Komu Ježíš uděluje svůj pokoj? Možná si myslíte: „Nejsem hoden dostat Kristův pokoj. Ve svém životě mám příliš mnoho bojů. Moje víra je příliš slabá.“
Udělali byste lépe, kdybyste uvážili, komu Ježíš dal svůj pokoj. Žádný toho nebyl hoden a nikdo na to neměl právo.
Pomyslete na Petra. Ježíš se chystal dát svůj pokoj zvěstovateli evangelia, který brzy na to začal chrlit kletby. Peter byl horlivý v lásce ke Kristu, ale také ho zapřel.
Ostatní učedníci nebyli spravedlivější. Vřeli hněvem na Jakuba a Jana, že se snažili o povýšení nad ostatní. Byl tam Tomáš, muž Boží, který pochyboval. Všem učedníkům chyběla víra, což Ježíše překvapilo a trápilo. V Kristově nejkrušnější hodině ho všichni opustili a uprchli. Když se po vzkříšení rozšířila zpráva, že „Ježíš vstal z mrtvých“, učedníci tomu začínali věřit jen velmi pomalu.
Tito muži byli plní strachu, nevěry, nejednoty, smutku, zmatku, soutěživosti a pýchy. Přesto jim Ježíš řekl: „Dám vám svůj pokoj.“
Ježíš si nevybral učedníky, protože byli dobří nebo spravedliví; to je jasné. Nebylo to ani proto, že měli talent nebo schopnosti. Byli to rybáři a nádeníci, tiší a pokorní. Kristus je vybral a povolal za učedníky, protože viděl jejich srdce. Když se na ně podíval, věděl, že každý z nich se poddá Duchu svatému.
V tom okamžiku učedníci měli jen Kristův příslib jeho pokoje. Plnost pokoje jim měla být dána teprve o Letnicích. Tehdy přišel Duch svatý a začal v nich přebývat. Kristův pokoj obdržíme od Ducha svatého. Když nám Duch zjevuje Krista, přichází k nám pokoj. Čím více budete toužit po Ježíši, tím více vám ho Duch ukáže, a tím více skutečného Kristova pokoje budete mít.