Nové vylití Ducha svatého | World Challenge

Nové vylití Ducha svatého

David WilkersonSeptember 15, 2008

Když zavane Boží Duch, každý pozná, že se něco děje. Lukáš, autor knihy Skutků, píše: „Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr“ (Sk 2,2). Podle tohoto verše na Letnice přišel Boží Duch jako „hukot z nebe“. Byl mocný, rychlý a změnil celou atmosféru: „naplnil celý dům, kde byli“ (Sk 2,2).

Dalším projevem příchodu Ducha svatého bývá, že se otřese celé okolí. Náboženští představitelé o Letnicích byli rozčileni tím, co se dělo mezi Ježíšovými následovníky. Pokoušeli se umlčet hukot z nebe. Ale Duch pomazal Petra, aby jim odpověděl: „Můžete nám vyhrožovat, můžete nás uvěznit. Můžete nám přikázat, abychom zmlkli, ale my zmlknout nemůžeme. Bůh do nás vdechl svého Ducha, pomazal nás a my musíme světu zvěstovat, co nám řekl.“

Věřící se pak shromáždili k uctívání a modlili se: „Pohleď tedy, Pane, na jejich hrozby a dej svým služebníkům, aby s odvahou a odhodlaně mluvili tvé slovo; a vztahuj svou ruku k uzdravování, čiň znamení a zázraky skrze jméno svého svatého služebníka Ježíše.' Když se pomodlili, otřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým a s odvahou mluvili slovo Boží“ (Sk 4,29-31).

Co říkají proroci o vylití Ducha svatého na církev v posledních dnech

Bible praví, že bude otřeseno vším otřesitelným. Otřesy zasáhnou i církev Božích vyvolených: „Jeho hlas tehdy zatřásl zemí, nyní však slibuje: 'Ještě jednou otřesu' nejen 'zemí', nýbrž i 'nebem'“ (Žd 12,26). Učedníci poznali, že vylití Ducha o Letnicích bylo naplněním proroctví. Petr ihned povstal a vyhlásil: „Děje se, co bylo řečeno ústy proroka Jóele… v oněch dnech sešlu svého Ducha“ (Sk 2,16+18). I dnes můžeme z Písma porozumět, co se děje v těchto posledních časech.

Ve Starém zákoně proroci jako Izajáš, Jeremjáš, Ezechiel a další mluvili o vylití Ducha jako o „časném dešti“ a „pozdním dešti“. Malachiáš – poslední kniha Starého Zákona – popisuje pozdní déšť jako událost, která otřese zemí. A Malachiáš dokazuje, že toto mocné dílo Ducha svatého, toto vylití „pozdního deště“ se děje právě nyní, v naší generaci.

Malachiášovo poselství má dvě části. V první z nich mluví k bezbožnému, materialistickému světu, který se žene za rozkoší. V druhé mluví k těm, kdo milují Hospodina a bojí se ho.

Malachiášovo varování bezbožným národům

„Hle, přichází ten den hořící jako pec; a všichni opovážlivci i všichni, kdo páchají svévolnosti, se stanou strništěm“ (Mal 3,19). Všude okolo sebe vidím důkazy, že žijeme v době, kterou Malachiáš popisoval. Den jako hořící pec – ekonomicky, společensky i duchovně – je právě dnes.

Malachiáš předpovídá bezbožníkům ničivou katastrofu, před kterou je nic neochrání: „... nezůstane po nich kořen ani větev“ (Mal 3,19). Nebude existovat žádný bezpečný přístav. Koho všeho ta katastrofa zasáhne? Všechny opovážlivce a všechny, kdo páchají svévolnosti (4,1). To znamená nejen ty, kdo si libují ve zvrácenostech. Opovážlivost, o které zde Malachiáš hovoří, vyjadřuje vyzývavý postoj vůči Bohu.

Moderní příklad takové opovážlivosti můžeme pozorovat v Evropské Unii. Pyšní se tím, že je bezbožným spolkem. Podle její ústavy Bůh ve společnosti nemá žádné místo, žádné uznání, jeho jméno je zcela vymazáno. Nakolik to mohou vůdcové Evropské Unie posoudit, Bůh je mrtev.

A Amerika nyní směřuje stejným směrem. Pomalu, ale jistě vytlačujeme Boha ze soudů, ze škol, ze společnosti. Odmítáme zmiňovat jeho požehnání nad naší zemí a místo toho tvrdíme: „Všechno jsme to dosáhli vlastní silou. Jsme největším, nejmocnějším a nejbohatším národem na zemi, a to vše jsme dokázali sami.“

Miluji Ameriku, ale obávám se, že tento národ vyplázl na Boha jazyk, opovážlivě ho vyzývá, aby něco udělal. Nejhorší arogance, které se lidstvo může dopustit, je vychloubat se nebi hříchem a tvrdit: „Bůh to nevidí. Stejně nic neudělá. Nezajímá ho to.“

Je opovážlivost pošlapat jeho slovo a zesměšňovat všechno, co zobrazuje jeho charakter. Uvědomte si, jakým zesměšněním manželství je uctívání sexuálních zvráceností. Je nestoudností legalizovat sňatky mezi homosexuálními páry a dovolit jim adopci dětí – teď se to zrovna projednává v Kalifornii. A mezitím se pedofilové dožadují uzákonění pohlavního styku s dětmi.

Tato bezbožnost nám defiluje před očima a vypadá to, že nemůžeme nic dělat, abychom ji zastavili. Ale nevím, jak dlouho ještě Bůh vydrží, než tuto opovážlivost odsoudí. Malachiášovo proroctví se v minulosti vícekrát splnilo, když bezbožné národy překročily určitou mez.

Z Písma je zřejmé, že Amerika v hříchu předstihla odpadlý Izrael, Sodomu a Gomoru i bezbožný svět za časů Noeho. Izajáš prorokoval: „Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy“ (Iz 60,2). Jeremjáš mluvil o této temnotě, když provolával k odpadlému Judovi: „Vzdejte slávu Hospodinu, svému Bohu, dříve než způsobí tmu, dříve než nohama narazíte o zšeřelé hory. S nadějí se upínáte k světlu, ale on učinil z něho šero smrti, obestřel je černým mračnem“ (Jr 13,16).

I Malachiáš hovoří o době, kdy zemi přikryje soumrak a Hospodin pokoří pyšné a opovážlivé. Až ten den přijde, nezůstane kořen ani větev, to znamená, že nezbude nic, na čem by se mohl znovu vybudovat blahobyt. Dosud nikdy Bůh nezničil kořeny obnovení docela. Teď však prorok zvěstuje úplné zničení, žádná možnost obnovy nezůstane.

Pro Ameriku a celý svět nastal čas zúčtování. Všechny větve vlády Spojených států – včetně federálních bank a dalších finančních institucí – zasáhne krach a rozpad naší ekonomiky. Stará, pevně zavedená sdružení a instituce hluboce zakořeněné v naší společnosti zaniknou bez naděje na obnovení. Rozšíří se temnota, nikdo nebude znát cestu ven.

V Americe teď již i světská společnost vidí, že nás čekají těžké časy. V jednom z posledních čísel časopisu The Economist byla zobrazena socha Svobody sedící bezradně s hlavou v dlaních, pochodeň na zemi v prachu. Nadpis zněl: „Nešťastná Amerika“. Dále bylo možno se dočíst – doslova: „Celý svět zaplavuje šero beznaděje,“… „Tak dlouho jsme hamounili, až se to obrátilo proti nám,“… „Už je pozdě, nacházíme se na skluzavce,“… „Amerika je ve strašném stavu. Křivíme se do podoby Sodomy a Gomory,“… „Ekonomika je na pokraji pádu,“… „Svět vře.“

Před deseti lety jsem napsal knihu „Poslední výzva pro Ameriku“, která předpovídá ekonomickou katastrofu. Vysmívali se mi tehdy, že rád prorokuji konec světa (ačkoliv soudy nikdy nehlásám bez slz). V poslední době náš služební telefon skoro nepřestává zvonit – všichni tu knihu chtějí.

Ale Amerika není jediným národem, na který přichází temnota. Nedávno jsme vyslali tým služebníků do jednoho většího ruského města. Po návratu referovali, že tu část národa přemohla ekonomická beznaděje. Ceny benzínu, elektřiny a dalších základních potřeb raketově rostou, zatímco platy odpovídají asi polovině životního minima. Členové týmu říkali, že neviděli nikoho se usmívat – jedině v církvích, kde lidé důvěřovali Pánu a neztráceli naději.

Možná si myslíte: „Ono to nebude tak zlé. Naše ekonomika se vždycky nakonec zase vzpamatovala. Už jsme takové problémy zažili, a pak se to zase zlepšilo. Dobře, třeba to potrvá pět let, ale zase se to spraví.“ Ale co když měl Malachiáš pravdu? Co když všechny kořeny naděje na zotavení budou zničeny až do posledního vlásku?

Něco vám řeknu: Představte si, že by Malachiáš žil v dnešní době. A že by své poselství kázal příští neděli ve vašem sboru. Představte si pastora Malachiáše za vaší kazatelnou. Skončí své kázání, zavře Bibli, sejde z pódia a prochází shromážděním. Lidé jsou otřeseni tím, co právě slyšeli – přichází doba soumraku a temnoty. Ale na Malachiášově tváři se objeví široký úsměv. Najednou rozpřáhne ruce a zvolá: „Radujte se! To proroctví, které jste právě slyšeli, není pro vás. Není míněno pro ty, kdo milují Pána a bojí se ho. Je to slovo pro pyšné, opovážlivé hříšníky. Je to svaté varování bezbožnému světu.

Ano, v čase temnoty budou škody všestranné. I křesťané utrpí ztráty, s tím se nedá nic dělat. Ale Bůh vám poslal své slovo, a toto slovo vás přenese přes těžkosti. Ať se třeba skály zřítí do moře. Ať se ekonomika rozpadne na kousky. Ať je otřeseno všechno otřesitelné. Ale těm, kdo se ho bojí, Bůh poslal jiné poselství.“

Pro ty, kdo zvítězí, je posláno slavné poselství

Pro Boží lid je zaslíbena radost, nikoliv temnota. Až temnota přikryje zemi, až se lidská srdce rozklepou strachem nad hroznými věcmi, které se budou dít, právě tehdy nám „vzejde slunce spravedlnosti se zdravím na paprscích (Mal 3,20).

V nejtemnější hodině, až se rozmůže beznaděje, až vše přikryje soumrak strachu, se Pána Ježíše zjeví slavněji zjevení než kdykoliv v historii. Celý svět bude svědkem jeho spasitelné moci v plné slávě. V zmateném světě, kde Muslimové prohlašují, že islám zvítězil nad křesťanstvím, kde agnostici křičí, že Bůh je mrtev, Pán Ježíš povstane. Zazáří jako uzdravující Slunce, jasněji než v kterékoliv předchozí generaci.

A až se Syn zjeví, v Božím lidu se něco stane. Na konci toho verše se píše: „Rozběhnete se a budete poskakovat jako vykrmení býčci“ (Mal 3,20). Je tu řeč o vylití pozdního deště, o zaslíbeném křtu v Duchu svatém, včetně mocnějšího hukotu z nebe. Až to přijde, Duch svatý obnoví mocné skutky: „dej svým služebníkům, aby s odvahou a odhodlaně mluvili tvé slovo; a vztahuj svou ruku k uzdravování, čiň znamení a zázraky skrze jméno svého svatého služebníka Ježíše“ (Sk 4,29-30).

Jsou tři slova, která mnozí křesťané už raději nepoužívají: znamení, divy a zázraky

Po celou generaci tato slova byla v církvi spojována se zneužíváním a urážkami. Právě když tak mnozí toužili spatřit pravé skutky Boží, potvrzené znameními, šarlatáni prezentovali falešné „svaté skutky“. Takzvaní uzdravovatelé z toho všeho udělali cirkus – v chamtivosti nabízeli uzdravení za peníze.

Když dnes tato slova slyšíme, vzbuzují v nás různé nepříjemné pocity – obavy z fanatismu, rozpaky ze zesměšnění, bolestné vzpomínky na vzácného bratra nebo sestru, jejichž víra na těchto podvodech ztroskotala. Tragickým následkem toho všeho je, že církve už nečekají, že by Bůh konal zázraky.

Satan ví, že je předpovězena nová vlna zázračných uzdravení, skutečně vedená Duchem svatým. Proto předvádí svá vlastní „uzdravovací“ shromáždění. V jeho shromážděních ale nestojí ve středu Kristus, jsou vyvyšováni andělé nebo určitá osobnost.

To, co prorokuje Malachiáš, se nedá zorganizovat lidskou silou. Nebude to vázáno na určité místo, nerozšíří se to okolo určitého jednotlivce. Bude to spíše doprovázet posvěcené zvěstování Krista. Bude se to dít stejnou měrou v církvích i v domácnostech věřících. Pomazání k modlitbám za nemocné obdrží pastoři i jiní služebníci. Starší povstanou v obnovené víře a dostanou zmocnění konat divy ve jménu Pána Ježíše. Všichni budou vzkládat ruce na nemocné a modlit se za jejich uzdravení.

K těm třem patří ještě jedno slovo, které raději nepoužíváme: projevy. Bojíme se projevů těla, při nichž se lidé chovají prapodivně. Ano, mnohokrát byl pojem „projevy Ducha svatého“ zneužit pro nejrůznější projevy těla. Ale až se nás Duch svatý skutečně dotkne, jako se dotýkal lidí v Písmu, neměli bychom se jeho projevů bát.

Při vylití Ducha svatého v posledních časech bude jeho hlavním projevem radost. Zatímco svět bude zahalen soumrakem beznaděje, svědectvím Božího lidu bude čistá radost. Samotné základy lidské společnosti se rozpadnou a následovníci Pána Ježíše uprostřed trosek nepřestanou chválit Boha, budou šířit naději a ochotně pomáhat nejnuznějším.

Projevy radosti budou třeba více než kdy jindy. Den za dnem slyším, jak se věřící ptají: „Toto je všechno, co nám křesťanství může nabídnout? Pořád se máme zabývat utrpením a zkouškami? Pán už nemluví? On už neuzdravuje? Nemáme očekávat vyslyšení proseb? Kde jsou ty zaslíbené zázraky?“

Odpovím jednoduše: Uzdravení a zázraky jsou možné jen v moci Ducha svatého. Kniha Skutků praví, že Štěpán byl plný víry a Ducha svatého a mezi lidem činil veliké divy a znamení (Sk 6). Jsme-li upřímní, musíme si přiznat, že jsme již ztratili víru na takové zázraky.

Mezi mnohými křesťany slábne oheň Ducha svatého

Bůh nemůže vyslyšet prosby, když neprosíme s vírou. Satan od nás neuteče, kdy žijeme ve strachu a v nevěře. Smutná pravda je, že se nám nepodařilo převzít Bohem danou autoritu nad satanem a jeho démonickou říší. Boží slovo jasně říká, že satan ztratil moc. Jak nad ním zvítězíme? „Vzepřete se ďáblu a uteče od vás“ (Jk 4,7). Proč tak mnozí necháte satana, aby bez překážek devastoval vaši víru?

I pro vás Malachiáš nabízí východisko: „Rozběhnete se a budete poskakovat jako vykrmení býčci“ (Mal 3,20). Malachiáš přirovnává věřící k telatům zavřeným ve stáji. Představte si telata uvázaná ve stáji, plná energie, točí se v kruhu, kopají a dělají hluk. Chápete, co se nám Malachiáš snaží popsat? Satanovi se podařilo mnohé věřící uvěznit v malých stájích. Nepustí je na zelené pastviny a k občerstvujícím vodám, které pro ně připravil Spasitel. Přemýšlejte o tom:

  • Někteří křesťané jsou uvězněni ve stáji beznaděje. Jsou k smrti unudění, každý den se jen točí ve svém malém světě. Jsou spoutáni duchovním poutem sobectví, materialismu, vlastních potřeb – bez kapky radosti. Mnozí takoví věřící se už vzdali veškeré naděje na vysvobození. Když si vzpomenou, jak dříve chválili Pána, jen bezmocně vzdychají a říkají si: Bože, kde jsi?
  • Někteří věřící jsou zavřeni ve stáji hořkosti. Bible říká, že hořkost je smrtelný jed. V Kristově lásce vás musím varovat: Ponecháš-li si jediný kořínek hořkosti, jakoukoliv rasovou nesnášenlivost, neodpuštění, „spravedlivý“ hněv – jsi v poutech nepravosti. Zůstaneš-li v této vazbě jako tvrdohlavé telátko, budeš žít ve strachu, který vede ke smrti.

Existují i další vězeňské stáje: nevěra, zoufalství, strach, hřích. Bez ohledu na to, co tě poutá a omezuje, skutečnost je taková, že své stáje nedokážeme otevřít sami. Nedokážeme se zbavit zoufalství, strachu nebo nevěry z lidských sil. Potřebujeme nové naplnění Duchem svatým.

Prosím vás, už ani jeden den nezůstaňte spokojeni s tím, jak se věci mají. Pán dává svého Ducha těm, kdo ho prosí. Osvobození přichází skrze víru. Když Bůh zaslibuje, že se rozběhnete a budete poskakovat jako vykrmení býčci, znamená to víc než jen uvolnění z omezení. Když on otevře vrata naší stáje, vyběhneme a budeme skákat radostí. Už nad námi nebude soumrak, budeme svobodně chodit v naději a hojnosti života.

V těchto dnech nejistoty a soumraku dosvědčí Boží moc právě ti, kdo prožijí uvolnění ze své stáje. Budou jásat a radovat se, až povstane Boží Syn. Boží navždy platné zaslíbení jeho lidu bude zjevné všem.

Na osvobození ze stáje musíme spolupracovat

Duch svatý je dán těm, kdo prosí. Modlete se za obnovení ohně Ducha, aby oživil vaši víru a přitáhl vás blíže svému srdci.

Radost je ovocem Ducha. Jako Boží lid máme hlasitě zpívat a jásat v Hospodinu. Musíme ho chválit, ať se cítíme jakkoliv, protože Bible říká, že on přebývá ve chválách svého lidu.

Snad namítneš: „Není to pokrytectví, skákat radostí, když se tak necítím? Taková radost je k ničemu, když jsi v depresi nebo cítíš bolest.“

Poslouchej, co na to říká Malachiáš: „Rozšlapete svévolníky, že budou jako popel pod chodidly vašich nohou v ten den, který připravuji, praví Hospodin zástupů“ (Mal 3,21). Ve chvíli, kdy přijmeš vysvobození, když ze své stáje vírou vykročíš, satan se dá na útěk. Démoni se rozprchnou. Bez ohledu na to, co nového si vymyslí svět, jaké problémy přijdou, Boží slovo zůstává pravdou. Můžeš přijmout novou plnost Ducha svatého a vyběhnout jako býček vysvobozený ze stáje.

Rozloučím se s vámi těmito slovy zaslíbení:

  • Hospodin potěší Sijón, potěší všechna jeho místa, jež jsou v troskách. Jeho poušť změní, bude jako Eden, jeho pustina jako zahrada Hospodinova. Bude v něm veselí a radost, vzdávání díků a prozpěvování (Iz 51,3).
  • Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění, vyhlásit léto Hospodinovy přízně, den pomsty našeho Boha, potěšit všechny truchlící, pozvednout truchlící na Sijónu, dát jim místo popela na hlavu čelenku, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha beznaděje. Nazvou je 'Stromy spravedlnosti' a 'Sadba Hospodinova' k jeho oslavě (Iz 61,1-3).
Download PDF