HOŘÍCÍ SRDCE

„Znám tvé skutky; nejsi ani studený ani horký. Kéž bys byl studený nebo horký! Takto však, poněvadž jsi vlažný, ani studený, ani horký, vyplivnu tě z úst.“ (Zjevení 3,15-16)

Takto byl popsán duchovní stav laodikejské církve. Slovo laodikejský se přeneseně používá pro „vlažný, lhostejný“. Vlažný je přesně uprostřed, studený je na jedné straně a horký na druhé. Ježíš tím neříká, že by chtěl, abychom byli horcí, vlažní či studení. Ne, říká, že by byl radši, kdybychom byli studení nebo horcí, ale ne vlažní.

Když Ježíš mluví o tom být horký, mluví o tom, že takový člověk je plný touhy a horlivosti, které vycházejí ze srdce, které hoří pro Boha. To naznačuje, že v takovém člověku je něco, co ho nutí k akci. Proto Ježíš říká „Znám tvé skutky“ a nikoliv „Znám tvé myšlenky a emoce.“ Říká: „Znám tvá skutky“, protože když se podíváte na něčí skutky, odhalí se vám srdce toho člověka.

Mnozí z křesťanů si neuvědomují, jak moc je vlažnost vzdálena Božímu srdci. Tento stav je pro Ježíše hodný opovržení, protože se týká někoho, kdo prohlašuje, že je jedním z jeho dětí, přijal Ježíšovo jméno a cituje Písmo, ale chová se jako svět.

Vlažný člověk dělá to stejné jako někdo, kdo je úplně studený: spí, opíjí se, bere Boží jméno nadarmo, podvádí, lže, a přitom se stále nazývá křesťanem. Takový člověk boří svědectví o Kristu.

Ježíš má raději upřímné přiznání stavu: „Nejsem spasen a tak také žiju,“ než když někdo tvrdí: „Jsem spasen, ale nežiju tak.“ Ježíš dále říká vlažným: „Poněvadž jsi vlažný, vyplivnu tě z úst.“ Tato Ježíšova silná slova zdůrazňují, jak vlažnost ničí víru.

Církev v Laodikeji byla v křesťanské víře polovičatá, proto je Bůh varoval, že je zavrhne, pokud nebudou činit pokání. Nikdy se nespokojte s polovičatým následováním Ježíše, ale následujte ho s horlivostí a hořícím srdcem, což vede k činům.