„Od nejmenšího až po největšího všichni propadli chamtivosti, od proroka až po kněze všichni klamou … Zastyděli se, že páchají ohavnosti? Ne, ti se nestydí, neznají zahanbení.“ (Jeremiáš 6,13.15)
Jeremiáš viděl hrozný stav, který přichází na Boží lid. Skrývali své hříchy za fasádou povrchního klidu a bezpečí. Jejich srdce přemohla chamtivost a celý jejich život se stal povrchním – povrchní slzy, povrchní pokání, dokonce i povrchní uzdravení. Nejhorší na tom bylo, že ztratili zármutek nad hříchem – ve společnosti, v církvi, v jejich vlastním životě. Hřích se stal pouze „jednou z těch věcí“.
V Jeremiáši 5,1-3 nám prorok podává obraz morálního úpadku, ke kterému v Izraeli a domě Judově došlo. Boží lid dosud naslouchal poselství palčivé pravdy, ale odvracel se od něj a bouřil se. Vytrácela se bázeň před Bohem, a kde se kdysi těšili z Božího slova, tam se nyní odvraceli od varování proroků – strážců.
Bůh dnes ustanovuje v církvích strážce, pomazané hlasy dosazené Bohem k zodpovědnosti za tvoji duši. Je tvojí zodpovědností křesťane, dbát na Boží slovo a být poslušný, abys byl proměňován do podoby Krista. To znamená chodit v pravdě a bez kompromisů.
Když Bůh učiní něco opravdového ve svém lidu, vždycky se proti tomu spikne Satan. Když se Nehemiáš pustil do oprav jeruzalémských hradeb, přišlo silné nepřátelství. „Jakmile uslyšeli [nepřátelé], že obnova jeruzalémských hradeb pokračuje, … nesmírně se rozhněvali. Vzájemně se smluvili, že vytáhnou proti Jeruzalému do boje a že v něm vyvolají zmatek.“ (Nehemiáš 4,1-2; některé překlady Neh 4,7-8) Podobně, když se jednotlivec obrátí k Bohu a opravdově se obnoví ve svém životě, Satan bude bojovat vší silou, aby mu zabránil v pokroku. Nakloňte své srdce k naslouchání strážcům a dovolte Duchu svatému prozkoumat do hloubky vaše srdce, abyste v tuto pozdní hodinu mohli chodit před Pánem bez viny.