Bůh slíbil, že tě vysvobodí | World Challenge

Bůh slíbil, že tě vysvobodí

David WilkersonApril 10, 2006

Na tajném obřadu, který naplánoval Hospodin, pomazal Samuel Davida za krále v Izraeli. Samuel tomuto zbožnému mladíkovi řekl: „Teď jsi Bohem pomazaný, abys vládnul jeho lidu.“ Ale bude to pro Davida ještě dlouhá cesta k trůnu. Než se slib jeho pomazání naplní, bude tento oddaný a věrný Pánův služebník čelit mnoha zkouškám a testování.

O pouhých pět kapitol dále peláší David přes úbočí hor a po prašných cestách, utíká od krále Saula, který přísahal, že ho zabije. Jak ponižující začátek pro tak bohabojného, Boha milujícího muže jako byl David. Tady byl člověk podle Božího srdce, nedávno pomazaný, teď však běží jako o život, štvaný, bezmocný, bez domova a sám. Davidovou jedinou myšlenkou bylo: „Musím se hned dostat ze země. Jestliže se nedostanu ze Saulovy pravomoci, jsem mrtvý.“

Prchal k místu, které bylo za hranicemi nejblíž. Bylo to filištínské město Gát, kde vládnul král Achis. Když se David k této nepřátelské pevnosti blížil, snažil se vypadat jako normální pocestný a doufal, že ho nepoznají. Přesto musel zaslechnout, jak si pohraniční stráž šeptá: „Není tohle David, muž, který zabil Goliáše? Izraelci o něm zpívali chvály, protože ‚pobil tisíce‘ našich lidí! Vypadá to, že cena za jeho zadržení je naše. Přivedeme ho do paláce a předáme ho králi.“

David poznal, že jeho život je v nebezpečí, protože nepřátelští Filištíni ho nejspíš obviní z terorismu. Je pravděpodobné, že ho hanebně zbijí a udělají si z něj podívanou, budou ho předvádět od města k městu. Písmo prozrazuje, že „David…se velmi bál Achisa krále Gát“ (1. Samuelova 21:12).

Když ho vedli do paláce, byl David čím dál zoufalejší, a tak se rozhodl předstírat šílenství. Začal křivit obličej, koulel očima a měl pěnu u úst. Všichni filištínští čumilové museli být v šoku, když viděli, jak tu tenhle kdysi mocný válečník povídá nesmysly a vřeští jako idiot. Představuji si, jak se nepřátelské davy rozcházejí, když vidí Davida divoce gestikulovat, škrábat na dveře a útočit na všechny kolem sebe.

V těch dnech existoval veliký strach z pomatených lidí, protože co kdyby měli démony, kteří by mohli zaútočit. Zkuste si představit tu chaotickou scénu, ke které pak muselo dojít v paláci, kam byl David přiveden. Když hrál šílence před Achisem, blábolil a slintal, filištínský král zařval: „Odveďte odsud toho muže. Je to šílenec. Proč jste toho blázna přivedli do mého domu?“

Tak vzali Davida zpět na hranice, kde ho varovali, aby odešel a nikdy se nevracel. Náhle byl volný a utekl do jeskyně Adullan, kde z vděčnosti, že byl osvobozen, napsal Žalm 34. V tomto dojímavém žalmu David připomíná celou epizodu svého zajetí a jak ho Bůh vyvedl z jeho děsivé zkoušky.

Musím říci, že ze všech 150 žalmů je tento nepochybně můj nejoblíbenější. Celý je o Hospodinově věrnosti osvobodit své děti z velkých zkoušek a krizí. David říká: „Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mne, a ze všech přístrachů mých vytrhl mne…vojensky se klade anděl Hospodinův okolo těch, kteříž se ho bojí, a zastává jich…volají-li spravedliví, Hospodin vyslýchá, a ze všech jejich úzkostí je vytrhuje…mnohé úzkosti jsou spravedlivého, ale Hospodin ze všech jej vytrhuje“ (Žalm 34:4,7,17,19).

Všimněte si Davidova tvrzení v tomto žalmu: „Hledal jsem Hospodina…tento chudý volal“ (Žalm 34:4,6). Ptám se vás, kdy přesně David volal? Muselo se to stát, když předstíral šílenství v Gát. Ale v přítomnosti filištínských se nemohl modlit nahlas.

To nás přivádí k další pravdě ohledně Božího vysvobození.

Vím, jak takové „vnitřní volání“ vypadá. Mnohé z nejhlasitějších modliteb v mém životě – těch nejnaléhavějších, srdceryvných, nejhlubších volání – proběhlo v naprosté tichosti.

Občas jsem byl tak ochromen okolnostmi, že jsem nedokázal promluvit, byl jsem tak zdrcen situací, že jsem nebyl schopen dost jasně myslet, abych se modlil. Někdy jsem seděl sám ve své studovně tak bezradný, že jsem vůbec nedokázal cokoliv Bohu říci, přesto po celou tu dobu moje srdce volalo: „Bože, pomoz mi! Vůbec nevím, jak se mám teď modlit, tak jen poslouchej volání mého srdce. Osvoboď mě z této situace.“

Byl jsi tam někdy? Myslel sis někdy: „Nevím, co to znamená. Jsem tak přemožen svými okolnostmi, tak zaplaven hlubokou bolestí, nedokážu to vysvětlit. Pane, nevím ani, co ti mám říci. Co se to děje?“

Věřím, že to je přesně to, čím procházel David, když byl zajat filištínskými. Když psal Žalm 34, přiznával: „Byl jsem v tak obtížné situaci, že jsem hrál roli blázna. Ale uvnitř jsem si říkal: ‚Co se to se mnou děje? Jak k tomu došlo? Pane, pomoz!‘“

Zdá se, že David říkal: „Tento chudý volal ze svého nitra, nevěděl co nebo jak se modlit. A Hospodin mě slyšel a osvobodil mě.“ Bylo to hluboké volání ze srdce a Pán je věrný, slyší každé zafňukání, bez ohledu na to, jak je nejasné.

V roce 1958 jsem měl zlomené srdce, když jsem četl novinovou zprávu o sedmi teenagerech, kteří byli postaveni před soud za vraždu zmrzačeného chlapce. Duch svatý ve mně vzbudil tak silný neklid, cítil jsem, že mě vede, abych jel do New Yorku k soudu, kde přelíčení probíhalo, a vstoupil do soudní síně. Byl jsem přesvědčený, že mě Duch svatý vybízí, abych se pokusil s těmito mladíky promluvit.

Když se zasedání toho dne chýlilo ke konci, začala se ve mně probouzet představa uskutečnění. Myslel jsem si: „Ty chlapce vyvedou tamtěmi dveřmi ven v řetězech a já už je nikdy nespatřím.“ Tak jsem vstal a razil si cestu mezi sedadly k soudní lavici, kde jsem požádal, zda by mi dovolili mluvit s chlapci ještě předtím, než se vrátí do svých cel.

V tu chvíli po mně skočil policista a bez ceremonií mě vyvedl ze soudní síně. Všude kolem zářily blesky fotoaparátů a dotíraly na mě dotazy reportérů, kteří soudní přelíčení sledovali. Dokázal jsem tam jen stát jako opařený, oněmělý, v potupné, trapné situaci. Říkal jsem si: „Co si bude moje církev doma myslet? Lidé na mě budou koukat jako na blázna. Byl jsem tak naivní.“

Uprostřed všeho toho zmatku jsem se uvnitř modlil: „Pane, myslel jsem, žes mi řekl, abych sem přijel. Mýlil jsem se?“ Nedokázal jsem se modlit nahlas, protože by si média myslela, že jsem ještě větší blázen, než vypadám. (Vypadal jsem už jako trouba, když jsem si vzal kolárek!)

Ale Bůh toho dne slyšel volání tohoto chudého muže a od té doby vím, že poctil moje neslyšitelné volání. Víte, z této žalostné scény v soudní budově se narodila služba Teen Challenge, která je dnes rozšířená po celém světě. A s pocitem štěstí sdílím Davidovo pokorné svědectví z Žalmu 34: „Hospodinu chlubiti se bude duše má, což uslyšíc tiší, budou se veseliti“ (Žalm 34:2).

David tu v podstatě říká: „Musím něco říct všem Božím pokorným lidem na zemi teď i v letech, která přijdou. Dokud bude tento svět existovat, bude Hospodin osvobozovat každého, kdo k němu volá a věří v něho. Ve své neuvěřitelné milosti a lásce osvobodil mě, přestože jsem udělal velice hloupý tah.“

Tohle jsem se z Žalmu 34 naučil: Když k vám nepřítel Satan přichází jako povodeň…když se octnete v hlubokých vodách utrpení…když problémy zaplaví vaší mysl pochybnostmi…když kolem zuří chaos a nedokážete ani pořádně myslet…nepotřebujete modlitební knihu nebo doktrínu, jak se to naučit. A nemusíte se odsuzovat, že ze sebe děláte blázna.

Všechno, co potřebujete, je vědět, že náš požehnaný Pán slyší každé opravdové a upřímné volání, hlasité nebo nepromluvené, a odpovídá. Bude-li chtít, pošle anděla, nebo jich pošle celý zástup, aby tě obklopili a uchránili před nebezpečím. I když jste jednali hloupě nebo prokázali strašlivé selhání víry, jediné, co potřebujete, je vrátit se k volání ke svému Vysvoboditeli. On je věrný, aby slyšel vaše volání a jednal.

Apoštol Petr píše o dvou kataklyzmatických událostech z Genesis: o Noemovi a potopě, a o zkáze Sodomy a Gomory. Když o těchto dvou událostech přemýšlíte, jak si je představujete?

První zahrnuje strašlivý křik mnoha topících se lidí, když Bůh pomstil násilí Noemovy generace. Když strašlivé povodňové vody vystoupaly nad domy, stromy a nejvyšší místa na zemi, lidé se zoufale drželi plovoucích větví, rozbitého nábytku, jakéhokoliv dřeva, ale všechno bylo marné.

Ve druhé scéně si můžeme jen představit, jak ohromné sirné plameny stravují celá dvě města. Když dopadnul Boží ohnivý soud, skučeli lidé v ohromných bolestech, jak se začínali dusit a umírali po stovkách a tisících.

Bible jasně říká, že tyto události byly Božími soudy. Ale faktem je, že žádná z těch událostí se netýkala Božích lidí. Takže, znamená to, že tyto strašlivé scény byly výhradně Boží pomstou nad hříšníky? Pravda je, že tyto scény byly určené k tomu, aby sloužily jako znamení, jako příklady Božího varování pro celé lidstvo, v každé generaci: „Chci, abyste věděli, že jednám krutě s násilím a bezuzdným hříchem.“

Právě na to Petr ukazuje. Říká nám: „Bůh přece…neušetřil ani ten starý svět, ale zachoval Noéma…když uvedl potopu na svět bezbožných. Města Sodomu a Gomoru obrátil v popel…aby dal výstrahu budoucím bezbožníkům, a spravedlivého Lota vysvobodil… Pán tedy umí vysvobozovat zbožné z pokušení“ (2. Petr 2:4–7, 9).

Navzdory krutosti těchto příkladů posílá Bůh jasné poselství povzbuzení svému lidu, když jim říká: „Právě jsem ti dal dva z největších příkladů mého slitování. Jestliže zprostředka povodně, která zaplavuje celý svět, dokážu vysvobodit jednoho spravedlivého muže a jeho rodinu…nedokážu potom vysvobodit také tebe? Nedokážu poskytnout zázračný způsob úniku?“

„Jestliže dokážu seslat soud, dštít oheň a síru, zničit najednou celá města, ale také poslat anděly, aby vysvobodili Lota a jeho dcery…nedokážu pak také zařídit poslání andělů k tobě, aby tě vysvobodili z tvých zkoušek?“

Ponaučení, které z toho plyne pro spravedlivé, je toto: Bůh udělá cokoliv je třeba, aby vysvobodil svůj lid z ohnivých zkoušek a pokušení. Přemýšlejte o tom: Bylo třeba otevřít Rudé moře, aby vysvobodil Izrael ze spárů jejich nepřítele. Znamenalo to vyvést vodu ze skály, aby zachránil ty samé Izraelce z jejich zkoušky na poušti. Byl to i zázračný chléb, pokrm andělů seslaný doslova z nebe, aby je uchránil od hladu. A archa k záchraně Noeho před potopou, a „eskorta andělů,“ aby vysvobodili Lota z ohnivé zkázy. Je tedy jasné, že Bůh ví, jak vysvobodit svůj lid, a půjde do jakéhokoliv extrému, aby toho dosáhl, bez ohledu na jeho okolnosti.

Úžasnou pravdou je, že Bůh již má plán pro naše vysvobození, ještě předtím, než k němu voláme. A on na svých plánech nesedí, jenom očekává naše volání o pomoc. Můžeme se dostat do nesnází v celoživotním zápase, přemýšlet, jak nás Bůh vysvobodí, ale on je vždy připraven uvést svůj plán v činnost.

Objasnění vidíme ve 29. kapitole Jeremiáše, když byl Izrael v babylonském zajetí. Tohle byla možná největší zkouška, jakou kdy Boží lid zažil, přesto jim Hospodin slíbil: „Po sedmdesáti letech vás navštívím a splním své Slovo, které jsem vám dal.“

„Nebo já nejlépe znám myšlení, kteráž myslím o vás, dí Hospodin, myšlení o pokoji, a ne o trápení, abych učinil vašemu očekávání konec přežádostivý“ (Jeremiáš 29:11). Tahle poslední část věty doslova znamená: „…abych vám dal, po čem toužíte.“ Bůh jinými slovy říkal: „Říkám vám, že na vás nejsem naštvaný, že moje myšlenky o vás jsou dobré. A kromě toho vám dávám slib.“

Ten slib se objevuje v následujícím verši: „Když mne vzývati budete, a půjdete, a modliti se mně budete, tedy vyslyším vás“ (Jeremiáš 29:12). Všimněte si prvního slova v tomto verši. Věřím, že Bůh prostě říká: „Když se budeš modlit, vyslyším tě. Víš, mám přesný plán pro tvé vysvobození, a na tobě je, abys mi důvěřoval, že ten plán uskutečním a vykonám.“

Důvodem, proč Bůh chce, abychom se stále modlili, je, že tak budeme připraveni na jeho vysvobození. Stručně řečeno, potřebujeme být připraveni, abychom uvěřili těm neuvěřitelným myšlenkám, které o nás Bůh má. Jeho slovo v podstatě říká: „Máš můj slib, že tě vysvobodím ze všech tvých problémů a pokušení. Dal jsem ti mocné příklady, jak jsem vysvobodil své služebníky v minulých krizích. Teď jdi a modli se s očekáváním, nadějí a vírou, že tě také navštívím. Mám o tobě jen dobré myšlenky, myšlenky o uzdravení a obnovení.“

O tomto zbožném králi je napsáno: „Ezechiáš…činil, což dobrého, přímého a pravého jest před Hospodinem Bohem svým. A ve všelikém díle, kteréžkoli začal při službě domu Božího, a v zákoně i v přikázaní, hledaje Boha svého, celým srdcem svým to činil, a šťastně se mu vedlo“ (2. Paralipomenon 31:20–21).

Mnoha slovy nám Písmo říká, že tento muž byl největším králem, kterého kdy Izrael měl. Čteme, že srdce Ezechiáše bylo tak upnuté na Hospodina, že ani před ním ani po něm nebylo krále, který by se mu podobal. Pak si všimněme hned následujícího verše: „Po těch věcech a stálém nařízení jejich, přitáh Senacherib král Assyrský, vtrhl do Judstva, a položil se proti městům hrazeným, a uložil jich zdobývati sobě“ (2. Paralipomenon 32:1).

Všimněte si úvodní fráze: „Po těch věcech…“ Tohle odkazuje na všechno dobré, co Ezechiáš udělal: jeho chození v pravdě a svatosti, jeho hledání Boha, jeho lpění na Hospodinovi, jeho boj proti hříchu a kompromisu, jeho hluboké modlitby a víru, národní probuzení, které vedl. Písmo říká, že bezprostředně po těchto požehnaných věcech vstoupil Satan. Knížectví a mocnosti temnoty obklíčily spravedlivého krále a Boží lid, aby vedly totální válku, která je srazí a zničí jejich víru.

Ano, k tomu všemu došlo poté, co Ezechiáš založil mnoho služeb. Slovo „založení“ v této pasáži znamená „stabilní, vyzrálý, dobře upevněný.“ Zkrátka, vidíme vyhlášení války Božímu muži, který byl stabilní v duchu a vyzrálý ve víře. Satan neplýtval silami na slabé, nezkušené, váhající Boží dítě, zamířil své nejsilnější zbraně na duchovního obra.

Prakticky přes noc se Ezechiáš ocitnul v nemožné situaci. Otázkou bylo: „Proč?“ Tento zbožný muž nežil v hříchu nebo ve vzpouře, byl jedním z Božích nejvěrnějších služebníků. Přesto Bůh Ezechiášovi nevysvětlil, proč ho postihlo tohle strašné obležení.

Ovzduší uvnitř Jeruzalémských zdí bylo brzy plné ďábelských lží a rouhajících se hlasů, spolu se Satanovým obviňováním, které vířilo v Ezechiášově mysli: „Bůh už s tebou není, Ezechiáši. Je to jasné, trestá tě. Jak by ses asi mohl do takového problému dostat, kdyby s tebou byl Bůh?“

V čase našich zkoušek a pokušení k nám přichází Satan a přináší podobné lži: „Jsi teď obklíčený a není cesty ven. Větší služebníci odešli za okolností, které nebyly horší než tohle. Teď je řada na tobě, abys padl. Selhal jsi, jinak bys tím neprocházel. Něco děláš špatně a Bůh je tuze nespokojený.“

Uprostřed své zkoušky Ezechiáš připustil svou bezmocnost. Uvědomil si, že nemá sílu, aby zastavil hlasy, které na něj dorážely, hlasy zastrašování, hrozeb a lží. Věděl, že se sám z té bitvy nevysvobodí, a tak hledal pomoc u Hospodina. A Bůh mu odpověděl. Poslal k němu proroka Izaiáše s tímto poselstvím: „Hospodin slyšel tvé volání. Řekni Satanovi u svých bran: ‚Ty jsi ten, kdo padne. Tou cestou, kterou jsi sem přišel, zase odejdeš.‘“

Ezechiáš téměř skočil Satanovi na jeho lest. Faktem je, že když se Satanovým lžím nepostavíme – jestliže se v hodině své krize neobrátíme k víře a modlitbě, jestliže nečerpáme sílu z Božího zaslíbení vysvobození – Satan zacílí na naši kolísající víru a zintensivní své útoky.

Ezechiáš získal odvahu ze slova, které přijal, a nezpochybnitelnými slovy byl schopen Senacheribovi říci: „Ďábelský králi, ty mě nebudeš proklínat, nebudeš o mě neuctivě mluvit. Lhal jsi samotnému Bohu. Můj Pán mě vysvobodí. A protože jsi ho proklínal, budeš čelit jeho hněvu.“

Bible říká, že Bůh hned tu noc Ezechiáše a Judsko nadpřirozeně vysvobodil: „Tedy stalo se té noci, že vyšel anděl Hospodinův, a zbil v vojště Assyrském sto osmdesáte pět tisíců. I vstali ráno, a aj, všickni mrtví“ (2. Královská 19:35).

V jen několika prvních knihách Bible Bůh zázračně vysvobodil Noema, Lota, Davida, Ezechiáše, Daniela a tři hebrejské děti, Mojžíše, Jozua, Izrael, Josefa a mnoho dalších. Pokud jde o dnešní Boží lid, Kristova krev nás osvobodila od hříchu, záhuby a také mnoha dalšího: „(On) dal sám sebe za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce“ (Galatským 1:4).

Věřící dnes nestojí jen na zaslíbeních, ale také na prolité krvi Ježíše Krista. A v této krvi máme vítězství nad každým hříchem, pokušením a konfliktem, kterému kdy budeme čelit. Možná jsi nedávno dostal dopis od ďábla. Tak se tě ptám: Věříš, že má Bůh dopředu informace, aby dokázal předvídat každou tvou zkoušku? Každý tvůj bláhový pohyb? Každou tvou pochybnost a strach? Jestliže ano, máš před sebou příklad Davida, který se modlil: „Tento chudý muž volal a Hospodin ho vysvobodil.“ Uděláš totéž?

Pamatuj si: Když se budeš modlit, i v tichosti…když odmítneš strach ze Satanových útoků a budeš odpočívat ve víře…potom se také jednoho dne probudíš do velikého vítězství. Bůh sám bude jednat s tvým nepřítelem a uskuteční svůj plán pro tvé vysvobození.

Download PDF