Řeka života | World Challenge

Řeka života

David WilkersonJanuary 13, 2003

Prorok Ezechiel dostal neuvěřitelnou vizi. Písmo říká, že Boží ruka přenesla Ezechiele na vysokou horu a zjevil se mu muž „kterýž na pohledění byl jako měď“ (Ezechiel 40:3). Jan popisuje podobnou vizi muže, který se mu zjevil na ostrově Patmos: „Jeho nohy byly podobné bronzu rozžhavenému v peci“ (Zjevení 1:15).

Ovšemže muž v obou pasážích není nikdo jiný než sám Kristus. Uvedl Ezechiele ke dveřím Božího domu, kde dal prorokovi úžasnou vizi. Byla to vize budoucnosti Božího lidu, zjevovala, jaké bude tělo Kristovo, až se bude blížit konec časů. Ezechiel píše:

„Potom přivedl mne zase ke dveřím domu, a aj, vody vycházely od spodku prahu domu na východ; nebo přední strana domu k východu byla, a vody scházely pozpodu po pravé straně domu, po straně polední oltáře.“

„Když pak vycházel ten muž k východu, v jehož rukou míra, i naměřil tisíc loket, a provedl mne skrze vodu, vodu do kůtků. Potom naměřiv tisíc, provedl mne skrze vodu, vodu do kolenou; ještě naměřiv tisíc, provedl mne vodou do pasu.“

„Opět když naměřil tisíc, byl potok, kteréhož jsem nemohl přebřísti; nebo vyzdvihly se vody, vody, přes něž by se musilo plynouti, potok, kterýž by nemohl přebředen býti. Tedy řekl mi: Viděl-lis, synu člověčí?“

„Při potoku pak poroste na břehu jeho po obou stranách všelijaké dříví ovoce nesoucí, jehož list neprší, aniž ovoce jeho přestává, v měsících svých nese prvotiny; nebo vody jeho z svatyně vycházejí, protož ovoce jeho jest ku pokrmu, a listí jeho k lékařství“ (Ezechiel 47:1,3–6,12).

Nuže, podobenství vody v Bibli představuje téměř vždy Božího Ducha. Tato vize zjevuje jasně mocné vylití Ducha svatého v posledních dnech. Vize byla tak mocná, tak ohromující v rozsahu, že ji Ezechiel nemohl pochopit. Nedokázal ani komentovat její význam, všechno, co mohl udělat, bylo zapsat ji. Vlastně dřív než vize skončila, Pán ji přerušil a zeptal se Ezechiele: „Viděl-lis, synu člověčí?“ (47:6).

Bůh se v podstatě Ezechiele ptal: „Chápeš důležitost, velikost toho, co vidíš? Jsi schopen porozumět prorocké moci této vize? Víš, o čem mluví tyto vystupující vody, jak určují, oznamují způsob skončení všech věcí? Řekni mi, Ezechieli, vidíš v této vizi slávu Pánova příchodu? Vím, že je toto zjevení pro tebe ohromující. Ale nechci, abys minul jeho pravý význam.“

Jak jsem znovu pročítal tuto pasáž, Duch svatý mě zastavil na úplně stejném verši, kde zastavil Ezechiele. A zeptal se mě stejnou otázkou, kterou položil starozákonnímu prorokovi: „Davide, chápeš, že toto je ohromné proroctví přímo od Božího trůnu? Chápeš, jak popisuje církev v posledních dnech? Chápeš význam vystupujících vod?“

Vize musela Ezechiele naplnit úžasem. V celém Písmu to není takto specificky zmíněno, ale jsem přesvědčen, že prorok nerozuměl tomu, co viděl. Všichni starozákonní proroci měli omezenou vizi Krista: „Amen, říkám vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili spatřit, co vy vidíte, ale neviděli, a slyšet, co slyšíte, ale neslyšeli. Vy tedy slyšte…“ (Matouš 13:17–18).

Povšimněte si posledních tří slov: „Vy tedy slyšte.“ Kristus nám říká: „Nemiňte to. Ujistěte se, že víte, co je vám zjevováno.“

Co přesně nám Pán zjevuje v této prorocké vizi?

Zde je, co bylo ukázáno Ezechielovi: V opravdu posledních dnech bude církev Ježíše Krista mnohem slavnější, mnohem vítěznější než v celé její historii. Pravé Pánovo tělo nebude slábnout a reptat. Nebude se zmenšovat v množství ani ubývat v moci či duchovní autoritě. Ne, jeho církev vyjde v záři moci a slávy. A bude se těšit z nejplnějšího zjevení Ježíše, které kdy kdo znal.

Ezechiel píše: „Podlé rozličnosti své bude ryb jejich, jako ryb moře velikého, velmi mnoho“ (Ezechiel 47:10). Rozumíš, co se tu říká? Přichází tělo věřících, které bude plavat ve stoupajících vodách Pánovy přítomnosti. A Jeho přítomnost mezi jeho lidem bude vzrůstat až do úplného konce.

Zarmucuje mě strašlivá snaha, které jsem si všiml mezi jistými církvemi a křesťanskými skupinami v těchto časech. Takové skupiny omezují svou Boží vizi na svou vlastní skupinu nebo dokonce na svou vlastní geografickou oblast. Často je jejich postoj takový:

„My jsme nové Boží hnutí. To, co Bůh dělá v těchto posledních dnech, začne právě zde, mezi námi. A poplyne to z tohoto těla. Tak raději přijď a připoj se k nám, protože my jsme dostali vizi. My jsme to opravdové centrum nových věcí, které Bůh v tomto čase na zemi dělá. A On vytváří sítě směřující od nás ven.“

Nejenže je tento postoj soběstředný a sobecký, ale omezuje Boha. Opravdu, zabraňuje to jeho pohybu, mnoha stejnými způsoby to dělaly velké denominace po staletí. Takové skupiny vzbuzují dojem, že pouze ony představují Boží hnutí na zemi. A je tragédie, že se teď historie opět opakuje.

Skutečně vidím, že se dnes křísí stará falešná doktrína. Prostoduše říká: „Bůh má pouze jednu církev v každém jednotlivém městě nebo oblasti. A tam může být jen jedna duchovní autorita, která v té oblasti vládne.“ Ti, kdo rozšiřují tuto strašnou doktrínu, označují apoštoly nebo vedoucí za „vládce“ nad těmito oblastmi. Vím o takových apoštolech a prorocích v New York City, kteří ustanovili sami sebe. Věří, že oni jediní tu mají autoritu nad duchovní sférou.

Existuje ještě jiný způsob, jakým se dnes snaží církev omezovat sama sebe. Je to snaha dívat se zpět k prvotní církvi a prvotním apoštolům, jako by tito starodávní věřící měli lepší zjevení o tom, jaké by Kristovo tělo mělo být. Takové skupiny investují svá studia, energii a oddanost do snahy imitovat nebo převzít metody prvotní církve.

Tohle je přesně to, co nám Bůh ukazuje v Ezechielově vizi stoupajících vod:

„I naměřil tisíc loket, a provedl mne skrze vodu, vodu do kůtků. Potom naměřiv tisíc, provedl mne skrze vodu, vodu do kolenou; ještě naměřiv tisíc, provedl mne vodou do pasu“ (Ezechiel 47:3–4).

Ezechiel tu mluví o přibývání Ducha svatého. V posledních dnech bude vzrůstat Boží přítomnost mezi jeho lidem.

Skutečný pramen a základ této řeky je Kříž. Přesný obraz toho vidíme v následujícím verši: „Jeden z vojáků probodl jeho bok kopím a hned vyšla krev a voda“ (Jan 19:34).

Toto malé množství je množství, které Ezechiel viděl, když se pro něj odkrývala vize. Jak se upřeně díval na Boží dům, viděl „a aj, vody vycházely od spodku prahu domu na východ… a vody scházely pozpodu po pravé straně domu, po straně polední oltáře“ (Ezechiel 47:1–2).

Tento rostoucí proud vody je obrazem Letnic, kdy byl dán Duch svatý učedníkům. Spolu s darem Ducha svatého dostali Kristovi následovníci zaslíbení, že On bude řekou života, která v nich povstane. A ta řeka poplyne do celého světa.

„Kdo věří ve mne, z jeho nitra potečou řeky živé vody, jak praví Písmo. A to řekl o Duchu, kterého měli přijmout věřící v něho; neboť Duch Svatý ještě nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven“ (Jan 7:38–39).

Dovol, abych se tě zeptal: Už jsi to pochopil? Jestliže tato řeka živé vody je Duch svatý, potom Letnice, se vší svou slávou a manifestací Boží přítomnosti, byly jen začátkem, tenkým pramínkem. Proud vody z Božího domu bude růst, bude větší a větší. Bude se rozšiřovat v šířce, hloubce, síle, množství, moci a obnovení slávy. Historie církve to dokazuje.

O Letnicích – úplném začátku posledních dnů – Petr oznámil, že tato voda plyne, právě tak, jak Pán zaslíbil. V ten čas měl Petr a dalších 120 učedníků tuto vodu jen po kotníky. Ale v letech, které následovaly, rostla z tohoto množství.

V několika prvních stoletích existence církve byli Boží lidé pronásledováni. Potom, když se dostal k moci císař Konstantin, otevřel vězení a solné doly a osvobodil všechny služebníky a věřící, kteří byli zotročeni. Vyhlásil křesťanství oficiálním náboženstvím císařství.

Ale faktem je, že v době pronásledování rostla církev nejvíc. To bylo, když voda začala mohutnět ve svém proudu. Tito svatí velkolepě rostli ve své znalosti a zjevení Krista. Těšili se z vody ke kolenům.

Martin Luther byl další nádobou, která přivedla tělo Kristovo do nového proudu víry. Voda, která plynula během reformace, vystoupala Božím lidem k bedrům, jak rostli ve větším zjevení Kříže a získávali hlubší vědomost Kristovy moci a slávy.

Raduji se, když si ty dny představuji. Jak nádherné to muselo být, vidět masy lidí, jak se dávají křtít a přicházejí ke spasení vírou. Musel to být docela hezký pohled být svědkem toho, jak množství věřících, plné horlivosti pro Boží dům, spěchá do katedrál, aby zbořili modly ze dřeva a kamene, ke kterým se kdysi modlili. Teď poznali radost a proud Božího života pro sebe.

Bylo to předpovězeno ve vizi, kterou měl Ezechiel. Bůh vzal proroka na úžasný výlet. Hospodin nesl měřící tyč a odměřil 1000 loktů, asi třetinu míle. V této vzdálenosti začal Hospodin s Ezechielem chodit vodou. Proud v ten okamžik sahal ke kotníkům.

Ezechiel svědčí: „Provedl mne skrze vodu“ (Ezechiel 47:3). A Hospodin dál proroka vybízel, aby šel kupředu, hlouběji a dále do vody. Po dalších 1000 loktech jim sahala voda ke kolenům. A stále stoupala.

Vidíš, co se tu děje? Ezechiel kráčel do budoucnosti, přímo do našeho času. Křesťané dnes žijí v závěrečných 1000 loktech řeky z této vize. Jsme opravdu v posledním měření vody. A Ezechiel říká, že když vstoupil na kraj této míry, byla pro něj voda příliš hluboká, příliš nepřekonatelná. „Opět když naměřil tisíc, byl potok, kteréhož jsem nemohl přebřísti; nebo vyzdvihly se vody, vody, přes něž by se musilo plynouti“ (47:5). V podstatě nám říká: „Měl jsem vodu nad hlavu.“

Dovedu si jen představit údiv tohoto muže, když se ho Hospodin ptal: „Ezechieli, co je tímhle mořem, které se zvedlo? Jestliže ta řeka všude kolem je život a moc vzkříšení, kdo jsou ti, kdo budou tak požehnaní, aby plavali v takové slávě?“

Možná jsi zažíval hojně Ježíšovu přítomnost. Možná jsi nadšen, uchvácen svým současným zjevením o něm. Přesto ti říkám, neviděl jsi nic ve srovnání se vzrůstem, který přichází na spravedlivé. Kristus otevře naše oči a nádherně se objeví uprostřed nás. Zjeví nám sám sebe, vylije na nás tolik svého života, kolik můžeme snést, aniž bychom již byli v oslavených tělech.

Prorok Izaiáš zahlédl tu samou řeku, která se objevila v Ezechielově vizi. Ale Izaiáš viděl ještě víc. Podle proroka bude mít Boží lid v posledních dnech velkou ochranu proti všem satanským útokům:

„Proto že velikomocný Hospodin jest nám na místě tom řekami toků širokých, po němž nepůjde lodí s vesly, aniž bárka veliká po něm přecházeti bude“ (Izaiáš 33:21). Izaiáš tu mluví o válečných lodích poháněných veslováním otroků. Poskytuje nám obraz nepřítele, ďábla, jak se pokouší zahájit útok na všechny, kdo plavou ve velkých vodách. A je to obraz úplného zmatku.

Satan štěká rozkazy na svou posádku: „Utěsněte palubní jícny. Napněte plachty. Upevněte stěžně.“ Ale nic nefunguje. On a jeho démoničtí námořníci nedokážou ani vytáhnout plachty, aby uvedli do chodu svou válečnou loď. Prozatím sedí všichni otročtí veslaři v naprostém zmatku.

Bůh to pro nás v těchto pasážích činí křišťálově jasné: jeho živé vody jsou hranice pro Satana. Jak svědčí žalmista: „Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí… a anděl Hospodinův rozptylujž je… a anděl Hospodinův stihej je“ (Žalm 35:4–6).

„Kamkoli přijde řeka, všechno oživne“ (Ezechiel 47:9).

Když se Ezechiel vrátil na břeh řeky, překvapeně se zastavil. Když se ohlédnul, viděl „mnoho stromů“ na obou březích řeky. Tyto stromy získaly život z proudících vod. Plodily listy, které nikdy nevadly, a jejich ovoce přineslo nádherné uzdravení. Život vyrážel všude z těchto vysoko se tyčících a ovoce nesoucích stromů.

Tato Boží řeka přinese život, kamkoli přijde. Přesto v těchto posledních dnech uvidíme také odpovídající povodeň smrti:

  • AIDS se stal oceánem zkázy našich časů, Mrtvým mořem moderních dnů. Mnozí umírají na tuto strašnou nemoc.\
  • Láska mnohých také zemře. Podle Ježíše „láska mnohých vychladne“ (Matouš 24:12).
  • Pavel přidává, že přijdou posměvači, kteří budou zesměšňovat poselství o Kristově brzkém návratu. Zabijí nadějné, dychtivé očekávání jeho zjevení ostatních svatých. Jejich výsměch způsobí, že morálka vymře a rozmnoží se hřích.
  • Falešní proroci rozšíří doktrínu smrti: „Zlí lidé a podvodníci však budou postupovat stále k horšímu – svůdci i svádění“ (2. Timoteovi 3:13). Již teď se rozšířila duchovní smrt v odpadlé církvi.

Přesto, uprostřed vší smrti a zkázy vidíme happening, slyším Pánovo proroctví, jak hřmí v mé duši: „Moje řeka se zvedne. A všechno ožije, kamkoli má řeka poplyne.“

Jen před několika málo lety to vypadalo, jako by církev v Číně umírala. Nepřítel zahnal věřící do ilegality a po léta nebylo slyšet z této země jediné slovo o Božím hnutí. Západní křesťané neměli ani potuchy, zda církev v Číně to všechno přežila.

Ale, díky Bohu, řeka se nemohla zastavit. Stoupala celou dobu, kdy jsme my, obyvatelé Západu, žili v nejistotě o osud našich čínských bratrů a sester. Dnes víme, že miliony věřících tam plavou v Boží řece života. Jak Pán prohlásil: „Všechno oživne, kamkoli přijde moje řeka.“

Tato řeka proudí jako přílivová vlna východní Evropou. Kdo by si jen před patnácti lety dokázal představit, že bude kdy volně a otevřeně proudit skrze Rumunsko, Polsko, Maďarsko, Východní Německo, Československo, dokonce v baště Ruska? Život v Kristu povstává ve všech těchto národech a i v dalších po celém světě.

Po teroristických útocích 11. září 2001 uvažovalo mnoho obyvatel New Yorku o vystěhování z tohoto města. Ale Duch svatý tu vykopal hlubokou studnu proudící vody a řeka vystupuje výše a výše. Ježíš zjevuje svou svatost od jednoho konce tohoto mohutného města na druhý.

Divadelní čtvrť nemůže nevpustit Boží řeku na své území. Wall Street nemůže zatajit její stoupající příliv. Radikální homosexuálové ji nemohou nevpustit do Greenwich Village. Zastánci potratů ji nemohou zastavit, aby neproudila do srdcí rozrušených těhotných žen. City Hall nedokáže zpomalit její stoupání. Rabíni a mullahové nemohou nevpustit řeku do svých synagog a chrámů. Řeka stoupá, stoupá a kamkoli teče, tam všechno oživuje.

Dovol, abych se tě zeptal: Co tvá domácnost? Usadil se ve tvé rodině zmatek? Sleduješ smrtelné běsnění mezi svými milovanými? Zdá se ti všechno beznadějné? Drž se tohoto zaslíbení našeho požehnaného Pána: „Oni budou uzdraveni a kamkoliv přijde řeka, všechno ožije.“

Nevím, jak toho všeho Pán docílí. Ale jestliže On říká, že se řeka zvedne a přinese život všemu, čeho se dotkne, věřím Mu. Ostatně Bůh přes noc způsobil krach komunismu – nejnepřekonatelnější celosvětové hnutí minulého století – v Rusku, východní Evropě a Východním Německu. Nedokáže to ostatní také?

Ti, kteří budou vynecháni z této skvělé řeky probuzení, budu „vydáni soli.“ „Bahna a louže jeho, kteréž se neopraví, soli oddány budou“ (Ezechiel 47:11).

Ezechiel popisuje blátivé louže, plné špíny a bahna. Jak řeka přetéká přes tyto bažiny, nejsou uzdravovány. Nakonec je řeka úplně mine, zanechá je tak suché, že se změní v sůl.

Ve Starém zákoně je sůl symbolem vzpoury a neplodnosti. Slané močály, které tu Ezechiel popisuje, představují ty z Božího lidu, kteří jsou procítění ale nezměnění. Takoví lidé možná roní slzy nad hříchem a smrtí, ale nepodrobí se Božímu slovu, aby usilovali o jeho život. Možná činí sliby a rozhodnutí změnit se, ale nedodrží je. Izaiáš to potvrzuje, když píše: „Bezbožní pak budou jako moře zbouřené, když se spokojiti nemůže, a jehož vody vymítají nečistotu a bláto“ (Izaiáš 57:20).

Nemylte se, tito lidé otevřeně vyznávají, že jsou křesťané. A překypují zbožnými výtkami. Duch svatý propátrává hlubiny jejich duší a přemlouvá je. Ale zůstávají nezměněni. Stáli v jeho řece života, ale nedovolili, aby se dotkla jejich nejvnitřnější bytosti.

Následkem toho z nich Ježíšův život neproudí. Spíše z jejich břicha plyne vytrvalý proud odporně špinavého evangelia, falešné, pokrytecké pochlebování, lži a překrucování. Takoví lidé nejsou dárci života. Naopak, všechno kolem nich je spojeno s rozbroji a hořkostí. Převalují se v sebelítosti. Neustále si stěžují a zpochybňují Boží dílo v ostatních. Předstírají život, ale boří se do špíny. Jsou to duchovní padělky, šíří všude kolem sebe smrt.

Podle Petrových slov: „Jsou to studny bez vody“ (2. Petr 2:17). A podle Ezechiele byl nad nimi vynesen rozsudek smrti: „Budou vydáni soli.“ Je to prokletí neplodnosti, odsouzení k životu bez ovoce, k existenci absolutní neužitečnosti. Přesto se stále ještě drží ve své vzpouře, plní zničující pýchy.

Je tragédie, že Bůh odkloní svou řeku života, aby proudila úplně mimo ně. Nakonec oslepnou, stanou se necitliví k nebezpečí, do kterého se dostali. A když se od nich Duch svatý vzdálí, zůstávají podvedeni, volají: „Pokoj, pokoj,“ když všude kolem nich dopadá zkáza.

Ezechiel nemohl uvěřit, když byl svědkem těchto ložisek smrti. Viděl život, jak vyráží na všech stranách, kdekoli řeka proudí, ale tato ložiska smrti zůstávají sterilní a vyschlostí bledá.

Ptám se tě, jak by mohl nějaký následovník Krista přijít do takového stavu? Jak by se mohl nějaký služebník stát tak jalovým, suchým a izolovaným od jeho řeky, která dává život? Petr vysvětluje:

„Jdou za tělem. Jsou sebevědomí, domýšliví, paličatí. Vzpouzejí se vší Bohem ustanovené autoritě. Mluví zle o věcech, o kterých nic nevědí. Jsou zapleteni do světských záležitostí a jsou jimi přemoženi. A odvracejí se od všech svatých přikázání, které jim byly kdysi vydány“ (viz 2. Petr 2:10–21).

Pro mě je na této tragédii nejsmutnější to, že většina těchto suchých studní byla kdysi fontánami živé vody. V jednu chvíli jejich životy vyzařovaly zdraví a požehnání. Ale teď chrlí hořkost, zášť, nenávist a smrt.

Drahý svatý, naléhám na tebe: jestliže ses zapletl do tvrdošíjné hořkosti, zatímco všude kolem tebe proudí řeka, nesmíš v ní setrvat. Nechť raději Bůh naplní tvé nitro živou vodou. Nejsi si toho vědom, ale povodeň probuzení našeho Pána jde svou cestou. A nezastaví se, aby posloužila nějakému tělu.

Takže, chápeš důležitost vize, kterou dostal Ezechiel? Starozákonní proroci to nemohli vidět. Ale skrze Ducha svatého nám Bůh dává oči, abychom spatřili jeho mimořádnou velikost. Proto slyš: voda života přichází!

Download PDF