"K zákonu a svědectví! Pakli nechtí, nechať mluví vedlé slova toho, v němž není žádné záře … Buď že na zemi popatří, a aj, všudy ssoužení a tma, mrákota, bída i nátisk v temnostech" (Izaiáš 8:20, 22). Včera večer jsem se zúčastnil Křesťanského hudebního festivalu. Nikdy nezapomenu, co jsem viděl, a

Bůh zaslíbil proroku Zachariášovi, že bude v posledních dnech ochrannou hradbou kolem svého lidu: „A já budu, praví Hospodin, jeho zdí ohnivou vůkol…“ (Zachariáš 2:5). Podobně svědčí Izaiáš: „Nebo jsi byl… zastíněním před horkem; nebo vzteklost ukrutníků podvrátila by zeď“ (Izaiáš 25:4). „A bude

Připravte se teď, že na své teologii odhalíte něco skandálního. Buďte připraveni, že uvidíte Ježíše ve zcela novém světle. Věděli jste, že jsme k našim problémům přicházeli ze špatného konce? Jsme tak zaujati našimi vlastními problémy, že nám ani na mysl nepřijde, že náš Pán má také problém. A

Ježíš nařídil svým učedníkům, aby nastoupili do lodi, která směřovala ke kolizi. Bible říká, že je „přinutil, aby nastoupili do lodi…“ Loďka směřovala do nepokojných vod, byla zmítána jako poskakující korková zátka, učedníci byli vehnáni do zkušenosti mini Titaniku – a Ježíš o tom celou dobu věděl.

Tolik se stydím, když vzpomínám na začátky své služby – protože jsem odsoudil tolik upřímných lidí. Myslel jsem to dobře, a moje horlivost byla často upřímná a dobře míněná. Ale kolik lidí jsem přivedl pod strašné odsouzení, protože neodpovídali mým představám o svatosti. Před léty jsem kázal proti

Tak či onak jsme zraněni všichni. Všichni jsme na té samé lodi. I ta smějící se, lehkovážná, bezstarostná parta je zraněná. Snaží se skrýt svá zranění pitím a vtipkováním – ale tím zranění nezmizí. Kdo je zraněný? Rodiče marnotratného syna nebo dcery. Miliony rodičů jsou hluboce zranění dítětem

Kážu tisícům, přesto existují časy, kdy se cítím dokonale vysušený – vzdálen od vřelé Boží přítomnosti. V těchto okamžicích sucha nemám žádnou velkou touhu číst Slovo – čtu Bibli většinou jen z pocitu povinnosti. Když jsem vyprahlý a prázdný, pociťuji malé nucení k modlitbě. Vím, že je má víra

Ptal ses někdy tuto otázku? Existuje nějaká speciální věc, za kterou ses po dlouhý čas modlil bez zjevné odpovědi v dohledu? Jsou chvíle, kdy jsi zvědavý, zda někdy přijde odpověď? Udělal jsi opravdu všechno, co víš, že máš udělat? Naplnil jsi každý požadavek modlitby? Plakal jsi a naříkal, postil

Téměř všude, kam v současné době jdu, slyším lidi říkat: „Přeji si, abych mohl od toho všeho prostě utéct pryč.“ Potom, po smutné pause, dodávají: „Ale nevím, kam utéct. Nemám žádné místo, kam bych šel. A myslím, že jsem také příliš velký zbabělec.“ Nedávno se mi vyznával holič, zatímco zkracoval mé