Prorok Izajáš kázal často o Boží odplatě za hřích. Mluvil o dni zkázy a zoufalství, který přijde na ty, kdo žijí ve vzpouře, a přesto se uprostřed jednoho ze svých nejhrůzostrašnějších poselství o Pánově dni hněvu zastavil a zvolal: „Milosrdenství Hospodinovo budu připomínat … všechno, co nám Hospodin prokázal … podle svého slitování, podle svého velikého milosrdenství“ (Izajáš 63,7).
Uprostřed veškerého hříchu, odpadnutí a vzpoury Izraele hledí Izajáš hluboko do vlastního srdce a vzpomíná na zjevení toho, jaký Bůh skutečně je. V podstatě volá: „Pane, smiluj se nad námi a znovu nás zachraň. Vzbouřili jsme se proti tobě a trápili tvého svatého Ducha, ty jsi ale vskutku plný milující laskavosti.“
Boží milující laskavost je jedním aspektem Božího charakteru, o kterém křesťané vědí jen málo. Když se David ohlédl zpět na dřívější Boží jednání vůči Jeho milovaným dětem, říká nám, že je možné Boží milující laskavosti porozumět. Klíč k pochopení tohoto aspektu Božího charakteru byl jednoduchý a prostý – Bůh rozšířil své milosrdenství, protože k Němu lidé volali. „Žíznili a hladověli, byli v duši skleslí. A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu“ (Žalm 107,5-6). Když se Boží děti vzdálily od Boha, ztraceni kvůli svému hříchu, volaly k Němu a On „seslal slovo své a uzdravil je“ (Ž 107,20).
Opět, když byl Boží lid s rozumem v koncích, co udělali? „Ve svém soužení úpěli k Hospodinu“ (Ž 107,28) a On je vyvedl z jejich potíží a utišil rozbouřené moře.
Hospodin vyučoval Davida, takže se mohl podívat na záznamy o jednání s dětmi Izraele a objevit Boží povahu. Ta lekce je dnes pro nás přínosná. „Kdo je moudrý, ať dbá těchto věcí a Hospodinovu milosrdenství ať hledí porozumět“ (Ž 107,43).
Máš milujícího, něžného Otce, který o tebe pečuje. Ukládá si do váčku tvé slzy; vidí každou tvou potřebu; ví o každé tvé myšlence – a miluje tě!