„Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: ‚Jsi-li Syn Boží, řekni, ať se to kamení promění v chleby.‘“ (Matouš 4,1-3)
Být hladový není hřích. O co se tady jedná?
Satan Ježíše vyzýval. „Pokud jsi Boží Syn, pak máš v sobě Boží moc. Proč nepoužiješ moc, kterou ti dal Bůh, aby ses vysvobodil z této těžké situace? Což ti Bůh nedal moc, abys ji používal? “
To je jedno z nejzákeřnějších pokušení, kterému čelí skutečně zbožní lidé. Hoří pro Boha. Celé srdce mu odevzdali. Avšak po nějaké době je Pán vyvede na poušť a s tím přijdou otázky. Postupně se v tom všem přestanou orientovat a začnou pochybovat o Božích záměrech v jejich životě. Zatímco se pokouší modlit a získat vítězství, satanova pokušení se zdají být stále silnější.
Nepřítel totiž chce, abychom začali jednat nezávisle na Otci. Ďábel říká: „Tvé utrpení není od Boha. Nemusíš je nést. Máš přece Boží moc skrze Ducha Svatého. Jen ve svobodě promluv slovo a ukojíš hlad.“
Zaprvé, satan touží oslabit Boží moc. Předpokládal, že Bůh nevyslyší Ježíšovu žádost o chleba. A kdyby pomoc z nebe selhala, Kristus by mohl začít pochybovat o svém božství a odvrátit se od svého poslání na zemi. Zadruhé, satan věděl, že Ježíš byl poslán dělat jen to, co mu řekl Otec, a proto se pokusil přimět Krista k neposlušnosti. Pokud by tedy Ježíš použil svou moc, aby se vyhnul utrpení, udělal by to samé později, aby se vyhnul kříži.
Jak Ježíš ďáblu odpověděl? „On však odpověděl: ‚Je psáno: 'Nejen chlebem bude člověk živ, ale každým slovem vycházejícím z Božích úst'‘.“ (Matouš 4,4) Kristus v podstatě řekl: „Nejsem na Zemi, abych se staral o své potřeby, bolesti nebo fyzické pohodlí. Přišel jsem zachránit lidstvo, ne abych zachraňoval sebe.“
Ježíš ani na vrcholu útrap neztratil ze zřetele své věčné poslání. I ve zkoušce na poušti projevil soucit a zůstal závislý na Otci a my máme dělat to samé.