„Ďábel … řekne mu: ‚Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: `Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen´!‘“ (Matouš 4,6)
Když Ježíš stál na nejvyšším vrcholku chrámu, Satan mu našeptával: „Pojď, skoč! Jsi-li opravdu Syn Boží, Bůh tě zachrání.“
V době, kdy v izraelské zemi sloužil Bohu kněz Élí, Bůh se svým lidem nemluvil často. „V těch dnech bylo Hospodinovo slovo vzácné, prorocké vidění nebylo časté“ (1. Sam 3,1). Když se totéž děje v našich životech, snažíme se tento mihotající plamínek zviditelnit spoustou kouře a zrcátek, aby náš stav vypadal lépe, než jaký ve skutečnosti je. Soustředíme se na všemožné věci okolo, protože náš oheň je tak malý, že stěží vydává trochu světla a těžko někoho zahřeje.
Jestliže jsi členem pravé Boží církve, pak musíš být znám pod jménem „Jehova Shammah“ – „Hospodin je tam“ (Ezechiel 48,35). Druzí o tobě musí říci: „Je zjevné, že Pán je s ním. Pokaždé, když ho vidím, cítím přítomnost Ježíše. Jeho život skutečně odráží Boží slávu.“
· „Hospodin Mojžíšovi odpověděl: ‚Já sám půjdu s vámi a dám vám odpočinutí.‘ Mojžíš mu řekl: ‚Kdyby s námi neměla být tvá přítomnost, pak nás odtud nevyváděj!‘“ (Exodus 33,14-15)
Mojžíš věděl, že to je Boží přítomnost, která je oddělila od ostatních národů. To stejné platí i dnes o Božích lidech. Jediná věc, která je odděluje od nevěřících, je Boží přítomnost a Boží vůle, která je vede a pracuje skrze ně. Boží přítomnost vyhání strach a zmatek.
Mnozí věřící mají mylnou představu o tom, co je „být v Boží přítomnosti“. Máme tendenci si to představovat jako pocit, emoci nebo nadpřirozený okamžik. To vše může doprovázet Boží přítomnost, ale samo o sobě Boží přítomností není. Boží přítomnost je prostě on sám, jeho bytí.
Když v nás přebývá Duch svatý, máme vždy Boží přítomnost, i když je to neuvěřitelné. Pavel říká: „Bůh chtěl dát poznat, jak bohatá je sláva jeho tajemství mezi pohany: Je to Kristus ve vás, v něm máte naději na Boží slávu.“ (Koloským 1,27)
„Hledám tě celým svým srdcem … Tvou řeč uchovávám v srdci, abych proti tobě nehřešil … Přemýšlím o tvých nařízeních a hledím na tvé stezky.“ (Žalm 119, 10-11.15)
Mojžíš byl přesvědčený o tom, že pokud nebude v jeho životě přítomný Bůh, nemá smysl o nic usilovat. Když mluvil tváří v tvář s Pánem, řekl: „Kdyby s námi neměla být tvá přítomnost, pak nás odtud nevyváděj!“ (Ex 33,15) Tím v podstatě myslel toto: „Pane, jestli Tvá přítomnost nepůjde s námi, ani já nikam nejdu. Pokud si nebudu jistý, že budeš kráčet po mém boku, neudělám jediný krok!“
Ježíšovi následovníci byli shromážděni v horní místnosti, když přišel Duch svatý a všichni byli naplněni (viz Skutky 2,1-4). Když se venku shromáždil dav, Petr byl Duchem povzbuzen ke kázání, takže tři tisíce lidí uvěřilo v Krista (viz Skutky 2,41).
Po tomto duchovním probuzení šli Petr a Jan do chrámu, kde narazili na chromého žebráka. Když muž prosil o almužnu, Petr řekl: „Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ (Skutky 3,6). Okamžitě byl žebrák uzdraven.
„Proto se tím více musíme držet toho, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem.“ (Židům 2,1)
Nechat se strhnout proudem od Krista je nejtragičtějším a nejnebezpečnějším hříchem a týká se všech — žádný věřící není imunní. I ten nejoddanější věřící se může nechat strhnout leností a pasivitou od věcí Pána. Jakmile se to stane, je těžší a těžší vrátit se zpět do blízkého obecenství s Kristem. Možná znáte lidi, kteří byli kdysi citlivými, milujícími křesťany, ale dnes vypadají jako jiní lidé. Většina křesťanů jdoucích s proudem nevidí, v jakém jsou nebezpečí.