Apoštol Pavel napsal: „Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.“ (Římanům 8,16) Rčení „Boží děti“ je často použito k popsání věřících, ale tato slova by neměla být používána příliš lehkovážně, s malým porozuměním síly a hloubky jejich skutečného významu.
Být Božím dítětem znamená jednoduše být závislý na Bohu; to znamená: „ten, který není schopen existovat nebo fungovat bez pomoci.“ Boží dítě ví, že nemůže řídit svůj vlastní život bez Pánovy každodenní pomoci.
Mnozí hříšníci jsou samolibí lidé, kteří vidí sebe sama jako velmi úspěšné — lidi schopné všelicos udělat. Hlásají, že cokoliv si mysl může představit, může toho dosáhnout — že se správným duševním postojem může člověk udělat cokoliv.
Církev byla zaplavena knihami o svépomoci všeho druhu, mnohé z nich jsou o vlastním vítězství člověka nad sebou, svými pochybnostmi, strachem a osamělostí. Mnoho lidí v církvi věří, že pokud máš správný recept, pak můžeš všechny své problémy vyřešit sám. Tento postoj říká: „Bože, dal jsi mi dobrou mysl, takže já to jen promyslím a vyřeším.“
Když Ježíš našel své učedníky, jak se hádají mezi sebou o tom, který z nich bude největší v Božím království, dal jim lekci. „Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed a řekl: ‚Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.‘“ (Matouš 18,2-3)
Ježíš říkal: „Nemyslete na to, kdo z vás bude největší. Musíte přehodnotit svůj vztah ke mně a učit se jak chodit v životě.“ Dítě představovalo totální životní závislost, protože děti se nemohou starat samy o sebe.
Naučil ses být zcela závislý na vedení Duchem Svatým? Přijď k němu jako malé dítě a on udělá převrat ve tvém myšlení!