„Milost Pána Ježíše Krista, Boží láska a společenství Svatého Ducha se všemi vámi“ (2. Kor. 13,13). Tento známý verš se obyčejně používá jako požehnání v průběhu bohoslužby, ale je v něm ukryto víc než jen ono požehnání. Je to Pavlovo shrnutí všeho, co v listu Korintským napsal o Boží lásce.
1. Milost Ježíše Krista
„Bratři, musíme za vás stále děkovat Bohu. Je to jedině správné, neboť vaše víra úžasně roste a všichni máte stále více lásky k druhým.“ (2. Tesalonickým 1,3)
Jak velký kompliment Pavel projevil Tesalonickým křesťanům! Zde je plná podstata toho, co říkal: „Je neuvěřitelné vidět, jak moc jste vyrostli, a to jak ve víře v Krista, tak ve vzájemné lásce. Kamkoli jdu, s chloubou mluvím před ostatními o vašem duchovním růstu. Jak já děkuji Bohu za vás!“
Bůh stvořil člověka proto, aby s ním měl společenství. Jeho věčným záměrem bylo, aby měl člověk účast na jeho společenství lásky, přijetí, něhy a opravdového poznání jeden druhého. Pak do světa vstoupil hřích a otřásl celým tím konceptem přátelství, a spolu s hříchem přišel stud, odcizení, oddělení, beznaděj. Ale pak se na scéně objevil Ježíš!