Blízkost Boží!

Chci se s vámi podělit se dvěma verši z originálního Hebrejského textu Helen Spurrell:

Zde je úžasná pravda v této pasáži, jenž může změnit tvůj život, přinést ti pokoj a dát ti odpočinutí bez ohledu na to, co jsi doposud prožil. Uvidíš, že když jednou porozumíš Boží stálé Blízkosti – jak on tě miluje a je ti pořád nablízku – pak každý strach a úzkost musí pryč!

V onom textu David popisuje zkažené nepřátele, kteří přicházejí blíže a blíže, aby se pokusili jej zruinovat a zničit. A říká: „Hanební, zkažení a protivní hříšníci mě chtějí dostat. Jsou všude okolo mne a jejich tlak sílí. Chystají se mne totálně oddělat!“

My všichni máme také nepřítele – nepřítele našich duší, ďábla. A on má stále na mysli jen jeden záměr: zničit Boží dílo a svádět a zastrašovat Jeho lidi. Vskutku, Satan používá všechnu svou sílu a lstivost, aby odtrhl křesťany od přízně a přítomnosti Pána. A to jest přesně to, co se snaží činit ve tvém životě právě teď – chce tě vystrašit, svést, rozdrtit!

„…Pojďme a rozdrťme jej… aby jméno Izraelovo již více nebylo vzpomínáno“ (83:4). Mocnosti a síly temnoty neustále pracují, záludně vymýšlejí naši zkázu. Říkají, „Zničme Boží lidi. Zdrtíme je, aby po nich nezůstala ani památka!“

Edomité přišli zničit Jeruzalém s válečným křikem, „…Rozbořte, rozbořte jej až do základů“(137:7). Říkali: „Zničme to město do základů. Srovnejme ho se zemí, vyřiďme ho!“

Podobně dnes, Satan nebude uspokojen dokud neuvidí totální ruiny a pády každého zbožného služebníka, církve a opravdového milovníka Ježíše. Ďábel není něco jako kosmický šašek a vtipálek, dělající triky a šprýmy na nás, aby nám jen nějak ztížil situace. Jeho démonští duchové nejsou jen nějací čertíci, kteří jen tak znepříjemňují žití.

Ne, satanův záměr je mnohem vážnější než toto! Je zaměřen na totální destrukci církve Ježíše Krista. Jeho jasným cílem je zahladit nás, položit nás tak, aby po nás nic nezbylo.

Ďábel byl drzým křiklounem dokonce i na Ježíše. Pokoušel Syna Boha otevřeně, nabádal ho, aby se odvrátil od svého otce a zbudoval pozemské království. Co za lháře – jaké to strašné myšlení podniknout takové pyšno-hříšné kroky! Ano, Satan se bude pokoušet činit vše, co je v jeho moci, aby zničil vše, co je svaté a spravedlivé, a nikdy se nezastaví, stále hledá, co by provedl. Neustále něco z pekla plánuje!

Jednoduše nemůžeš ignorovat ďábla. Prosím, pochop: v žádném případě nevyvyšuji Satana. Legálně byl zbaven vší své moci. Nemůže zatratit kohokoli v pekle, překračujíc linii krve, kterou Ježíš vytýčil. Skutečnost je však taková, že ďábel má pekelné plány na všechny křesťany – a pracuje zde ve světě a naplňuje je. Jestli tomu nevěříš, budeš mít problém!

V New Yorku můžete nalézt ruiny mnohých služebností, které začaly s Boží mocí a požehnáním. Satan je zahladil, srovnal do základů!

Vezměme si takovou Kolumbijskou Universitu založenou jako kolej k přípravě zbožných služebníků. Mám knihu souboru kázání od prvního presidenta školy – a je plná Kristo-centrického kázání! Zakladatelé byli svatí mužové, plni Krista, zapáleni pro hynoucí svět. A měli službu, která byla požehnána. Mocné, posvěcené kázání se vylévalo ze školní kazatelny.

Dnes je Columbie ďábelským polem, pařeništěm humanismu a nemorálnosti. Bůh je vzdálenou vzpomínkou školního prostoru. Ruina tohoto institutu leží až na dně zbořeniště!

Podobně je na tom Harvard, Yale a jiné celonárodní university. Byly založeny muži Božími jako přípravné instituce pro služby evangelia. Tyto školy se kdysi těšily velkým probuzením – avšak nyní vše kontroluje humanismus. Staly se potemnělými, modlářskými institucemi.

New York City mělo kdysi též mnohé zapálené sbory a mocné, efektivní služby chudým a bídným. Avšak mnohé z nich byly pokořeny Satanovými plány a záměry:

• Kdysi zde byl Presbyteriánský sbor, který šokoval toto město svými ohnivými kázáními. Jejich budova k uctívání byla stále přeplněna svatými lidmi a ti hledali Boha. Dnes je tento sbor mausoleem – dům duchovní smrti!
• Před 50-ti lety byly letniční církve v Manhattanu přeplněné po celý týden a mohly se chlubit ohnivým kázáním a živou hudbou. Tyto církve pohotově zakládaly četné misie. Ale nyní jsou mnohé pryč – vymazány z paměti!
• Mnohé služby nuzným, alkoholikům a drogově závislým se staly pouhými sociálními kancelářemi. Tyto podniky již více nejsou závislé na Svatém Duchu, ale na vládních dolarech. A ony se obrátily od Bible k psychiatrii. Jejich představitelé již více neklečí na svých kolenou, aby se modlili za lidi. Místo toho sedí ve svých kancelářích s propiskami a před sebou mají otevřeny psychiatrické knihy. Ztratili všechnu svou moc i pomazání. Je to všechno pryč!

Ďábel je úspěšný v proměňování těch jednou zbožných prací v ruiny ke zničení až do základů. A on i tebe chce zruinovat! Možná cítíš ty dotírající nepřátele Žalmu 119 150, jak se k tobě přibližují právě teď a sledují, jak tě srazit a učinit tvé chození s Pánem pouhou vzpomínkou.

Před nedávném jsem byl na rohu 49th Street a 8th Avenue, přičemž jsem si kupoval noviny, když dva drogově závislí přistoupili a řekli: „Vítej, pastore!“ Oba byli zpití.

Jeden z nich položil svou ruku okolo mých ramen a já jsem ho poznal. Řekl jsem: „Že tys byl v Timothy House?“ (Timothy House je jedním z domů s pomocí pro drogově závislé a alkoholiky pod dohledem D. Wilkersona). On odpověděl, „Ano, na šest měsíců. Ale jednoho dne jsme prostě já a můj přítel odešli. Můj přítel byl včera zatčen. Asi dostane 5 let.“

Pak se obrátil a představil mi toho muže, co byl s ním. Ten muž byl presidentem Sebevražedného motocyklového gangu v Brooklynu. Tento zabijácký gang byl v novinách pro jejich zneužívání. A teď mi jejich vůdce řekl, „Pane Wilkersone, znám vás. Můj tatík je letniční kazatel.“

Ten muž z Timothy House začal plakat. Objal mne a řekl, „Miluji tě.“ Najednou jsem ucítil velikou Ježíšovu lásku, která proudila skrze mne k těm dvěma mužům. A já řekl, „také tě mám rád.“ Plačící muž řekl, „Pastore Davide, ďábel se mne pokouší zabít. Chce mne zničit!“

Pověděl jsem mu, „Můžeš se se mnou modlit teď hned. Ale jestliže to nechceš tady, můžeš jít tady dolů ulicí do našeho Upper Room (další podobný dům pomoci) a oni se tam s tebou budou modlit. Ty víš, kde to je.“

Náhle, ten vůdce gangu – kazatelův syn – se začal oddalovat. Řekl, „Hej, chlape, já se sbírám!“

Ten muž byl obklopen démonickými silami ze všech stran. Bylo mi to jasné a on to také určitě věděl. A i přesto, že se snažil vzdálit Boží přítomnosti, cítil jsem v sobě nádhernou Ježíšovu lásku proudící k němu.

A nyní se chci otázat tebe: Jak je to možné, když Ježíš zjevuje takovou lásku těm, co berou drogy a páchají trestné činy, že ty si říkáš, „Bůh by mne nemohl milovat, vždyť jsem Ho tak zradil!“

Buď si jist, že tě Bůh miluje! Jestliže řeka jeho lásky proudila skrze mne pro ty dva muže, o co více poplyne k tobě? Jak to jen je, když hynoucímu světu nabízíš milost, ale nenabídneš ji sám sobě?

Ďábel byl úspěšný, když spoutal ap. Pavla řetězy a dostal jej do Říma, aby byl zabit. Ale Bůh zasáhl a vysvobodil Pavla! Satan též podnítil nějaké Židy z Antiochie, kteří spílali proti apoštolovi. Zkamenovali ho a pak jej vlekli z města a měli za to, že je mrtev.

Dovedeš si představit ty zástupy démonů civějících z duchovního světa – divoce se smějí, radují z posledního vydechnutí velikého kazatele a těší se na účast při jeho pohřbu? Vidíš to Satanovo vychloubání, „Dostali jsme ho, srovnali až k zemi a zničili ho! Pavel a jeho kázání budou brzy pryč. Zničíme evangelium. Náš největší nepřítel na zemi je zlomen!“

„A když jej obstoupili učedlníci, vstal, a vešel do města, a nazítří odešel s Barnabášem do Derben“ (Skutky 14:20). Pavel ihned vstal. A vpochodoval přímo do města s hlavou vzhůru. Dovedete si představit co si teď ti démoni museli myslet? Pravděpodobně se rozutekli všude možně!

Pavel objasňuje, proč Bůh tak často dovoluje ďáblu, aby nás zkusil: „Vskutku jsme ve svém nitru cítili, že jsme přijali rozsudek smrti. Bylo to proto, abychom neměli důvěru v sebe, ale v Boha, který křísí mrtvé“ (2. Korintským 1:9).

Věřím, že ďáblova nejsilnější zbraň proti Božímu lidu jsou pokušení a rozkoše, jenž nás vedou k hříchu. Jeho záměrem je pohltit věřící vinou, strachem a odsouzením – zastrašit je a srazit. A čím více milují Ježíše, tím těžší a tvrdší jsou jeho pokušení!

Snad se domníváš, že příčinou tvých těžkých pokušení je to, že máš nečistého ducha. Avšak jestli miluješ Ježíše – je spasitel tvého života a Pán tvé vůle – pak jsi nebezpečnou osobou v pekle. A Satan se bude pokoušet položit k zemi!

Možná říkáš, „Bratře Dave, cítím tyto vychytralé pronásledovatele o kterých mluvíš. Chtějí mne dostat. A Satan mne chce zruinovat, oddálit od Ježíše. Uvrhl mne do lvího doupěte a ohnivé pece pokušení!“

David prohlásil, „Kdyby se nebylo prokázalo, že Jahve je s námi… pak by nás byli spolkli dokonce zaživa, když proti nám hořel jejich hněv“ (Žalm 124:2–3).

Dovol mi tě varovat, zvláště pak jsi-li nově uvěřivší následovník Ježíše Krista: Není tak podstatné jak svatý, čistý či neposkvrněný se cítíš, anebo jak si myslíš, že jsi v bezpečí. Nejsi však mimo pokušení! Jestli si myslíš, že jsi nedotknutelný, pak hleď, abys nepadl ve veliké pokoušení a v hříchu.

Jako Pavel: „Já nedoufám v těle“. Někteří ze zbožných lidí, které jsem znal, zradili Boha velmi mizerně. A tak mám na mysli vážné pokušení a chybu Davida, muže podle Božího srdce.

David byl bolestivě pokoušen, upadl do cizoložství, lhal a zabil nevinného muže. Jsem si jist, že když prorok Natan jej odhalil, Satan byl přesvědčen, že David je odepsán. Očekával, jak tento muž sepne ruce a řekne, „Co se to stalo? Zneuctil jsem Boha! Zhřešil jsem proti světlu, spáchal hrozné hříchy proti kterým jsem sám kázal. Bůh mne již nikdy nepoužije. Mé srdce je příliš černé. Byl jsem přemožen hříchem!“

Ano, jak špatný byl Satan! Podívejme se na Davidův křik po svém pokání: „Jahve mě přísně napravoval, ale smrti mě nevydal“ (Žalm 118:18). David řekl, „Byl jsem pokoušen a zkoušen – ale Bůh by mne nenechal napospas Satanově moci!“

Drahý svatý, jestli ďábel přichází k tobě s mocnými pokušeními, není tak tomu vždy proto, že je tvé srdce zkažené. On útočí, protože ty se obracíš k Pánu! Přináší ti ohnivé zkoušení tužeb a pokušení proti tobě, aby se pokusil zničit tvou víru.

„Nejmilejší, nebudiž vám divný ten přišlý na vás oheň, pro zkušení vás, jako by se vám něco zvláštního přihodilo“ (1. Petr 4:12).

„Pokušení vás nezachvátilo, než lidské. Ale věrný jest Bůh, kterýž nedopustí, abyste byli pokoušeni nad vaši možnost, ale způsobí s pokušením také i vysvobození, abyste mohli snésti“ (1. Korintským 10:13).

Není na tom všem, co se ti přihodilo nic neobvyklého. Ano, možná si vystrašen, poněvadž nepřítel přišel proti tobě jako povodeň. Útok může přijít skrze pokušení, vášně, manželské problémy, finanční krize. A snad si říkáš, „Já se tady snažím sloužit Pánu, dělám, co můžu, abych Jej měl rád a byl Mu věrný. Ale věci jsou pořád horší. Co je se mnou v nepořádku? Proč se nemohu dostat z téhle díry? Proč se mé problémy stále jen hromadí?“

Vyzývám tě, abys ses porozhlédl napravo i nalevo, před sebe i za sebe: Všichni něčím procházejí! Za úsměvem tvých drahých bratrů a sester v Kristu jsou mnohé slzy. Jsou zraňováni v bojích, o kterých ty nemáš ani tušení. Ne, ty nejsi osamocen ve svém soužení – a tvůj boj není čímsi zvláštním, neobvyklá okolnost. To, přes co procházíš, je společné davům lidí!

A nyní mi dovol přejít k té dobré části tohoto poselství. Tady je ta slavná novina:

Bůh je více připraven dodržet své sliby, než ďábel, který tě chce zruinovat. Skutečně, čím blíže k tobě přichází nepřítel, tím více se blíží Bůh!

„Když se záludní pronásledovatelé ke mně přiblížili, ti, kteří jsou vzdáleni tvému zákonu, pak ty, ó Jehovah, byl's mi blízko, se všemi tvými pravdivými přikázáními…“ (Žalm 119,150,151 Spurrell). David, jinak řečeno, řekl, „Bože, jestliže mí nepřátelé budou moc blízko, aby mne zničili, pak Ty musíš mi být ještě blíže v čase mého soužení!“

Hebrejské slovo pro „blízko“ v tomto verši je totéž slovo jako „obrana“. To v podstatě znamená, „Jsem ti blízko, abych tě bránil.“ Bůh říká, že je zvláště nablízku chránit padlé a ponížené:

• „Nebo takto dí ten důstojný a vyvýšený, kterýž u věčnosti přebývá, jehož jméno jest Svatý: Na výsosti a v místě svatém bydlím, ano i s tím, kterýž jest zkroušeného a poníženého ducha přebývám, obživuje ducha ponížených, obživuje také srdce zkroušených“ (Izaiáš 57:15).
• „Nebo blízko jest Jahve těm, kteříž jsou srdce zkroušeného, a potřeným v duchu spomáhá“ (Žalm 34:18).

Jsi dítě Boží? Žije v tobě Pán Ježíš? Bůh říká, že je ti nablízku ve tvém soužení! Tady je Jeho zaslíbení tobě:

„…Povolal jsem tě tvým jménem. Můj jsi ty. Když půjdeš přes vody, s tebou budu, pakli přes řeky, nepřikvačí tě, půjdeš-li přes oheň, nespálíš se, aniž plamen chytí se tebe. Nebo já Jahve Bůh tvůj, Svatý Izraelský, jsem spasitel tvůj… Hned jakž jsi drahým učiněn před očima mýma, zveleben jsi, a já jsem tě miloval, protož dal jsem lidi za tebe, a národy za život tvůj. Neboj se, nebo já s tebou jsem…“ (Izaiáš 43:1–5).

David viděl, že jej Bůh drží „…jsi mne ujal za mou pravici“ (Žalm 73:23). Řekl, „Bůh mi je nejen blízko, ale On kráčí se mnou, ruku v ruce, skrze celý tento zmatek. Nechť si na mne přijdou mí nepřátelé. Já mám svou ruku v ruce otcově!“

Mnohokrát David řekl, že Bůh k němu mluvil, dával mu radu a vedení: „Svou radou mě povedeš…“ (verš 24).

Mnoho milých křesťanů mně vyprávělo pravdivé příběhy o neuvěřitelných těžkostech – problémech, které se jim nahromadily, obavách, které je zachvátily. Po lidsky řečeno oni všichni to viděli jako beznadějné situace. A moje srdce směřuje ke každému věřícímu, jenž prožívá takové zkoušky.

Avšak každý křesťan by měl být přesvědčen, že on je či ona je drahá, milovaná – a že Bůh je nablízku! Vlastně, čím více se blíží nepřítel, tím více věrný Bůh zjevuje svou blízkost – a tím pevněji bude držet tvou dětskou ruku!

„Bůh jest naše útočiště i síla, ve všelikém soužení pomoc vždycky hotová“ (46:1). Kořenem slova „soužení“ je zde „stísněný prostor.“ Jsi na stísněném místě? Pak čti Boží zaslíbení, které tě vytáhne ven z onoho stísněného prostoru:

• „Vyslyší tě Jahve v den soužení, k zvýšení tě přiveď jméno Boha Jákobova. Sešliž tobě pomoz z svatyně, a z Siona utvrzuj tě“ (20:1–2).
• „Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi vzezřel na mé trápení, a poznal jsi v soužení duši mou. Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele, ale postavil jsi na prostorném místě nohy mé. Smiluj se nade mnou, Jahve, neboť jsem v úzkých, tak že usvadla zármutkem tvář má, duše má i život můj“ (31:8–10).

„Ó, jak veliká jest dobrotivost tvá, kterouž jsi odložil těm, jenž se bojí tebe, a kterouž jsi činíval doufajícím v tebe před syny lidskými. Ty je skrýváš v skrýši obličeje svého před vysokomyslností člověka, skrýváš je jako v stanu před jazyky svárlivými. požehnaný buď Jahve, nebo prokázal ke mně divné milosrdenství v městě utlačovaném. já zajisté když jsem pospíchal, řekl jsem: Zavržen jsem od očí tvých, ale ty jsi vyslyšel hlas pokorných modliteb mých, když jsem k tobě volal. Milujte Jahve všichni svatí jeho, neboť ostříhá věřících Jahve, a též odplácí vrchovatě tomu, kdož pýchu provodí. Zmužile sobě čiňte a kéž je vaše srdce silné, vy všichni, kteříž naději máte v Jahve“ (verše 20–25).

Dovedeš si představit, jak Pán pasivně posedává a dovoluje ďáblu, aby si s tebou dělal, co se mu zlíbí? Jestliže Bůh nepracuje ve tvůj prospěch, když jej potřebuješ, pak by nebyl ničím více než falešným bohem – Baalem!

Eliáš vedl rozhodující boj s proroky Baala na hoře Karmel, kde byl zbudován oltář. Rozhodující bylo toto: „Bůh, který dnes odpoví na modlitbu, bude Bohem!“ Eliáš se modlil, aby oheň padl nadpřirozeně na oběť, která ležela na oltáři. A to se také přesně stalo. Ale předtím proroci Baala tancovali od rána do večera, pokřikovali, škemrali, naléhali na svého boha, aby jim odpověděl. „…avšak nebylo žádného hlasu, žádné odpovědi…“ (1. Královská 18:26).

Eliáš se posmíval těmto falešným prorokům: „…Volejte tím nejsilnějším hlasem, vždyť je to bůh! Zabývá se asi nějakým problémem, má potřebu a musí si zajít na záchod. Nebo třeba spí a měl by se vzbudit!“ (verš 27). Eliáš řekl: „Kde je váš bůh? Je na prázdninách? Spí? Někde si musel asi odskočit.“

Mohli bychom se také takto posmívat Bohu, jestliže by nás neslyšel když voláme! Vidíš, jeho čest je v sázce, když se modlíme – a jemu se nebude posmíváno za to, že neodpovídá! Bible o něm říká: „Nedopustí, aby se pohnouti měla noha tvá…nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele“ (Žalm 121:3,4). Bůh je vzhůru vždycky. A on je pozorný ke každé naší potřebě!

Na závěr mám slovo od Pána pro mnohé, kteří čtou toto poselství: V Božím Slově je mocné zaslíbení, které musíš právě teď uchopit. Věřím, že když se chopíš tohoto zaslíbení od něj, budeš svědčit o velikém, novém druhu vítězství ve svém životě.

To zaslíbení je: „Přibližte se k Bohu, a on se přiblíží k vám…“ (Jakub 4:8). Ale teď musíš také číst zbytek onoho verše: „…očisťte své ruce, hříšníci, a očisťte svá srdce, lidé dvojího myšlení“ (tentýž verš).

Toto je veliké zaslíbení k vítězství nad každým hříchem. Ale ty toto vítězství nemůžeš vyprodukovat ze sebe. Nemůžeš umýt své vlastní ruce a vyčistit své srdce. Ne – Jakub říká, „Jestli chceš čisté ruce a čisté srdce – jestli chceš vítězství nad vinou, pokušením a každým pronásledovatelem, jenž přichází na tebe – musíš se přiblížit k Bohu a věřit, že je ti blízko!“

Tohle vše závisí na blízkosti Boží! Jednoduše přibliž se k Němu. Věř, že je ti blízko. A on se chopí každého nepřítele ve tvém těle!

Snad se můžeš ptát, „Ale jak se přiblížit k Bohu?“ Odpověď je velice prostá, dětinská: Jednoduše pojď k Pánu a mluv s ním – kdykoli, kdekoli, po celý den. Při koupeli, na cestě do práce, při práci, kdekoli – mluv s ním, přibližuj se k němu v plné jistotě víry.

Drahý svatý, Bůh je tady stále pro tebe! Věřím ve skrytou modlitbu. Ale tato modlitba může být i v metru, ve tvém autě – kdekoliv se s ním nacházíš.

A zde je, co ti Bůh zaslibuje, jestliže budeš praktikovat přibližování se k němu po celý den:

„Povstane Bůh a rozprchnou se nepřátelé, a utekou od tváři jeho ti, kteříž ho mají v nenávisti. Jakož rozehnán bývá dým, tak je rozeženeš, jakož se rozplývá vosk před ohněm, tak bezbožní zahynou před tváří Boží. Spravedliví pak veselíce se, poskakovati budou před Bohem, a plesati budou radostí. Prozpěvujte Bohu, žalmy zpívejte jménu jeho, vyrovnejte cestu tomu, kterýž se vznáší na oblacích. Jahve jest jeho jméno, plesej tež před ním“ (Žalm 68:2–5).

Mluv k Bohu – praktikuj jeho blízkost – a on učiní pro tebe všechny tyto věci! On setře tvé nepřátele. On odežene pryč všechny démonické pronásledovatele. A ty budeš prožívat sevření v jeho ruce po celý čas.

Haleluja!