Uzdravující moc radosti | World Challenge

Uzdravující moc radosti

David WilkersonNovember 11, 2002

Izaiáš 16 živě popisuje, co se stane pyšnému národu, který se dostane pod Boží soud. Izaiáš tu prorokuje o Moábovi, nepříteli Izraele: "Ale slýchaliť jsme o pýše Moábově, že velmi pyšný jest, o pýše jeho, a chloubě jeho i spouzení se jeho, ale nepřijdouť k vykonání myšlénky jeho" (Izaiáš 16:6).

Skrze celé Písmo slouží Moábský národ jako symbol. Reprezentuje všechny sebejisté lidi, spoléhající na sebe sama, kteří se obrátili zády k Bohu a dostali se pod Jeho soud. V každém případě Hospodin sesílal na takové národy svůj hněv. Přesto tu Izaiáš neprorokoval jen o biblických národech, ale o společnostech od nejstarší historie do dnešního dne. Prorok v podstatě varoval: "Každý pyšný národ bude čelit Božímu hněvu."

Moábští byli opakovaně varováni ohledně svého hříchu. Ale oni odmítli všechny Boží milosrdné prosby. Tito lidé nechtěli mít nic společného s Jehovou Bohem. Místo toho začali pronásledovat jeho lid. V důsledku toho byly Boží soudy nad Moábem velice kruté. Velká sucha vysušila jejich pole a zničila jejich vinice. Spoušť byla tak hrozná, že, jak bylo řečeno, prorokovy slzy byly jedinou vodou v zemi (viz 16:9).

Po celé knize Izaiáše je zmiňováno mnoho podobných soudů. Přesto čas od času vystupuje jeden konkrétní údaj, který je charakterizuje: "A přestalo veselé a plésání nad polem úrodným" (16:10). Jednoduše řečeno: Jednu chvíli prosperita, plnost a hojnost. Ale náhle, okamžitě, tato požehnání mizí.

V biblických časech byly žně vždy časem velké oslavy. Ale poté, kdy na Moáb dopadl soud, nebylo tu žádné jásání "sklizně!", které by hlaholilo v ulicích. Bůh prohlašuje: "Na vinicích se nezpívá, ani prokřikuje, vína v presích netlačí ten, kterýž tlačívá. Takž i já provyskování přestávám" (16:10).

Každá stopa radosti se stala pro Maoábské minulostí. Místo toho teď nad celou společností viselo mračno smutku a hoře. Ve 48. kapitole Jeremiáše nacházíme podobný popis Moábských. Podle Jeremiáše se všechna radost a veselí vytratilo, protože Moáb byl pod Božím soudem. Místo toho tu bylo strašné, vážné ticho.

Chci, abyste teď uvažovali o krajině dnešní Ameriky. Co vidíte a slyšíte? Osobně jsem nikdy nebyl svědkem takového strachu v naší zemi. Není to proto, že žiji v New Yorku a vidím důsledky teroristických útoků 11. září. Ne, můj prorocký cit mi říká, že ve vzduchu je strach, protože jsme souzeni. Na náš pyšný, nadutý, povýšený národ dopadl Boží hněv. A radost a veselí se vytrácí.

Ale tento strach není pouze v Americe. Rozšířil se po celém světě. Například po teroristických atentátech v Izraeli již lidé neopouštějí své domovy. Bojí se řídit svá auta, chodit do restaurací, dostat se do davu. Děti si již více nehrají venku. A dospělí zjišťují, že usnout je nemožné. Radost a veselí doslova zmizelo z izraelských ulic.

V Indii a Pákistánu žijí mnozí ve strachu z nukleární zkázy. Oba tyto nepřátelské národy teď mají nukleární zbraně a obávají se dalšího nepřátelství. Ale i uvnitř jejich vlastních hranic jsou lidé navzájem podezřívaví. Bojácně chodí kolem sebe, bez jakékoliv radosti.

V Argentině se hroutí národní měna. Zavírají se banky a lidé se staví do front a doufají, že získají zpět své peníze. Novinové fotografie ukazují lidi, jak pomateně bloudí po ulicích. Ženy, které kdysi tancovaly a zpívaly na veřejnosti, jsou nyní zticha. Místo toho se po tisících shromažďují, pochodují a tlučou na hrnce a pánve vařečkami, aby oznámily své zoufalství. Radost tohoto národa je pryč.

Japonsko balancuje na pokraji naprostého chaosu. Jeho kdysi pyšní lidé se teď obracejí k bezuzdnému hříchu, aby přemohli svou úzkost. Pornografie vzkvétá. Hojně se rozšířil alkohol a zneužívání drog. Lidé se pokoušejí sami sebe znecitlivět, ale když párty skončí, stále ještě jsou plní strachu. Zatímco jejich radost se rozplynula.

Rusko je zraněný medvěd, který si líže otevřené rány. Alkoholismus zotročil v tomto zmrzačeném národě davy nezaměstnaných mužů. Vidíš je, jak sedí opuštění v městských parcích, v očích prázdný pohled zoufalství, jejich životy jsou ztracené pro vodku. V pouhých deseti letech poklesla průměrná doba lidského života ruských mužů z nějakých šedesáti na padesát čtyři roky. Z jejich životů zmizela radost.

V Číně, nejlidnatějším národě na světě, převyšují muži počtem ženy v poměru šest ku jedné. Je to výsledek vládního usnesení zastavit růst populace nucenými potraty embryí ženského pohlaví. Teď si miliony dospělých Číňanů zoufá, protože vědí, že se nikdy neožení. Nikdy nezažijí radost z toho, že mají rodinu. A jejich zoufalství se pomalu obrací na vztek. Miliony těchto mužů se shromažďují do měst, ale nemohou najít zaměstnání. Nálada v celém národě je morbidní, plná beznaděje. Lidská radost se vytratila.

Když Twin Towers v New York City postihla zkáza, bylo tu volání: "Tohle změní náš národ navždy. Už nikdy nebudeme stejní. Nic už nebude zase normální." Jak pravdivé. Nevinnost, prostota, radost a veselí, které kdysi mnozí Američané znali, je navždy pryč. A nikdy to znovu nezískáme.

Ale tahle nálada není jen důsledkem 11. září. Po celém státě řádí nekontrolovatelně lesní požáry, které ničí miliony stromů. Nejhorší sucha v historii zasáhla jednu třetinu Ameriky, decimují rozlehlé plochy hospodářské půdy. V několika státech se rojí hejna ničivých kobylek, přinášejí pohromu, horší než jakoukoliv jinou v naší historii. Povodně zaplavily Texas, ochromily Houston a San Antonio a způsobují škodu, která sahá do milionů dolarů.

Potom přišel otřes na Wall Street. V posledních dvou letech zbankrotovalo 1000 podniků, nejvíc v naší historii. Dokonce mocné America Online se otřásá. A teď slyšíme šokující odhalení o rozbujelé chamtivosti výkonných ředitelů. Představení některých z nejrespektovanějších amerických institucí rozkradli miliardy dolarů, když se rozpadaly jejich společnosti.

Zde je, co vidím v americké krajině právě teď – zpustošení a sklíčenost. Přesně jak Izaiáš prorokuje o Moábu, naše národní veselí a radost mizí. Proč? Amerika je pod soudem pro svou hříšnou pýchu. A podobně jako Moábští, vidíme Boží hněv, kamkoliv se obrátíme.

Podle Ježíše budou lidé trpět srdečními záchvaty kvůli hrozným věcem, které přijdou na zem. Během tohoto času soudu se vzdálí radost a veselí od bezbožníků. Ale v ten samý čas dostanou Boží lidé ducha radosti a veselí. "Vykoupení, pravím, Hospodinovi navrátí se, a přijdou na Sion s prozpěvováním, a veselé věčné bude na hlavě jejich; radosti a veselé dojdou, zámutek pak a úpění uteče od nich" (Izaiáš 35:10).

Ježíš Kristus sám je zdrojem vší radosti a veselí. Žalmista o něm píše: "Miluješ spravedlnost, a nenávidíš bezbožnosti, protož pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad účastníky tvé" (Žalm 45:7). Olej, který je zmiňován v tomto žalmu, představuje Ducha svatého. Autor píše: "Jenom ti, kdo se tlačí do důvěrného chození s Ježíšem, získají radost jeho Ducha."

Ve výše uvedené pasáži nám Izaiáš říká, že uprostřed temných časů, které přijdou, se probudí Boží zbytek. A oni se chopí Kristova Ducha, budou ho mít, získají ho, uchopí ho, zmocní se ho. V těchto tvrdých časech soudu bude duch radosti a veselí, který je v Kristu, jejich. A žádné poměry, okolnosti nebo osoba se nebude moci dotknout jejich radosti nebo ji ukrást.

Pro odpadlou církev bude příběh odlišný. Prorok Joel nám říká, že církev, která je "pro svůj hřích obrácena v poušť", bude zbavena veškeré radosti a veselí: "Ano před očima našima pokrm odjat jest, z domu Boha našeho veselé a plésání" (Joel 1:16). Jednoduše řečeno, v mrtvém náboženství není radost.

Prosím, neberte to, co se chystám říci, jako kritiku katolické církve. Ale po nedávných sexuálních skandálech s dětmi, do kterých se zapletli kněží, se stalo mnoho katolických církví jako márnice. Lidé po tisících opustili církev, buď ze zármutku, nebo ve strachu o své děti. Je téměř nemožné najít teď jakýkoliv "olej radosti" v katolické církvi.

Stejný smrtelný duch plní také protestantské církve. Mladí muži a ženy, kteří navštěvují přední semináře, jsou jen okrádáni o svou víru. Jsou vyučování, aby již nevěřili v nebe nebo peklo, vzkříšení, narození z panny. Není divu, že církve, kterým pastorují, jsou mrtvé. Když není přítomný Kristus, nemůže tam být žádná radost nebo veselí. Ježíš je jediný zdroj toho všeho.

Nemůže být žádná radost nebo veselí v hříšné společnosti, nebo mezi bezbožnými, nebo v mrtvé, formální církvi. Ale Izaiáš promlouvá slovo naděje pro spravedlivé:

"Poslouchejte mne, kteříž znáte spravedlnost, lide, v jehož srdci jest zákon můj" (Izaiáš 51:7). Bůh zde mluví ke všem, kdo ho znají a poslouchají ho. A on je s láskou kárá:

"Já, já jsem utěšitel váš. Jakáž jsi ty, že se bojíš člověka smrtelného, a syna člověka trávě podobného? Že se zapomínáš na Hospodina Učinitele svého, kterýž roztáhl nebesa, a založil zemi, a že se děsíš ustavičně každého dne prchlivosti ssužujícího, jakž se jen postrojí, aby hubil" (51:12–13).

Hospodin říká: "Proč jste zapomněli, kdo jsem? Cožpak nejsem ten stejný Všemohoucí, který porazil vašeho nepřítele Egypt? Ranil jsem tento mocný národ velkým soudem. A osvobodil jsem vás skrze mocné zázraky. Rozevřel jsem Rudé moře a vy jste v bezpečí prošli. Zachoval a ochránil jsem vás skrze tohle všechno."

"Vím, že čelíte novému dni obtížných, hrozných časů. Ale já jsem stále ještě mocný osvoboditel. Já jsem vás stvořil a já vás mohu zachovat. Roztáhnul jsem nebesa a založil základy země. Vy to víte. Přesto, navzdory tomu jste rychle zapomněli na mou moc a sílu ve váš prospěch. Kde je nepřítel, který by vás mohl zranit? Nikdo vám nemůže uškodit, protože vás držím ve své dlani."

Jsme požehnáni jak láskou, tak bázní Boží. A jeho vůle pro nás v nejtemnějších, nejděsivějších časech je získat jeho radost a veselí. I když uvidíme, jak kolem nás dopadá soud, máme zpívat, jásat a radovat se – ne protože přišel soud, ale navzdory tomu.

Izaiáš 51:11 začíná slovy: "A tak," které znamená: "Ve světle toho, co jsem právě řekl." Co tu právě Bůh řekl? Připomíná svému lidu: "(Já) jsem obrátil hlubiny mořské v cestu, aby přešli ti, jenž byli vysvobozeni" (51:10). Říkal: "Já jsem stále ještě Hospodin, Starý dnů, činitel zázraků. A moje paže je stále silná, aby vás vysvobodila."

Takže, co to je, co Bůh chce, aby jeho lid věděl ve světle této pravdy? Říká to všechno v jednom verši, v Izaiáši 51:11:

  • "A tak ti, kteréž vykoupil Hospodin, ať se navrátí, a přijdou na Sion s prozpěvováním." Jinými slovy: "Budu mít lid, který se ke mně vrátí s důvěrou, vírou a jistotou. Zvednou svůj zrak od svých podmínek a katastrof, které je obklopují. A dostanou zpět svou píseň radosti."
  • "A veselé věčné ať jest na hlavě jejich." Radost, kterou Boží lid zažije, nebude jen pro nedělní ráno, nebo na týden či měsíc. Bude trvat celý rok, během všech zlých časů až do úplného konce.
  • "Zármutek pak a úpění ať utekou." Tohle neznamená, že všechno naše trápení skončí. Znamená to, že naše důvěra v Pána nás dostane přes každou bolest a zkoušku. Takové věci nás nebudou moci oloupit o naši radost a veselí v Kristu.
  • "Radosti a veselé ať dojdou." Bůh se díval skrze věky a řekl: "Budu mít lid, který získá radost, vezme ji a bude ji mít. Chopí se jí a bude jeho."

Ti, kdo získají jeho radost, budou největším svědectvím Boží moci na zemi. Mysli na to, co to znamená, až udeří nejhorší časy. Zatímco lidská srdce zmrtvějí a společnost se zatvrdí, pokorní lidé budou uprostřed toho všeho přesvědčivě stát. A bude z nich prýštit nadpřirozená radost a veselí.

Nemylte se: křesťané budou v časech soudu snášet stejné věci jako kdokoli jiný. Ztratí zaměstnání, budou cítit bolest fyzického utrpení, budou snášet rodinné problémy. Ale v tom všem budou mít ducha pokoje. A svět to pozná. Lidé se na ně podívají a řeknou: "Ti musí doopravdy znát Boha. Jak by jinak mohli být tak klidní?"

Znám dva takové svědky plné života, jsou to manželé, kteří navštěvují Times Square Church. Před sedmi lety ke mně přišli s prosbou o modlitbu, když čekali dítě. Jejich doktor jim řekl, že jejich dítě bude nenormální. Ale díky Bohu, malý Brian se narodil zdravý.

Teď o sedm let později má Brian nádor na páteři. Ten nedávno způsobil, že se Brian zhroutil a ochrnul na všechny čtyři končetiny. Když mi tu novinu rodiče řekli, měl jsem zlomené srdce. Ale navzdory své bolesti byli Brianovi rodiče plní pokoje. Nepochybovali o Bohu. Místo toho nalezli radost v Pánu. Všechno, o co ten den požádali, bylo: "Prosím, modlete se za Briana."

Tato nádherná dvojice skýtá naprostý kontrast ke společnosti plné strachu. Mohou svědčit jako David o uzdravující moci radosti: "Hospodine Bože můj, k toběť jsem volal, a uzdravil jsi mne. Hospodine, vyvedl jsi z pekla duši mou, obživil jsi mne, abych s jinými nesstoupil do hrobu… I obrátil jsi mi pláč můj v plésání, odvázal jsi pytel můj, a přepásals mne veselím. Protož tobě žalmy zpívati bude jazyk můj, a nebude mlčeti. Hospodine Bože můj, na věky tě oslavovati budu" (Žalm 30:2–3,11–12).

Ale jak ubohým svědectvím jsou dnes někteří křesťané. Všechno, o čem mohou mluvit, jsou jejich strachy: strach ze ztráty zaměstnání, strach z krachu na burze cenných papírů, strach z teroristického útoku. Neříkám, že bychom nemohli mít strach. To by nebylo normální, zvláště v těchto časech. Ale Ježíš nám přikazuje, abychom všechny své starosti uvrhli na něj, protože on má péči o nás. Nejustrašenější křesťané to dnes vůbec nedělají. Jsou stejně tak teskliví a zoufalí jako zbytek společnosti.

Podobně, mnoho křesťanských manželství nemá žádnou radost a veselí. Děti přicházejí domů a zjišťují, že se rodiče přou a hašteří. A když není dům plný chaosu, je tam ticho jak v márnici. Není tam žádná láska, jen rozmrzelost, lhostejnost, prázdnota a osamocení. Říkám vám, tito rodiče dovolili Satanovi, aby je okradl o to, co dělá jejich domov silný. Písmo říká, že radost Hospodinova je naší silou. A právě teď potřebují jejich domovy křest radostí a veselím.

Jiní křesťané jsou spoutáni řetězy strachu a starostí. Dělají si starosti ohledně budoucnosti, svého zdraví, svých dětí, rostoucí paniky ve světě. Jestli se tohle vztahuje na tebe, vzpomeň si na Pánova slova: "Kdo jsi, aby ses strachoval a trápil? Nejsem již pro tebe Všemohoucí Bůh? Nedokázal jsem ti ve tvém životě svou věrnost? Stále ještě jsi ovcí mého stáda. A já jsem slíbil, že pro tebe udělám cestu. Tak proč jsi na mě zapomněl?"

Zlo, které jsem předvídal, že přichází na svět, je neuvěřitelné. Bude to tak odporné a hříšné, že i nejzatvrzelejší, nejateističtější lidé se budou potácet v šoku a panice. Ale Boží slovo to všechno předpovídá. Ježíš sám řekl, že zlí lidé budou horší a horší a že celá zem se bude strašlivě třást.

Ptám se tě, jaké démonické šílenství se přehnalo přes Ameriku, že nevinné malé holčičky jsou unášené, znásilňované a zabíjené? I nejzatvrzelejší vězňové nad těmito tragediemi pláčou. Jaký druh pekla sestupuje na náš národ, že se z centra města ztrácejí stovky dětí, jsou prodávány jako otroci k prostituci. Brzy uslyšíme o strašlivých odhaleních táborů s dětskými otroky, kde je filmována dětská pornografie.

Teď začíná panika na Wall Street. Věřím, že nakonec uvidíme, jak Dow-Jonesův index klesne pod 5000 bodů. Reality zkrachují. Burza cenných papírů se možná vzpamatuje, ale stane se trhem bláznů. Zde v New Yorku vidíme důsledky ekonomického chaosu. Již vidíme ty, kdo se náhle stali bezdomovci.

Jak mají Boží lidé reagovat v takových časech? Měli bychom prostě říci: "Odmítám slyšet jakoukoliv další špatnou zprávu," strčit své hlavy do písku a ignorovat každé odhalení, zjevení zla? Neměli bychom to udělat, i kdybychom chtěli. Každý den jsme bombardováni strašlivými zprávami ze zpravodajství.

Takže, jak můžeme získat radost a veselí ve vyděšeném světě, který zešílel? Odpověď nám dává Izaiáš. Nejprve popisuje stav časů, které viděl: "Nešlechetní nešlechetnost provodí, nešlechetnost, pravím, že tak nestydatě páší. Hrůza a jáma a osídlo tě očekává, ó obyvateli země… Velmi se rozstoupí země, velice se rozpadne země, náramně pohybovati se bude země. Motaje, motati se bude země jako opilý… nebo těžce na ni dolehne nepravost její, i padne tak, že nepovstane více" (Izaiáš 24:16–17,19–20).

Tohle zní přesně jako nynější stav ve světě. Představitelé firem jednali proradně a míří do vězení. Naše země snáší jednu přírodní katastrofu za druhou. A lidé se potácejí v absolutním strachu. Opravdu věřím, že Izaiáš viděl naše dny.

Ale i když Izaiáš svědčí, že se země motá pod Božím soudem, viděl něco nádherného, co to všechno překonalo. Tato vize ho naplnila radostí. Prohlásil: "Hospodine, ty jsi Bůh můj, vyvyšovati tě budu, a oslavovati budu jméno tvé; nebo jsi učinil předivné věci. Rady tvé zdávna uložené jsou věrná pravda" (25:1).

Prorok v podstatě říkal: "Hospodine, tvému lidu přichází tvé obdivuhodné, nádherné vedení. Tvá nová milost a velká věrnost je na cestě. Žádná lidská bytost nikdy neviděla, co se chystáš přinést."

Co se chystá Bůh udělat? Nejprve srazí každého násilnického nepřítele své církve: "Nebo jsi obrátil město v hromadu, město hrazené v zříceninu, paláce cizozemců, aby nebyli městem, a na věky aby nebyli zase staveni. Protož ctíti tě budou lid silný, města národů hrozných báti se tebe budou" (25:2–3). Zde je to, co způsobilo, že se Izaiáš radoval. Uprostřed všeho násilí, zuřících bouří, národních katastrof, vzestupu hříšnosti a zla, viděl Izaiáš Boží ruku, jak zjevuje svou moc: "Nebo jsi byl hradem chudému, hradem nuznému v úzkosti jeho, útočištěm před povodní, zastíněním před horkem; (nebo vzteklost ukrutníků podvrátila by zeď)" (25:4).

Co tím Izaiáš míní, když říká "podvrátila by jako bouře zeď"? Zeď je Ježíš Kristus, náš ochránce a naše obrana. Izaiáš viděl, jak přicházející bouře udeřila na tuto zeď, ale nepohnula s ní. Vlastně žádná bouře s ní nikdy nemůže otřást. Ježíš vládne jako Král nad každou bouří. A jeho lidé jsou bezpeční uvnitř jeho zdí.

Izaiáš také viděl lidi, kteří jsou "chudí a potřební," v naprosté tísni. Mluví o lidech bez zaměstnání, bez jakýchkoliv financí, bezdomovcích, hladových. Izaiáš říká, že v ten den bude Ježíš sám silou a útočištěm pro tyto lidi. On se osobně postará o všechny jejich potřeby.

"I učiní Hospodin zástupů všechněm národům na hoře této hody z věcí tučných, hody z vína vystálého, z věcí tučných, mozk v sobě majících, z vína vystálého a učištěného" (Izaiáš 25:6).

Hora, na kterou tu Izaiáš poukazuje, je hora modlitby. V nejtemnějších časech viděl prorok, jak Boží lid vystupuje k Hospodinově tabuli skrze přímluvy. A oni s ním hodují skrze intimní, důvěrné společenství. Pojídají "tučné věci" nebo "to, co způsobí, že jejich tváře září." To tučné představuje olej Ducha svatého. Krátce, tito lidé byli naplňováni, až zářili Duchem svatým.

Tady je obraz, který způsobil, že se Izaiáš radoval: v čase násilí a naprostého chaosu budou Boží lidé na kolenou. A budou hodovat u Jeho stolu a získávat mocné zdroje, aby čelili bouři.

"A zkazí na hoře této zastření, kteréž zastírá všecky lidi, a přikrytí, jímž přikryti jsou všickni národové" (25:7). Tito modlící se lidé byli osvobozováni od každého závoje, který jim zaslepoval větší vizi Krista. Bůh nadpřirozeně otevíral jejich oči. A nemohli být oklamáni žádnou falešnou doktrínou nebo učením.

Chválím Boha za Izaiášovu neuvěřitelnou vizi. V celé této pasáži nám Izaiáš poskytuje tajemství k získání ducha radosti a veselí. Všechno je to o modlitbě a očekávání na Pána. On nás v ten den uchová, protože se budeme nacházet uvnitř jeho zdí.

Tato jistota z nás učiní smělé svědky Boží dobroty v jakékoliv bouři. Až ten den přijde, celý svět se na nás podívá a pozná: "Očekávání spravedlivých jest potěšení" (Přísloví 10:28).

Download PDF