Modlitba nevíry | World Challenge

Modlitba nevíry

David WilkersonDecember 23, 2002

Slyšeli jste o modlitbě víry. Věřím, že existuje zrcadlová podoba této modlitby. Je to modlitba založená na tělesnosti. Nazývám ji modlitbou nevíry.

Pán ví, že se dostatečně nemodlíme. Nenaříkáme před ním, jak bychom měli. A je smutné, že když se mnoho křesťanů modlí, jsou jejich modlitby modlitbami nevíry. Taková modlitba je pro Boha naprosto nepřijatelná. Písmo říká, že je v jeho očích hříchem.

Chci ti položit otázku. Slyšel jsi někdy, jak ti Pán říká: „Přestaň se modlit. Vstaň ze svých kolenou“? Přikazoval ti jeho Duch: „Přestaň brečet a utři si oči. Proč přede mnou padáš na svou tvář?“

Možná si nedovedeš představit, že by Bůh takové věci někdy řekl. Ale Hospodin promluvil právě tato slova k Mojžíšovi: „I řekl Hospodin Mojžíšovi: Co voláš ke mně“ (Exodus 14:15). Doslovný hebrejský význam tohoto verše je: „Proč na mě ječíš? K čemu všechna ta hlasitá pře v mých uších?“

Říkám si: proč to Bůh Mojžíšovi říká? Tady je zbožný, modlící se muž, prožívá krizi svého života. Faraón právě dohonil Izraelity, aniž by mohli uniknout. Z další strany jsou obklopeni horami a před nimi je neschůdné moře. Takže když se Mojžíš modlil, věděl, že osudy zástupů závisí na jeho slovech.

Co bys udělal, kdybys byl na Mojžíšově místě? Až do tohoto okamžiku na každém kroku věrně následoval Boží volání. Vlastně věděl, že současnou krizi Izraelců ustanovil Bůh. Ale to, co zvonilo v Mojžíšových uších, byl panický křik stovek tisíc lidí: „Jsi vrah, Mojžíši! Nebylo dost hrobů v Egyptě, kde by nás pohřbili, žes nás přivedl do pouště, abychom tu zemřeli.“

Většina křesťanů by pravděpodobně reagovala stejně jako Mojžíš. Vydal se na úbočí, aby byl sám s Hospodinem. Potom mu vylil své srdce v modlitbě. Slova pro „jekot“ a „hlasitá pře“ nám tady říkají, že Mojžíš volal z plna hrdla.

Byl jsi někdy v tak matoucí krizi, jako byl Mojžíš? Rozpomeň se na tíseň v nesnázích, kdy sis myslel, že není cesta ven. Byl jsi sám s Pánem někde na místě, kde tě nikdo nemohl slyšet. A dal jsi Bohu co proto. Vřeštěl jsi, výskal jsi, vyléval své nitro. Ronil jsi slzy, až ti došly.

Nuže, náš Bůh je milující Otec. On je pohnutý naším pronikavým voláním. A odpovídá na modlitby každého upřímného člověka. On nás dokonce povzbuzuje, abychom k němu hlasitě volali. Písmo nám říká, že Ježíš sám „s velikým křikem a slzami obětoval modlitby a prosby“ (Židům 5:7).

Dokážu se vztáhnout k takovému hlasitému volání. Pamatuji si své vlastní trápení, když byla naše dcera Bonnie bombardována kobaltem při léčbě rakoviny. Musela být tři dny izolována na nemocničním pokoji. Vstoupit mohli jenom její lékaři, oblečení do olověných ochranných štítů. Moje žena Gwen a já jsme museli zůstat venku. Všechno, co jsme mohli, bylo plakat nad soužením naší dcery.

V jednu chvíli jsem opustil nemocnici a odjel na opuštěnou venkovskou cestu. Zastavil jsem na kraji pole, vystoupil ze svého auta a vřískal k Bohu tři hodiny. Křičel jsem z plných plic: „Nejdřív to byla rakovina u Gwen, potom u naší dcery Debbie. Teď to postihlo Bonnie. Kdy to, Bože, skončí?“

Vím, že Pán slyšel můj křik. A já vím, že byl pohnut mojí bolestí. Víš, uvědomuji si, že je to v pořádku, když k němu vřískáme. On chce slyšet naše trápení a sdílet naše břemena. Ale taková modlitba pro něj není přijatelná, když je promluvena z nevíry. Vysvětlím to.

Mohl by sis myslet, že Bůh bude potěšen, když uslyší Mojžíšovu srdcervoucí modlitbu. Izraelský vůdce strávil hodiny voláním: „Co budu dělat, Pane? Tahle situace je beznadějná. Co teď ode mě očekáváš? Prosím, promluv ke mně, potřebuji tvou pomoc.“

Existuje čas pro celonoční vzlykání a zápas v modlitbě. Ale když zde Bůh slyšel, jak Mojžíš vříská, řekl mu: „Dost, to stačí.“ Písmo výslovně neuvádí, co následovalo. Ale v jednom okamžiku možná Bůh řekl: „Nemáš žádné právo zoufat si přede mnou, Mojžíši. Tvoje volání je urážkou mé věrnosti. Již jsem ti dal svůj svatý slib k vysvobození. A dal jsem ti detailní příkazy, co máš dělat. Takže teď přestaň brečet.“

Opravdu, Bůh již dal Mojžíšovi kompletní plán, od samého začátku. Vlastně se Mojžíš naučil celou předlohu na poušti, když hlídal ovce. Bůh mu pověděl: „Když půjdeš a navrátíš se do Egypta, hleď, abys všecky zázraky, kteréž jsem složil v ruce tvé, činil před Faraonem“ (Exodus 4:21). Bůh mu říkal: „Ukázal jsem ti věci, které máš udělat, Mojžíši. Teď jdi a udělej je.“

Tak Mojžíš předvedl všechny zázraky před faraónem, přivodil deset ran na Egypt. Všechno se uskutečnilo přesně tak, jak Bůh slíbil. Teď, když si Mojžíš zoufal v modlitbě u Rudého moře, Pán mu to připomněl. Bůh v podstatě říkal: „Tohle není čas si zoufat, Mojžíši. Je to čas jednat.“

Bible říká, že Mojžíš byl pokorný, zbožný muž, který měl Boží přízeň. Přesto měl Mojžíš zjevně ve svém srdci také kořen nevíry. Přemýšlej o tom. Když Bůh povolal Mojžíše, aby osvobodil Izrael, slíbil, že mu dá hlas, kterému lidé budou naslouchat: „(Tvoji bratři) poslechnou hlasu tvého“ (Exodus 3:18). Ale Mojžíš odpověděl s nevírou: „Aj, neuvěří mi, ani uposlechnou hlasu mého; nebo řeknou: Neukázalť se tobě Hospodin“ (4:1).

Tak mu Bůh dále slíbil: „Neboj se, já budu s tebou. Přineseš mému lidu velké vysvobození.“ Ale opět odpověděl Mojžíš s nevírou: „Prosím, Pane,… vždyť mám těžkopádná ústa a těžkopádný jazyk!“ (4:10). Ve skutečnosti Mojžíš Boha obviňoval ze selhání, jaký mu to dal hlas: „Nejsem muž výmluvný, ani v minulosti, ani teď, když jsi promluvil ke svému služebníkovi“ (4:10). Mojžíš zkrátka říkal: „Pošli, Pane, někoho jiného. Nedosahuji té úrovně.“

Přemýšlej o tom, jak nesmyslná byla Mojžíšova nevíra. Podle Božího mocného slova již tento muž předvedl neuvěřitelné zázraky. Změnil svou hůl ve svíjejícího se hada. A když zvednul hada za ocas, změnil ho zpátky na hůl. Také vložil svou ruku do podpaždí a vyndal ji odtud malomocnou. Když ji potom opět vložil do podpaždí, vyndal ji zdravou a čistou.

Ptám se tě: jaká řeč mohla být výmluvnější nebo mocnější než toto? Kdybych viděl Mojžíše, jak dělá tyto věci, nestaral bych se, zda je neschopný slova nebo zda koktá. Byl bych připraven mu naslouchat. Pouhá jeho přítomnost by ve mně vzbuzovala Boží bázeň dřív, než bych ho vůbec slyšel mluvit. Proč? Věděl bych, že má moc demonstrovat od Ducha svatého. V Novém zákoně svědčí Pavel o tom, že má tuto moc. Řekl, že ačkoliv jeho vlastní řeč je chabá, mluví s mocí Ducha svatého.

Takže v tu chvíli „rozhněval se velmi Hospodin na Mojžíše“ (Exodus 4:14). Plný význam zde je: „Bůh se rozlítil na Mojžíše.“ Hospodin nemohl přistoupit na nějakou falešnou pokoru od tohoto muže. Proč? Věděl, že by to předčasně ukončilo Mojžíšovo povolání. Nemohl nechat Mojžíše říci: „Nejsem dost schopný,“ nebo: „Nejsem dost chytrý,“ nebo: „Nemám ten správný styl.“

Tak mu Hospodin odpověděl: „Ne, nebudu vybírat nikoho jiného, Mojžíši. Nebudu hledat někoho, kdo je výmluvnější, nebo vzdělanější, nebo kdo má tohle všechno dohromady. Raději počítej s tím – jsi to ty. Vybral jsem si tebe a nemáš žádnou výmluvu.“

„Hned od začátku jsem věděl o tvé slabosti. Viděl jsem tvůj nedostatek sebedůvěry, tvůj sklon stáhnout se, způsob, jakým se měříš s ostatními. Myslíš si, že nic nejsi. Ale není ti nic platné snažit se utéct. Nikdy nedovolím, abys změnil plány, které jsem pro tebe připravil ještě předtím, než ses vůbec narodil. Nechci po tobě moc. Všechno, co musíš udělat, je věřit tomu, co jsem slíbil a jednat podle toho. Důvěřuj, že Všemohoucí Jehovah Bůh je s tebou. Dívej se stále na mě, ne na svou slabost.“

Mojžíš naléhal na Izrael: „Nebojte se, stůjte a vizte spasení Hospodinovo, kteréž vám způsobí dnes… Hospodin bojovati bude za vás, a vy mlčeti budete“ (Exodus 14:13–14). Toto kázání ukazuje, že Mojžíš věděl, co Bůh udělá. Přesto okamžitě poté, co tohle kázal, stáhnul se Mojžíš v nevíře. To bylo, když byl sám s Bohem a hlasitě volal. Nebylo to proto, že by si myslel, že Hospodin nechá Izrael na holičkách. Ne, Mojžíš se bál, že on sám selže ve svém povolání. Možná se bál, že udělá chybu, nebo že nepotěší Boha, nebo že nebude mít dost víry. Tak ve strachu cuknul.

Vzpomeň si, že tento muž se později stane velkým šampiónem modlitby. Bude s Bohem zažívat intimnost tváří v tvář, jakou nebude mít nikdo jiný v historii. Bude mluvit s Bohem souvislých čtyřicet dní, a vynoří se odtud s nadpřirozeně žhnoucím obličejem. Ale než se toto všechno stane, musí Bůh naučit Mojžíše, kdy se modlit a kdy jednat. Bude se muset naučit, kdy je čas volat a kdy je čas prostě uposlechnout.

Právě teď u Rudého moře to byla čirá nevíra, že se Mojžíš modlil. Proč? Bůh mu již řekl, aby pozvedl svou hůl a On že věrně rozdělí vody: „Mluv synům Izraelským, ať jdou předce. Ty pak zdvihni hůl svou, a vztáhni ruku svou na moře, a rozděl je“ (14:15–16).

Dovolte, abych vám připomenul, že Mojžíš nepřijal toto slovo během svého vřískání v modlitbě. Bůh k němu promluvil slovo dlouho předtím, když byl ještě pastýřem: „Když půjdeš a navrátíš se do Egypta, hleď, abys všecky zázraky, kteréž jsem složil v ruce tvé, činil před Faraonem“ (Exodus 4:21). Proto mu teď Hospodin řekl: „Přestaň volat. Není důvod, abys celou noc vzlykal. Již jsem ti přikázal, abys převzal duchovní autoritu nad touto krizí. Teď se zvedni a udělej to. Slíbil jsem ti, že před tvýma očima tuto krizi ukončím. Tak se ve víře pohni kupředu. Po uplynutí pouhých hodin od této chvíle budeš radostně tancovat.“

Když čelíme své vlastní krizi, můžeme sami sebe přesvědčovat: „Modlitba je ta nejdůležitější věc, kterou mohu právě teď dělat.“ Ale přijde čas, kdy nás Bůh povolá, abychom jednali, uposlechli ve víře jeho slovo. V takový čas nám nedovolí, abychom zmizeli do pouště k modlitbě. To by byla neposlušnost. A každá modlitba by byla obětována v nevíře.

V 7. kapitole nacházíme celý Izraelský národ, jak naříká v modlitbě. Muži města Hai je právě porazili a honili je jako štvanou zvěř. Tak Jozue svolal celodenní modlitební shromáždění a lidé se shromáždili před Boží truhlou milosti, aby ho hledali.

Kdybys ten den procházel izraelským táborem, mohl by sis myslet, že se tam koná velké probuzení. Každý truchlil a naříkal. Muži leželi na svých tvářích, roztrhli roucha svá a sypali prach na hlavy své. Ženy schovávaly své tváře v dlaních, ronily hojně slz. A Jozue se staršími leželi tváří k zemi, přemoženi žalem.

Ale nebylo to shromáždění pokání. A probuzení Boží přítomnosti mezi nimi také nebylo. Pravdou je, že se Bůh kvůli celé záležitosti zlobil: „Rozpálila se prchlivost Hospodinova na syny Izraelské“ (Jozue 7:1). Proč? Bylo to shromáždění, které „obviňovalo Boha.“ Lidé volali: „Pane, proč jsme nezvítězili? Mohl jsi zakročit a porazit nepřítele, ale neudělal jsi to. Kde je pomoc, kterou jsi nám slíbil? Opustil jsi nás, nechal to na našich vlastních schopnostech a dopustil jsi, aby nás nepřítel zničil. Kde byla tvá smlouva, když jsme ji potřebovali?“

Jozue byl z porážky od mužů Hai naprosto zmaten. Izraelité právě přišli od velkého vítězství nad mocným Jerichem. Přesto teď byli poraženi tímto maličkým, bezvýznamným nepřítelem. Nedokázal to pochopit. Modlil se: „Pane, proč se to stalo? Tvé svaté jméno je v sázce. Tvá pověst vysvoboditele bude potupena.“

Jozuova modlitba zněla duchovně. Zdálo se, že žárlivě střeží, jak je Bůh reprezentován. Přesto čteme: „I řekl Hospodin k Jozue: Vstaň. Proč jsi padl na tvář svou?“ (Jozue 7:10). Bůh chladnokrevně ukončil shromáždění. Prohlásil: „Zhřešil Izrael, tak že smlouvu mou přestoupili, kterouž jsem jim přikázal“ (7:11).

Smysl je tento: „Můžete se modlit celou noc a den. Ale dokud nebudete jednat se svým hříchem, budete stále poráženi svými nepřáteli.“ Jak Izrael zhřešil? Písmo vysvětluje: „Zhřešili pak synové Izraelští přestoupením… nebo Achan… vzal něco z věcí proklatých. Pročež rozpálila se prchlivost Hospodinova na syny Izraelské“ (7:1). Achan neposlechl jasné Boží slovo. A teď řekl Hospodin Izraeli: „Vstaň ze svých kolenou. Nebudu poslouchat vaše modlitby, dokud neodstraníte zlořečené věci ze svého středu.“

Modlitba nevíry počítá pouze s Boží dobrotou. Ignoruje přísnost jeho svatých soudů. „Pohleď tedy na Boží laskavost i přísnost“ (Římanům 11:22). Apoštol tu záměrně jedním dechem zmiňuje Boží laskavost i přísnost. Říká, že není možné oddělit jednu od druhé.

Ve Starém zákoně to Izaiáš oznamuje takto: „Aj, neníť ukrácena ruka Hospodinova, aby nemohla zachovati, aniž jest obtíženo ucho jeho, aby nemohlo slyšeti. Ale nepravosti vaše rozloučily vás s Bohem vaším, a hříchové vaši to způsobili, že skryl tvář před vámi, aby neslyšel. Nebo ruce vaše jsou poškvrněné krví“ (Izaiáš 59:1–3).

Milovaný, Bůh se mezi Starou a Novou smlouvou nezměnil. On je Bohem lásky a milosti, jak ukazuje Izaiáš. Ale stále také nenávidí hřích, protože On je svatý a spravedlivý. Proto řekl Izraeli: „Neslyším vás kvůli vašemu hříchu.“

To samé se dá aplikovat na mnoho dnešních křesťanů. Takoví křesťané se kdysi modlili hodinu za hodinou. Někdy byli vzhůru celou noc a ronili veliké slzy. Ale navzdory jejich úsilí Bůh nikdy jejich modlitbu neslyšel. Proč? Uvažuj o slovech žalmisty:

„Ústy svými k němu jsem volal, a vyvyšoval jsem ho jazykem svým. Bychť byl patřil k nepravosti srdcem svým, nebyl by vyslyšel Pán. Ale vyslyšelť Bůh, a pozoroval hlasu modlitby mé. Požehnaný Bůh, kterýž neodstrčil modlitby mé, a milosrdenství svého ode mne neodjal“ (Žalm 66:17–20).

Žalmista říká: „Poznal jsem, že je v mém srdci nepravost. A nechtěl jsem s tím žít. Tak jsem šel k Hospodinu, aby mě očistil. Potom slyšel moji modlitbu. Ale kdybych si držel svůj hřích, Bůh by mé volání neslyšel.“

Ptám se tě: může křesťan, který je nevěrný své manželce, očekávat, že Bůh odpoví na jeho modlitby? Jestliže žije nějaký věřící v cizoložství, uslyší Bůh jeho přímluvy za jeho rodinu, jeho zaměstnání, jeho směr?

Prorok Malachiáš říká, že ne. Řekl Izraeli: „Již to podruhé činíte, že přikrýváte slzami oltář Hospodinův, pláčem a křikem, pročež nikoli nepatří již více k daru, aniž přijímá oběti vzácné z ruky vaší. A však říkáte? Pro kterou příčinu? Proto že Hospodin jest svědkem mezi tebou a manželkou mladosti tvé, kteréž ty nevěrně činíš, ješto ona jest tovaryška tvá, a manželka smlouvy tvé“ (Malachiáš 2:13–14). Malachiáš říkal: „Ptáte se, jak se mohou vaše modlitby omrzet Bohu. Důvod je jasný. Svévolně pokračujete v hříchu proti vaší manželce. A máte tu drzost věřit, že má z vás Bůh radost.“

Jestli to popisuje tebe, Malachiáš poskytuje varování: „Bereš svůj hřích na lehkou váhu. A čím déle se budeš snažit si ho udržet, tím bude pro tebe snadnější ho akceptovat. Již teď jsi přesvědčen, že jsi duchovnější se svou milenkou než se svou manželkou. Ne! Ztratil jsi Boží bázeň. Nazýváš zlo dobrem a zaměňuješ tmu za světlo. Pán nebude slyšet ani slovo z tvé modlitby.“

Petr dává stejné varování manželům, kteří nakládají se svými manželkami zle: „Podobně muži, žijte s nimi v porozumění a prokazujte ženskému pohlaví čest jakožto slabší nádobě a jako spoludědičkám milosti života, aby vaše modlitby neměly překážku“ (1. Petr 3:7).

Slovo překážka v tomto verši znamená odříznutí, izolaci. Petr vlastně říká: „Nemůžeš celý týden trápit svou manželku, potom jít do církve a očekávat, že Bůh uslyší tvé modlitby. Takové chování není od Krista. Je z ďábla. Ale ty nevěříš, že tě za to bude Bůh soudit. Říkám ti, že tvé modlitby byly z nebe přerušeny.“

Když Písmo říká: „Buď si jistý, že tě tvůj hřích dostihne,“ ukazuje to na víc než jen veřejné odhalení. Zahrnuje to každou oblast tvého života, včetně modlitby. Bůh zavře své uši pro tvá slova. A tvé společenství s ním bude přerušeno.

Můžeš namítnout: „To je starozákonní vyučování. Nedá se aplikovat pod smlouvou milosti.“

Ježíš to vyvrací. Říká, že Otec vyžaduje spravedlnost pod Novou smlouvou stejně jako pod Starou: „Odpustíte-li totiž lidem jejich prohřešky, odpustí váš nebeský Otec i vám. Ale jestliže lidem neodpustíte jejich prohřešky, pak ani váš Otec neodpustí vaše prohřešky vám“ (Matouš 6:14–15).

Nezáleží na tom, jak svatý si možná myslíš, že jsi. Můžeš si myslet, že jsi nasáknutý Kristovou spravedlností. Můžeš svědčit, že jsi ospravedlněný jeho krví, spasený skrze víru, posvěcený Duchem svatým. Můžeš se hodiny modlit, denně studovat Písmo, sloužit chudým, ohnivě kázat, dokonce činit zázraky víry. Ale pokud jsi někomu neodpustil hřích, kterým proti tobě zhřešil, plýtváš svou energií. Bůh neuslyší jedinou modlitbu, kterou se modlíš. Vlastně ti zadržuje své odpuštění pro tebe.

Hněváš se na někoho, jsi na někoho naštvaný? Existuje člen rodiny, se kterým odmítáš mluvit? Stále si o komsi myslíš, že je hlupák nebo blázen? Ježíš prohlašuje: „Já vám však říkám, že každý, kdo se bezdůvodně zlobí na svého bratra, bude vydán soudu. Kdokoli by řekl svému bratru: ‚Rácha!‘ bude vydán veleradě, a kdokoli by řekl: ‚Blázne!‘ bude vydán pekelnému ohni.“

„A proto, když bys obětoval na oltáři svůj dar a tam si vzpomněl, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar tam před oltářem a jdi a nejprve se smiř se svým bratrem a potom přijď a obětuj svůj dar“ (Matouš 5:22–24). Kristus říká: „Můžeš zapomenout na všechny půsty a slzy. Tvoje modlitby nebudou vyslyšeny. Nejprve si dej věci do pořádku se svým bratrem nebo sestrou. Potom se vrať k oltáři.“

Nedávno ke mně přišel jeden zbožný pastor, neuspokojený z pokusu usmířit dva služebníky. Tito dva muži byli léta nepřátelé. Jeden podal žalobu na druhého a vyhrál u soudu miliony dolarů. Potom se mohli oba udávit hořkostí k sobě navzájem. Ale nedávno se oba snažili o usmíření. „Jsou ochotní se domluvit,“ řekl mi pastor. „Ale je tu problém. Manželka kazatele, který soudní proces prohrál, odmítá druhému služebníkovi odpustit. Přísahala, že s ním už nikdy znovu nepromluví.“

Tato žena přímo odporuje Božímu dílu. A tragedie, kterou tím způsobuje, je dvojnásobná: ona je nejen překážkou usmíření, ale sama se odsekla od Boha. Neslyší její modlitby. A nesmíří se s ní, dokud nebude činit pokání.

Věřím, že Bůh je obzvláště rozzuřený na ty, kdo si drží rasové předsudky. Bůh pomoz muži nebo ženě, která uctívá po boku osoby jiné rasy a přitom si nosí hluboké předsudky. Běda takovému věřícímu, který se podílí na etnickém žertování. Hospodin se stane jeho nepřítelem. A jeho modlitby budou ohavností v Božích očích.

Možná nejsme schopni sloužit ve službě smíření, ale Bůh nás opravdu vážně volá, abychom se podívali na předsudky ve svém vlastním srdci. Možná v tobě vzrostla nelibost k jistým politikům, ať už bílým nebo černým. Nebo jsi možná vyrostl v zaujatém domově, ať už jsi bílý nebo černý. Nebo, což je ještě horší, navštěvuješ církev, kde se vyučuje rasismus. Možná nejsi schopen omluvit se celému společenství, proti kterému jsi zaujatý. Ale jestli znáš věřícího odlišné rasy, můžeš k tomuto člověku přijít a říci: „Chci ti říci před Pánem, je mi to líto.“

Mluvil jsem o modlitbě nevíry. Teď mi dovolte dát příklad modlitby víry. V Danielovi 9:13 říká Daniel Izraeli, proč nebyly jejich modlitby sedmdesát let vyslyšeny: „Všecko to zlé přišlo na nás, a však ani tak jsme se nekořili před tváří hněvivou Hospodina Boha našeho, abychom se odvrátili od nepravostí svých, a šetřili pravdy jeho.“

Po desetiletí hřích zabraňoval modlitbám Izraelců. Daniel říkal: „Teď vím, proč nás Bůh neposlouchal. Protože jsme odmítli jednat s hříchem. Neučinili jsme svou nepravost záležitostí modlitby. Stálo nás to Boží přízeň a požehnání.“

Tak se Daniel modlil tuto modlitbu víry: „A obrátil jsem tvář svou ku Pánu Bohu, hledaje ho modlitbou a pokornými prosbami, v postu, v žíni a popele. I modlil jsem se Hospodinu Bohu svému, a vyznávaje se, řekl jsem: Prosím, Pane Bože silný, veliký a všeliké cti hodný, ostříhající smlouvy a dobrotivosti k těm, kteříž tě milují, a ostříhají přikázaní tvých. Zhřešiliť jsme a převráceně jsme činili, bezbožnost jsme páchali, a protivili jsme se, a odvrátili od přikázaní tvých a soudů tvých“ (9:3–5).

Ještě než mohl Daniel dokončit modlitbu, poslal k němu Bůh archanděla Gabriela: „Ještě jsem mluvil a modlil se, a vyznával hřích svůj i hřích lidu svého Izraelského… a muž ten Gabriel, kteréhož jsem viděl v tom vidění na počátku, rychle přiletěv, dotekl se mne v čas oběti večerní“ (9:20–21).

Daniela se dotkl Bůh sám. A okamžitě byl Izrael zpátky ve smlouvě s Hospodinem. Ptám se tě, proč byla modlitba tohoto muže tak rychle zodpovězena? Protože to byla opravdová modlitba víry. Krátce, Daniel věřil, že Bůh soudí hřích, stejně tak jako ukazuje milosrdenství.

Hospodin je dnes připraven odpovědět na každou tvou modlitbu. Chce ti požehnat jako nikdy předtím. Ale ty musíš úplně věřit jeho Slovu, uznat to, co říká o hříchu. Ptej se ho, zda neexistuje nějaká nepravost, která by mohla bránit tvým modlitbám. Pak musíš čelit svému hříchu. Dej si do pořádku věci se svým bratrem nebo sestrou. Tehdy poznáš, že Bůh slyší tvé modlitby. A přijde k tobě rychle.

Download PDF