho dnes“ (2. Samuel 16:6,9,10,12).

Mojžíš šel celou cestu – nahoru na horu – byl zavřený s Bohem, „A jeho tvář zářila.“ A ačkoliv to všichni ostatní mohli vidět, zářila tolik, že musel zastřít svoji tvář závojem, on sám „nevěděl, že by se stkvěla kůže tváři jeho“ (viz Exodus 34:29). Ani si nebyl vědom odrazu Boží svatosti na sobě. Stejně jako Štěpán, ani Mojžíš se nechlubil svým dotekem od Boha. Nebrali na sebe naduté chování proroka. Nevyhrožovali, nemluvili o tom, že mají „nová“ nebo „speciální“ zjevení. Nenasadili neproniknutelnou, nonšalantní tvář ani nedávali najevo falešnou zbožnost. Pokorná skromnost je známkou duše, která je úplně závislá na Ježíši. Neexistuje absolutně žádná duchovní pýcha, žádná výlučnost!

Jaká je odměna, odplata? Kristus stojící u tebe! Existuje mnoho dalších odměn za chození celou cestou za Bohem, ale já zmiňuji jen tuhle jedinou, protože to je všechno, co kdy budeme potřebovat. Pavel byl uvězněn v pevnosti v Jeruzalémě s celým náboženským systémem, který ho chtěl zabít. Církev byla ve zmatku. Byl obviněn ze „znesvěcení svatého místa, z kázání falešné doktríny.“ I vojáci „se obávali, aby Pavla neroztrhali na kousky“, tak ho mocí vytrhli z jejich středu a uvěznili v pevnosti. „A příští noc se k němu postavil Pán a řekl: ‚Buď statečný, Pavle; protože tak jako jsi o mně svědčil v Jeruzalémě, musíš svědčit i v Římě.‘“ (Skutky 23:11).

Pán sám mluvil k Pavlovi – ne anděl! A jaké slovo: Vzmuž se! Je toho víc, co přijde! Ale můžeš čelit čemukoliv nebo komukoliv, jestliže víš, že Pán stojí vedle tebe!

Download PDF