love

„S hojným požehnáním vstříc mu jdeš, na jeho hlavu vsazuješ korunu ze zlata“ (Žalm 21,4). Protože ve starších překladech místo „jít vstříc“ je použito slovo „zabránit, zamezit“, vypadá na první pohled tento verš divně. Ale moderní překlad by měl znít: „S hojným požehnáním mu jdeš vstříc.“

Biblické slovo pro „jdeš vstříc“ znamená „předjímat, předvídat, předcházet, plnit předem, zaplatit dluh před jeho splatností.“ Navíc téměř v každém případě to znamená něco, co přinese potěšení.

Bůh nejen miluje svůj lid, ale těší se z každého z nás. Má z nás velkou radost. 

Vidím tento druh rodičovského potěšení na své manželce Gwen, kdykoli zavolá některé z našich vnoučat. Gwen svítí jako vánoční stromeček, když má na lince jednu z našich drahých malých. Nic ji nemůže dostat od telefonu. I kdybych jí řekl, že u našich dveří stojí prezident, odehnala by mě pryč a mluvila dál.

Ježíš říká davu farizeů a náboženských lidí kolem sebe: „Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř.“ (Jan 10,14-16)

V Lukášovi 4, 18–19 čteme, jak Ježíš citoval slova z proroka Izajáše 61, 1-2: „Duch Hospodinův je nade mnou, neboť mě pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásit zajatcům propuštění, slepým abych vrátil zrak, utlačené osvobodil a vyhlásil léto Hospodinovy milosti.“

Většina kázání na téma Letnic se zaměřuje na znamení a zázraky, které činili apoštolové, na ony tři tisíce lidí, kteří se obrátili za jediný den, anebo na ohnivé jazyky, které se rozdělily a spočinuly na apoštolech. Ale už tak často neslýcháme o události, která byla největším zázrakem vůbec. Celé zástupy lidí měly skrze mocné konání Ducha možnost poznat, kdo je Ježíš a s tímto živým a jasným vjemem se vracely zpět domů, ke svým národům.

„Vstal od večeře, odložil plášť a opásal se ručníkem. Nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je ručníkem, jímž byl přepásán.“ (Jan 13,4-5) Někteří oddaní křesťané tohoto příkladu následují a jsou zvyklí na „službu umývání nohou.“ I když je takové jednání určitě chvályhodné, tento postup má hlubší význam. Poté, co Ježíš umyl nohy učedníků, zeptal se jich, „Chápete, co jsem vám udělal?“ (Jan 13,12)

Láska, bázeň, poslušnost — když přijde na chození s Bohem, jsou tyto věci neoddělitelné, protože nemůžeš praktikovat pouze jednu bez ostatních dvou.

„Žijte v lásce, jako i Kristus miloval nás a vydal sám sebe za nás“ (Efezským 5,2). Apoštol Pavel naléhá na Efezské: „Ježíš vás opravdově miluje, žijte jako Bohem milovaní!“

Mnoho křesťanů slyšelo o Boží lásce už v dětství, když zpívali oblíbenou dětskou píseň: „Má Pán Ježíš má mne rád, říká Písmo nastokrát.“ Další možná mají teologické znalosti Boží lásky, protože o ní slyšeli kázání a dokonce se naučili nazpaměť část Písma. Ale nikdy nepochopili do hloubky lásku, kterou k nim má Bůh, ani nezažili pokoj, který přináší do srdce.

„Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: ‚Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?‘“ (Lukáš 10,25).  Zákoníci a farizeové se mnohokrát postavili proti Ježíši a zpochybňovali jeho autoritu. Nyní k němu přistoupil zákoník, kterého zřejmě oni poslali. Zákoníci jsou velmi dobře vyučováni v umění diskutovat a nepochybně také tento byl velmi vzdělaný v zákonech Staré smlouvy. Pravděpodobně očekával, že Ježíš začne citovat některá z pravidel týkajících se sabatu, umývání rukou, čistého a nečistého jídla. Tak mnoho pravidel! A které vede k věčnému životu?