ČAS ŽNĚ

Když řekl Mojžíš faraonovi: „Propusť můj lid,“ bylo to proto, že Hospodin ohlásil čas žně. Přišel čas vysvobození Izraele ze zajetí!

Ale farao odpověděl: „Kdo je Hospodin, že bych ho měl uposlechnout a propustit Izraele? Hospodina neznám a Izraele nepropustím“ (2. Mojžíšova 5,2). Farao zde představuje Satanův démonický systém, do něhož patří falešná náboženství i útisk, který drží lidi v otroctví.

Než mohl být Izrael vysvobozen, musely se temné síly otřást v základech. Hospodin proto udeřil na Egypt devíti přírodními ranami. Ty však pouze zatvrdily faraonovo srdce.

Nakonec přišla pohroma tak ničivá, že každý v Egyptě – od vládců až po obyčejné lidi – věděl, že to nemohly způsobit přírodní síly. Byl to Bůh. On poslal anděla smrti a během jedné noci zemřel v každé egyptské rodině nejstarší syn, včetně faraonova. Hned další den vyšli Izraelci z Egypta. Byla to žeň, která přišla hned před soudem.

Přesuneme se teď o několik století později. Když Ježíš ohlásil, že v Jeruzalémě nastal čas žně, tak věděl, že přijde soud. Čtyřicet let poté vtrhl do města Titus se svou armádou. 1,2 milionu lidí bylo zabito, mnoho z nich zemřelo mučednickou smrtí. Jeruzalém byl zcela vypálen a zbořen.

Proto Ježíš varoval svou generaci: „Říkáte, že žeň bude za čtyři měsíce. Ale já vám říkám, že začíná už teď. Musíte činit vůli Boží, protože obrovská katastrofa je přede dveřmi. Pověřuji vás, abyste dokončili mou práci. Dnes nadešel čas sklizně.“

Jak Ježíš popsal pohromu, která měla přijít? „Neboť tehdy nastane hrozné soužení, jaké nebylo od počátku světa až do nynějška a nikdy již nebude“ (Matouš 24,21). Avšak než přijde katastrofa, je čas žně.