Když Petr a Jan posloužili zmrzačenému žebráku před branou do chrámu a ten muž byl uzdraven, začali neohroženě zvěstovat pokání a sloužit lidem. „Mnozí, kdo tu řeč slyšeli, uvěřili, takže jejich počet dosáhl asi pěti tisíc mužů.“ (Skutky 4,4) To mělo za následek, že velekněží „dali předvést Petra a Jana a vyslýchali je: ‚Jakou mocí a v čím jménu jste to udělali?‘“ (Skutky 4,7)
Než Boží prorok Daniel dosáhl osmdesáti let, přežil dva babylonské krále, Nebúkadnesara a jeho syna Belšazara, a poté sloužil za krále Dariuse. Daniel byl vždy mužem modlitby a nezamýšlel to změnit ani ve stáří.
Král Darius povýšil Daniela do nejvyššího úřadu v zemi, pověřil ho formováním vládní politiky a vyučováním všech soudních jmenovatelů a intelektuálů: „Daniel pak mezi vezíry a satrapy natolik vynikal svým vzácným duchem, že mu král zamýšlel svěřit celé království“ (Daniel 6,4).
„Svůj odvěký záměr uskutečnil v Kristu Ježíši, našem Pánu – v něm a skrze víru v něj máme možnost přistupovat k Bohu směle a s důvěrou“ (Efezským 3, 11-12).
Boží děti mají právo svobodně přicházet k Pánu kdykoliv – je to jedna z největších výsad, které máme.
Přemýšleli jste o tom, jak často se naše modlitby zaměřují na naše vlastní potřeby, náš vlastní duchovní růst, případně potřeby naší rodiny a přátel. Můžeme strávit mnoho modlitebního času a hledat Pána pro svou cestu s ním - posvěcení, přemáhání hříchu, obdržení životního směru nebo pomazání. Je příjemné být ve společenství s ním, tiše jej uctívat a být obnoven v jeho přítomnosti.
Ve Skutcích 12. kapitole čteme, že Petr byl uvězněn králem Herodem. V Jeruzalémě byly tisíce lidí zachráněny skrze mocné Boží činy a dozvuky toho byly po celém městě. Herodes se cítil ohrožen. Samozřejmě, kdykoliv Bůh působí nadpřirozeně skrze svůj lid, nepřítel je rozzuřen. Satan už přiměl Heroda, aby zabil Jakuba, který společně vedl církev se svým bratrem Janem a Petrem.
Vypadá to, že se křesťanům těžko modlí. Tráví dny starostmi a rozčilováním, protože nemají na své problémy odpověď. Hovoří o nich s přáteli, hledají poradce, čtou knihy, které by jim mohly pomoci, poslouchají kázání, udělají téměř cokoli, aby nemuseli na kolena. Ale Slovo je jasné, nejdříve musíme jít k Bohu: „Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Matouš 6,33)
V průběhu let jsme slyšeli o konspiracích, ale je jen jedno spiknutí, které znepokojuje našeho nebeského Otce, protože je zaměřené přímo na křesťany, kteří cele dali své srdce Kristu. Jeho cílem je zmařit Boží plán vychovat armádu posvěcených lidí - mužů a žen, kteří se zcela poddali Ježíšově vládě. Říkejme tomu spiknutí vyrušování.
Jedním z nejčastěji slyšených slovních obratů je: „Bůh odpovídá na modlitbu!“ Přesto ale to je jen polovina pravdy. Celá pravda je: „Bůh více než odpovídá na modlitbu!“
Například vezměte děti Izraele. V podstatě Ozeáš prorokoval Izraeli: „Odpadáte, ale jste stále Boží lid. Nyní se navraťte k Hospodinu a modlete se.“
Modlitba, která potěší Boha, je velmi prostá a lze ji jednoduše pochopit. Učedníci řekli Ježíšovi: „Pane, nauč nás se modlit“ (Lukáš 1,11). Tato žádost odráží upřímnou touhu naučit se modlit způsobem, který Pána potěší.
„Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás: Kdo má dar prorockého slova, ať ho užívá v souladu s vírou … Má-li dar povzbuzování, ať povzbuzuje.“ (Římanům 12,6)