V knize Jozue, kapitole 7, nacházíme, jak celý izraelský národ lkal v modlitbách. Byli právě poraženi a pronásledováni obyvateli vesnice Aj. Jozue proto svolal celodenní modlitební shromáždění a lidé se shromáždili před milosrdnou stolicí Boží, aby hledali Pána.
Pavel napsal bratrům a sestrám v Korintu dva dopisy, které obsahovaly mocné učení. Pojednával v nich o vzkříšení, druhém příchodu Krista, jeho roli jako soudce, o konci hříchu, ospravedlnění skrze víru, o nebi a o pekle. Ve vší úctě k tamním věřícím je Pavel varoval a naléhal na ně. Žádný jiný sbor nebyl tak láskyplně veden, tak dobře vyučován a poučován o evangeliu milosti.
Mnoho křesťanů miluje Ježíše, ovšem hřeší proti světlu, které jim bylo dáno. Slyšeli tisíce pravých kázání, po léta si každý den čtou Bibli a tráví bezpočet hodin v modlitbě. Dovolili ale zničujícímu hříchu, aby zůstával v jejich životě a přerušil komunikaci s Ježíšem. Když je Duch svatý usvědčuje z hříchu, se kterým nikdy dříve nejednali, přichází s varováním: „Ten hřích musí pryč! Nebudu přivírat oči nad způsobem, jakým si ho dopřáváš!“
„Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem: ‚Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti.‘ A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj.“ (Žalm 32,5)
David byl mužem, který věděl, jak činit pokání. Stále zkoumal své srdce před Bohem a plakal: „Zhřešil jsem, Hospodine. Potřebuji odpuštění.“
Je moudré si dobře zapamatovat, že bez ohledu na to, jak čistě, svatě a bez poskvrny se cítíš, a jak si myslíš, že jsi v bezpečí, nevyhneš se pokušením! Pokud miluješ Ježíše, stal se tvým spasitelem a vládcem tvého srdce i mysli, v pekle si tě označili. Satan se tě pokusí srazit na zem, a je moudrý věřící, který si to uvědomí a připraví se na bitvu.
„Nežijte tak, jako žijí pohané … Vy jste se u Krista takovým věcem neučili … byli jste v něm vyučeni podle pravdy … Odložte dřívější způsob života, staré lidství … a oblečte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.“ (Efezským 4:17, 20-24)
„Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré“ (Gen 1,31). V Genesis v kapitolách 1 a 2 čteme o úžasném Božím stvoření. Adam a Eva mají krásné společenství se svým Otcem v zahradě Edenu – ale v zahradě byl současně i had. „Had byl nejchytřejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil“ (Genesis 3,1). Toto prohnané stvoření plné falše pokoušelo Evu, která do celé věci zatáhla svého manžela, a oba pak podlehli hlasu pokušitele.